Tanach

Tanach (hebrejsky תנ״ך‎‎) je akronym, kterým se v židovství označují posvátné spisy, které jsou součástí Bible (resp. Starého zákona). Jelikož jsou (na rozdíl od Nového zákona) psány hebrejsky, označují se někdy také jako hebrejská bible. Akronym Tanach vznikl z počátečních písmen názvů jednotlivých sbírek těchto spisů (t-n-k):

  1. Tóra (תורה‎‎; Zákon, Učení), označovaná podle počtu knih, které obsahuje, někdy jako Chumaš (חומש‎‎; „Pětice“); v křesťanství jsou tyto spisy označovány jako Pentateuch (pětikniží);
  2. Nevi'im (נביאים‎‎; Proroci);
  3. Ktuvim (כתובים‎‎; Spisy).

Tanach bývá někdy označován také jako Mikra (מקרא‎‎; „čtení“). Někdy se celek tanachu označuje prostě jako Tóra.[1]

Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg
Menora

Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenázovéSefardovéMizrachim
HebrejštinaJidišLadinoGe'ez • Buchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrika • Austrálie
Náboženství
BůhPrincipy víryBoží jména
613 micvotHalachaNoachidské zákony
Mesiáš • Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
Cdaka • Musar • Vyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
Tóra • Tanach • MišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaKetuba • Rozvod (Get) • Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazan • Dajan • Ga'on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjan • Nosach
ŠacharitMinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověk • středověk • novověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství

Terminologie

Rozdělení posvátných spisů židovství do tří částí je dobře dosvědčeno z rabínské literatury období Druhého chrámu. Neužívalo se ovšem označení Tanach, nýbrž Mikra. V akademickém prostředí se dnes užívá pro označení celku těchto spisů pojmu hebrejská bible.

Spisy tanachu jsou zapsány hebrejsky, avšak části knihy Daniel, Ezdráš, jedna věta v Jeremjáši a jedno sousloví v knize Genesis (Berešit) jsou aramejsky, zapsány ovšem hebrejským písmem.

Kánon

Hlavní článek: Biblický kánon.

Podle židovské tradice se tanach skládá z 24 spisů, neboť židé uznávají tzv. palestinský kánon, jehož užívají také protestantské církve. Pořadí těchto knih v židovství a křesťanství je odlišné, stejně jako počítání knih, protože některé z nich křesťané počítají za dvě samostatné. Katolická církev a pravoslaví, které uznávají bibli v rozsahu alexandrijského kánonu, považují za součást svého Starého zákona několik tzv. deuterokanonických spisů, které nebyly sepsány v hebrejštině, ale v řečtině.

Fotogalerie

Entire Tanakh scroll set

Tanach

Reference

  1. LEMAÎTRE, Nicole, a kol. Slovník křesťanské kultury. Praha: Garamond, 2002. ISBN 80-86379-41-8. S. 61.

Literatura

  • Biblia hebraica stuttgartensia. Elliger, K.; Rudolph, W. [eds.]. Stuttgart : Deutsche Bibelgesellschaft, 2001. ISBN 3-438-05222-9.

Související články

24 (číslo)

Dvacet čtyři (24) je přirozené číslo, které následuje po čísle dvacet tři a předchází číslu dvacet pět. Římskými číslicemi se zapisuje XXIV a jeho prvočíselný rozklad je 24 = 23·3.

Abrahámovská náboženství

Abrahámovská náboženství jsou ty náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem. Jedná se především o judaismus, křesťanství a islám, tedy světová náboženství, která jsou přímo či nepřímo ovlivněna starověkým židovským náboženstvím. Dále k nim patří samaritánství, drúzismus, mandejství, jazdanismus (jezídismus, jarsanismus a Alevité), šabakismus, bábismus, víra Bahá'í a rastafariánství.

Přes řadu odlišností mají abrahámovská náboženství řadu společných znaků. Především je spojuje víra v jednoho osobního Boha – monoteismus, přičemž Bůh je zároveň chápán jako tvůrce a soudce světa a člověka, který odměňuje dobré a trestá zlé lidi (na tomto světě a podle některých tradic i posmrtně). Lidé mohou mít k tomuto Bohu osobní vztah projevující se zejména modlitbou a konáním dobrých skutků; častý byť nikoli všeobecně přítomný je i důraz na povinnost šíření své víry (misie).

