Sinacherib

Sinacherib, taktéž Sancheríb (akkadsky Sîn-ahhī-erība, doslova „(Měsíční bůh) Sín pro mne nahradil (ztracené) bratry“), byl asyrský král, který vládl v letech 704681 př. n. l. Byl synem a následníkem Sargona II. Jeho následovníkem byl jeho syn Asarhaddon. Kromě něj měl se svými manželkami Tašmetum-šarat a Zakutu potomky Arda-Mullissi, Arad-bel-it, Nabu-šar-usur.

Sinacherib
asyrský král
Sennacherib
Sinacherib zobrazený na reliéfu představujícím scény z jeho babylónské války
Doba vlády 704681 př. n. l.
Úmrtí 681 př. n. l.
Předchůdce Sargon II.
Nástupce Asarhaddon
Manželky Tašmetum-šarat
Zakutu
Potomci Arda-Mullissi, Asarhaddon, Arad-bel-it, Nabu-šar-usur
Otec Sargon II.

Odkazy

Literatura

  • LANGLEY, Andrew. 100 největších tyranů. Praha: [s.n.], 2000.
  • PEČÍRKOVÁ, Jana. Asýrie: od městského státu k říši. Praha: Academia, 2000.

Externí odkazy

Asyrský král
Předchůdce:
Sargon II.
704-681 př. n. l.
Sinacherib
Nástupce:
Asarhaddon
Babylonský král
Předchůdce:
Sargon II.
705703 př. n. l.
Sinacherib
Nástupce:
Marduk-zakir-šumi II.
Babylonský král
Předchůdce:
Mušezib-Marduk
689681 př. n. l.
Sinacherib
Nástupce:
Asarhaddon
689–680 př. n. l.

Století: 8. století př. n. l. – 7. století př. n. l. – 6. století př. n. l.

Roky: 709 – 700 699 – 690 – 689 – 680 př. n. l. – 679 – 670 669 – 660

699–690 př. n. l.

Století: 8. století př. n. l. – 7. století př. n. l. – 6. století př. n. l.

Roky: 719 – 710 709 – 700 – 699 – 690 př. n. l. – 689 – 680 679 – 670

709–700 př. n. l.

Století: 9. století př. n. l. – 8. století př. n. l. – 7. století př. n. l.

Roky: 729 – 720 719 – 710 – 709 – 700 př. n. l. – 699 – 690 689 – 680

Asarhaddon

Asarhaddon (též Esarchadón; akkadsky Aššur-achché-iddina - „[Bůh] Aššur daroval bratra“, aramejsky: ܐܵܫܘܿܪ ܐܵܗܐܹ ܐܝܼܕܝܼܢܵܐ; hebrejsky: אֵסַר חַדֹּן; řecky: Ασαραδδων; latinsky: Asor Haddan) byl asyrský král, který vládl v letech 681 – 669 př. n. l. Byl nejmladším synem a následníkem Sinacheriba a jeho druhé manželky, aramejské princezny Zakitu (aramejsky Nakkija - „Čistá“)

Aššur-nadin-šumi

Aššur-nadin-šumi (doslova [Bůh] Aššur dal potomstvo), byl král Babylónu v období mezi roky 700 – 694 př. n. l.. Byl nejstarším synem novoasyrského krále Sinacheriba a na babylonský trůn byl dosazen právě z vůle svého otce, kde nahradil předchozího loutkového krále Bel-ibniho, ke kterému Sinacherib oprávněně ztratil důvěru.

V říjnu roku 694 př. n. l. král Elamu Challutuš-Inšušinak vyrazil s vojsky do Babylonie na odvetnou výpravu za předchozí asyrskou invazi pod vedením Sinecheriba do Elamu. Mimo jiné úspěchy dokázal dobýt důležité město Sippar a odříznout tak asyrské jednotky v oblasti od přísunu posil. Jeho armáda pak Asyřany porazila a král Aššur-nadin-šumi byl zajat. Byl odvlečen do Elamu, kde brzy poté umřel, nebo byl zabit.

Bel-ibni

Bel-ibni byl babylónský král a šlechtic z 10. babylónské dynastie. Vládl v letech 703-700 př. n. l. Původně byl babylónským šlechticem, kterého roku 703 př. n. l. na trůn dosadil asyrský král Sinacherib (který ovládal Babylón) na loutkové místo babylónského krále. Tento experiment s domorodým vládcem Babylónu ztroskotal, protože Belovi se vláda zalíbila a tak se zapojil do spiknutí Elamitů a Chaldejců proti Sinacheribovi. Sinacherib spiknutí odhalil a Bela sesadil. Následně byl poslán do asyrského exilu. Jeho nástupcem se stal Sinacheribův syn Aššur-nadin-šumi.

