Viceadmirál

Viceadmirál, zastarale i místoadmirál,[1] je široce používaná námořní hodnost. Jedná se o druhou admirálskou hodnost (někdy se používá výraz vlajkový důstojník), je nad hodností kontradmirál a níže než admirál. V pozemních silách mu odpovídá hodnost generálporučík. Zpravidla bývá označován dvěma nebo třemi hvězdami.

Odkazy

Reference

  1. "Místoadmirál" Bohuslav Havránek a kol.: Slovník spisovného jazyka českého

Externí odkazy

1758

1758 (MDCCLVIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí.

Admirál

Admirál je hodnost, nebo část označení hodnosti nejvyšších námořních důstojníků. Hodnost admirála je ekvivalentem hodnosti generála.

Zkratka hodnosti je ADM popřípadě Adm. Označení admirála odpovídají čtyři hvězdy. V různých námořnictvech lze pod pojmem admirál najít jak jednu konkrétní hodnost, tak i skupinu tzv. admirálských hodností, které jsou (od nejnižší): kontradmirál, viceadmirál a admirál. Všechny tyto hodnosti jsou takzvané vlajkové.

Andrzej Karweta

Andrzej Karweta (11. červen 1958, Jaworzno, Polsko – 10. duben 2010, Pečersk, Rusko) byl viceadmirál Námořnictva Polska a od listopadu 2007 velitelem Námořnictva Polska.

Bitva u Komandorských ostrovů

Bitva u Komandorských ostrovů byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se 27. března 1943 jižně od Komandorských ostrovů.

Ve snaze dopravit na Aleuty zásoby se rozhodlo japonské velení vyslat zásobovací konvoje, které byly kryty křižníky a torpédoborci 5. loďstva. Zatímco první konvoj doplul bez problémů, tak při druhém konvoji, kdy byly zásoby dopravovány loděmi Asaka Maru, Sakito Maru a Sanjó Maru došlo ke střetu s Američany. Krytí druhého konvoje zajišťovala skupina lodí pod velením viceadmirála Boširó Hosogaji složená z těžkých křižníků Nači, Maja, lehkých křižníků Tama, Abukuma a torpédoborců Hacušimo, Wakaba, Ikazuči a Inazuma.

Americká TG 16.6 patrolovala pod velením kontradmirála McMorrise u Komandorských ostrovů. Byla složená z těžkého křižníku USS Salt Lake City, lehkého křižníku USS Richmond a torpédoborců USS Bailey, USS Coghlan, USS Dale a USS Monaghan.

26. března v 7:30 americké radary TG 16.6 odhalily japonský konvoj. V takticky nerozhodné bitvě byly na japonské straně lehce poškozeny 2 křižníky a na americké straně byl těžce poškozen křižník Salt Lake City. Japonci měli k vítězství blízko, ale Hosogaja místo aby dorazil v jednu chvíli nepohyblivý křižník Salt Lake City, odplul i s konvojem zpět do Japonska.

Viceadmirál Hosogaja byl po této bitvě penzionován a o zásobování japonských jednotek na Aleutech se nadále staraly pouze ponorky.

Bitva u Leyte

Bitva u Leyte (nebo Bitva v Leytském zálivu) byla největší námořní bitva druhé světové války v Tichomoří a jedna z největších námořních bitev v historii. Uskutečnila se 23.–26. října 1944 mezi americkým a japonským námořnictvem u ostrova Leyte na Filipínách.

V této bitvě také došlo k prvnímu organizovanému nasazení letadel kamikaze. K prvnímu útoku došlo 21. října proti těžkému křižníku HMAS Australia, který byl zasažen osamělým kamikaze. Organizované sebevražedné nálety začaly 25. října.

Bitva u ostrovů Santa Cruz

Bitva u ostrovů Santa Cruz byla čtvrtá námořní bitva letadlových lodí druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se 25. – 27. října 1942 u ostrovů Santa Cruz.

Bitva u východních Šalomounů

Bitva u východních Šalomounů byla jedna z námořních bitev letadlových lodí druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a spojeneckým námořnictvem. Odehrála se 24.–25. srpna 1942 východně od Šalomounových ostrovů.

Bitva ve Filipínském moři

Bitva ve Filipínském moři byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Tichomoří mezi americkým a japonským námořnictvem. Jednalo se o poslední bitvu, ve které bylo císařské námořnictvo schopné masově nasadit své letadlové lodě. Bitva se uskutečnila 19.–20. června 1944 ve Filipínském moři v počátku americké invaze na Mariany. Tato bitva byla pátou (a de facto poslední) velkou bitvou letadlových lodí během války v Tichomoří.

Akce skončila katastrofou pro japonské námořnictvo, které ztratilo 3 letadlové lodě (z toho dvě akcí amerických ponorek) a velké množství letadel a pilotů. Po této bitvě už hrály japonské letadlové lodě jen podružnou roli.

