Sia

Dynastie Sia (čínsky pchin-jinem Xià Cháo, znaky 夏朝), byla legendární čínská dynastie objevující se ve starověkých čínských kronikách čouského a následujících období, příkladně v Bambusových análech, Knize historie a Zápiscích historika. Dynastie byla podle nich ustavena mýtickým Velkým Jü,[1] který nastoupil vládu po Šunovi, posledním z pěti vladařů, a následována dynastií Šang. Podle tradiční chronologie založené na výpočtech Liou Sina (cca 50 př. n. l. – 23 n. l.) vládli panovníci dynastie Sia v letech 2205–1766 př. n. l.; podle chronologie založené na bambusových análech vládli v letech 1989–1558 př. n. l. Výsledkem chronologického projektu Sia-Šang-Čou jsou data 2070–1600 př. n. l.

V řadě čínských dynastií Sia zaujímala první místo. Pojetí čínských dějin založené na historii počínající hrdinnými prvními vládci a pokračující sledem dynastií postupně svržených poté, co ztratily mandát nebes, bylo prosazeno konfuciány v období východní Čou. Později získalo dominantní pozici v čínské oficiální státní ideologii a historiografii. Ovšem věrohodné informace o dějinách Číny před 13. stoletím př. n. l., to jest před nejstaršími písemnými záznamy, pocházejí pouze z archeologických nálezů.[2] Z nich není existence dynastie Sia prokázána, přestože je důležitým prvkem tradičního pojetí čínské historie. Nicméně čínští archeologové ji spojují s kulturou Er-li-tchou doby bronzové,[3] rozšířenou zprvu v provinciích Che-nan a Šan-si, později i v Chu-peji a Šen-si, doloženou v letech 2000–1500 př. n. l.

Region of xia
Legendární území dynastie Sia na mapě Číny
History of China
Dějiny Číny
STAROVĚKÁ ČÍNA
3 vznešení a 5 vladařů
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l.
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l.
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l.
 Západní Čou
 Východní Čou
   Období Jar a podzimů
   Období válčících států
CÍSAŘSKÁ ČÍNA
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l.
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l.
  Dynastie Západní Chan
  Dynastie Sin
  Dynastie Východní Chan
Období tří království 220–280
  Wej, Šu & Wu
Dynastie Ťin 265–420
  Západní Ťin 16 Království
304–439
  Východní Ťin
Severní & Jižní dynastie
420–589
Dynastie Suej 581–618
Dynastie Tchang 618–907
  ( X Wu Ce-tchien 690–705 )
5 dynastií &
10 říší

907–960
Dynastie Liao
907–1125
Dynastie Sung
960–1279
  Severní Sung Z. Sia
  Jižní Sung Ťin
Dynastie Jüan 1271–1368
Dynastie Ming 1368–1644
Dynastie Čching 1644–1911
MODERNÍ ČÍNA
Republika 1912–1949
Spor o Čínu ...
Čínská
lidová republika

1949–současnost
Čínskárepublika
(Tchaj-wan)
1945–současnost

Legendární verze

Dynastie Sia je připomínána v několika klasických textech – Knize dokumentů, Bambusovými anály a Zápisky historika. Podle nich byl kmen zakladatelů dynastie Chua-sia, předkové dnešních Číňanů (Chanů).[4][5]

Původ a počátky

大禹治水圖
Jü Velký, zakladatel dynastie, v představě chanského umělce

Podle výše uvedených textů před založením dynastie probíhaly časté srážky mezi kmenem Sia a Čch’ Jouovým kmenem. Kmen Sia v dobách Čuan-süa, jednoho z pěti vladařů, postupně sílil. Zápisky historika a Kniha obřadů uvádějí, že Jü Velký byl vnuk Čuan-süa, jiní, například Pan Ku, považují Jüa za potomka Čuan-süa v páté generaci. Je proto možné, že dynastie Sia byla založena potomky Čuan-süa.

