Vlasta Chramostová

Vlasta Chramostová (17. listopadu 1926 Brno6. října 2019 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala ve filmech jako Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva.

Vlasta Chramostová, dr. h. c.
Vlasta Chramostová (2010)
Vlasta Chramostová (2010)
Narození 17. listopadu 1926
Brno
Československo Československo
Úmrtí 6. října 2019 (ve věku 92 let)
Praha
Česko Česko
Manžel(ka) Stanislav Milota (1971–2019)

Život a dílo

Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí[zdroj?] elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý svůj život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.

Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla.[1] Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj (1921-1991), s nímž měla syna Konráda (1959–1963), který zemřel při autonehodě.[1] Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála se svým manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely jej napsal pro svoji přítelkyni).[2]

V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. Následovaly čtyři sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950).[3] Na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[4] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou.[5]

Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[5] Během komunistického režimu hrála ve filmu[6], v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem. Byla tehdy spolupracovnicí StB, dle vlastních slov „lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“.[7] Ovšem po podepsání Charty 77 jí byly veškeré umělecké aktivity zakázány, a tak hrála v letech 1976–1980 jen doma ve svém bytě pro přátele.[8] Až od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla[9] (své působení v ND ukončila k 31. 12. 2010).[10]

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. Zemřela v Praze dne 6. října 2019 ve věku 92 let.[11][1]

Výběr z rolí

Divadlo

Film

Rozhlas

Odkazy

Reference

  1. a b c Zemřela Vlasta Chramostová
  2. –mor–. Romantik Krajčo režíruje Vlastu Chramostovou [online]. Tyden.cz, 2007-10-17 [cit. 2009-06-10]. Dostupné online.
  3. Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně III, s. 113.
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 237.
  6. Pokrokový film - Rudá záře nad Kladnem (1955). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky)
  7. Jan H. Vitvar. CHRAMOSTOVÁ: ŽIVOT JE NEPŘEKONATELNÝ DRAMATIK [online]. Respekt.cz, 2018-07-07, rev. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online.
  8. Bytové divadlo Vlasty Chramostové. In Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 20–22.
  9. Český biografický slovník XX. století I, s. 557.
  10. Vlasta Chramostová [online]. Archiv Národního divadla. Dostupné online.
  11. Zemřela Vlasta Chramostová. Herečce bylo 92 let. iDNES.cz [online]. 2019-10-06 [cit. 2019-10-06]. Dostupné online.
  12. William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.

Literatura

  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2816-7
  • Chramostová, Vlasta: Byl to můj osud. Na přeskáčku II. Praha : Academia, 2018. ISBN 978-80-200-2817-4
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 99, 141, 176, 229, 291, 335, 340, 386–7, 419, 446, 474, 486, 488–9, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 20–22, 115, 117, 154, 156, 304, 350, 537.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 483–485.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 237.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 113–120.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82–3, 85–7, 89, 100, 103, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 556–557.
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 77, 140, 191–3, 207, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Bílá paní (film)

Bílá paní je černobílý film režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1965. Jeho námětem se stala povídka Karla Michala Jak Pupenec k štěstí přišel ze sbírky Bubáci pro všední den (1961). Vypráví o bílé paní z hradu u vesnice Komonice, která začala vystupovat z obrazu, aby napravila nedostatky hospodářství a společnosti 60. let 20. století. Kvůli své satirické kritice bylo během normalizace zakázáno film promítat. Postavu bílé paní zde ztvárnila česká herečka Irena Kačírková. Film byl natočen ve městě Blatná na Strakonicku a na blatenském zámku.

Cena Thálie

Cena Thálie je ocenění udělované Hereckou asociací od roku 1993 nejlepším divadelním hercům. Je pojmenováno po múze komedie, Thálii. Jednotlivá ocenění jsou předávána během slavnostního večera vždy v březnu následujícího roku v historické budově Národního divadla v Praze, a to v přímém přenosu České televize.

Chramosta

Příjmení Chramosta nosí více významných osobností:

Cyril Chramosta (1908–1990) – český malíř, grafik a stavitel

Jan Chramosta (* 1990) – český fotbalový útočník a bývalý mládežnický reprezentant

Vlasta Chramostová (1926–2019) – česká divadelní a filmová herečka

Divadlo za branou

Divadlo za branou bylo slavné pražské divadlo působící mezi lety 1965 až 1972, kdy jeho další existenci komunistická moc zakázala. Spoluzakladateli se stali režisér Otomar Krejča, dramaturg Karel Kraus, básník a dramatik Josef Topol, scénograf Jan Koblasa a herci Jan Tříska s Marií Tomášovou.

