Rjúkjú

Rjúkjú (japonsky 琉球諸島, Rjúkjú-šotó (ostrovy Rjúkjú) nebo 南西諸島, Nansei-šotó (ostrovy Nansei)) je souostroví nacházející se v Tichém oceánu u východní hranice Východočínského moře. Jedná se o řetězec asi 60 větších ostrovů a mnoha ostrůvků táhnoucí se od ostrova Kjúšú k ostrovu Taiwan. Největší z ostrovů je ostrov Okinawa.

Ostrovy patří Japonsku a hovoří se na nich rjúkjuštinou, považovanou za nářečí japonštiny nebo za samostatný jazyk (či seskupení jazyků). Ostrovy mají subtropické podnebí s teplými zimami a horkými léty. Srážky zde jsou vysoké, ovlivněné obdobími dešťů a tajfuny.

Rjúkjú
琉球諸島
Umístění souostroví Rjúkjú
Umístění souostroví Rjúkjú
Geografie
Poloha
Rozloha 4 644,22 km²
Počet ostrovů přes 100
Časové pásmo UTC+9
Hlavní ostrov Okinawa
Země
Stát Japonsko Japonsko
Provincie prefektura Okinawa
prefektura Kagošima
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 558 120 (2010)
Hustota zalidnění 335,5 os./km²

Pojem Rjúkjú-šotó v Japonsku

V japonštině pojem Rjúkjú-šotó často neoznačuje celé souostroví, ale pouze jeho část, která administrativně spadá pod prefekturu Okinawa. V moderním užití dokonce v Japonsku slovo Rjúkjú (琉球) nahrazuje slovo Okinawa (沖縄), které je považováno za jeho synonymum. Druhá část souostroví je nazývána souostroví Sacunan (Sacunan-šotó), protože dříve patřilo do prefektury Sacuma. Nejjižnějším ostrovem souostroví Sacunan je ostrov Joron.

Historie

První známky lidské přítomnosti na ostrovech jsou z doby před 32 tisíci let. Později bylo trvalé osídlení přerušeno na dobu 12 tisíc let a obnoveno ve 4. tisíciletí př. n. l., kam jsou datovány nálezy keramiky z období Džómon. První písemná zmínka se nalézá v japonských pramenech z r. 618. Četnější jsou zprávy z konce 9. a počátku 10. století, kdy zesílilo japonské pronikání na ostrovy, protože tudy vedlo jedno ze tří obchodních spojení do Číny. Ve 12. století se na ostrovech ustanovila knížectví, ze kterých v r. 1429 vzniklo království Rjúkjú. Království bylo poplatné Číně až do 19. století, kdy se po jejím oslabení dostalo do japonské sféry vlivu. V r. 1879 bylo anektováno Japonskem. Za druhé světové války bylo souostroví obsazeno Spojenými státy a poté se dostalo do americké správy. Sanfranciská mírová smlouva z r. 1952 počítala, že tato správa bude zachována, ovšem protesty obyvatel a soustavné japonské diplomatické úsilí vedly k tomu, že souostroví bylo v r. 1972 Japonsku navráceno.

Odkazy

Externí odkazy

Gusuku

Gusuku je v okinawském jazyce slovo pro „hrad“ nebo „pevnost“. Zapisuje se znakem pro hrad, 城, který se v japonštině čte širo (popřípadě džó). Mnoho gusuku a podobných pozůstatků po ostrovním království Rjúkjú (14. až 19. stol.; dnes součást Japonska) bylo v roce 2000 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Mezi gusuku patří:

Nakidžin gusuku – status: ruiny

Zakimi gusuku – status: ruiny

Kacuren gusuku – status: ruiny

Naka gusuku – status: ruiny

Hrad Šuri – status: znovupostavený

Hrad Šuri

Hrad Šuri (okinawsky: sui ugusiku; japonsky: 首里城, Šuri-džó) je gusuku (rjúkjúský hrad) ve městě Šuri (dnes součást Naha) na ostrově Okinawa v Japonsku. Byl sídlem Království Rjúkjú. V roce 1945, během bitvy o Okinawu, byl prakticky celý zničen, jen několik zdí (pár desítek centimetrů vysokých) zůstalo stát. V roce 1992 byl znovupostaven na původním místě podle fotografií, historických záznamů a „paměti“.