Bitva u Halule

Bitva u Halule (691 př. n. l.), byl konflikt mezi Asyrskou říší a rebelskými silami Babyloňanů, Chaldejců a Aramejci.

Chorsábád

Dúr Šarrukín ("Pevnost Sargonova"), v současnosti Chorsábád, bylo hlavní město Asýrie (respektive Novoasyrské říše) za vlády Sargona II. Asyrského. Chorsábád je nyní vesnice v severním Iráku, 15 km severovýchodně od Mosulu, která je dodnes obývána Asyřany.

Elam

Elam (persky: تمدن ایلام) byla starověká civilizace, jejíž počátky sahají až do 6. tisíciletí (nejnovější výzkumy datují jeho stáří dokonce do 7. tisíciletí) před naším letopočtem. Byl jednou z nejstarších kulturních oblastí ve světové historii, stejně tak jedním ze středisek samobytné kultury přední Asie.

Genocida

Genocida (latinsky genocidium) je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny“ ačkoliv co znamená „část“ je předmětem debaty právníků. Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN.

Izajáš

Izajáš (také Izaiah; hebrejsky יְשַׁעְיָהוּ, Ješajahu - Jehova je spása) je jeden z významných izraelských proroků období Starého zákona. Jako období jeho působení se uvádí roky 781 – 687 př. n. l. v severním i jižním izraelském království. Jeho osobě se připisuje autorství biblické knihy Izajáš, případně jen autorství její první části, tedy kapitoly 1-39 (viz Kniha Izajáš).

Kassité

Kassité je jméno starověkého blízkovýchodního národa, který získal kontrolu nad Babylonií po pádu Starobabylonské říše (přibližně v období od 1531 př. n. l. do 1155 př. n. l.). Jejich jazyk je klasifikován jako izolovaný.

Mušezib-Marduk

Mušezib-Marduk byl chaldejský babylonský šlechtic, později zvolený králem Babylonie. Vládl v letech 693 až 689 př. n. l.

Na trůn jej po smrti krále Nergala-Ušeziba dosadili Elamité a babylonští vzbouřenci, aby pokračoval v boji proti asyrskému králi Sinacherebovi, který si činil nárok na Babylon. S elamským spojencem Chumbanem-nimenaem III. svedl s Asyřany bitvu u Halule, která skončila nejspíš nerozhodně. Poté co Chumban-nimena III. náhle zemřel na mrtvici, ztratil Mušezib-Marduk spojence a Sinacherib vytáhl na Babylón. Po devítiměsíčním obléhání Babylón padl a Mušezib byl pravděpodobně zabit Asyřany.

Nergal-ušezib

Nergal-ušezib (původně Šuzub) byl babylonský šlechtic, který se stal babylónským králem. Na trůn ho dosadili Elamité v roce 694 př. n. l., když obsadili Babylón a zabili předešlého krále Aššura-nadina-šumu, syna asyrského krále Sinacheriba.

Nergal-ušezib vládl Babylónu přibližně pouze rok, protože Sinacherib chtěl pomstít smrt svého syna a vytáhl na Babylón, aby ho dobyl. Nergal-ušezib byl s Elamity poražen a zajat Asyřany v bitvě poblíž Nippuru v září 693 př. n. l. Jeho další osud není známý. Jeho nástupcem byl chaldejský kníže Mušezib-Marduk, který pokračoval v odporu proti Asýrii.

Novoasyrská říše

Novoasyrská říše je státní útvar, který dominoval v oblasti Mezopotámie mezi roky 934 a 609 př. n. l.

V tomto období se Asýrie dostala do pozice (nejen) regionální velmoci a uspěla v souboji s Babylonií a jinými říšemi Blízkého Východu o dominanci v tomto regionu. Po státních a vojenských reformách uskutečněných za vlády Tiglatpilesara III. v 8. století př. n. l. Asýrie dosáhla obrovského územního rozmachu a stala se silnou a konsolidovanou velmocí.

V tzv. středoasyrském období na konci pozdní doby bronzové byla Asýrie menším královstvím v severní Mezopotámii (dnešní severní Irák) a soupeřila o moc s jejím jižním sousedem, Babylonií. Na počátku vlády Adad-niráriho II. se stala silnou regionální říší, jejíž vliv a moc za dalších panovníků dále narůstala, až se stala vážnou hrozbou i pro egyptskou 25. dynastii. Novoasyrská říše tedy byla přímým nástupcem středoasyrského království (14. – 10. století př. n. l.) a podle některých historiků (např. R. N. Frye) byla první skutečnou říší v dějinách lidstva.