Po sametové revoluci na původní projekt navázalo obnovené Divadlo za branou II, které bylo v roce 1994 zrušeno Ministerstvem kultury České republiky.

Hraběnky

Hraběnky jsou český sedmnáctidílný televizní seriál z roku 2007, natočený režisérem Jaroslavem Brabcem podle scénáře Iva Pelanta.

Je třeba zabít Sekala

Je třeba zabít Sekala je koprodukční film Vladimíra Michálka z roku 1998. Snímek podle námětu a scénáře Jiřího Křižana získal 10 Českých lvů a reprezentoval českou kinematografii v klání o Oscara.

Film vznikl v koprodukci s Polskem, Slovenskem a Francií. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici v roce 1943. Toto okupační drama je však zpracováno poměrně netradičně - autoři si vypůjčili vyjadřovací prostředky jak z antické tragédie, kterou vyjadřuje chór dvanácti vesnických starců, tak z westernu: nechybí tajemný cizinec ani závěrečný souboj muže proti muži. Důležitou složkou je téma viny zdánlivě bezúhonných lidí. V celém filmu se o německých okupantech pouze mluví.

Film se natáčel v jihočeském Varvažově.

Josef Patočka

Josef Patočka (25. října 1914 Praha – 15. října 1998 Praha) byl český herec.

Konrád Babraj

Konrád Babraj (22. dubna 1921 Michálkovice – 26. května 1991 Brno) byl český akademický sochař.

Kuře melancholik

Kuře melancholik je český film režiséra Jaroslava Brabce z roku 1999. Scénář podle stejnojmenné povídky Josefa K. Šlejhara napsali Vladimír Körner a Jaroslav Brabec. Film byl oceněn Českým lvem za nejlepší kameru a výpravu.

Marek Škarpa

Marek Škarpa (6. srpen 1972 Křivoklát) je český filmový a televizní producent, scenárista a režisér.

Odcházení (film)

Odcházení je filmový debut a jediný film Václava Havla, který jej natočil podle své stejnojmenné divadelní hry. Snímek byl do kin uveden 24. března 2011, slavnostní premiéru měl 22. března v pražské Lucerně. Televizní premiéra proběhla 18. prosince 2011 na ČT1, kdy jej mimořádně do svého vysílání v den Havlova úmrtí zařadila Česká televize.Film získal v rámci ankety Český lev 2011 nominace ve všech hlavních kategoriích pro hrané filmy. Proměnil je v kategorii Nejlepší scénář (Václav Havel) a střih (Jiří Brožek). Reakce filmové kritiky i diváků však byly převážně negativní.

Past (film, 1950)

Past je české černobílé filmové drama režiséra Martina Friče z roku 1950, které trvá 94 minut.

Seznam osobností vyznamenaných 28. října 1998

Seznam osobností, které prezident České republiky Václav Havel vyznamenal nejvyššími státními vyznamenáními 28. října 1998.

Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol je československý film režiséra Juraje Herze z roku 1968, natočený podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Jedná se o hororovou černou komedii, která je svým vyzněním řazená k následovníků filmů německého expresionismu a k filmům české nové vlny. Film byl za Československo navržen na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film za rok 1969, do nominačního výběru se ale nedostal. Na katalánském mezinárodním festivalu byl za ztvárnění hlavní role oceněn Rudolf Hrušínský starší a za nejlepší kameru Stanislav Milota. Na serveru ČSFD je k únoru 2018 hodnocen jako šestý nejlepší československý film všech dob.Hlavní postava filmu Karel Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský st.) je zaměstnanec krematoria, který má svou práci opravdu rád, což se promítá i do vztahů k jeho blízkým. Příběh se odehrává za nastupující nacistické okupace, jejíž atmosféra je podobně neradostná. Film sleduje psychologickou proměnu hlavního hrdiny.

Film byl točen na super 16mm film v poměru 1:1,66 černobíle. V Československu byl poprvé uveden do kin 14. března 1969, ale okamžitě po premiéře byl uložen do trezoru a znovu byl uveden až 1. srpna 1990.

Stanislav Milota

Stanislav Milota (9. března 1933 Praha – 18. února 2019 Praha) byl český kameraman a signatář Charty 77. Po roce 1989 působil také jako vedoucí kanceláře prezidentského sekretariátu. Byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Jeho manželkou byla Vlasta Chramostová.

V roce 2016 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Tajemství krve

Tajemství krve je životopisný český film režiséra Martina Friče, který je věnován osobnosti lékaře Jana Janského, objevitele čtyř krevních skupin. Film je inspirován skutečnými osudy českého vědce, který se pustil do zkoumání krve nejprve v naději, že objeví tajemství duševních chorob, ale jeho objev nakonec ovlivnil celou medicínu – paradoxně psychiatrii zdaleka nejméně. Film byl natočen roku 1953.