Japonská vlajka

Vlajka Japonska se oficiálně nazývá Niššóki (japonsky: 日章旗; Sluneční vlajka), ale více je známá pod názvem Hinomaru (日の丸; Sluneční kotouč). Původně byla užívána šóguny rodu Tokugawa. V roce 1854 se stala japonskou námořní vlajkou a v roce 1870 i vlajkou státní.Japonská vlajka je tvořena bílým listem s červeným kruhovým polem, které je uprostřed vlajky.Bílá barva vlajky symbolizuje čistotu a poctivost, červená pak náruživost, upřímnost a nadšení. Červený kotouč symbolizuje slunce. Již od středověku je Japonsko známé, díky pojmenováni Marcem Polem jako Zipangu, což bylo exonymum čínského Ž'-pen-kuo, tj. Země vycházejícího slunce.Japonská válečná vlajka je vlajkou Japonských pozemních sebeobranných sil. Japonská námořní válečná vlajka je vlajkou Japonských námořních sil sebeobrany od jejich založení roku 1954.Japonská císařská vlajka je tvořena červeným listem se stylizovaným listem chryzantémy se šestnácti lístky ve zlaté barvě. Ten je od 21. října 1926 japonským císařským a zároveň státním znakem. Podobnou vlajku užívá i emeritní císař. Oproti vlajce panujícího císaře má vlajka tmavý odstín červené (není obrázek). Po své abdikaci 30. dubna 2019 je poprvé od roku 1817 užívána i bývalým císařem Akihitem.

Japonské císařství

Japonské císařství (japonsky: 大日本帝國 – Dai Nippon Teikoku, doslova Velké Japonské císařství) byl státní útvar existující v letech 1868–1947 na území nástupnického Japonska, Kurilských ostrovů, Severních Marian, Tchaj-wanu a po okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu císařové z dynastie Jamato.

Císařství vzniklo po pádu šógunátu v roce 1868 a zaniklo po prohrané druhé světové válce.

Kacuren gusuku

Kacuren gusuku (japonsky: 勝連城) je gusuku (pevnost) ve městě Uruma (dříve Kacuren) na ostrově Okinawa, Japonsko. Protože je pevnost ze dvou stran obklopena Tichým oceánem, je také nazývána „Oceánská pevnost“. Svůj „zlatý věk“ prožila Kacuren gusuku v polovině 15. století, kdy ji ovládal mocný aristokrat Amawari. Z této doby pocházejí cenné dlaždice a čínský porcelán nalezené při vykopávkách v Kacurenu. Takové nálezy svědčí o tom, že Kacuren byla důležitou vstupní branou na ostrov pro obchodníky z okolních zemí.

Kacuren gusuku bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Království Rjúkjú

Království Rjúkjú (rjúkjúsky: 琉球國, rúčú-kuku; japonsky: 琉球王国, rjúkjú-ó-koku; čínsky: 琉球國, liou čchiou kuo) byl stát, který existoval od roku 1429 do roku 1879 na souostroví Rjúkjú. V 15. století se svěřilo pod ochranu dynastie Ming a v 17. století bylo napadeno knížectvím Sacuma (薩摩藩). V době své největší moci sahala jeho vláda od ostrova Amami po ostrov Jonaguni.

Kurošio

Kurošio (japonsky 黒潮) je teplý mořský proud v severozápadní části Tichého oceánu. Je tichooceánským ekvivalentem Golfského proudu. Vzniká východně od Filipín, kde se odděluje ze Severního rovníkového proudu. Poté teče východně od Taiwanu, k souostroví Rjúkjú a podél jihovýchodního pobřeží japonského ostrova Honšú. Na 45° s. š. se střetává se studeným proudem Ojašio (Kurilským). Odtud pokračuje na východ napříč Tichým oceánem (Severní tichomořský proud) a stáčí se až k Aljašce, kde je nazýván Aljašský (Aleutský) proud.

Ve srovnání s jinými mořskými proudy je to jeden z nejrychlejších (rychlost až 2 m/s). Má šířku 100 km.

