UNESCO

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu[1] (anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna z 15 mezistátních odborných organizací (agentur) OSN. Sídlí v Paříži. Organizace má[kdy?] 195 členských zemí, poslední z nich (v tomto případě autonomní území), která je v současnosti[kdy?] v procesu přijetí, je Palestina.[2] Spojené státy americké,[3] Izrael[4]Kanada[5] zareagovaly[kdy?] pozastavením svých příspěvků této organizaci s tím, že probíhající konflikt má být řešen vyjednáváním. 2. ledna 2019 byla zveřejněna informace, že USA a Izrael z UNESCO vystoupily.[6]

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu
UNESCO logo
Zkratka UNESCO
Vznik 16. listopad 1945
Sídlo Paříž, Francie
Souřadnice
Členové 195 členských států
generální tajemník

Didier Plowy - Audrey Azoulay (cropped)

Audrey Azoulay (od roku 2017)
Oficiální web en.unesco.org

Historie

Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu.

Vznik UNESCO byl zahájen podepsáním Ústavy[7]Londýně na ustavující diplomatické konferenci 16. listopadu 1945. Ústava pak vstoupila v platnost 4. listopadu 1946 po její ratifikaci zakládajícími dvaceti státy: Austrálie, Brazílie, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Indie, Jižní Afrika, Kanada, Libanon, Mexiko, Norsko, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Spojené království, TureckoUSA.

V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů.[8] Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě (digital divide).

Orgány UNESCO

Flag of UNESCO
Vlajka UNESCO

Ústava organizace definuje tři hlavní orgány:

  • Generální konference UNESCO
  • Výkonná rada UNESCO
  • Sekretariát

Generální konference UNESCO

Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem UNESCO. Tvoří jej zástupci všech zúčastněných států. Pravidelné zasedání Generální konference se koná jednou za dva roky, zpravidla na konci října. Na něm se projednává a schvaluje program a rozpočet organizace do další Generální konference.

Generální konference přijímá mezinárodní smlouvy (po ratifikaci jsou pro smluvní strany závazné) a nezávazné deklarace a doporučení. Každý zúčastněný stát má při hlasování jeden hlas. Pro přijetí klíčových rozhodnutí, jako je například změna ústavy či volba generálního ředitele, je zapotřebí dvoutřetinové většiny. Pro ostatní rozhodnutí stačí prostá většina hlasů.

Vedle plenárního zasedání (delegáty tvoří obvykle ministři kultury, školství, životního prostředí nebo zahraničních věcí) pracuje i šest odborných programových komisí a čtyři výbory.

Výkonná rada UNESCO

Výkonná rada UNESCO především dohlíží na realizaci plnění programu přijatého Generální konferencí. Dále projednává důležité otázky před jejich předložením Generální konferenci a podílí se na přípravě budoucích programů. V současné době má Výkonná rada 58 členů.

Sekretariát

Sekretariát je výkonnou a servisní složkou UNESCO. Tvoří jej okolo 2 160 zaměstnanců ze 170 zemí. Z toho více než 680 pracuje v 58 kancelářích UNESCO po celém světě. (Údaje z června 2005.)

V čele sekretariátu je generální ředitel. Jeho funkční období trvá 4 roky. Posledním generálním ředitelem je od 15. listopadu 2017 Audrey Azoulay z Francie.

UNESCO a ČR

Československo patřilo k zakládajícím členům UNESCO. Po rozpadu Československa se samostatná Česká republika stala jeho členem 22. února 1993. Pro zprostředkování styku mezi národními institucemi a odborníky má Česká republika Českou komisi pro UNESCO. Česká republika má také Stálou misi při UNESCO.

Česká komise pro UNESCO

Česká komise pro UNESCO byla zřízena v duchu Ústavy UNESCO rozhodnutím vlády České republiky ze dne 1. června 1994 jako poradní orgán vlády. Hlavním úkolem této komise je zprostředkovávat styk národních institucí a odborníků s UNESCO. Komise dále studuje dokumenty UNESCO, rozšiřuje myšlenky organizace v ČR a spolupracuje se sekretariátem UNESCO v Paříži.