V novoasyrském období se (spolu se stále užívanou akkadštinou) státním jazykem stala aramejština.

Novoasyrská říše se rozpadla pod tlakem svého odvěkého konkurenta, Babylonie (respektive Novobabylonské říše), když bylo roku 612 př. n. l. dobyto její hlavní město Ninive. O více než padesát let později se jak samotná Asýrie, tak i Babylonie staly provinciemi rozrůstající se Perské říše. I když Asyřané za vlády Aššurbanipala zničili elamskou říši, neměli již žádný výrazný vliv na médské a perské kmeny, které postupně ovládly bývalé elamské území. Po staletí asyrské dominance užívala Babylonie zvláštních výsad jisté autonomie a jakýkoli náznak jejich omezení byl podnětem k povstání a rebelii. Asyřané však vždy dokázali obnovit babylonskou loajalitu, někdy za cenu dalších privilegií, jindy pak vojenskou silou. To se však změnilo roku 627 př. n. l. po smrti posledního silného asyrského krále Aššurbanipala, kdy Babylonie povstala pod vedením chaldejského krále Nabopolassara.

Sargon II.

Sargon II. Asyrský byl asyrský král, který vládl v letech 722 – 705 př. n. l.

O jeho původu nic nevíme, trůnu se zmocnil v roce 722 př. n. l. a sám o sobě píše jako o "legitimním králi" a o svých předchůdcích jako o "vládcích, jež kráčeli přede mnou". První dva roky po uchvácení asyrského trůnu byl plně zaměstnán upevňováním své pozice v samotné Asýrii a teprve na jaře 720 př. n. l. se vydal na jih, aby porazil Elamity a zmocnil se Babylónu. Porazit elamsko-babylonské síly se mu ale ani tehdy, ani v následujících deseti letech, nepodařilo.

Poté Sargon II. zaměřil svou expanzi na západ proti Damašku a Samaří, které se postavily proti Asýrii při tažení na Babylón. Dobyl Samaří, porazil izraelské království, odkud deportoval na 30 tisíc zajatců a vtrhnul do Egypta. Když si podrobením nepřátel na západě uvolnil ruce, vtrhnul roku 716 př. n. l. do Urartu a Médie, které si podrobil v následujících dvou letech.

V roce 710 př. n. l. konečně vytáhl na Babylon, který padl do jeho rukou o rok později, donutil uprchnout babylonského krále Marduka-apla-iddina II. a prohlásil se babylonským králem. Z Babylonie poté deportoval přes 100 tisíc Aramejců a Chaldejců, aby tak předešel případným povstáním proti asyrské nadvládě.

Aby Sargon II. mohl spravovat tak rozsáhlou říši, byl nucen vybudovat dobře fungující systém silnic a poslů. Na hlavních cestách nechal v rozmezí jednodenních pochodů vybudovat poštovní stanice, určené k výměně mul a vozů pro spěšné posly. Asyrský systém se stal vzorem pro tolik obdivovaný systém komunikace perských králů.

Sargon II. se rozhodl vybudovat nové hlavní město – Chorsábád, jehož základy položil v roce 717 př. n. l.. O jedenáct let později – roku 706 př. n. l. bylo město slavnostně otevřeno. Rok po slavnostním otevření nové residence padl král Sargon II. při svém tažení na sever, kdesi v pohoří Taurus při bitce s Kimmerii. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, což bylo přičítáno hněvu bohů za to, že přesunul své sídlo z posvátného Aššuru.

Seznam asyrských králů

Seznam asyrských králů zahrnuje všechny vladaře Asýrie od nejasných počátků až do zhroucení asyrské říše v závěru 7. století př. n. l. Dělení králů do dynastií je jen pomocné – má sloužit k lepší orientaci v dlouhém seznamu.

Seznam babylonských králů

Seznam babylonských králů zahrnuje všechny vládce Babylónu, respektive Babylonie, od nejasných počátků říše až do jejího pádu v roce 539 př. n. l. Datování je uváděno podle tzv. střední chronologie.

Taharka

Taharka, dle asyrských nápisů Tarka, v bibli Tyrháka, dle Manehta Tarkos či Tarakos byl egyptským faraonem 25. dynastie. Vládl přibližně v letech 690–664 př. n. l. Na trůně vystřídal svého staršího bratra Šabataku.

Novoasyrští panovníci
Králové z 10. babylonské dynastie

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.