Naha

Naha (japonsky: 那覇市; Naha-ši) je hlavní město japonské prefektury Okinawa. Moderní město bylo založeno 20. května 1921. Ale již před tím to bylo nejdůležitější a nejlidnatější město v souostroví Rjúkjú. Od počátku 15. století až do roku 1879 bylo hlavním městem Království Rjúkjú.

Naha leží v jižní části ostrova Okinawa, největšího ostrova v souostroví Rjúkjú, na břehu Jihočínského moře.

Naha je politickým a ekonomickým centrem a centrem vzdělanosti prefektury Okinawa. V minulosti byla i náboženským centrem Rjúkjúské dynastie.

Na konci druhé světové války bylo skoro celé město srovnáno se zemí během tzv. bitvy o Okinawu.

Naka gusuku

Naka gusuku (japonsky: 中城) je gusuku (hrad nebo pevnost) ležící ve vesnici Nakagusuku na ostrově Okinawa, Japonsko. Do současnosti se dochovaly pouze ruiny. Legendární rjúkjúský velitel Gosamaru nechal postavit pevnost Naka na počátku 15. století jako obranu proti útokům Kacurenského pána Amawariho. S šesti pevnostními nádvořími a s hradbami z vrstev kamenů je to skvělý příklad gusuku.

Naka gusuku bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Nakidžin gusuku

Nakidžin gusuku (japonsky: 今帰仁城) je gusuku (hrad nebo pevnost) ležící ve vesnici Nakidžin v severní části Okinawy, Japonsko. Do dnešní doby se dochovaly pouze ruiny. Na konci 14. století se souostroví Rjúkjú skládalo ze tří knížectví: Nanzan na jihu, Kuzan uprostřed a Hokuzan na severu. Nakidžin byl pevností v Hokuzanu. Přímo v pevnosti se nacházelo několik posvátných hájů Utaki, což plně odráží roli gusuku jako důležitého střediska náboženského života. Nakidžin gusuku je také známé svými třešněmi Hikan, které rozkvétají na severní Okinawě od půlky ledna do začátku února.

Nakidžin gusuku bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Okinawa

Okinawa (japonsky: 沖縄本島, Okinawa-hontó) je japonský ostrov. S rozlohou 1201,03 km² je největším ostrovem v souostroví Rjúkjú. Administrativním centrem prefektury Okinawa a zároveň největším městem je Naha, které se nachází na jihozápadě ostrova. V roce 1990 byl počet obyvatel Okinawy odhadován na 1,22 milionu, většinu tvoří Rjúkjúané (hlavně Okinawané), dále Japonci a cizinci (většinou americký vojenský personál a jejich rodiny).

Prefektura Okinawa

Prefektura Okinawa (japonsky: 沖縄県, Okinawa-ken) je jednou ze 47 prefektur Japonska. Tvoří ji množství menších ostrovů táhnoucí se v délce 1000 km mezi nejjižnějším z hlavních japonských ostrovů Kjúšú a Tchaj-wanem. Hlavním městem je Naha.

Prefektura má rozlohu 2 271,30 km² a k 1. říjnu 2000 měla 1 318 218 obyvatel.

Sacunan

Sacunan (japonsky 薩南諸島 [Sacunan-šotó]) je souostroví, které tvoří severní část souostroví Rjúkjú. Patří k Japonsku, kde celé administrativně spadá do prefektury Kagošima

Seifa-utaki

Seifa-utaki (japonsky: 斎場御嶽) je nejposvátnější háj na japonském ostrově Okinawa podle starého domorodého náboženství království Rjúkjú.

Legenda praví, že bohyně Amamikjo, která stvořila souostroví Rjúkjú, sestoupila právě sem. Z tohoto posvátného háje se lidé modlili k ostrovu Kudaka, nejposvátnějšímu místu na Okinawě. Náboženské ceremonie v posvátném háji Seifa-utaki vedla nejvyšší kněžka Kikoe-ogimi. Tyto ceremonie byly spojeny s žádostmi o dobrou úrodu a měly bezprecedentně důležité místo v náboženském životě místních lidí. Ovšem i náklady s nimi spojené byly nebývale vysoké.

Seifa-utaki bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Sonohjan Utaki Išimon

Kamenná brána Sonohjan Utaki (japonsky: 園比屋武御嶽石門; Sonohjan Utaki Išimon) leží na japonském ostrově Okinawa, kde byla postavena během existence království Rjúkjú.