Komise má 50 členů a tvoří ji zástupci ministerstev, zástupci významných institucí – státních i nevládních (například Akademie věd ČR, Český helsinský výbor, Národní dobrovolnické centrum atd.) a jednotlivé osobnosti vědy a kultury. Funkční období členů je čtyřleté a členství v komisi je čestné.

Předsedkyní komise byla senátorka Jaroslava Moserová, která byla v roce 2003 opětovně jmenována na další funkční období. Po její smrti byla 8. listopadu 2006 jmenována do funkce RNDr. Helena Illnerová, DrSc. Od 1. 10. 2012 je novým předsedou Komise Mgr. Petr Gazdík. Od 1. února 2017 je předsedou komise Stanislav Štech[9].

Plnění rozhodnutí Komise zajišťuje Stálý sekretariát, jehož funkci plní od 1. července 1996 pracovní skupina v Odboru OSN na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Tento sekretariát spravuje i knihovnu publikací a dokumentů UNESCO.

Stálá mise České republiky při UNESCO

Stálou misi ČR při UNESCO vede od roku 2017 stálý představitel ČR při UNESCO Petr Drulák. Mise zajišťuje vztahy mezi Českou republikou a UNESCO.

Zajímavosti

Francouzská poštovní správa pro potřeby pařížské centrály organizace začala roku 1961 vydávat speciální edice poštovních známek s označením UNESCO a nadtitulem RÉPUBLIQUE FRANCAISE. Mají vyznačenou francouzskou měnu.[10]

Kritika a kontroverze

V březnu 2011 britská vládní organizace DFID ohodnotila celkovou činnost organizace UNESCO jako finančně neefektivní a celkově neuspokojivou.[11] Organizace UNESCO toto hodnocení odmítla.[12]

V palestinském časopise pro mládež sponzorovaném částečně organizací UNESCO vyšel v březnu 2011 článek, ve kterém mladá dívka popsala Adolfa Hitlera jako jeden ze svých čtyř vzorů. V prosinci téhož roku se UNESCO v reakci na mediální tlak distancovalo od činnosti časopisu a zastavilo jeho financování.[13]

Události

Říjen 2011

UNESCO jako první orgán OSN uznalo plnohodnotné členství Palestiny. Česká republika hlasovala proti.[zdroj?]

2017–2018

Izrael podal na konci roku 2017 oficiální žádost o vystoupení z UNESCO, kterou se rozhodl opustit spolu s USA. Bezprostředním podnětem bylo pro Izrael schválení rezoluce UNESCO, v němž se odsuzuje každé uznání Jeruzaléma hlavním městem Izraele. Spojené státy oznámily svůj záměr z UNESCO vystoupit už v říjnu, a to kvůli její setrvalé zaujatosti proti Izraeli; podobná výtka byla i jedním z důvodů předchozího vystoupení USA z UNESCO v roce 1984[14]. Izrael stejně jako USA zůstanou v UNESCO jako pozorovatelské státy.[15] UNESCO odchodem USA a Izraele přijde cca o čtvrtinu svých příjmů, které nebude moci nahradit.[16] USA a Izrael přestaly být členy UNESCO k .[17]

Odkazy

Reference

  1. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) Archivováno 28. 7. 2013 na Wayback Machine na osn.cz
  2. General Conference admits Palestine as UNESCO Member | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
  3. Statement by the Director-General of UNESCO on Withholding of Funds by the United States | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
  4. Israel freezes UNESCO funds – CNN. articles.cnn.com [online]. [cit. 2012-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-06.
  5. Canada: UNESCO Funding Cut. www.huffingtonpost.com [online]. [cit. 2012-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-08.
  6. USA a Izrael vystoupily z UNESCO. Je to protižidovská organizace, tvrdí, iDnes.cz, 2 .1. 2019
  7. Constitution of the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
  8. UNESCO
  9. Předseda České komise pro UNESCO. Web Ministerstva zahraničí ČR [online]. Ministerstvo zahraničí ČR, 02.02.2017 [cit. 17.12.2017]. Dostupné online.
  10. HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3. vydání. Praha: GKP, 1986. Kapitola Mezinárodní organizace, s. 218.
  11. DFID – UNESCO
  12. DFID – UNESCO – reaction
  13. Unesco cuts funding for Palestinian youth magazine over Hitler praise [online]. The Telegraph, 23 December 2011 [cit. 2012-01-12]. Dostupné online.
  14. https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1984/12/20/unesco-withdrawal-announced/b9c6dc92-a31f-443a-977b-f3468faf44fe
  15. http://www.ztis.cz/rubrika/zidovske-komunity-ve-svete/clanek/izrael-podal-oficialni-zadost-o-vystoupeni-z-unesco-proces-potrva-rok [online].
  16. MF dnes. zpravy.idnes.cz [online]. Dostupné online.
  17. https://plus.rozhlas.cz/gita-zbavitelova-usa-a-izrael-vystoupily-z-unesco-7716727