Pro bitvu se vžil název „velké střílení krocanů na Marianách“ (Great Marianas Turkey Shoot), neboť většina japonských letadel, která se zúčastnila bitvy, byla proti americkým protějškům zastaralá, ovládali je nezkušení piloti a byla ve značné početní nevýhodě. Tato fakta vedla k tomu, že Američané sestřelovali jedno japonské letadlo za druhým. Jeden z amerických pilotů po přistání poznamenal, že to bylo jako střílení krocanů.

Džisaburó Ozawa

Džisaburó Ozawa (japonsky: 小沢治三郎, Ozawa Džisaburó; 2. října 1886 – 9. listopadu 1966) byl čúdžó (中将 ~ viceadmirál) japonského císařského námořnictva v průběhu druhé světové války. Na počátku války velel Nanken kantai (南遣艦隊 ~ jižní expediční loďstvo), která kryla japonský postup do Britského Malajska a později i Holandské východní Indie. V listopadu 1942 vystřídal čúdžó Nagumu ve velení 3. kantai (艦隊 ~ loďstvo), která v té době tvořila hlavní svaz letadlových lodí císařského námořnictva. Od 29. května 1945 až do konce války zastával funkci velitele Rengó kantai a vrchního velitele císařského námořnictva.

Francis Drake

Sir Francis Drake (asi 1540, Tavistock – 28. ledna 1596, Portobelo) byl anglický korzár, mořeplavec, viceadmirál, politik, obchodník s otroky a spolubudovatel alžbětinského věku. Proslavil se svými útoky na španělské lodě a přístavy. Největším vojenským úspěchem bylo odražení útoku španělské flotily roku 1588. Svými odvážnými činy se stal pro Angličany legendárním hrdinou a pro Španěly nenáviděným „El Draque“.

Generálporučík

Generálporučík je vojenská hodnost používaná v mnoha státech. Dle oficiálních standardů NATO (dle ujednání STANAG 2116) je tato hodnost označena zkratkou OF-8. V mnoha zemích je také kvůli nízkému počtu vojáků generálporučík nejvyšší udělovanou hodností a v ještě menších státech pak tato hodnost udělována vůbec není. V některých jihoamerických zemích jako je Brazílie nebo Chile je pak k hodností generálporučíka ekvivalentní hodnost divizního generála.

Historie této hodnosti vede až do středověku, kdy byl jako generálporučík titulován druhý nejvyšší velitel na bitevním poli, který obvykle podléhal velení generálního kapitána. V moderních armádách obvykle velí armádním sborům.

Horatio Nelson

Horatio Nelson,1. vikomt Nelson, 1. vévoda z Bronté, KB (29. září 1758 Burnham Thorpe – 21. října 1805 mys Trafalgar, Španělsko) byl britský námořní velitel, je považován za národního hrdinu. Jako viceadmirál (Vice Admiral of the White) britského Royal Navy od roku 1789 velel britskému loďstvu ve Středozemním moři. Vítězstvím v bitvě u Abukiru v roce 1798 získal Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři. V roce 1805 potvrdil nadvládu Británie na moři vítězstvím v bitvě u Trafalgaru, kde porazil spojené francouzsko-španělské loďstvo. Sám byl ale v bitvě zabit, když ho na palubě řadové lodě HMS Victory zasáhla kulka vypálená z francouzské lodě Redoutable.

Kontradmirál

Kontradmirál (německy Konteradmiral, anglicky Rear Admiral, francouzsky contre-amiral, nizozemsky schout-bij-nacht, japonsky 少将 šóšó), dříve též uváděn tvar kontraadmirál či kontreadmirál, je široce používaná námořní hodnost. Jedná se o nejnižší z admirálských hodností, která je nad hodnostmi námořní kapitán nebo komodor a níže než viceadmirál. V pozemních silách mu odpovídá hodnost generálmajor. Zpravidla bývá označován jednou hvězdou, v některých námořnictvech má hvězdy dvě. Kontradmirál je vlajkový důstojník.

Nizozemské královské námořnictvo

Nizozemské královské námořnictvo (nizozemsky: Koninklijke Marine, zkratka: KM) je nejstarší složkou ozbrojených sil Nizozemska. Současným velitelem královského námořnictva je viceadmirál Matthieu J. M. Borsboom. K 1. lednu 2010 námořnictvo tvoří celkem 10 993 osob, z toho 6886 námořníků a 3060 vojáků námořní pěchoty. Jádrem námořnictva je šest fregat třídy De Zeven Provinciën a Karel Doorman, dvě výsadkové lodě třídy Rotterdam, čtyři konvenční ponorky třídy Walrus, čtyři oceánské hlídkové lodě třídy Holland, šest minolovek a řada zásobovacích a jiných plavidel. Námořní letectvo tvoří okolo 40 vrtulníků typu Lynx a NH90.

