Teologie

Teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo; také bohosloví) je nauka o Bohu, o bozích a souvisejících tématech (zázraky, duše, posmrtný život apod.). V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.

Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie). V České republice vychází řada odborných teologických časopisů.

Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.

Historický vývoj pojmu

Pojem teologie nepochází z křesťanského náboženství, ale ze starověké řecké kultury. Nejstarší užití slova nacházíme v Platónově Ústavě (379a). Platón se zde kriticky staví k mytologickým vyprávěním o bozích a hledá pravdu o jednom, dobrém a neměnném. Aristotelés užívá též pojmu teologie, označuje ji za nejvyšší z teoretických věd, která má za svůj předmět první příčinu (Metafyzika 1064a/b).

Od 2. století začínají užívat pojmu křesťanští autoři, tzv. apologeté, kteří teologii staví do kontrastu k mytologii pohanského náboženství. Eusebeios z Kaisareie užívá pojmu ve smyslu „křesťanského chápání Boha“. U žádného z církevních Otců neoznačuje pojem celek křesťanské víry, ale pouze tu jeho část, která je vztažena k Bohu; to, co se týká božího spásného jednání vůči člověku, označovali Otcové pojmem oikonomia (ekonomie spásy).

Zatímco mezi teology ve starověku patřili většinou biskupové, ve středověku hrají v teologii prim řeholníci. V rámci univerzit vznikají teologické fakulty, na nichž je studována křesťanská nauka systematicky. U Petra Abélarda a sv. Bonaventury z Bagnoreggia získává konečně pojem teologie rozsah posvátného vědění, který zahrnuje celou křesťanskou nauku. Na teologii se nyní pohlíží v tomto smyslu jako na spekulativní a teoretickou vědu, jejímž vrcholným dílem je Teologická suma sv. Tomáše Akvinského.

S protestantskou reformací je opět posílen aspekt praktického rozměru teologie. Martin Luther se tímto chápáním staví do monastické teologické tradice, kterou ve středověku zastupuje např. sv. Anselm z Canterbury či sv. Bernard z Clairvaux. Praktickou vědou je teologie v tom smyslu, že se celá zabývá spásou člověka v Bohu, která zahrnuje i praktické počínání věřícího. Luterští teologové proto považovali teologii za scientia practica, praktickou vědu. K dalšímu posilování praktických aspektů teologie na úkor teorie a spekulace přichází v době osvícenství (Johann Salomo Semler a Friedrich Schleiermacher).

Na katolické straně se dnes chápe rozdělení na teologickou teorii a praxi jako svým způsobem fatální, neboť na základě samotných teologických principů nelze prakticky rozlišovat lidské poznání o Bohu a jeho postoj vůči Bohu a světu. V tomto chápání nemůže být v životě teologa rozděleno, co o Bohu vypovídá a jak před Bohem žije.

Rozdělení teologie

Teologii můžeme rozdělit na mnoho oborů podle různých měřítek. Toto rozdělení se věnuje akademickým odvětvím teologie v křesťanství:

Podle svého předmětu (locus)) můžeme teologii dělit takto:

Podle své povahy lze dělit teologii na:

Podle příslušnosti teologa k jednotlivému náboženství nebo skupině církví lze dělit teologii na:

  • ekumenická teologie,
  • evangelická teologie,
  • katolická teologie,
  • pravoslavná teologie,
  • scholastická teologie,
  • liberální teologie,
  • postliberální teologie,
  • postmoderní teologie,
  • transcendentální teologie,
  • feministická teologie,
  • teologie osvobození,
  • teologie „po Osvětimi“ (hrůzy holokaustu vyvolaly zvláště u židovských teologů potřebu přehodnotit některé pohledy — viz teodicea).

Literatura

  • Jong-Un Kimová, (Ideál 1999), ÚVOD DO TEOLOGIE - Spis korejské teoložky, zabývající se všeobecným úvodem do teologie, určený pro širokou veřejnost.