Literatura

  • HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas. 3., rozšířené. vyd. Praha: Geodetický a kartografický podnik, 1986. S. 253.

Související články

Externí odkazy

Babylón

Babylón neboli Brána boží (z akkad. Bab-ilu), bez diakritiky Babylon, řecky Βαβυλών, v Bibli (Genesis a Žalmy) též Bábel (znamená „zmatek“), bylo město na dolním toku Eufratu v jižní Mezopotámii, v pozdějším období hlavní město Babylonie a Novobabylonské říše. Pozůstatky města leží 88 kilometrů jižně od Bagdádu poblíž města al-Hillah u Eufratu, na území dnešního Iráku. Celý komplex byl 5. července 2019 na zasedání v Baku zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Berlín

Berlín (německy Berlin) je hlavní město Německa a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie. Žije zde přibližně 3,613 milionu obyvatel.

Ciudad de México

Ciudad de México, česky Mexiko, (anglicky Mexico City, dříve také México DF (distrito federal), zkratka CDMX) je hlavní město Mexika. Leží ve vnitrozemí, vysoko v horách (2000 m n. m., Mexická náhorní plošina) a je jedním z největších měst na světě. Vedle 31 států je jednou ze 32 státotvorných územně-správních jednotek Spojených států mexických.

Ciudad de México patří mezi města s největšími sociálními rozdíly mezi obyvateli jednotlivých čtvrtí. Ve východní části města se lidé potýkají s chudobou, nezaměstnaností a nedostatkem jídla a pitné vody. Mezi největší chudinské čtvrtě patří například Nezahualcóyotl s 1,5 milionu obyvatel. Západní část města naopak oplývá blahobytem. Nejdůležitější tepnou je reprezentativní Paseo de la Reforma, což je 15 km dlouhá a 60 m široká třída lemovaná stromy. V centru města se nachází náměstí Plaza de la Constitución, zvané Zócalo, a Náměstí Tří kultur. Od roku 1987 figuruje historické centrum města společně s kulturní krajinou Xochimilco na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve městě se nachází mnoho dalších kulturních památek; na seznamu UNESCO jsou dům a ateliér Luise Barragána a univerzitní kampus Mexické národní autonomní univerzity.

V blízkosti města (72 km východně směrem na město Puebla) se nalézá aktivní sopka Popocatépetl, která je zároveň druhým nejvyšším vrcholem Mexika. Za dobré viditelnosti je možno ji z města spatřit pouhým okem.

Kdysi bylo Mexico považováno za největší město světa. Ve třetím tisíciletí však bylo překonáno jinými světovými velkoměsty. K roku 2009 žilo v jeho aglomeraci přes 21,2 milionu obyvatel a tento počet se neustále zvyšuje.

Diplomat

Výraz diplomat je řeckého původu (do evropských jazyků se však dostal přes francouzský výraz diplomate) a značí osoby, které jsou pověřeny jednat jménem svého státu se zástupci a představiteli států cizích.

Diplomaté požívají jistých privilegií (výsad). Jedná se zejména o jejich imunitu (nepodléhají – až na malé výjimky – trestnímu stíhání za svou činnost) a o exteritorialitu (prostor jejich úřadu je chráněn před výkonnými orgány státu, kde se nacházejí).