Plavidla nizozemského královského námořnictva používají prefix Zr. Ms. (do roku 1890 a od 30. dubna 2013; zkratka za Zijner Majesteits ~ Jeho Veličenstva). V období od roku 1890 do 30. dubna 2013 používala prefix Hr. Ms. (zkratka za Harer Majesteits ~ Jejího Veličenstva). V anglické literatuře se někdy (nepřesně) používá prefix HNLMS (zkratka za His/Her Netherlands Majesty's Ship) bez ohledu na pohlaví panovníka.

Rakousko-uherské námořnictvo

Rakousko-uherské námořnictvo, plným názvem Císařské a královské válečné námořnictvo, zkráceně C. a k. válečné námořnictvo (německy Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine, ve zkratce K. u. k. Kriegsmarine, maďarsky Császári és Királyi Haditengerészet) bylo námořní složkou ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Do roku 1867 loďstvo patřilo pod Rakouské císařství a na základě Rakousko-uherského vyrovnání se v roce 1867 změnil. Námořnictvo zaniklo společně s celou monarchií po skončení první světové války v roce 1918. Po první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a ani jedna z těchto zemí díky tomu neměla pobřeží a tak byly všechny přístavy na Jadranu předány Itálii a Jugoslávii.

O vybudování silného a moderního válečného loďstva se zasazoval především následník trůnu a generální inspektor branné moci František Ferdinand d'Este.Rakousko-uherské lodě, podobně jako německé, nesly před svým názvem zkratku SMS (Seiner Majestät Schiff – loď Jeho Veličenstva), s výjimkou torpédovek a ponorek. Ty měly jen označení SM (Seiner Majestät) + německý název lodi, např. SM Unterseeboot 3 či SM Torpedoboot 100M.

Seiiči Itó

Seiiči Itó (japonsky: 伊藤 整一, Itó Seiiči, 26. července 1890 – 7. dubna 1945) byl japonský admirál a koncem druhé světové války též velitel 2. kantai (艦隊 ~ loďstvo) císařského námořnictva.

Velitelem 2. kantai se jako viceadmirál stal v prosinci 1944 a z této pozice velel v dubnu 1945 poslední větší ofenzívě japonského námořnictva celého konfliktu, operaci Ten-gó. Vedl svaz skládající se z obří bitevní lodě Jamato, lehkého křižníku Jahagi a 8 torpédoborců k útoku na americké síly u Okinawy. Ale už během cesty k Okinawě byl svaz napaden letadly z amerických letadlových lodí a při jejich náletech se 7. dubna 1945 potopila Jamato, Jahagi a 4 torpédoborce. Na palubě Jamato zahynul spolu s 2497 muži i viceadmirál Itó. Následně byl Itó posmrtně povýšen do hodnosti admirála.

Severní loďstvo

Severní loďstvo (rusky Северный флот, СФ) je operativně-strategický útvar ruského (do 1991 sovětského) námořnictva působící v Barentsovu a Norském moři a Severním ledovém oceánu. Je zodpovědné za obranu severozápadu Ruska. Hlavní základnou je Severomorsk. Je nejmladším ruským loďstvem, vzniklo roku 1937.

William Bligh

William Bligh (9. září 1754 St Tudy, Cornwall – 7. prosince 1817 Londýn, Spojené království) byl britský viceadmirál královského námořnictva (Royal Navy), člen Královské společnosti. V letech 1788 – 1789 byl v hodnosti poručíka velitelem lodi Bounty, na které došlo proti němu ke vzpouře. Z lodi byl vzbouřenci vysazen s loajálními členy posádky do člunu, s kterým podnikli strastiplnou plavbu k ostrovu Timor. Patnáct let po vzpouře byl jmenován guvernérem Nového Jižního Walesu v Austrálii.

Řád Ušakova

Řád Ušakova (rusky Орден Ушакова) byl sovětský vojenský řád určený pro námořní důstojníky. Založen byl 3. března 1944 a byl udělován „důstojníkům válečného námořnictva Sovětského svazu za vynikající úspěch ve vypracování, provedení a zajištění bojů a operací na moři, v jejichž průběhu bylo dosaženo vítězství nad početně převažujícím nepřítelem“. Pro poddůstojníky a řadové mužstvo byla určena Medaile Ušakova. Pojmenován byl na počest ruského admirála Fjodora Ušakova, jenž je považován za zakladatele ruského vojenského námořního umění. Prvními držiteli řádu se stali viceadmirál Pavel Ivanovič Boltunov a generálporučík Vasilij Vasiljevič Jermačenkov, přesto odznak s pořadovým číslem 1 nosil viceadmirál Vladimir Filippovič Tribuc.Řád byl zachován v rámci systému vyznamenání Ruské federace usnesením Nejvyššího sovětu Ruské federace z 20. března 1992, avšak do roku 2010 neměl statuta a oficiální popis a dosud nebyl v Ruské federaci udělen.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.