Partyzánská válka

Partyzánský boj (někdy zvaný též jako guerrilla (šp.), drobná válka či záškodnická válka) je forma vedení ozbrojeného konfliktu, která se vyhýbá velkým a rozhodujícím bitvám a soustředí se na drobné dílčí přepadové akce. Je založena na myšlence, že i menší vojenské útvary mohou působit značné potíže lépe vyzbrojenému a organizovanému nepříteli, když bude vhodně napadán na slabých místech ze zálohy. Často jde o válku vedenou partyzány.

Způsob boje se vyznačuje malými skupinkami bojovníků, kteří operují v nepřehledném terénu (často minimálně formálně kontrolovaném nepřítelem), kde je snadná možnost provést taktiku zaútoč a zmiz. Po útoku se partyzánská skupina rychle přemístí a zmizí ve známém terénu dříve, než přijedou další jednotky, které by mohly skupinu ohrozit. Další hlavní náplní partyzánů je provádění sabotáží a špionáže. Neprostupný a nepřehledný terén může být nahrazen též hustě obydlenou oblastí, kde útočníci splynou s obyvatelstvem, které tím ovšem mohou vystavit krutým represím. (Tyto represe jsou však pro stranu, která je provádí, dvojsečné, neboť mohou partyzánům nahnat další rekruty.)

Nenadálé útoky v týlu nepřítele mají trojí efekt:

  • narušují pravidelnost dodávek z týlu na frontové linie, čímž zpožďují, či naprosto znemožňují probíhající vojenské operace
  • při rozsáhlejší aktivitě partyzánů se stává, že jsou celá území pod jejich vlivem, a tak se oblasti dostávají z vlivu nepřítele, který nemůže využívat jejich ekonomický potenciál (příkladem může být nedávná situace na Srí Lance, kde Tamilští tygři dlouhou dobu kontrolovali oblasti, na nichž vybírali vlastní daně pro financování dalšího boje proti vládě)
  • partyzáni na sebe vážou značné množství vojenských jednotek, které chybí na frontě v boji, či jako strategické zálohy pro případné nasazení do průlomu. Nepřítel musí vynaložit značné síly na eliminaci partyzánského hnutí.

U partyzánských oddílů je výzbroj často nehomogenní, složena z ukořistěné výbavy nepřítele. Značná část jejich výbavy je získávána při útocích na zásobovací konvoje. Důležitým předpokladem úspěšného partyzánského boje je získání si sympatií domorodého obyvatelstva, které pak často zásobuje potravinami partyzánské skupiny. Hlavním důvodem získání obyvatelstva je fakt, že antipatie obyvatelstva mají za následek vyzrazování pozic partyzánů nepříteli, který je postupně svojí materiální a početní převahou zničí. Na to doplatil i Che Guevara, který chtěl vyvézt revoluci do Bolívie, kde o ni nebyl zájem. Jeho partyzánský oddíl byl prozrazen, poražen a Che Guevara poznamenal do svého deníku: "Každá partyzánská válka, která je vedena bez podpory místního obyvatelstva, je odsouzena k porážce".

Taktika partyzánského boje je využívána poměrně často. Byla využita za II. světové války v Jugoslávii (kde partyzáni ovládli velkou část země), v Polsku, na Slovensku, v Rusku, v Bělorusku, na Ukrajině, ve Francii, v Itálii, v Řecku atd. (Po válce historici a vojenští odborníci vyhodnocovali partyzánské války v jednotlivých zemích a došli k závěru, že nejúčinnější a nejefektivnější bylo partyzánské hnutí v Jugoslávii – tato hornatá země je pro partyzánský boj přímo ideální. Wehrmacht ji proklínal jako zemi, kde "střílí každý strom a každý kámen".) Obdobou partyzánského boje byla i válka ve Vietnamu, boje během sovětské invaze do Afghánistánu či válka v Somálsku. V dnešní době podobné formy boje probíhají i na územích některých států střední a jižní Ameriky (kde je zván guerrilla). V současné době je nejznámější asi partyzánský boj v Afghánistánu a Iráku proti vojákům koaličních sil (převážně USA).

Možnost eliminace partyzánů spočívá v náklonnosti a sympatiích obyvatelstva v příslušné oblasti (či jejich zastrašení – ovšem toto řešení může být velmi dvojsečné), v zamezení jejich zásobování, v nasazení značných ozbrojených sil na zajištění a prozkoumání rozlehlých oblastí.

Partyzánský boj zůstává i ve 21. století jednou z nejefektivnějších cest, jak se bránit proti invazi technicky vyspělejšího a materiálně i početně silnějšího nepřítele.

Konvenční armáda prohraje, pokud nevyhraje. Guerrilla vyhraje, pokud neprohraje.
— Henry Kissinger
Soviet guerilla
Sovětští partyzáni v Bělorusku za Velké vlastenecké války.
Member of the FFI
Francouzský partyzán
Kovpak partisanki
Partyzánky Kovpakovy brigády

Původ slova

Guerrilla je zdrobnělinou španělského slova guerra – válka. Zdrobnělina vyjadřuje rozdíly v počtu, velikosti a měřítku střetů mezi guerrillovými bojovníky a pravidelnou profesionální armádou. Pojem je znám nejpozději v 18. století, je možná i starší. Po roce 1809 je termín používán v angličtině, kam se rozšířil v době napoleonských válek v souvislosti s tažením do Španělska.

