Věra Jourová

Věra Jourová (* 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka[5]právnička, od listopadu 2014 komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově evropské komisi. Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[6] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu.

Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. Dříve na tomto resortu působila v roli náměstkyně.

Mgr. et Mgr. Věra Jourová
(Věra Jourová) Informal JHA meeting (Justice) Press conference (39198442504) (cropped)

Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví [1]
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2014
Předseda Jean-Claude Juncker
Předchůdce Viviane Redingová [2]

16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce František Lukl
Nástupce Karla Šlechtová

1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
15. března 2013 [3] – 13. října 2014
Nástupce Jaroslav Faltýnek

Místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014

Náměstkyně ministra pro místí rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 [4] – únor 2006
Stranická příslušnost
Členství ČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO 2011 (od 2013)

Narození 18. srpna 1964 (55 let)
Třebíč
Československo Československo
Choť rozvedená
Děti syn Adam a dcera Markéta
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese právnička a politička

Osobní život

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[7]

Od 13. října 2006[8] do 16. 11. 2006[9] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[10] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[11]

Vzdělání

V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[12] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[13]

Soukromý život

Je rozvedená, má dvě děti – Adama (1985) a Markétu (1989).[14]

Politické působení

V letech 2003–2006 byla členkou ČSSD.[15]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu (EDS). V parlamentních volbách 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO 2011[16] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[17] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011.[18]

Eurokomisařka (první období, 2014 až 2019)

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[19] Ve výběru českého zástupce uspěla,[20] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[12]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví. Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[21][22] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[23]

Věra Jourová byla kritizována generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za svojí snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[24]

Eurokomisařka (druhé období, od 2019)

Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na post eurokomisařky i pro období 2019 až 2024.[25] Na začátku září 2019 oznámila budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že Jourová bude místopředsedkyní Evropské komise a bude zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a za transparentnost.[26]

Odkazy

Reference

  1. College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.
  2. Nepodceňujme portfolio justice v Evropské komisi. Revue Politika [online]. 2014-09-16 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.
  3. První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16 [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06.
  4. Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03.
  5. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  6. ELČIĆ, Sandro. Po boku titánů Mohameda Salaha a Marka Zuckerberga: Věra Jourová je historicky prvním zástupcem Česka v prestižním žebříčku časopisu Time. Hospodářské noviny [online]. 2019-04-17 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (česky)
  7. VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  8. KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  9. Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  10. ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  11. http://video.aktualne.cz/dvtv/karlovy-vary-politici-v-botach-z-krokodyli-kuze-rusove-mocne/r~ffbb65a4f91311e5a4ba0025900fea04/ čas 47:40
  12. a b Ministryně Jourová je kandiátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz [cit. 2014-07-21]. Dostupné online.
  13. Databáze studentů UK v Praze. is.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
  14. Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.
  15. SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  16. WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  17. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.
  18. Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02.
  19. ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Novinky.cz, 2014-07-11 [cit. 2014-07-11]. Dostupné online.
  20. KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  21. European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  22. LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině [online]. www.novinky.cz, 2014-09-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  23. More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  24. Zkroťte si Jourovou. Šéf Volkswagenu si stěžoval na českou eurokomisařku u Junckera. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2017. Dostupné online.
  25. ‚Stávající portfolio odevzdávám v dobré kondici.‘ Vláda schválila nominaci Jourové na eurokomisařku [online]. iROZHLAS.cz, 2019-08-26 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  26. Česko má poprvé místopředsedkyni Evropské komise. Jourová bude kontrolovat dodržování hodnot unie [online]. iROZHLAS.cz, 2019-09-10 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online.

Externí odkazy

ANO 2011

ANO 2011 (zkratka ANO) je české politické hnutí, které v roce 2012 založil Andrej Babiš. Hnutí ANO 2011 navazuje na občanské sdružení Akce nespokojených občanů), které bylo založeno krátce předtím na podzim 2011 po několika veřejných vystoupeních Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích, ve kterých velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci. Hnutí se zaměřilo na voliče nespokojené s dosavadními etablovanými politickými subjekty. Mezi hlavní cíle ANO 2011 patří prosazení fungujícího státu a boj s korupcí. Zakladatel Andrej Babiš je od počátku předsedou hnutí. Od března 2013 byla jeho první místopředsedkyní Věra Jourová, která ale v říjnu 2014 po svém schválení do funkce eurokomisařky z vedení hnutí odešla. Dalšími tvářemi strany jsou mj. předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a první místopředseda hnutí Jaroslav Faltýnek.