Externí odkazy

Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta

Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze se sídlem v Litoměřicích (používaná zkratka CMBF Litoměřice), jejímž dnešním nástupcem je Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, vychovávala bohoslovce katolické církve v době, kdy komunistická moc odloučila Katolickou teologickou fakultu od University Karlovy podle § 33 a 34 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. Na základě vládního nařízení z 14. července 1950 byla tato fakulta jediným bohosloveckým učilištěm pro přípravu duchovních Římskokatolické církve v českých zemích. Podle tohoto nařízení již děkan nebyl odpovědný církevním představitelům, nýbrž Státnímu úřadu pro věci církevní, který rovněž určoval osnovy a vybíral vyučující. Fakulta nejprve sídlila v Praze a od roku 1953 až do roku 1990 v Litoměřicích.

V roce 1990 byla CMBF včleněna zpět do Univerzity Karlovy jako Katolická teologická fakulta UK na základě zákona č. 163/1990 Sb.

Doktor teologie

Doktor teologie (z lat. theologiae doctor) je akademický titul, který je v současné době udělován vysokými školami v oblasti teologie (bohosloví). Tento titul obvykle udělují teologické fakulty, přičemž je zkracován jako ThDr. (před jménem). Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení příslušně rigorózní zkoušky, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce. V současné době se tak jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky – nikoli o další formální studium, resp. kvalifikaci. Úroveň dosažené kvalifikace je 7 v ISCED (master's degree, stejná jako Mgr.), přičemž někdy též bývá ThDr. označován, tak jako ostatní tituly získané tímto řízením, jako tzv. malý doktorát.

Mezi lety 1998-2016 byl též v Česku vedle toho udělován i titul „doktor teologie“, ovšem ve zkratce (za jménem, odděleno čárkou) Th.D., což byl tzv. velký doktorát (8 v ISCED), který byl dosahován dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu.Po řádném ukončení magisterského studia (Mgr./ThDr./ThLic.) je tedy rovněž možné následně studovat v dalším stupni studia, tedy v doktorském studijním programu, přičemž dnes je již i v této oblasti udělován standardní vědecký titul „doktor“ (Ph.D.) – ten se tak nyní uděluje ve všech oblastech (včetně umělecké) i náboženské.

Pokud to umožňuje vnitřní předpis školy, resp. příslušný rigorózní řád, může nositel titulu magistr (Mgr.) případně požádat o to, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce, či event. disertační práce, rovněž uznána i jako rigorózní práce. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.

Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy

Evangelická teologická fakulta (ETF) Univerzity Karlovy (UK) je jednou ze tří teologických fakult této univerzity.

Hra

Hra je činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní účel, ale přitom má za cíl radost či relaxaci. Hry se hrají především pro zábavu, ale můžou také sloužit například ke vzdělávání. Rolí hry ve společnosti se zabývá věda zvaná ludologie.

Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy

Husitská teologická fakulta (HTF) Univerzity Karlovy (UK) je jednou ze tří teologických fakult této univerzity. Fakulta byla otevřena zájemcům poprvé v akademickém roce 1921/1922. Tehdy nesla název Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká. Roku 1990 byla začleněna do Karlovy univerzity v Praze.

Kněz

Kněz dnes znamená osobu, muže nebo ženu (kněžka), která je v daném náboženském společenství oprávněna a povolána konat náboženské obřady, zejména přinášet oběti, v některých křesťanských církvích sloužit svátostmi. Kněžský úřad nebo funkce se označuje jako kněžství.

Kněžství je v některých společenstvích celoživotní povolání, které vyžaduje nějakou přípravu, zvláštní pověření a svěcení a případně i odlišný způsob života. Kněžská funkce se vyskytovala už v dávných civilizacích, bývala vázána k určitému chrámu a byla často rodová, čímž se liší od charismatické funkce například proroka, věštce nebo šamana.

Kosmologie

Kosmologie (z řeckého κοσμολογία nauka o světě) je odvětvím, které se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia kosmologie je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Věnuje se jí filozofie, teologie a fyzikální kosmologie. Fyzikální kosmologie využívá poznatků několika fyzikálních oborů. Nejčastěji je to obecná teorie relativity, astronomie, astrofyzika, částicová a atomová fyzika.