K typickým představitelům diplomata patří m.j. velvyslanci, vyslanci apod. V dnešním pojetí diplomata se však nejedná jen o osoby zastupující zájmy různých států; jako diplomat jsou označováni i zástupci různých mezinárodních nebo supranárodních organizací (jako OSN, UNESCO apod.) nebo i někteří zástupci Svatého stolce a to především ve sdělovacích prostředcích, ovšem nikoliv z právního pohledu!

Jiní (jako např. konzulové nebo apoštolští delegáti) status diplomata naproti tomu nemají. Vymezení, úloha a privilegia diplomatů jsou řízeny Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích z roku 1961. Úmluva rovněž stanoví přesné procesní úkony, které musí mezi vysílajícím a přijímajícím státem proběhnout, aby daná osoba byla z pohledu úmluvy diplomatem a další podrobnosti (odmítnutí jmenování konkrétní osoby do role diplomata, apod.). Každý diplomat vykonává svou práci v rámci tzv. diplomatické mise, na jejíž podrobnostech se vysílající a přijímající stát dohodli. Krom toho diplomat, který je k tomu zmocněn vysílajícím státem nebo pověřen tzv. šéfem mise (čl. 5 úmluvy), může svůj stát také zastupovat u mezinárodní organizace (jako OSN, UNESCO apod.). Naopak obyčejní úředníci zastupující nejrůznější funkce v těchto mezinárodních organizacích, kteří nejsou vyslanci některého státu, z pohledu úmluvy diplomaty jednoznačně nejsou.

Jaroslavl

Jaroslavl (rusky Яросла́вль) je město v Rusku, ležící 250 km severovýchodně od Moskvy. Jde o hlavní město stejnojmenné oblasti. Žije zde přibližně 608 tisíc obyvatel. Rozloha města činí 205 čtverečních kilometrů. Město je rozděleno na 6 rajónů: Dzeržinský, Zavolžský, Kirovský, Krasnoperekopský, Leninský a Frunzenský. Jaroslavl je dopravním uzlem, ze kterého se rozbíhají železniční tratě a silnice ve směru na Moskvu, Vologdu, Rybinsk, Kostromu, Ivanovo a Kirov. Ve městě je také říční přístav a letiště.

Jaroslavl je jedním z nejstarších ruských měst. Založeno bylo v 11. století a svého rozkvětu dosáhlo v 17. století. V roce 2010 město oslavilo 1000 let od svého založení. Historické centrum Jaroslavle, které se nachází na soutoku řek Volha a Kotorosl, je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Jaroslavl patří mezi města Zlatého kruhu Ruska.

Lübeck

Lübeck (česky zastarale Lubek nebo též Bukovec) je přístavní a kdysi hanzovní město a městský okres na severu Německa. Leží na jihovýchodě spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, při pobřeží Baltského moře. Po hlavním městě Kielu má v této spolkové zemi největší počet obyvatel a rozlohou jde o největší město Šlesvicka-Holštýnska. Středověké centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Postupim

Postupim (německy Potsdam) je hlavní město spolkové země Braniborsko, a to od jejího obnovení v roce 1990. Leží na řece Havole asi 26 kilometrů jihozápadně od centra Berlína u jeho hranic, má 167 745 obyvatel (2015).

Rabat

Rabat (někdy též Ribát, arabsky ar-Rabāṭ nebo ar-Ribāṭ, berbersky ⵕⵕⴱⴰⵟ) je od roku 1956 hlavní město Maroka. Zároveň je jedno z marockých „královských měst“. Je situováno na pobřeží Atlantského oceánu, na levém břehu ústí řeky Bú Regreg. Na protějším pravém břehu leží město Salé, se kterým je spojen několika mosty. Oblast Rabatu, Salé a okolních sídel je po Casablance druhou největší městskou aglomerací v Maroku. V minulosti bylo správním střediskem protektorátu Francouzské Maroko.

Ve městě je sídlo krále a vlády, katolického biskupství či Ústavu pro arabský jazyk. Rabat je střediskem bavlnářského, kožedělného a potravinářského průmyslu, dále pak rybolovu. Výrazně zastoupené je umělecké řemeslo (koberce, ozdoby, keramika). Významný je i cestovní ruch.