Křesťanství a židovství přímo sdílejí svá svatá Písma: spisy nazývané v judaismu Tanach jsou u katolických a pravoslavných křesťanů součástí Starého zákona a tedy jejich Bible, zatímco protestanté dokonce Tanach chápou jako celý Starý zákon. I posvátná Písma specifická pro jednotlivá náboženství často přebírají teologické obsahy, postavy a příběhy ze spisů historicky starších náboženství, třebaže tyto tradice často přetvářejí a reinterpretují. Křesťanský Nový zákon tak navazuje na prorocká očekávání Starého zákona a události Ježíšova života a smrti vykládá v duchu těchto proroctví.

Také Mohamed zpočátku považoval původní židovské a křesťanské zjevení za pravé a navázal na ně. V Koránu se o Bibli mluví jako o svaté knize, která byla Ježíšovi zjevena zrovna tak, jako Muhammadovi Korán. Až pozdější islámská právní věda zaujala stanovisko, podle kterého křesťané chápou Ježíšem předaná zjevení nesprávně, v Koránu o tom zmínka není. Podle islámu křesťané a židé chápou nauku obsaženou v Písmu překrouceně a pravdu zvěstují jen částečně, jelikož pravdu v celé své hloubce obsahuje pouze Korán. Přestože muslimové[kdo?] Bibli a její nauku odmítají, sdílejí s židy a křesťany kromě víry v Abrahama i řadu dalších prvků, například modifikované Desatero nebo víru v Ježíše jako jednoho z proroků. Naproti tomu novinář New Yorkeru, Rollo Romig, říká: „Bible je v islámu považována za svatou knihu.“ Bahaismus je svou povahou značně otevřený a kromě biblických a islámských vlivů akceptuje jako pravé i prvky dalších zejména východních náboženství.

Bar micva

Bar micva (hebrejsky: בר מצוה‎‎, doslova „syn přikázání“), je židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání. Může být součástí minjanu, (kvórum 10 osob /v ortodoxních kongregacích pouze mužů/ potřebných k modlitbě). Mimo to je též teoreticky dost starý, aby se mohl dle židovského práva oženit. Symbolickému přijetí mezi dospělé předchází nejméně jednoleté studium, při němž se hoch učí hebrejsky, studuje Tanach a učí se náboženským povinnostem dospělých. Zvykem je, že nejbližší šabat po chlapcových 13. narozeninách se koná obřad v synagoze. Chlapec je poprvé vyvolán k Tóře, aby z ní přečetl příslušný týdenní oddíl (parašu), popřípadě také pasáž z prorockých knih (tzv. haftaru).

Bible

Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo. Přezdívá se jí také Kniha knih. Křesťanská bible se skládá ze dvou částí, které se označují jako Starý a Nový zákon.

Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9.−12. století před naším letopočtem, bible jako celek, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého procesu kanonizace. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize (kodexu) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. Muratoriho fragment, jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře Konstantina I. tzv. Nikajský ekumenický koncil 20. května 325 ve snaze sjednotit různé náboženské proudy.

Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. První český překlad celé bible vznikl kolem roku 1360.

Gamali'el II.

Gamali'el II. nebo též Gamali'el z Javne, krátce Raban Gamali'el (nebo Gamliel), byl židovský učenec, tanaita, vnuk Gamali'ela Staršího, předseda Sanhedrinu v Javne. Po zničení Druhého chrámu se Gamali'el pokoušel vybudovat v Javne nové středisko židovského intelektuálního života.

Rozhodl o přijetí knih Kazatel a Píseň písní do biblického kánonu (tanach), který tak uzavřel.

Hebrejská bible

Hebrejská bible označuje tu část biblického kánonu, která je společná židovství a křesťanství. Pojmu se užívá mezi biblisty jako neutrálního termínu, který se upřednostňuje před označením Tanach, kterého užívají židé, a Starý zákon, jímž označují tyto spisy křesťané.

Označení hebrejská se zde vztahuje buď k jazyku většiny těchto spisů (hebrejština), nebo k označení národa Hebrejů coby izraelskému národu.