Deklarovaným cílem hnutí je zúčastňovat se voleb na všech úrovních a prosazovat více podpůrné prostředí pro podnikatele a živnostníky, odstranit korupci a politikaření a podpořit růst zaměstnanosti. Předseda Babiš, který je od počátku dominantní postavou hnutí, je popsal jako „pravicovou stranu se sociálním cítěním“. Dne 14. listopadu 2014 bylo hnutí ANO na 35. kongresu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), která působí jako politický subjekt v rámci Evropské unie, oficiálně přijato za jejího člena. Na sjezdu v únoru 2019 definoval Andrej Babiš hnutí jako „catch all party“ – strana pro všechny. Z hlediska stranické typologie je řazeno mezi strany typu firmy.Krátce po svém vzniku hnutí výrazně uspělo ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013, ve kterých získalo 18,65 % hlasů a 47 mandátů, umístilo se tak na druhém místě za ČSSD. Tyto dvě strany vytvořily vládní koalici společně s KDU-ČSL. O rok dříve, tedy v roce 2012, několik kandidátů ANO 2011 neuspělo v senátních volbách.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 hnutí ANO 2011 vyhrálo se ziskem 29,64 % hlasů a 78 mandátů z 200. V současné době vládne v Česku druhá vláda Andreje Babiše, ve které jsou zastoupeni politici za ANO 2011 a pět ministrů za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD). Vládu podporuje Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM).

Bombový útok v Petrohradu 2017

Bombový útok v Petrohradu se odehrál 3. dubna 2017 mezi stanicemi Technologičeskij institut a Sennaja ploščaď na modré lince petrohradského metra. Bezpečnostní kamery pravděpodobně zachytily strůjce útoku, který nálož umístil do aktovky v třetím voze jedoucího metra. Amatérská nálož obsahovala kovové úlomky, šrouby a střepy. Po explozi strojvedoucí pokračoval se soupravou v jízdě až do nejbližší stanice. Při explozi zahynulo nejméně 14 osob a nejméně dalších 50 bylo zraněno. Další tři lidé zemřeli v nemocnici a celková bilance se zvýšila na 14 mrtvých. V reakci na útok byly uzavřeny všechny stanice metra v Petrohradu. Další nálož byla objevena a zneškodněna ve stanici Ploščaď Vosstanija (Náměstí povstání). Mimořádná bezpečnostní opatření byla přijata i na petrohradském letišti Pulkovo. Z důvodu kolapsu podzemní dopravy byly ostatní druhy dopravy poskytovány zdarma. Jedná se o první útok v systému metra v historii Petrohradu.

Jako podezřelý byl uveden Akbaržan Džalilov, imigrant z Kyrgyzstánu, kterému bylo přiděleno ruské občanství.

Evropská demokratická strana (Česko)

Evropská demokratická strana (EDS) byla česká politická strana, založená v listopadu 2008. Její zakladatelkou a předsedkyní byla bývalá poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková. Místopředsedy byli RNDr. Václav Šrámek a Mgr. Jaroslav Čapek. Strana ukončila činnost ke dni 11. 12. 2010.

Evropská komise

Evropská komise je nadnárodní orgán Evropské unie, nezávislý na členských státech a hájící zájmy Unie. Pojem je používán ve dvou významech: buď jako kolegium komisařů nebo jako kolegium s celým administrativním aparátem. Komise se podílí takřka na všech úrovních rozhodování, má největší administrativní a expertní aparát. Sídlí v Bruselu, její ústřední budovou je palác Berlaymont, některé části jsou dislokovány v Lucemburku. Člení se na množství generálních ředitelství a služeb.

Komise je především „strážkyní smluv“ – dbá na dodržování zakládajících smluv Evropské unie a z úřední povinnosti podává žaloby v případě zjištěného porušení. Důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy, právo předkládat návrhy legislativních předpisů má výhradně Komise. Další pravomoci jsou vydávání doporučení a stanovisek, Komise vykonává i pravomoci v přenesené působnosti (delegovaná legislativní pravomoc). Komise se podílí na jednání Evropské unie navenek,[zdroj?] včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet Evropské unie.

Kolegium komisařů zasedá jedenkrát týdně.

František Lukl

František Lukl (* 30. října 1977 Kyjov) je český politik, od roku 2005 starosta města Kyjov, od roku 2015 předseda Svazu měst a obcí ČR (předtím v letech 2011 až 2015 místopředseda) a od července 2013 do ledna 2014 ministr pro místní rozvoj ve vládě Jiřího Rusnoka.

Instituce Evropské unie

Společné instituce EU vycházejí ze zásady sdílení pravomocí, základního principu fungování Evropské unie. Jednotlivé orgány disponují pravomocemi, které dříve podléhaly kompetenci jednotlivých členských zemí. Jádro tvoří sedm orgánů Evropské unie. Zbytek tvoří různé poradní (Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů) a jiné instituce (například Evropský veřejný ochránce práv či Evropský inspektor ochrany údajů) či agentury a úřady (Evropská agentura pro životní prostředí, Evropská agentura pro leteckou bezpečnost, Agentura Evropské unie pro základní práva, Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu, Europol a Eurojust).

Janek Kroupa

Jan „Janek“ Kroupa (* 23. června 1974 Praha) je český investigativní novinář, vystupující často[zdroj?] po boku svého staršího kolegy, novináře Josefa Klímy.