Střední Asie

Střední Asie je geograficky nejednoznačně definovaná oblast v Asii.

Světové dědictví

Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „seznam světového dědictví“. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

V červenci 2019 bylo na seznamu světového dědictví 1 121 položek. Z toho 869 položek kulturního dědictví, 213 přírodního a 39 smíšeného ve 167 státech světa. Česko má na tomto seznamu celkem 14 památek. Dalších 6 položek má Česko v kategorii nehmotného kulturního dědictví.

Tanzanie

Tanzanie je stát na východním pobřeží střední Afriky. Vznikla v roce 1964 sloučením dvou původně nezávislých států Tanganiky, ležící u stejnojmenného jezera, a Zanzibaru. Na severovýchodě s ní sousedí Keňa, na severu Uganda, na severozápadě Rwanda a Burundi, na západě Demokratická republika Kongo, na jihozápadě Zambie a Malawi a na jihu Mosambik.

V letech 1885–1919 bylo území německou kolonií pod názvem Německá východní Afrika. Dřívější oficiální anglický název země byl United Republic of Tanganyika and Zanzibar. Ten se později změnil na United Republic of Tanzania. Název Tanzanie je odvozen z názvů obou zakladatelských států. Ty se sloučily v šedesátých letech po získání nezávislosti na Velké Británii.

Originální název ve svahilštině je Jamhuri ya Muungano wa Tanzania, v češtině Tanzanská sjednocená republika.

Umělec

„Umělci jsou osoby, jež vytvářejí či interpretují umělecká díla s tím, že se touto prací živí či o to usilují. Tvorba uměleckých děl je zásadní součástí jejich života a svou činností přispívají k rozvoji umění a kultury. Umělcem je ten, kdo je za umělce považován, a to bez ohledu na to, zda je pracovně vázán k profesním uměleckým subjektům.“

nebo

„Umělcem se rozumí každá osoba, která vytváří umělecká díla nebo se svou interpretací podílí na vytváření nebo znovuvytváření uměleckých děl, která považuje svou uměleckou tvorbu za hlavní součást svého života, která tímto způsobem přispívá k rozvoji umění a kultury a která je uznávána nebo se snaží, aby byla uznávána za umělce, ať již je nebo není v jakémkoliv pracovním svazku nebo jakémkoliv sdružení.“

Umělec je osoba, která se věnuje (v uměleckém kontextu) malířství, sochařství, herectví, tanci, psaní, tvorbě filmů, poezie, hudby či videoher nebo jakýmkoliv jiným uměleckým profesím.

Patronem umělců (zejména malířů) je sv. Lukáš. Patronkou muzikantů je sv. Cecílie.

Vídeň

Vídeň (německy Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousy. Leží na řece Dunaj a se svými přibližně 1,841 milionu obyvateli je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V celosvětovém seznamu měst podle kvality života sestaveném firmou Mercer v roce 2011 se Vídeň umístila na první příčce. Na zasedání výboru pro Světové dědictví UNESCO, které se konalo v červenci 2017 v Krakově, bylo rozhodnuto o zařazení historického centra Vídně na seznam památek Světového dědictví v ohrožení.

Štrasburk

Štrasburk (francouzsky Strasbourg, německy Straßburg, alsasky Strossburi) je hlavní město regionu Grand Est ve Francii a historická metropole Alsaska na levém břehu Rýna s 237 100 obyvateli. V minulosti patřil střídavě k Německu a k Francii, což ovlivnilo i jeho vzhled. Nejznámější stavbou je katedrála Notre-Dame de Strasbourg z 12. – 15. století, postavená z červeného pískovce. Některé městské domy ze 17. století mají vnější fasády hrázděné. Ve Štrasburku sídlí Rada Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva.

Od roku 1988 je historické centrum Štrasburku s názvem „Grande Île“ zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2017 byla pod ochranu UNESCO zařazena i městská část „Neustadt“ vzniklá během německé správy města (1871-1918).

Organizace spojených národů

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.