Licenciát teologie

Licenciát teologie (z lat. theologiae licentiatus) je akademický titul, který je v současné době udělován vysokými školami v oblasti teologie (bohosloví). Tento titul obvykle udělují teologické fakulty, přičemž je zkracován jako ThLic. (před jménem). Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení příslušně rigorózní zkoušky, jejíž součástí je i obhajoba rigorózní práce. V současné době se tak jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky – nikoli o další formální studium, resp. kvalifikaci. Úroveň dosažené kvalifikace je 7 v ISCED (master's degree, tak jako Mgr.), přičemž někdy se obecně, hovorově, tituly získané rigorózním řízením označují jako tzv. malé doktoráty.

Udělování titulu „licenciát teologie“ (resp. i titulu „doktor teologie“) se v Česku řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jediným licenciátním titulem v Česku je právě „licenciát teologie“. Původně byl ThLic. udělován pouze v oblasti katolické teologie, s účinností od 1. září 2016 bylo omezení udělování tohoto titulu pouze pro oblast katolické teologie zrušeno, od akademického roku 2016/17 tak může být udělován v oblasti teologie obecně, nikoliv pouze katolické, tedy stejně jako ekvivalent ThDr. Udělení titulu je podmíněno jak předchozím složením státní zkoušky, tak obhájením licenciátní či rigorózní práce, v některých případech je udělení spjato i s vyznáním víry před velkým kancléřem fakulty (nebo jeho ekvivalentem), resp. vlastním ordinářem.

Po řádném ukončení magisterského studijního programu (Mgr., event. ThLic. či ThDr.) je rovněž možné pokračovat v dalším studiu – v doktorském studijním programu (8 v ISCED, tzv. velký doktorát), přičemž dnes je již i v této oblasti udělován standardní vědecký titul doktor (Ph.D.) – ten se již uděluje ve všech oblastech (včetně umělecké) i náboženské.

Pokud to umožňuje vnitřní předpis školy, resp. příslušný rigorózní řád, může nositel titulu magistr (Mgr.) případně požádat o to, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce, či kupř. disertační práce, rovněž uznána i jako rigorózní práce. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.

Liturgie

Liturgie (z řec. λειτουργία veřejná služba, z λειτος veřejný a εργον dílo, práce) znamená dnes bohoslužbu, veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého náboženství či církve. Pravidlům pro bohoslužbu se říká ritus nebo také rituál, soustavnému studiu liturgie se věnuje odvětví teologie s názvem liturgika.

Luteránství

Luteráni či luteránské církve jsou protestantským křesťanským vyznáním, které vychází z odkazu Martina Luthera a protestantské reformace. Luteráni bývají někdy označováni jako evangelíci.

Metafyzika

Metafyzika (z řeckého τὰ μετὰ τὰ φύσικα ta meta ta fysika to, co je za fyzickým) je filosofická disciplína, která zkoumá základní kategorie, jsoucno a bytí v jeho obecnosti, až po bytí nejvyššího jsoucna – Boha (přirozená teologie). Metafyzika se nezabývá vlastnostmi různých jsoucen ani přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd. Stojí tak v protikladu k empirickým, například přírodním vědám, a zkoumá to, co tyto vědy nutně už předpokládají. Proto ji Aristotelés nazýval „první filosofií“, Kant se ji snažil nahradit kritikou poznání a mnozí moderní filosofové ji zcela odmítají.

Oxfordská univerzita

Oxfordská univerzita (anglicky University of Oxford, často také Oxford University, latinsky Universitas Oxoniensis) je nejstarší univerzita v anglicky mluvící části světa a jedna z nejstarších na světě. Sídlí v anglickém městě Oxford, je považována za jednu z nejprestižnějších univerzit ve Spojeném království a v žebříčcích nejlepších vysokých škol na světě pravidelně zaujímá místa v první desítce. Její tradiční barvou je tmavě modrá.

Univerzita funguje na bázi federativního zřízení, tvoří ji 38 autonomních kolejí, 6 permanent halls of residence a řada fakult. V čele instituce stojí kancléř a vicekancléř. Vzhledem k tomu, že kancléř je spíše symbolická funkce, do níž jsou doživotně voleny významné osobnosti, samotné vedení univerzity fakticky připadá na vicekancléře.

Součástí Oxfordské univerzity je také několik muzeí a knihoven, které patří k nejstarším v Anglii.

Pius X.

