Secese

Secese (francouzsky art nouveau [a:r nuvo:], německy Jugendstil) je mezinárodní umělecký sloh z přelomu 19. a 20. století (období označovaného jako fin de siècle) a posledním stylem souhrnného umění, též Gesamtkunstwerk, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale i v dekoraci a užitém umění.

Alphonse Mucha - Zodiac
Alfons Mucha, typický představitel secesní malby

Charakteristika

Secese vychází z květinových koncepcí britského textilního designéra Williama Morrise a hnutí Arts and Crafts, jež se vracelo k lidovým tradicím a romantismu řemeslnému fortelu středověkých mistrů a stavělo se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných průmyslovou revolucí. Tento styl byl také silně ovlivněn anglickými malíři označovanými jako Prerafaelité.

Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v Evropě a ve Spojených státech. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil, český název „secese“ (něm. Sezession, z latinského secessio odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií.

Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo).

Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli byli v českém prostředí Otokar Březina a Jiří Karásek ze Lvovic.

Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům TasselovýchBruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze), Španěl Antoni Gaudí (chrám Sagrada Família, Güellův park, Batllóův dům atd. – vše v Barceloně), Rakušan, opavský rodák Joseph Maria Olbrich (pavilon Secese ve Vídni) a další. Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek. Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Skot Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další.

Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Brno, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby.

Ukázky secesní tvorby

Gustav Klimt 039

Gustav Klimt: Judith (1904-1905)

Ch. R. Mackintosh: Nástěnná dekorace (1896-1897)

Vase Gallé Petit Palais PPO3721

Émile Gallé: Skleněná váza (kolem 1880)

Brno - Konečného náměstí I

Secesní domy na Konečného náměstíBrně

Secesní budova Hlavního nádraží

Josef Fanta: Průčelí hlavního nádraží v Praze (1901)

Grand Hotel Europa and Meran Hotel, Prague-6395

Quido Bělský - Alois Dryák: Grand hotel Evropa a Hotel Meran v Praze

Prague 07-2016 Wenceslas Square img5

Alois Dryák: Fasáda hotelu Meran v Praze

Prague 07-2016 Wenceslas Square img3

Ladislav Šaloun: Sousoší Evropy, Grand hotel Evropa v Praze

Frieden Austerlitz Monument

Josef Fanta: Mohyla míru u Brna

Brno-Veveří - Tivoli

Tivoli, honosný secesní obytný blok v Brně

Literatura

  • Gombrich, Emil Hector: Příběh umění. Praha : Odeon 1992. ISBN 80-207-0416-7. str. 437–507.
  • Šabouk, Sáva: Encyklopedie světového malířství. Praha : Academia 1975. str. 315.
  • Wittlich, Petr: Umění a život – doba secese. Praha : Artia 1987. str. 62–126.
  • Wittlich, Petr: Česká secese, Praha : Odeon 1985.
  • Wittlich, Petr: Sochařství české secese, Praha : Karolinum 2000.
  • Pijoan, José: Dějiny umění – 9. Praha : Odeon 1991. ISBN 80-207-0098-6. str. 55–96.
  • Koch, Wilfried: Evropská architektura. Praha : Ikar 1998. ISBN 80-7202-388-8. str. 274.
  • Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí: Secese. Praha : Levné knihy KMa 2005. ISBN 80-7309-287-5.
  • Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
  • Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha : Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.

Související články

Externí odkazy

Umělecký sloh
Předchůdce:
Symbolismus

Secese
Nástupce:
moderna?, bauhaus?

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.