Spása

Spása (z praslovanského *sъpasti chránit stádo; lat. salus nebo pozdější salutare, řec. σωτηρία sótéría) označuje záchranu, původně jak časnou (dočasnou, z každodenní životní zkušenosti, být zachráněn např. od nepřítele apod.), tak nadpřirozenou (náboženskou, věčnou). Teologická nauka o spáse se nazývá soteriologie.

Náboženská spása může být chápána jednak negativně jako spása „od“, nebo pozitivně jako spása „pro“.

  • V prvním případě se jedná o spásu od něčeho, co člověka sužuje, co mu hrozí. Každé náboženství to definuje trochu jinak, ale zpravidla se jedná především o bolest, utrpení, smrt. Součástí výkladu spásy je tedy zároveň hrozba.
  • V pozitivní definici pak je kladen důraz nikoli na to, od čeho jsme spaseni, ale co spásou získáváme. Může se – opět v závislosti na náboženské tradici – jednat o nebe, ráj, nirvánu, věčný život, společenství s Bohem apod.

Ne všechna náboženství mají rozvinutý pojem spásy.

Křesťanství

V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spásou je pak dar Boží milosti, který se projevuje věčným životem a společenstvím s Bohem, které nepřichází až po smrti nebo po konečném vzkříšení, ale na němž spasení mají podíl již nyní. Prostředníkem (jediným a dokonalým) je Ježíš Kristus, dokonalý Bůh, který se vtělil, tj. stal se dokonalým člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a byl pohřben. Křesťané věří, že byl vzkříšen a že se stal prvorozeným z těch, kdo vstali z mrtvých. Tím dokonal spásu. Každý člověk může tuto spásu, která je nabídnuta všem, přijmout, pokud uvěří v Krista a v Boží lásku v něm zjevenou. Místem přijetí spásy par excellence je křest, který se stává v křesťanském pojetí podílem (účastí) na Kristově smrti a jeho vzkříšení. Po křtu již člověk žije věčným životem, dosáhl spásy. V jiném smyslu však se dá říct, že člověk spásy plně dosahuje až po vzkříšení, kdy bude moci naplno prožívat Boží přítomnost.

V křesťanství se objevilo několik druhů chápání podstaty Kristovy spásy.

  1. Spásu nám Kristus přinesl svým učením. Jedná se o tzv. gnozi. Podle tohoto starého křesťanského učení (jedné z prvních křesťanských herezí) spása spočívá v poznání tajemných skutečností, které nám Kristus zjevil; Kristovo vtělení, život a smrt jsou jen druhotné a pro vlastní spásu bezvýznamné. Toto učení nebylo křesťanskými církvemi přijato, nicméně se v průběhu dějin objevuje znovu a znovu.
  2. Spásu nám Kristus přinesl svou smrtí na kříži. Jedná se převážně o teologii západní. Hřích, příčina bolesti a smrti, je chápán jako urážka Boží, Kristova smrt pak je zástupnou obětí, kterou Kristus usmířil svého Otce a ospravedlnil nás. To je chápáno jako předpoklad a jediný důvod lidského spasení a další věci, jako skutky víry, přicházejí až po tomto Kristově činu. Tento pohled se nazývá spasení pouhou milostí (sola gratia) a byl rozvinut zejména v luterství.
  3. Spásu nám Kristus přinesl svým vtělením. Jedná se převážně o východní teologii. Platí zde stará formulace: Kristus (Bůh) se stal člověkem, aby se člověk mohl stát bohem. Kristova smrt a pohřeb jsou jen extrémními důsledky tohoto vtělení – jen tak se Kristus stal dokonalým, opravdovým člověkem. Kristus svým vtělením přinesl možnost zbožštění člověka, možnost obnovy jeho společenství s Bohem, které svým hříchem ztratil.

Verše z Bible hovořící o spáse

(všechny citace z ekumenického překladu)

  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10,9)
  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)
  • Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem. (Titovi 2,11)
  • Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)
  • To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy. (1.Timoteovi 2,3-4)
  • Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. (Římanům 8,1)
  • Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, …“ (Izajáš 30,15)
  • Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1. list Janův 5, 12)---

Jiné citace o spáse

Dokážeme přijmout boha, který se stal člověkem, aby spasil lidstvo, ale ne člověka, který se stal bohem, aby spasil sám sebe.
— Vernon Linwood Howard (1918–1992)

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Drúzové

Drúzové (arabsky درزي, derzī nebo durzī, pl. دروز, durūz; hebrejsky דרוזים, Druzim) jsou nábožensko-etnická komunita žijící v Libanonu, Izraeli a Sýrii, podle některých názorů původně pocházející z Egypta. Podle své vlastní tradice se však považují za potomky biblického Jetra, midjánského kněze, který se stal tchánem a rádcem Mojžíše.