Kun, otec Jüa Velkého, je nejstarší člen rodu Sia uváděný v legendách. Podle nich se kvůli potlačení povodní na Žluté řece spojilo mnoho kmenů, přičemž vládce Jao jejich vedením pověřil Kuna. Ten přikázal postavit mohutné hráze, ale po devíti letech se řeka ukázala být silnější a hráze protrhla. Po devíti letech Jao předal vládu Šunovi, který Kuna nechal popravit.

Jüa si Šun vysoce cenil. Pověřil ho dokončením Kunova úkolu – zastavením záplav. Jüova metoda byla jiná – sjednotil všechen lid a přikázal mu vybudovat kanály, které odvedly přebytečnou vodu ze všech velkých řek do moře. Práce trvaly třináct let, během kterých neměl čas vrátit se do své vesnice. Legendy praví, že v oněch třinácti letech třikrát minul svůj dům, aniž do něj vstoupil, zdůrazňují tak jeho zaujetí prací. Po dokončení díla záplavy ustaly a Jü byl veleben lidmi.

Založení

Jü zastavil záplavy a zvýšil zemědělskou produkci (když úrodu neodnášela voda), kmen Sia zesílil a Jü stanul v čele okolních kmenů. Brzy poté Šun jmenoval Jüa do čela armády, která měla bojovat s kmenem San-miao, který útočil na pohraniční oblasti. Vítězství nad nimi posílilo Jüa ještě více. Nyní již starý Šun abdikoval v Jüův prospěch.

Jü krátce před svou smrtí jmenoval svým nástupcem svého syna Čchiho. Tím starý systém, kdy se novým vladařem stával nejschopnější muž z okolí starého vládce, nahradil dědičným nástupnictvím a založil tak vládu dynastie Sia.

Seznam vládců

Seznam je založen na S’-ma Čchienových Zápiscích historika, sepsaných v prvních desetiletích 1. století př. n. l. V kontrastu k následující dynastii Šang, archeologické výzkumy existenci panovníků dynastie Sia nepotvrdily.

Podle S’-ma Čchiena vládlo sedmnáct vládců dynastie déle než čtyři století. Hlavní město opakovaně stěhovali na nové místo,[6]přičemž se pohybovali v povodí Chuang-che v dnešní provincii Che-nan a přilehlých oblastech provincií Šen-si, Šan-tung a Che-pej, pokusy o určení polohy míst udávaných S'-ma Čchienem a jinými zůstávají sporné.[7] Liou Sin (cca 50 př. n. l. – 23 n. l.) určil dobu jejich vlády na roky 2205–1766 př. n. l.; podle chronologie založené na Bambusových análech vládli v letech 1989–1558 př. n. l. Výsledkem chronologického projektu Sia-Šang-Čou jsou data 2070–1600 př. n. l.

Pořadí Délka vlády
(v letech)
Jméno Poznámky
český přepis čínštiny čínské znaky pchin-jin
1 45 též Jü Velký (大禹; Dà Yǔ)
2 10 Čchi
3 29 Tchaj Kchang 太康 Taī Kang
4 13 Čung Kchang 仲康 Zhòng Kāng
5 28 Siang Xiāng
6 21 Šao Kchang 少康 Shào Kāng
7 17 Ču Zhù
8 26 Chuaj Huái
9 18 Mang Máng
10 16 Sie Xiè
11 59 Pu Ťiang 不降 Bù Jiàng
12 21 Ťiung Jiōng
13 21 Ťin Jǐn
14 31 Kchung Ťia 孔甲 Kǒng Jiǎ
15 11 Kao Gāo
16 11 Fa
17 52 Ťie Jié též Lü Kuej (履癸, Lǚ Guǐ)

Zánik

Ťie, poslední vládce dynastie Sia je v legendách popisován jako špatný a zkorumpovaný vládce. byl proto svržen Tchangem, zakladatelem dynastie Šang.