Uvolněte se, prosím

Uvolněte se, prosím je název pořadu České televize, který moderoval Jan Kraus. Vysílal se od 19. listopadu 2004 do 25. června 2010 každý páteční večer. Natáčení probíhalo v pražském divadle Ponec. Diváci zhlédávali asi hodinu a půl dlouhé představení, které bylo pro vysílání v televizi zkráceno přibližně na 45 minut.Jednalo se o talk show obvykle se třemi hosty. První dva hosté byli zpravidla veřejně známé osobnosti. Třetí host byl většinou zajímavý či něčím výjimečný člověk z řad široké veřejnosti.

O letních prázdninách byly vysílány reprízy nejúspěšnějších dílů. Nesestříhané verze pořadů vyšly i na DVD nosičích.

V roce 2009 se v pořadu ztrapnila Kateřina Jacques, politička Strany zelených, když nebyla schopna vysvětlit, co to je biomasa.18. září 2009 bylo odvysíláno dvousté pokračování pořadu.Jan Kraus ohlásil konec svého pořadu na konci května roku 2010 kvůli sporům s Českou televizí.Poslední díl se vysílal 25. června 2010. Hlavním hostem byl tehdejší předseda vlády Jan Fischer.

Jan Kraus poté navázal novým pořadem Show Jana Krause na Primě. Česká televize nasadila pro páteční večer talkshow Karla Šípa Všechnopárty.

Hosté:

David Rath, Viola Ottová, Robert Fox, Alice Bendová, Lucie Benešová, Dagmar Bláhová, Pavel Bobek, Hynek Bočan, Jiřina Bohdalová, Jan Budař, Jitka Čvančarová, Tereza Duchková, Antonín Duchoslav, Táňa Fischerová, Aňa Geislerová, Kryštof Hádek, Agáta Prachařová, Václav Havel, Hana Hegerová, Eva Holubová, Jiří Hromada, Markéta Hrubešová, Jan Hřebejk, Boris Hybner, Vlasta Chramostová, Stanislav Milota, Věra Chytilová, Markéta Irglová, Martha Issová, Vítězslav Jandák, Jana Janěková, Petra Janů, Eva Jeníčková, Bohumil Klepl, Milan Kňažko, Ester Kočičková, Barbora Kodetová, Tereza Kostková, Vojtěch Kotek, Simona Krainová, Richard Krajčo, Jiří Krampol, Ivan Kraus, Zuzana Kronerová, Jiří Krytinář, Pavel Kuka, Daniel Landa, Pavel Landovský, Milan Lasica, Jiří Mádl, Jiří Macháček, Leoš Mareš, Milan Markovič, Tomáš Matonoha, Klára Melíšková, Petra Nesvačilová, Miroslav Noga, Soňa Norisová, Petr Novotný, Pavel Nový, Jiří Ornest, Halina Pawlowská, Iva Pazderková, Tereza Pergnerová, Theodor Pištěk ml., Josef Polášek, Marie Poledňáková, Chantal Poullain Polívková, Pavel Kožíšek, Vojtěch Dyk, Adela Vinczeová, Fero Fenič, Ivan Klíma, Jaroslav Hlaváč, Alena Antalová, Stanislav Penc, Jitka Boho, Andrea Kerestešová, Pavel Kožíšek, Věra Nerušilová, Eva Kantůrková, Ladislav Chudík, Lenka Vlasáková, Jaroslav Tomsa, Richard Müller, Lucie Bílá, Kristýna Nováková-Fuitová, Zdeněk Pohlreich, Vlastimil Vondruška, Jan Fischer, Tereza Černochová, Lenka Termerová, Eva Pilarová, Juraj Herz, Nguyen Phuong Thao, Radek Štěpánek, Karel Hvížďala, Ondřej Gregor Brzobohatý, Ilona Csáková, Jaromír Joo, Yvonne Přenosilová, Miloš Rejchrt, Jáchym Kraus, Adam Kraus, Jarmila Balážová, Helena Vondráčková, Tereza Kopáčová, Kamila Magálová, Rostislav Novák ml., Roman Vojtek, Marta Jandová, Sagvan Tofi a další...

Škola otců

Škola otců je český film z roku 1957, jde o režijní debut režiséra a scenáristy Ladislava Helgeho s Karlem Högerem v hlavní roli.

Jde o psychologické drama poctivého, upřímného a nebojácného učitele základní školy Pelikána, který je nucen čelit lidské zlobě, pokrytectví a nepochopení.

Od roku 1969 nebylo z politických důvodů povoleno jeho veřejné promítání, snímek se stal tzv. trezorovým filmem.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.