Podle této tradice by ale museli ve skutečnosti pocházet z jižní části Arabského poloostrova, odkud mohli být během rozmachu islámu vytlačeni na sever. Drúzové se totiž počátkem 11. století (r. 1017) oddělili od šíitské větve ismailitů.

Jejich vznik je možno datovat do období vlády šestého chalífy fátimovské dynastie al-Hákima bi-Amri-lláha, který se roku 1017 prohlásil za Boží vtělení. Datum 1017 považují drúzové za počátek svého letopočtu.

Jedná se o značně uzavřenou komunitu, do jejíhož teologicko-filosofického systému není každý zasvěcen. V současné době žije na světě přibližně 1,5 milionu drúzů, z toho v Izraeli asi 120 tisíc. Jsou považováni za sektu šíitského islámu, avšak mnoho muslimů je neuznává. V minulosti byli drúzové velmi ovlivněni novoplatónskou a gnostickou filosofií. Věří rovněž v převtělování duší. Na svou víru nikoho neobracejí a je dokonce nemožné k nim konvertovat. Oproti pěti sloupům, které jsou základem islámu, uznávají tzv. sedm povinností.

Drúzskou věrouku rozpracoval Peršan Hamza bin Alí az-Zúzání. Nazývá se hikma (moudrost). Obsahuje i gnostické prvky. Podle drúzské dogmatiky ze Stvořitelova světla emanoval Univerzální rozum, z něj Univerzální duše, z té pak Slovo a z něj dvě křídla, pravé a levé. Celé učení obsahuje esoterické prvky, věřící jsou postupně zasvěcováni do tajemství víry. Drúzové se nesnaží obracet na svou víru nikoho dalšího, věří, že spása je určena jen stávající obci věřících.

Věří v opětovný příchod al-Hákima. O tom existují různé anonymní náboženské traktáty.

Mezi jejich specifika patří loajalita k zemi, v níž žijí. Na vlastní žádost například slouží v izraelské armádě. O drúzech se zmiňuje již židovský cestovatel Benjamin z Tudely, když kolem roku 1165 navštívil oblasti, kde drúzové žili; mylně je pokládá za pohany.

V letech 1921–1936 měli Drúzové svůj autonomní stát Džebel Drúz, který se nacházel v syrské oblasti Džabal ad-Durúz a který fungoval v rámci území, jež mezi světovými válkami spravovala Francie. Jeho hlavním městem byla Suvajda. V roce 1925 se Drúzové vedení Sultanem al-Atrašem proti této francouzské správě vzbouřili a nakrátko vyhlásili úplnou nezávislost. Francie sice povstání potlačila, ale ponechala oblasti autonomii až do roku 1936. Později byla oblast začleněna do vznikajícího syrského státu.

Elíša

Elíša, dříve uváděný jako Eliseus (hebrejsky אֱלִישַׁע) byl starozákonní prorok, žák a později následník Elijáše, který působil převážně v Samařsku. Význam jména Elíša se obvykle uvádí „Bůh je má spása, osvobození“, může však být také vykládán jako „Bůh je hojnost“. Cyklus vyprávění o proroku Elíšovi je obsažen v 2. knize královské (kap. 2-9), jeho povolání za proroka Elijášem je popsáno již v 1. knize královské, kapitola 19. Elíša byl podle biblického vyprávění původcem mnoha zázraků včetně vzkříšení mrtvého, proto mu tradice připisuje dvojnásobnou dávku prorockého ducha (2 Kr 2,9).Vedle židů Elíšu považují za proroka také křesťané a muslimové. Katolická církev jej uctívá jako světce. Křesťanský svátek připadá na 14. června. Elíša bývá zobrazován v prorockém hávu, často se svitkem v rukou, a většinou také s lysinou, což se odráží od jednoho ze starozákonních příběhů, kde se mu kvůli ní posmívali.

Ge'ulat Jisra'el

Ge'ulat Jisra'el (hebrejsky: גאולת ישראל; doslova Spása Izraele) byla izraelská politická strana založená roku 1990.