Po svržení dynastie Sia byli členové vládnoucího rodu rozptýleni a začleněni do okolních rodů.[8] Od dynastie Sia odvozovali svůj původ vládci malého státu Čchi v dnešní provincii Che-nan. Také panovníci státu Jüe (a Min-jüe) v dnešním Če-ťiangu se, podle Zápisků historika, považovali za potomky dynastie Sia.[9]

S'-ma Čchien rovněž uvádí, že Čchun-wej, syn posledního vládce dynastie Sia vypovězeného na sever tehdejší Číny, odešel se svými lidmi ještě více na sever k tamějším pasteveckým kmenům. Od Čchun-weje odvozoval původ vládnoucího rodu Siungnuů, národa, který se objevil na severních hranicích Číny ve 3. století př. n. l., tedy o patnáct století později.[10][11]

Archeologický výzkum a jeho interpretace

ErlitouXia
Rozšíření kultury Er-li-tchou, velké nálezy označeny červeně. Hlavní města dynastie Sia vyznačena černě.

Se státem dynastie Sia je částí historiků ztotožňována kultura Er-li-tchou. Kultura existovala zprvu v provinciích Che-nan a Šan-si, později se rozšířila i v Chu-peji a Šen-si. Doložena je v letech 2000–1500 př. n. l.[12][3] Nalezena byla řada sídlišť, včetně velkého města (o 18–30 tisících obyvatelích)[13] v Er-li-tchou. Nicméně souvislost mezi kulturou Er-li-tchou a dynastií Sia je předmětem stále trvající diskuze.

Třebaže město v Er-li-tchou bylo zprvu řazeno do raného období dynastie Šang, později je (přesněji první tři ze čtyř fází kultury Er-li-tchou), čínští archeologové přiřadili k dynastii Sia.[14] Tento názor přijala řada historiků.[3][pozn. 1]

Neméně početný je tábor skeptiků,[3] kteří pochybují o ztotožnění kultury Er-li-tchou s dynastií Sia, případně se domnívají, že dynastie Sia byla zkonstruována za dynastie Čou, ve snaze o legitimizaci svržení dynastie Šang Čouy.[15][16] V tomto pojetí Čouové přetvořili ke svým účelům staré mýty o předchůdcích Šangů. Lid Sia, spojovaný s vodou, vodními tvory (draky a želvami), západem a smrtí, byl v mýtech protikladem lidu Šang, spojovaného s deseti slunci, ptáky, východem, nebem a životem.[15] Čouové z legend sestavili příběh dynastie, která si v počátcích zachovala mýtický charakter a na konci byla svržena, podobně jako Čouové svrhli Šangy.[17] Podle jiné teorie čouští propagandisté přetvořili mýty o bojích mezi Šangy a jejich protivníky, přičemž Sia a Šangové mohli mít rovnocenné postavení dvou z kmenů či států Severočínské nížiny.[18]

Podle ruského historika Leonida Vasiljeva je významná rovněž neexistence jména Sia, jejího zakladatele Jüa, ale i jmen jejích údajných předchůdců Jaoa a Šuna v šangských nápisech; nevyskytují se ani na raně čouských bronzech. Pozdější čouská Kniha dokumentů zná Jaoa, Šuna a dynastii Sia, ne však starší vládce. Ti se objevují až v díle S'-ma Čchiena, tedy v období dynastie Chan. Ve výsledku platí zákonitost, že čím pozdější je dílo, tím více uvádí podrobností o nejstarší historii. Proto Vasiljev vyvozuje, že příběh dynastie Sia byl sepsán v druhé polovině čouského období a za dynastie Chan, když tehdejší historikové uspořádávali staré mýty a legendy a sestavovali z nich jeden lineární souvislý příběh.[16]

Nejnověji nálezy po roce 2007 na horním toku Chuang-che, v provincii Čching-chaj archeologové interpretovali tak, že tam došlo roku 1920 př. n. l. k zemětřesení a následné velké povodni, která měla zasáhnout i rozsáhlá území níže po proudu.[19][20][21][22] Časově událost předcházela vzestupu kultury Er-li-tchou na středním toku Chuang-che a kultury Jüe-š’ v Šan-tungu, následovaném poklesem kultury Lung-šan v severočínské nížině. Nicméně ze severočínské nížiny, kde měly kmeny Sia žít, doklady o záplavách chybějí.[20]

Odkazy

Poznámky

  1. Například i FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-919-5. S. 59–60.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xia Dynasty na anglické Wikipedii.