Protože pojem hebrejská bible označuje pouze ty části kánonu, které jsou oběma náboženstvím společné, neoznačuje deuterokanonické spisy, které patří do tzv. alexandrijského kánonu Starého zákona, jak je obsažen i v řeckém překladu zvaném Septuaginta (tento kánon uznává katolická a pravoslavná církev). Lze tak zjednodušeně říci, že pojem hebrejská bible je totožný s kánonem Starého zákona, jak jej uznávají protestantské církve, neboť ty uznávají za inspirované pouze spisy obsažené v palestinském kánonu.

Hebrejština

Hebrejština (עִבְרִית‎‎, ivrit) označuje souhrnně všechny vývojové varianty hebrejského jazyka od starověké hebrejštiny přes biblickou (עברית תנ״ך‎‎ ivrit Tanach, též לשון קודש‎‎, lešon kodeš, „svatý jazyk“) až po moderní hebrejštinu (עברית‎‎, ivrit), kterou se dnes hovoří ve státě Izrael.

Hebrejština patří do rodiny semitských jazyků, resp. ke kanaánské severozápadní skupině. Nejstarší dochované hebrejské texty pocházejí z 10. století př. n. l. (tzv. gezerský kalendář). V případě starších textů není možno hovořit o plné diferenciaci severozápadních semitských jazyků mezi jednotlivé jazyky či větve, hovoří se tedy spíše o společné protosemitštině nebo protokeneanštině.

Izmael

Izmael (hebrejsky יִשְׁמָעֵאל, Jišma'e'l, doslova „(Ať) vyslyší Bůh“,arabsky إسماعيل, Ismā'īl), v českých biblických překladech přepisováno též jako Jišmaél, Jišmael či Išmael, byl Abrahámův prvorozený syn, jehož mu porodila Hagar, otrokyně jeho manželky Sáry. Sára totiž byla neplodná, a tak dala svou otrokyni svému muži, aby s ní počal svého potomka. Ačkoliv se tedy Izmael narodil Hagar, náležel podle mezopotámského práva Sáře. V knize Genesis je uvedeno, že se narodil, když bylo Abrahámovi 86 let. Izmael byl ale nakonec i se svou matkou Hagar od Abraháma vyhnán na naléhaní Sáry, která měla s nimi dlouhodobé spory a která mezitím Abrahámovi porodila vlastního syna Izáka. Když byli vyhnáni, odešli do pouště, kde jim po nějakém čase došla voda, takže byli na konci svých sil. Hospodin je však nechtěl nechat zahynout, a proto poslal anděla s vodou a Izmaelovi přislíbil, že z jeho krve vzejde velký národ.

Tanach charakterizuje Izmaela jako člověka nezkrotného, jenž se usadil „ve stepi a stal se lučištníkem.“ Měl 12 synů: Nebajóta, Kédara, Abdeela, Mibsána, Mišmu, Dúmu, Masu, Chadada, Tému, Jetúra, Náfiše a Kedmu. Jeho dcera Machalata se stala manželkou Ezaua, syna jeho bratra Izáka. Izmael se dožil 137 let. Podle Davida Ganse se Izmael narodil v roce 2034 od stvoření světa, což odpovídá rokům 1728–1727 před naším letopočtem, a zemřel v roce 2171, což odpovídá rokům 1591–1590 před naším letopočtem.O Izmaelovi je zmínka i v novozákonních spisech, i když není jmenován přímo. V listu Galatským ho apoštol Pavel popisuje jako syna otrokyně. Podle Pavlova výkladu Izmael symbolizuje ty věřící, kteří nechápou duchovní význam Tóry.

V islámské tradici je Izmael považován za praotce prvních arabských kmenů. Podobně je tomu i v rabínské tradici, kde Izmael „symbolizuje arabský svět a islám“. Na rozdíl od Bible však Korán zobrazuje Izmaela jako proroka.

Johann Reuchlin

Johann Reuchlin (29. ledna 1455, Pforzheim – 30. června 1522, Stuttgart) byl německý právník, humanista a mystik. Byl prvním německým hebraistou, který jakožto nežid studoval hebrejštinu a Tanach.

Studoval novopythagoreismus a kabbalu, byl ovlivněn Piconem. Šířil liberální náboženské názory.