Tato kamenná brána stojí nalevo od brány Šureimon. Byla vztyčena v roce 1519 králem Šo Šinem, třetím králem druhé dynastie Šo. Za bránou leží posvátný háj Sonohjan Utaki, kde se král modlil za řád ve svém království a za bezpečný návrat, když se vydával na cesty. Na kamenné bráně je zřetelně vidět čínský vliv a vysoká úroveň opracování vápence, kterého dosahovali místní řemeslníci.

Kamenná brána Sonohjan Utaki byla v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Tamaudun

Tamaudun (japonsky: 玉陵) je mauzoleum ve městě Naha na ostrově Okinawa, Japonsko. Roku 1501 ho nechal postavit, pro královskou rodinu, král Šó Šin (třetí král druhé dynastie Šó). Mauzoleum má tři oddělení postavená ve směru osy východ-západ. Králové a královny jsou uloženi v nejvýchodnějším oddělení a princové a zbytek královské rodiny v západních odděleních.

Šísá (kamenní lvi) střežící hrobku jsou příkladem rjúkjúských kamenných soch.

Tamaudun bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Východočínské moře

Východočínské moře (TZ: 東海, ZZ: 东海, hanyu pinyin Dōng Hǎi, tongyong pinyin Dong Hǎi, český přepis Tung-chaj, tchajwansky Tang-hái, japonsky 東シナ海, romaji Higashi Shina Kai, korejsky 동중국해, transliterováno Dong Jungguk Hae) je moře mezi Čínou, Koreou, japonskými ostrovy Kjúšú a Rjúkjú a Tchaj-wanem. Čínský název znamená prostě „Východní moře“, někdy se používá též 中国东海 (Zhōngguó Dōng Hǎi), „Čínské Východní moře“.

Východočínské moře zabírá plochu 836 000 km². Některé prameny sice udávají i 1 249 000 km², v tom je však zřejmě zahrnuto i Žluté moře, které je se světovým oceánem spojeno pouze jeho prostřednictvím. (Hranici mezi oběma moři tvoří zhruba spojnice Šanghaje a jižního konce Korejského poloostrova.) Největší hloubky 2 719 m (podle jiných pramenů 2 999) dosahuje na jihovýchodním okraji v příkopu u souostroví Rjúkjú. Většina plochy nicméně nedosahuje hloubek větších než 400 m (dno je zde geologicky součástí asijské pevniny).

Průměrná teplota vody v únoru se pohybuje mezi 7 a 16 °C, v srpnu mezi 27 a 28 °C. Slanost vody činí 30 – 34,5 ‰, v ústí řek 5 – 10 ‰. Výše přílivu je do 7,5 m.

Nejdůležitějším přítokem je Čchang-ťiang (ústí u Šanghaje).

Zakimi gusuku

Zakimi gusuku (japonsky: 座喜味城) je gusuku (pevnost) v severní části Okinawy, Japonsko. Do současnosti se dochovaly pouze ruiny. Byla postavena na začátku 15. století vlivným rjúkjúským aristokratem Gosamaruem a strážila severní část ostrova Okinawa. Pevnost má dvě vnitřní nádvoří, každé s obloukovou bránou. Jsou to první okinawské kamenné brány s unikátním ústředním kamenem (nebo také vrcholovým klenákem).

Zakimi gusuku bylo v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

Šikina-en

Šikina-en (japonsky: 識名園) je zahrada s rezidencí na japonském ostrově Okinawa, která vznikla během existence království Rjúkjú.

Rezidence byla postavena v roce 1799 a sloužila nejen pro odpočinek králů a jejich blízkých, ale i k přijímání vyslanců z Čínské říše. Rozvržení zahrady připomíná to, které používají moderní japonské zahrady, ale rezidence se svými červenými taškami je typicky okinawská a jezírko s dvěma mosty na miniaturní ostrůvek je vybudováno v čínském stylu. Zahrada je vzácným, historicky cenným příkladem rjúkjúské zahradní architektury.

Celková rozloha zahrady je 41 997 m².

Šikina-en byla v roce 2000, společně s dalšími památkami v prefektuře Okinawa, zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Gusuku a související památky na Království Rjúkjú.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.