  1. MUNGELLO, David E. The Great Encounter of China and the West, 1500–1800. 3 edition. vyd. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2009. ISBN 978-0742557987. S. 97. (anglicky)
  2. BAGLEY, Robert. Shang Archaeology. In: LOEWE, Michael; SHAUGHNESSY, Edward. The Cambridge History of Ancient China. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. (anglicky)
  3. a b c d LIU, Li; XU, Hong. Rethinking Erlitou: legend, history and Chinese archaeology. Antiquity. 2007, roč. 81, čís. 314, s. 886–901. (anglicky)
  4. CIOFFI-REVILLA, Claudio, Lai, David. War and Politics in Ancient China, 2700 B.C. to 722 B.C.. The Journal of Conflict Resolution. 1995, s. 471–472. (anglicky)
  5. LUNG, Rachel. Interpreters in early imperial China. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 2011. ISBN 9789027224446. S. 5. (anglicky)
  6. ВАСИЛЬЕВ, Леонид Сергеевич. Проблемы генезиса китайского государства. 1. vyd. Москва: Наука, 1983. 327 s. S. 66. (rusky) [Dále jen Vasiljev].
  7. Vasiljev, s. 67.
  8. 夏朝遗民流布情况概说
  9. The State of Yue. www.cultural-china.com [online]. [cit. 18-03-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-12-2008.
  10. Sima Qian et al., "Records of the Grand Historian", Ch.110
  11. Csornai K., "Where Huns Blood Drew" , p. 30
  12. ALLAN, Sarah, 2007. Erlitou and the Formation of Chinese Civilization: Toward a New Paradigm. The Journal of Asian Studies. Cambridge University Press. S. 461–496. DOI:10.1017/S002191180700054X. (anglicky)
  13. CHARVÁT, Petr. Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 334 s. ISBN 978-80-246-1682-7. S. 209.
  14. ALLAN, Sarah. The Shape of the Turtle: Myth, Art and Cosmos in Early China. Albany: State University of New York Press, 1991. ISBN 978-0791404591. S. 63. (anglicky) [Dále jen Allan].
  15. a b Allan, s. 64.
  16. a b Vasiljev, s. 70–71.
  17. Allan, s. 73.
  18. Vasiljev, s. 68.
  19. WU, Qinglong, et. al. Outburst flood at 1920 BCE supports historicity of China’s Great Flood and the Xia dynasty. Science. 5. srpen 2016, roč. 353, čís. 6299, s. 579–582. Dostupné online. (anglicky)
  20. a b NORMILE, Dennis. News. Massive flood may have led to China's earliest empire [online]. American Association for the Advancement of Science, 2016-8-4 [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
  21. http://phys.org/news/2016-08-evidence-legendary-china-rewrite-history.html - First evidence of legendary China flood may rewrite history
  22. http://sciencemag.cz/obri-povoden-a-nastup-prvni-cinske-dynastie-sia/, http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/mytus-o-zrodu-cinske-civilizace-potvrzen-na-pocatku-byla-obr/r~52ea07105aeb11e682380025900fea04/ - shrnutí informace o povodni + komentář v češtině

Literatura

  • CHANG, K.-C. China on the eve of the historical period. In: LOEWE, M.; SHAUGHNESSY, E. The Cambridge History of Ancient China: From the Origins of Civilization to 221 BC. Cambridge: Cambridge University Press, 1999. S. 37–73. (anglicky)

Externí odkazy

Autonomní oblasti v Čínské lidové republice

Autonomní oblast (čínsky v českém přepisu c’-č’-čchü, pchin-jinem zìzhìqū, znaky zjednodušené 自治区, tradiční 自治區) je správní jednotka v Čínské lidové republice. V systému členění Čínské lidové republiky patří mezi správní jednotky první (neboli provinční) úrovně, vedle provincií, přímo spravovaných měst a zvláštních správních oblastí. Autonomní oblast má ve srovnání s provincií více práv. Jsou zřízeny v oblastech Čínské lidové republiky osídlených menšinovými národy.