Svatý Pius X., rodným jménem Giuseppe Melchiorre Sarto (2. června 1835 Riese – 20. srpna 1914 Vatikán), byl 257. papežem katolické církve od 4. srpna 1903 až do své smrti. Byl nástupcem Lva XIII., prvním papežem od Pia V., který byl prohlášen za svatého. Během svého pontifikátu zreformoval kurii, církevní právo, liturgickou hudbu a kněžský breviář. Založil úřední tiskový orgán Svatého stolce Acta apostolicae sedis.

V rámci svého učitelského úřadu tvrdě zakročil proti modernismu, který odsoudil jako herezi. Neúprosně postupoval proti modernistům v řadách církevní struktury a zavedl opatření, která měla šíření modernistických názorů bránit. Byl horlivým mariánským ctitelem, což vyjádřil např. v encyklice Ad diem illum, kde popsal své přání skrze Marii „obnovit vše v Kristu“, což si určil jako heslo svého pontifikátu.

Mezi všemi papeži 20. století vynikal velmi velkými pastoračními zkušenostmi a úspěchy. Udílel katecheze, zakládal sociální organizace k mírnění chudoby apod. V této činnosti pokračoval i v době svého pontifikátu, který byl charakteristický mimo jiné i velkou charitativní aktivitou. Zavedl časté přijímání Nejsvětější Svátosti (Kristova Těla) mezi lidmi a umožnil k ní přistupovat i malým dětem. Ty mohly přijímat pod podmínkou, že vědí, čím se liší běžný chléb od chleba svátostného.

Pius X. byl prý neobyčejně laskavý a dobrosrdečný, ke svým protivníkům se ale choval neústupně a přísně. Již za svého života se těšil obrovské oblibě mezi mnoha lidmi a pověsti svatosti. Po jeho smrti pak velké množství peticí posloužilo k uspíšení jeho beatifikačního procesu. Blahořečen byl 3. června 1951 Piem XII., který ho poté 29. května 1954 prohlásil za svatého. Stal se patronem papežského díla, esperantistů a svatého dětství. Jeho svátkem je 21. srpen.

Prorok

Ve starověku byl prorok člověk, považovaný za Bohem inspirovaného, aby svou řečí poskytoval lidem vhled do budoucích událostí a do skrytých stránek přítomnosti. V tomto smyslu prorokoval či vyslovoval proroctví.

Přírodní vědy

Přírodní vědy je označení pro soubor věd zkoumajících vědeckými metodami řád a zákony, kterými se řídí vesmír, vycházející z přírodní filosofie. Důsledným užíváním čistě vědeckých metod se odlišují od filosofie, teologie a společenských věd a jsou základem pro rozvíjení aplikovaných věd.

Scholastika

Pojem scholastika vychází z latinského slova scholasticus (resp. řeckého σχολαστικός), což znamená „školský, patřící škole“, popř. „školák“ (učitel i žák). Odkazuje jednak ke specifickému způsobu filosofického myšlení, jednak k epoše středověké filosofie, která bývá vymezována 11.–15. stoletím n. l., kdy byla scholastická filosofie rozvíjena zejména na univerzitách západní Evropy.

Systematická teologie

Systematická teologie, označovaná někdy též jako dogmatická teologie či dogmatika je teologickým odvětvím, jehož úkolem je zkoumat a systematicky reflektovat jednotlivé obsahy křesťanské víry. Systematickou teologii samu pak tvoří další podobory věnující se jednotlivým okruhům. Předpoklady pro systematickou teologickou reflexi vytváří fundamentální teologie věnující se otázkám, které ospravedlňují samotné teologické bádání, zvláště v otázce důvěryhodnosti této nauky.

Systematická teologie má tedy za úkol reflektovat společnou víru křesťanů tak, jak ji vyznává církev, a slovně ji formulovat.

Teolog

Teolog (z řec. θεολόγος) je v širším či užším významu ten, kdo mluví o Bohu či ten, kdo se zabývá teologií.

Křesťanská tradice připisuje přízvisko (atribut) „Teolog“ pouze třem významným postavám dějin církve, totiž sv. Janu Teologovi, autoru Zjevení svatého Jana, sv. Řehoři z Nazianzu a sv. Symeonu Novému Teologovi.

Vzkříšení

Vzkříšení značí v náboženství obnovené spojení ducha a těla nebo přivedení někoho ze smrti do života. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.