Homer na suchu

Homer na suchu (Duffless) je 16. díl 4. řady amerického animovaného seriálu Simpsonovi, který měl premiéru (v USA) 18. února 1993.

Homer – spása Springfieldu

Homer – spása Springfieldu (anglicky Last Exit to Springfield) je 17. díl 4. řady amerického seriálu Simpsonovi.

Izajáš

Izajáš (také Izaiah; hebrejsky יְשַׁעְיָהוּ, Ješajahu - Jehova je spása) je jeden z významných izraelských proroků období Starého zákona. Jako období jeho působení se uvádí roky 781 – 687 př. n. l. v severním i jižním izraelském království. Jeho osobě se připisuje autorství biblické knihy Izajáš, případně jen autorství její první části, tedy kapitoly 1-39 (viz Kniha Izajáš).

Ješa (mošav)

Ješa (hebrejsky יֵשַׁע, doslova „Spása“, v oficiálním přepisu do angličtiny Yesha) je vesnice typu mošav v Izraeli, v Jižním distriktu, v Oblastní radě Eškol.

Jozue

Jozue (hebrejsky יְהוֹשֻׁעַ בִּן־נוּן, Jehošua bin Nun) byl nástupcem Mojžíše a vůdcem, který přivedl syny Izraele do Země zaslíbené. Jeho příběh je popisován v knihách Exodus, Numeri a zvláště v knize Jozue. Jméno Jozue je stejného původu jako jméno Ježíš a znamená v překladu „Hospodin je vysvobození“, „Hospodin je spása“ či „Hospodin je pomoc“.

Ján Greguš (zpěvák)

Ján Greguš (* 17. prosince 1951 Handlová) je slovenský zpěvák, skladatel a textař. Jeho dcerou je Yvette Gregušová.

Je známý i písní "Daniela" s kterou několikrát vystupoval v programu Repete v Slovenské televizi.

Na začátku své kariéry si ho často lidé pletli s Karlem Gottem pro jejich příbuznou barvu hlasu, ale postupem času se vyprofiloval na samostatné místo na pěveckém nebi.

Napsal mnoho textů (například na albech: - Láska z neba, Láska, nádej, spása, Ján Greguš a Yvette je jich 15) a také zkomponoval mnoho skladeb (na albech: - Láska, nádej, spása, Ján Greguš a Yvette je jich 12).

Napsal text k známé písni Veľmi Ťa ľúbim, mama. Na této písni hudebně spolupracoval s Pavlem Zajáčkem, se kterým též spolupracoval na mnoha jiných skladbách.

Tuto píseň nazpívala jeho osmiletá dcera Ivetka Gregušová, která je dnes známá na pěveckých pódiích pod jménem Yvette Gregušová. Píseň Veľmi ťa ľúbim, mama byla hrána ve více slovenských rádiích a to hlavně v relacích pro jubilanty, kde ji lidé často dávají hrát pro potěšení svým blízkým.

Ján Greguš vydal několik desek Láska z neba později Láska, nádej, spása a zatím poslední deska se jmenuje Ján Greguš a Yvette.

Většinu písní textově, hudebně nebo i zpěvem věnuje na oslavu toho nejcennějšího na světě, tomu který nad námi bdí a drží svoji ochrannou ruku.

V náboženském vysílání Slovenského rozhlasu v 90. letech byla vytvořena jedna samostatná relace věnovaná životu tohoto zpěváka.

Mluvil zde o svém životě, o jeho krásách, o lásce k Bohu i o lásce k bližním a do jeho hovoru vstupovaly písně, které ho ještě více přiblížily posluchačům.

Láska, nádej, spása

Láska, nádej, spása je album slovenského zpěváka a skladatele Jána Greguše. Texty vznikly z překladu katolického kancionálu. Album vyšlo v roce 1999.

Odsolování

Odsolování (cizím slovem desalinace) je proces, při kterém dochází k odstraňování soli z mořské nebo brakické vody.

Jednou z technologií využívaných při odsolování mořské vody je reverzní osmóza.

Pravoslaví

Pravoslaví, pravoslavná církev či ortodoxní církev (z řeckého ὀρθός orthos správný, pravdivý + δόξα doxa sláva, názor, učení) je křesťanská církev složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti.

K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Rumunska, Ruska, Ukrajiny a dalších slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii.

Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení bylo formulováno na církevních sněmech, koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Definitivní rozkol církví však nastal teprve po čtvrté křížové výpravě. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví.

Rada Ješa'

Rada Ješa' (hebrejsky מועצת יש״ע‎‎, mo'ecet Ješa') je střešní organizace městských rad izraelských osad v Judsku, Samaří a Gaze (hebrejsky עזה‎‎, Aza) což tvoří hebrejský akronym Ješa' (a tvoří také kořen slova „spása“ – ješu'a).Radu tvoří 25 demokraticky zvolených představitelů měst a deset vedoucích komunit, kteří zastupují obyvatelstvo čítající okolo 225 tisíc lidí. Rada spolupracuje s vládou při udržování cest a zásobování vodou a elektřinou. Vedle těchto municipálních a bezpečnostních záležitostí je rada politickou rukou židovských obyvatel Judska a Samaří (Západní břeh Jordánu), která lobuje v Knesetu a u vlády.

Simpsonovi (4. řada)

Čtvrtá řada amerického animovaného seriálu Simpsonovi je pokračování třetí řady tohoto seriálu. Byla vysílána na americké televizní stanici Fox od 24. září 1992 do 13. května 1993. V Česku měl první díl z této řady premiéru 1. dubna 1994 na České televizi (při prvním českém vysílání měla řada jinou sestavu dílů). Řada má celkem 22 dílů.

Soteriologie

Soteriologie (z řec. σωτηρία sótéria spása) je součástí křesťanské teologie, která se zabývá naukou o spáse.

Tím, kdo je původcem spásy, je podle křesťanské víry Ježíš Kristus. Soteriologie se proto snaží odpovědět na otázku, zda je spása (tj. záchrana) člověka z hříchu a pro věčný život s Bohem možná, jaký má pro člověka význam a co je jejím smyslem. Pro toto spojení s Ježíšovou osobou je soteriologie někdy považována též za součást christologie.

Spasitel

Pojem spasitel označuje osobu, která pomáhá lidem dosáhnout spásy nebo která je v určité situaci zachraňuje.

Titul „spasitel” (řecky σωτήρ sótér zachránce) byl v starořecké kultuře spojován se jmény božstev (např. Poseidón Sótér) a v období helénismu se stal též čestným přídomkem některých panovníků (např. Ptolemaios I. Sótér).

V křesťanství je označován od raných dob jako spasitel lidstva Ježíš Kristus, latinsky Salvator Mundi. S označením se v této souvislosti setkáme i v pozdější kultuře a umění – například u jednoho z výkladů akronymu IHS (Iesus hominum salvator Ježíš spasitel lidstva), jenž je devízou Tovaryšstva Ježíšova, případně v názvu některých kostelů (kostel Nejsvětějšího Salvátora) či zemí (Salvador).

Tak takhle to dopadlo

Tak takhle to dopadlo (So It's Come to This: A Simpsons Clip Show) je 18. díl 4. řady amerického animovaného seriálu Simpsonovi, který měl v USA premiéru 1. dubna 1993.

Teologie

Teologie (z řeckého θεολογία theologia < θέος theos bůh + λόγος logos slovo; také bohosloví) je nauka o Bohu, o bozích a souvisejících tématech (zázraky, duše, posmrtný život apod.). V českém kulturním kontextu se teologií obvykle rozumí teologie křesťanská, v širším významu je však možné hovořit i o teologii ostatních náboženství.

Křesťanská teologie se chápe jako vědecký rozbor pramenů víry (biblická teologie a historická teologie), jejich systematická analýza a pokus o verbalizaci (systematická teologie a fundamentální teologie) a praxe této víry (praktická teologie). V České republice vychází řada odborných teologických časopisů.

Teologie vychází z předpokladu, že Bůh existuje, zatímco religionistika se snaží vědecky zkoumat a porovnávat různá náboženství, přičemž existence či neexistence boha pro ni z tohoto hlediska (z hlediska víry) není podstatná.

Vykoupení

Vykoupení je specificky křesťanské označení pro širší pojem spásy. V křesťanské teologii se oba pojmy významem kryjí, každý ale představuje jiné hledisko a užívá jinou metaforu: zatímco spása je odvozena od slova pro záchranu a vyskytuje se v řadě náboženství, vykoupení přirovnává spásu k vysvobození otroka nějakým výkupným.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.