V Čínské lidové republice existuje pět autonomních oblastí – Sin-ťiang, Vnitřní Mongolsko, Ning-sia, Kuang-si a Tibet.

Běh na 1500 metrů

Běh na 1500 metrů je běh na střední trať. Velmi v něm záleží nejen na fyzické kondici, ale také na taktice. Mnohokrát se stalo, že se o vítězi závodu na tuto trať rozhodlo až v posledních metrech před cílem.

Závod v běhu na 1500 metrů se běhá na tři a tři čtvrtě čtyřsetmetrového oválu. V osmdesátých letech 20. století dominovali na této trati britští běžci, od devadesátých let jsou jasnými favority běžci z Keni, Maroka a Alžírska.

Světovým rekordmanem je od roku 1998 Maročan Hicham El Guerrouj. Dalšími známými běžci z této trati jsou Bernard Lagat, Noureddine Morceli a Noah Ngeny. Z českých běžců se v minulosti dokázal prosadit legendární Josef Odložil a Stanislav Jungwirth. Na začátku 21. století je největším českým talentem Michal Šneberger.

Běh na 3000 metrů

Běh na 3000 metrů je atletická disciplína, patřící mezi střední tratě. Tato vzdálenost je pak považována za nejdelší střední trať. Je odvozena od 2 anglosaských mil, vzdálenosti rovné 3218,70 m. Patří mezi méně vypisované a běhané tratě, není součástí olympijských her ani atletických mistrovství pod otevřeným nebem. Venku se běhá na 7,5 okruzích, v hale pak na rovných 15 kolech.

Chuejové

Chuejové (čínsky 回族 pchin-jin Huízú) jsou etnickou skupinou žijící v Čínské lidové republice, odlišující se od svého chanského okolí zejména svou muslimskou vírou a zvyky z ní vyplývajícími (nejedí vepřové, psy, koně a další tradiční pochoutky chanské kuchyně, jinak se oblékají). V roce 2000 jich bylo přibližně 9 800 000. Žijí především v provinciích Ning-sia, Kan-su a autonomní oblasti Sin-ťiang.

David Guetta

David Guetta (* 7. listopadu 1967, Paříž, Francie) je francouzský house DJ.

Ve 13 letech začal mixovat své první vinyly. V 17 se stal rezidentním DJem pařížského klubu Broad, což odstartovalo jeho kariéru. Během let 1988–1990 mixoval housovou muziku na rádiu Nova. V roce 2005 se jeho singl „The World Is Mine“ vyšplhal na vrcholky evropských hitparád. Objevil se také jako tvář v reklamní kampani kosmetické firmy L'Oréal.

V roce 2005 vystupoval na španělském open-air festivalu Creamfields po boku takových hudebních hvězd jako The Chemical Brothers nebo Carl Cox. Zahrál si také na Creamfields v Anglii.

14. června 2007 se stal prvním DJem, který si zahrál živý set na palubě letadla na lince z Paříže na Ibizu.

Jeremy Stacey

Jeremy Stacey (* 27. září 1963) je britský bubeník.

V první polovině 90. let 20. století hrál se svým bratrem-dvojčetem Paulem v popové skupině The Lemon Trees, která nahrála dvě alba. Později spolupracoval s různými umělci, jako jsou Sheryl Crow, Noel Gallagher, The Waterboys, Thomas Anders, Echo & the Bunnymen, Joe Cocker, Sia Furler nebo Ryan Adams. V roce 2016 se stal členem skupiny King Crimson, v níž nahradil jednoho ze tří bubeníků Billa Rieflina, který se o rok později do skupiny vrátil; Stacey ovšem v kapele zůstal.