Jordán

Jordán (hebrejsky נהר הירדן‎‎, nahar ha-Jarden, arabsky نهر أردن‎‎, nahr Urdun) je řeka protékající Velkou příkopovou propadlinou, která tvoří hranici mezi Izraelem, Jordánskem a Západním břehem Jordánu. Jedná se o největší řeku Jordánska, Palestiny a Izraele, která má délku 251 kilometrů a plocha jejího povodí je 18 300 km². Vzniká soutokem tří říček v Chulském údolí, během svého toku protéká Galilejským jezerem a nakonec se vlévá do Mrtvého moře. Velká část vod řeky je lidmi využívána jako pitná voda nebo pro potřeby zavlažování či průmyslu. Historicky a nábožensky je považována za jednu z nejposvátnějších řek světa.

Judaismus

Judaismus je termín, který označuje (zhruba od 19. století) náboženství židovského národa – Izraele. Do té doby se v křesťanském prostředí používaly pro víru židů obraty jako „izraelitská víra“ (israelitischer Glauben), „židovská víra“ (jüdischer Glauben) nebo „mojžíšská víra“. Židé sami své náboženství označovali a označují jako emuna (víra) nebo da'at (náboženství). Moderní termín jahadut (židovství) se vztahuje spíše na kulturně-národnostně-náboženský celek (odvozen z německého Judentum). V této souvislosti je třeba rozlišit mezi judaismem jako náboženstvím, a židovstvím jako kulturně-nábožensko-nacionálním souborem, zahrnujícím historii, jazyk (hebrejština), zemi (státní útvar), liturgii, filozofii, umění, soubor etických zásad, náboženských praktik apod. Teologie judaismu slouží jako základ mnoha jiných náboženství včetně dvou nejrozšířenějších, křesťanství a islámu.

Nachal Ta'anach

Nachal Ta'anach (hebrejsky: נחל תענך, arabsky: Vádí Azam) je vádí na Západním břehu Jordánu a v severním Izraeli, v Jizre'elském údolí.

Začíná v nadmořské výšce okolo 300 metrů v severozápadní části Západního břehu Jordánu, jižně od obce Rumana. Směřuje pak kopcovitou a převážně odlesněnou krajinou k východu, kde se nedaleko obce Silat al-Haritija stáčí k severovýchodu. Ze západu obchází pahorek Tel Ta'anach a nedaleko za ním vstupuje na území Izraele, kde prochází rovinatým a zemědělsky využívaným Jizre'elským údolím, kde v 2. polovině 20. století vznikl blok zemědělských vesnic zvaný Ta'anach. Zde, jižně od vesnice Gadiš a západně od obce Dvora, ústí zleva do řeky Kišon.

Ortodoxní judaismus

Ortodoxní judaismus je jedn z proudů judaismu, který v současnosti zastává zhruba 20–30 % světové populace židů.[zdroj?]

Reformní judaismus

Reformní judaismus, ve Velké Británii známý jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech 19. století v Německu. Za jeho zakladatele je považován Abraham Geiger, obyvatel Frankfurtu nad Mohanem, jenž v letech 1863 až 1870 působil jako obecní rabín.

18. století se neslo v duchu osvícenství, téměř v celé Evropě probíhaly revoluce (např. francouzská revoluce) a začínaly se projevovat první znaky nacionalismu. I tyto aspekty vedly ke vzniku progresivního judaismu. Existovaly společné znaky, například hebrejština ztratila své dominantní postavení při modlitbách a místo ní se začínalo kázat v národních jazycích.

Abraham Geiger byl spoluzakladatelem hnutí „vědeckého studia judaismu“, ke kterému sám přispěl. Věnoval se studiu biblických textů, podporoval liberální názor, že judaismus podléhá vývoji stejně jako civilizace. Ortodoxii pokládal za vyhrocenou a neestetickou. Jeho snahou bylo vymýcení všech znaků, jež by Židy odlišovaly od ostatních národů. Proto se zasadil o již výše zmíněné kázání v národních jazycích, odstranění odkazů na návrat na Sijón z knihy modliteb a přeformuloval některé modlitby, které již neodrážely obecnou víru (například historické označení Boha jako toho, kdo křísí mrtvé, jím bylo změněno na pramen věcného života). Podobně jako ostatní reformátoři podpořil myšlenku instrumentální hudby při synagogální bohoslužbě, na jeho popud začaly vznikat synagogy, které neoddělovaly muže od žen. Dokonce uznával některé druhy práce při šabatu. Ovšem zároveň se rázně postavil proti myšlence přesunutí šabatu na neděli a odmítal i návrh na zrušení obřízky.