Jaroslav Faltýnek

Jaroslav Faltýnek (* 28. dubna 1962 Prostějov) je český manažer a politik, první místopředseda hnutí ANO 2011, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR a předseda Poslaneckého klubu hnutí ANO 2011, bývalý zastupitel Olomouckého kraje a dlouholetý zastupitel města Prostějova. Je také členem představenstva konglomerátu Agrofert.

Junckerova komise

Junckerova komise je úřadující komise Evropské unie, která působí od 1. listopadu 2014. Pětiletý mandát jí řádně vyprší v roce 2019. Předsedou se stal lucemburský politik Jean-Claude Juncker, jenž stojí v čele orgánu, do nějž po jednom zástupci vyslal každý z dvaceti osmi členských států. V čele tak nahradil Josého Manuela Barrosa, řídícího dvě komise během předchozích deseti let.Ke schválení komise došlo 22. října 2014. Hlasování v Evropském parlamentu se zúčastnilo 699 poslanců, z nichž 423 se vyslovilo „pro“, 209 bylo „proti“ a 67 se „zdrželo“. Mezi své priority komise zařadila „dodržování fiskální disciplíny, tvorbu pracovních míst, snižování energetické náročnosti, výstavbu infrastruktury, podporu růst a podporu obnovitelných zdrojů.“ Také byla odhodlána řešit problém imigrace a usilovala o vytvoření jednotné energetické unie.

Karla Šlechtová

Karla Šlechtová (* 22. května 1977 Karlovy Vary) je česká ekonomka, politička, státní úřednice, od října 2014 do prosince 2017 ministryně pro místní rozvoj ČR v Sobotkově vládě, od prosince 2017 do června 2018 ministryně obrany ČR v první Babišově vládě, od října 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, nestranička za hnutí ANO 2011.

Kauza Čapí hnízdo

Kauza Čapí hnízdo je trestní řízení týkající se současného českého premiéra Andreje Babiše a dalších osob. Původně spoluobviněný poslanec a předseda parlamentního klubu hnutí ANO 2011 Jaroslav Faltýnek byl v květnu 2018 obvinění zbaven. Předmětným osobám hrozí stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů dotačního podvodu (§ 212 trestního zákoníku) a poškození finančních zájmů Evropské unie (§ 260 trestního zákoníku) ve „zločinném spolčení“ (§ 89 odst. 17 dřívějšího trestního zákona), kdy podle obvinění dotaci určenou malým a středně velkým firmám čerpal koncern Agrofert skrze nastrčenou malou firmu, čímž měla vzniknout škoda téměř 50 mil. Kč. Padesátimilionovou dotaci nakonec firma Imoba vrátila Regionálnímu operačnímu programu Střední Čechy, poté co byla vyňata z evropského financování.

Pavel Telička

Pavel Telička (* 24. srpna 1965 Washington, USA) je český politik, bývalý diplomat a lobbista, od května do listopadu 2004 člen Evropské komise, v letech 2014 až 2019 poslanec Evropského parlamentu a v letech 2017 až 2019 místopředseda Evropského parlamentu. V roce 2014 byl zvolen jako nestraník za hnutí ANO 2011, v roce 2019 založil hnutí Hlas, jemuž od června 2019 předsedá.

Průzkumy veřejného mínění voleb prezidenta České republiky 2018

Tato stránka obsahuje průzkumy veřejného mínění které proběhly v souvislosti s volbou prezidenta České republiky v roce 2018.

Seznam ministrů pro místní rozvoj České republiky

Seznam ministrů pro místní rozvoj České republiky, původně ministrů hospodářství, představuje chronologický přehled osob, členů vlády České republiky působících v tomto úřadu.

Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2016

Toto je seznam osobností, které dekoroval prezident České republiky Miloš Zeman státními vyznamenáními při státním svátku 28. října 2016. Slavnostním udílením vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu vyvrcholily oslavy Dne vzniku samostatného československého státu. Celkem bylo v sedmi skupinách oceněno 30 osobností, devět z nich in memoriam.

Volby do Evropského parlamentu v Česku 2009

Volby do Evropského parlamentu v Česku 2009 byly volby konané v Česku, ve kterých bylo určeno, kdo bude Česko zastupovat v Evropském parlamentu ve volebním obdobní 2009-2014. V Česku se volilo 22 z celkových 736 poslanců.

Volby se uskutečnily v pátek 5. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 6. června od 8:00 do 14:00; řídily se zákonem o volbách do Evropského parlamentu č. 62/2003 Sb.[1][nedostupný zdroj]

Věra

Věra je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 8. října.

Původ jména je slovanský, od slova „víra“.

Zuzana Šánová

Zuzana Šánová (* 24. května 1959) je česká politička a podnikatelka, v letech 2014 až 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, členka hnutí ANO 2011.

Junckerova komise
Vláda Bohuslava Sobotky
Ministři pro místní rozvoj České republiky

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.