Ku-lang-jü

Ku-lang-jü je ostrov při jihovýchodním pobřeží Čínské lidové republiky v ústí řeky Ťiou-lung, leží v subprovinčním městě Sia-men v provincii Fu-ťien. Rozloha ostrova je 2 km², žije na něm kolem 20 tisíc lidí.

Ze siamenského přístavu je dosažitelný lodí během 5 minut. Ostrov Ku-lang-jü je proslulý svými plážemi a rozmanitou architekturou. Je populárním turistickým cílem; s více než 10 miliony návštěvníků za rok je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Číně. Roku 2017 jej UNESCO zařadila na seznam světového dědictví.

Administrativně ostrov tvoří subobvod Ku-lang-jü v městském obvodu S’-ming subprovinčního města Sia-men.

Lucembursko na Letních olympijských hrách 2000

Lucembursko se účastnilo Letních olympijských her 2000 a zastupovalo ho 7 sportovců ve 4 sportech (2 muži a 5 žen). Vlajkonošem výpravy byla Lara Heinz, která také byla nejmladší členkou výpravy. V době konání her jí bylo 19 let. Nejstarší z týmu byla Ni Sia-lien, které bylo v době konání her 37 let. Nikomu z výpravy se během her nepodařilo získat medaili.

Lucembursko na Letních olympijských hrách 2008

Lucembursko se účastnilo Letních olympijských her 2008 a zastupovalo ho 13 sportovců v 7 sportech (9 mužů a 4 ženy). Vlajkonošem výpravy během zahajovacího ceremoniálu byl Raphaël Stacchiotti. Nejmladším z týmu byl Raphaël Stacchiotti, kterému v době konání her bylo 16 let. Nejstarší z týmu byla Ni Sia-lien, které bylo v době konání her 45 let. Nikomu z výpravy se během her nepodařilo získat medaili.

Ning-sia

Ning-sia (tradiční znaky: 寧夏; zjednodušené znaky: 宁夏; pinyin: Níngxià) je chuejská autonomní oblast Čínské lidové republiky.

Sia-men

Sia-men (ZZ: 厦门, TZ: 廈門, pinyin: Xiàmén; doslova „Brána Velkého domu“; dříve též podle místní výslovnosti známé pod jménem Amoy) je přístavní město při Tchajwanském průlivu v provincii Fu-ťien v jihovýchodní Číně.

Na ploše 1640 km² čítá coby druhé největší město provincie Fu-ťien 4,4 milionu obyvatel (2015).[1] V minulých stoletích patřilo k nejdůležitějším přístavům Číny – od roku 1541 sem připlouvali Portugalci a další evropští obchodníci a přes Sia-men proudila většina obchodu s čínským čajem. Právě výslovnost jména pro tento nápoj ve zdejším nářečí jižní Min dala mnoha jazykům výraz pro čaj (např. anglicky tea, německy Tee). Sia-men bylo mezi pěticí přístavních měst, která podle Nankingské smlouvy z roku 1842 musela Čína otevřít zahraničnímu obchodu. V roce 1981 se pak stalo jednou z prvních nově zřízených zvláštních hospodářských zón. V září 2017 se zde uskutečnilo setkání lídrů zemí BRICS.

Pro svou evropskou architekturu, subtropické podnebí a uvolněnou atmosféru je město oblíbenou turistickou destinací. Místní Siamenská univerzita je jednou z nejlepších čínských vysokých škol a umisťuje se na nejvyšších příčkách v oblíbenosti mezi čínskými studenty. Její kampus, ležící v obvodě S’-ming, je považován za nejkrásnější v celé Číně.

V těsném sousedství, odděleno pouze 10 km úzkým průlivem, leží souostroví Ťin-men (Quemoy), pod správou Čínské republiky na Tchaj-wanu.

V severní části ostrova leží mezinárodní letiště Sia-men Kao-čchi, které se podle počtu ročně přepravených cestujících dlouhodobě pohybuje na začátku druhé desítky v rámci celé Čínské lidové republiky.