Reformní judaismus se vytváří dodnes.

Starý zákon

Starý zákon (v některých překladech Stará smlouva) je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. Vzhledem k tomu, že tuto sbírku užívají jak židé, tak různé proudy křesťanství, nepanuje v mnoha otázkách shoda – ani v tak základních, jako je rozsah či název sbírky.

Ta'anach

Ta'anach též Chevel Ta'anach (hebrejsky: תענך‎‎ nebo חבל תענך,anglicky: Ta'anakh nebo Hevel Ta'anakh) je blok plánovitě zřizovaných zemědělských vesnic v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě Gilboa. Rozkládá se v jižní části Jizre'elského údolí.

Talmud

Talmud (hebrejsky תַּלְמוּד‎‎), od למד – učit, tedy učení, je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné. Právnické a etické diskuze jsou orámovány řadou legend a příběhů, které slouží jako dokreslení tematiky. Vedle Tanachu je jedním ze základních autoritativních textů židovské víry. Talmud má dvě části. Mišna je psanou sbírkou ústního zákona judaismu a gemara je diskusí nad mišnou a nad souvisejícími tanaitskými spisy, často odbočující k jiným tématům a podrobně vykládající Tanach. Gemara je jedním ze základů pro ustanovení rabínského zákona a je často citována v ostatní rabínské literatuře. Talmud jako celek bývá, stejně jako Mišna, označován Šas (Šest pořádků Mišny). Samotný terím talmud může v kontextu rabínské literatury znamenat následující:

Metoda, disciplína (píše se s malým t). Jako metoda je opakem midraše. Zatímco midraš z biblického textu vyvozuje právní ustanovení, talmud bere právní ustanovení a snaží se pro něj najít oporu v biblickém textu. Někdy se termínem talmud označuje samotný biblický verš.

Literární dílo (jako vlastní jméno se může psát s velkým T). Sbírka traktátů mišny opatřených komentářem a diskusemi – gemarou. Rozlišujeme Babylónský talmud (Talmud bavli) a Jeruzalémský talmud, někdy nazývaný též Palestinský (Talmud jerušalmi).Talmud je kolektivní dílo, jehož vytvoření trvalo několik set let. Počet známých autorů se pohybuje kolem 3500. Rabíni, kteří vytvářeli gemaru, následníci tanaitů, jsou nazýváni amora'im (אמוראים‎‎, sg. amora, אמורא‎‎), dosl. „říkající“.

Tóra

Tóra (hebrejsky תורה‎‎ znamená zákon, učení), také Chamiša chumšej Tora (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) označuje první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské bible. V širším smyslu pak slovo tóra označuje celý Tanach a také Ústní tóru, tradiční interpretaci textu Tóry.Pro prvních pět knih se zejména v křesťanském prostředí užívá název Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος, „pět knih“) nebo Pět knih Mojžíšových, což je tradiční název pocházející z prostředí raného křesťanství.Tóra se skládá z pěti knih:

בראשית‎‎ Be-rešit – Genesis

שמות‎‎ Šemot – Exodus

ויקרא‎‎ Va-jikra – Leviticus

במדבר‎‎ Ba-midbar – Numeri

דברים‎‎ Devarim – DeuteronomiumTóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara“, učit či ukazovat. V Tóře je obsaženo stvoření světa, příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), proroka Mojžíše, dále také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému náboženskému právu, hebrejsky הלכה‎‎ halacha.

Šefela

Šefela (hebrejsky: הַשְּפֵלָה, doslova „nížina) či Judská nížina (hebrejsky: שְׁפֵלַת יְהוּדָה, Šefelat Jehuda) nebo také Přímořská nížina je označení pro oblast v jiho-centrálním Izraeli. Jedná se o 10–15 kilometrů dlouhou kopcovitou oblast Judeje mezi horou Hebron a pobřežní planinou, nacházející se v nadmořské výšce 120 až 450 m n. m. Jsou zde úrodné půdy a mírné středomořské polopouštní klima. Šefela byla jedním z míst přiřčených biblickému kmeni Juda. Přímo je zmíněna na několika místech v Tanachu.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.