Sia (zpěvačka)

Sia Kate Isobelle Furler (* 18. prosince 1975, Adelaide, Austrálie) je australská zpěvačka a textařka. Spolupracuje s Maddie Ziegler, sedmnáctiletou americkou tanečnicí, se kterou natočila 8 klipů: Chandelier (Maddie bylo v době natáčení 11 let), Elastic Heart, Big Girls Cry, Cheap Thrills, The Greatest, Rainbow (hit Rainbow se stal soundtrackem k filmu My Little Pony), Thunderclouds (LSD) a No new friends (LSD)

Světový pohár ve sportovním lezení 2016

Světový pohár ve sportovním lezení 2016 se uskutečnil v 10 zemích, ve všech disciplínách proběhlo 7 závodů.

Zahájen byl 16. dubna ve švýcarském Meiringenu prvním závodem světového poháru ve sportovním lezení disciplínou bouldering. Poslední závody světového poháru se uskutečnily 12.—13. srpna v německém Mnichově (bouldering), 22.—23. října v čínském Sia-menu (rychlost) a 26.—27. listopadu tradičně ve slovinské Kranji (obtížnost). Celkem proběhlo 16 (21) závodů pod patronátem IFSC, z toho pět pořadatelských měst mělo zdvojené disciplíny.

Dle bodového klíče SP získalo prvních třicet závodníků body do celkového hodnocení, škrtal se nejhorší výsledek ze sedmi závodů. V kombinaci byli vyhodnoceni závodníci, kteří se účastnili alespoň jednoho závodu ve více disciplínách.

V roce 2016 se v uvedených disciplínách konalo také Mistrovství světa, které se do výsledků světového poháru nezapočítávalo a první ročník Akademického mistrovství světa.

Nejlepší dva závodníci SP z každé kategorie (celkem 12) se nominovali mezi 72 lezců pro účast na Světových hrách ve Vratislavi v roce 2017 dle mezinárodní kvóty.

Světový pohár ve sportovním lezení 2017

Světový pohár ve sportovním lezení 2017 se uskutečnil v 10 zemích, v lezení na obtížnost a rychlost proběhlo 8 závodů, v boulderingu šest.

Zahájen byl 7. dubna ve švýcarském Meiringenu prvním závodem světového poháru ve sportovním lezení disciplínou bouldering. Poslední závody světového poháru se uskutečnily v 18.-19. srpna v Mnichově (bouldering), 14.—15. října v čínském Sia-menu (rychlost) a 18.—19. listopadu tradičně ve slovinské Kranji (obtížnost). Celkem proběhlo 15 (23) závodů pod patronátem IFSC, z toho osm pořadatelských měst mělo zdvojené disciplíny.

Dle bodového klíče SP získalo prvních třicet závodníků body do celkového hodnocení, škrtal se nejhorší výsledek z osmi nebo sedmi závodů. V kombinaci byli vyhodnoceni závodníci, kteří se zúčastnili alespoň jednoho závodu, v tomto roce však poprvé bez ohledu na to, jestli se účastnili alespoň dvou disciplín.V roce 2017 se v uvedených disciplínách konalo také Mistrovství Evropy, které se do výsledků světového poháru nezapočítávalo a druhý ročník Akademického mistrovství Evropy. Sportovní lezení bylo také počtvrté a naposledy na Světových hrách v polské Vratislavi, kam se také nominovali nejlepší závodníci loňských závodů SP.

V boulderingu proběhl poslední závod v Mnichově zároveň jako Mistrovství Evropy, semifinále bylo rozšířené tak, aby se jej účastnilo dvacet bouldristů z Evropy a na základě jeho výsledků bylo vyhlášeno pořadí na ME. Tuto disciplínu ovládli především Japonci, kterých skončilo v první desítce pět, v ženách tři.

Světový pohár ve sportovním lezení 2018

Světový pohár ve sportovním lezení 2018 probíhal v 9 zemích, v lezení na obtížnost a v boulderingu proběhlo 7 závodů, v lezení na rychlost 8.

Zahájen byl 13.—14. dubna ve švýcarském Meiringenu prvním závodem světového poháru ve sportovním lezení disciplínou bouldering. Poslední závody světového poháru se uskutečnily v 17.—18. srpna v Mnichově (bouldering) a 27.—28. října v čínském Sia-menu (obtížnost a rychlost). Celkem proběhlo 14 (22) závodů pod patronátem IFSC, z toho 8 pořadatelských měst mělo zdvojené disciplíny.

Tan-sia

Tan-sia (čínsky pchin-jinem dān​xiá, znaky 丹霞) je krajinný typ, který lze nalézt v jihovýchodní, jihozápadní a severozápadní Číně. Krajiny jsou tvořeny červenými pískovci a slepenci vesměs křídového stáří, vyznačují se velkým počtem strmých útesů a skalních stěn, vzniklých jak endogenními (pohyby geologických vrstev) tak exogenními faktory (zvětrávání a eroze) faktory. Pojmenovány jsou podle hory Tan-sia-šan, na které byly geology poprvé zkoumány.

Roku 2010 bylo šest krajin tan-sia o celkové rozloze 821,5 km² zařazeno do světového dědictví UNESCO. Leží v různých provinciích jihovýchodní Číny od Kuej-čou po Če-ťiang: Čch’-šuej v Kuej-čou, Tchaj-ning ve Fu-ťienu, Lang-šan v Chu-nanu, Tan-sia-šan v Kuang-tungu, Lung-chu-šan v provincii Ťiang-si a Ťiang-lang-šan v Če-ťiangu.U města Čang-jie v provincii Kan-su je místní krajina typu tan-sia chráněna státem jako národní geopark.

Tchajwanský průliv

Tchajwanský průliv (TZ: 臺灣海峽, ZZ: 台湾海峡, hanyu pinyin Táiwān Hǎixiá, tongyong pinyin Táiwan Hǎisiá, český přepis Tchaj-wan chaj-sia, tchajwansky O·-chúi-kau, Tâi-ôan Hái-kiap) je 160 km široká úžina, která spojuje Východočínské moře s Jihočínským a odděluje ostrov Tchaj-wan od provincie Fu-ťien na čínské pevnině.

Z geologického hlediska je dno Tchajwanského průlivu součástí jihočínské tektonické desky. Vlastně jde jen o nížinu, oddělující tchajwanské hory od Jihočínské hornatiny. Hloubka v průlivu nepřesahuje 60 m.

Čína na Letních olympijských hrách 1996

Čínu na Letních olympijských hrách v roce 1996 reprezentovala výprava 295 sportovců (111 mužů a 184 žen) ve 25 sportech.

Šang

Šang (čínsky pchin-jinem Shāng, znaky 商), pro druhou část období je též používán název Jin (čínsky pchin-jinem Yīn, znaky 殷) je první čínský historický stát a dynastie. Předcházela mu legendární dynastie Sia, následoval stát dynastie Čou. Rozkládal se v severočínské nížině.

Tato dynastie je v Číně první, z níž se dochovaly písemné záznamy, a to především záznamy věšteb na zvířecích kostech a želvích krunýřích. Vládla v dnešní severovýchodní Číně v údolí řek Chuang-che a Jang-c’-ťiang přibližně od roku 1600 př. n. l. do roku 1046 př. n. l.. Šangská společnost byla otrokářská a ovládala různé technologie, především výrobu hedvábí a bronzu. V náboženství měl hlavní úlohu kult předků, spojený s věštěním a lidskými oběťmi. Šangský stát zanikl, když vypuklo povstání proti tyranské vládě jeho posledního vládce Ti Sina, vedené Wu-wangem, vládcem státu Čou. Nejspíše roku 1046 př. n. l. byli Šangové poraženi v bitvě u Mu-jie a na jejich místo nastoupili Čouové.

Dějiny Číny

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.