Reference

  1. https://www.brainyquote.com/quotes/henry_kissinger_404053

Související články

Externí odkazy

1. kniha Makabejská

První kniha Makabejská (zkratka 1 Mak) je historická kniha Starého zákona, sepsaná patrně hebrejsky krátce před rokem 104 př. n. l., která vypráví o židovském makabejském povstání (175 až 140 př. n. l.). Zachovala se pouze v řeckém překladu Septuaginty a nestala se součástí „palestinského kánonu“ hebrejské Bible (Tanachu). K jejímu obsahu se však vztahuje židovský svátek chanuka.

Britsko-irská válka

Britsko-irská válka (jiné názvy: angl(ick)o-irská válka, irská válka za nezávislost; irsky Cogadh na Saoirse) byla v letech 1919 až 1921 partyzánská válka mezi Irskou republikánskou armádou a britskými bezpečnostními silami v Irsku.

Ve volbách v prosinci 1918 získala strana Sinn Féin pro Irsko v britském parlamentu největší zastoupení. Dne 21. ledna 1919 vytvořila vlastní parlament (Dáil Éireainn) a vyhlásila nezávislost na Spojeném království. Později toho dne byli v hrabství Tipperary zastřeleni dva členové Královské irské policie (RIC). Tento incident je často považován za začátek konfliktu. Většinu roku 1919 se IRA zaměřovala hlavně na získávání zbraní a osvobozování republikánských vězňů. V září toho roku britská vláda zakázala Dáil Éireainn a Sinn Féin a konflikt se tak ještě více zostřil. IRA začala útočit na RIC a britské armádní hlídky. Napadala jejich kasárna a vyzývala je, aby zemi opustili. Britská vláda posílená RIC a rekruty z Británie, tzv. Black and Tans a Auxiliaries, kteří se stali známí pro špatnou disciplínu a odvetné útoky proti civilistům.

Zatímco bylo v konfliktu do roku 1920 zabito kolem 300 lidí, v listopadu toho roku došlo k výrazné eskalaci násilí. Britská vláda vyhlásila stanné právo na většině území jižního Irska. Centrum Corku bylo v prosinci 1920 vypáleno britskou armádou. Násilí se stupňovalo dalších sedm měsíců, kdy bylo zabito přes 1000 lidí a 4500 republikánů bylo internováno. Boje byly soustředěny hlavně v městech Munster, Dublin a Belfast. V těchto třech městech bylo zabito 75 % obětí konfliktu. Násilí v Ulsteru a zejména v Belfastu se vyznačovalo náboženským charakterem a vysokým počtem civilních obětí z řad katolíků.

Obě strany se 11. července 1921 dohodly na příměří. V květnu bylo Irsko rozděleno aktem britského parlamentu, který rozdělil severní Irsko na šest provincií. Po příměří vedla jednání k anglicko-irské smlouvě dne 6. prosince 1921. Tato smlouva ukončila britskou nadvládu ve většině Irska a po desetiměsíční přechodném období měla dohlížet na prozatímní vládu. 6. prosince 1922 byl vytvořen Irský svobodný stát se statusem dominia. Nicméně Severní Irsko setrvalo v rámci Spojeného království. Po příměří politické a náboženské násilí mezi republikány (většinou katolíky) a lojalisty (většinou protestanty) pokračovalo v Severním Irsku po mnoho měsíců. V červnu v roce 1922 neshody mezi republikány kvůli anglo-irské smlouvě vedly k jedenáctiměsíční občanské válce. Irský svobodný stát udělil 62 868 medailí za služby během války za nezávislost, z nichž pouze 15 224 bylo vydáno bojujícím mužům z tzv. létajících oddílů.

Catalina Sandino Moreno

Catalina Sandino Moreno (* 19. dubna 1981 Bogotá) je kolumbijská filmová herečka.

FRELIMO

FRELIMO (portugalsky Frente de Libertaçao de Moçambique, tj. Fronta za osvobození Mosambiku) je mosambická politická strana. V současnosti je nejsilnější stranou v mosambickém parlamentu a je vládnoucí stranou Mosambiku.

Filmografie Matta Damona

Toto je filmografie Matta Damona.

Guerrilla

Guerrilla může být:

Partyzánská válka – forma vedení ozbrojeného konfliktu

Guerrilla (album) – album skupiny Super Furry Animals z roku 1999

Guerillový marketing – nekonvenční forma propagace

Guerrillové zahradnictví – forma přímé akce praktikovaná převážně environmentalisty

Guerrilla Girls – umělecká organizace

Guerilla Records – české hudební vydavatelství

Irská občanská válka

Irská občanská válka (irsky Cogadh Cathartha na hÉireann) byla válka, která následovala po Irské válce za nezávislost a provázela založení Irského svobodného státu. Byla to země nezávislá na Spojeném království, ale byla součástí Britského impéria.

Konflikt byl veden mezi dvěma skupinami Irských republikánů. Ozbrojené síly prozatímní vlády podporovaly anglo-irskou smlouvu, zatímco republikánská opozice viděla ve smlouvě zradu Irské republiky (která byla vyhlášena během Velikonočního povstání). Mnozí z těch, kteří bojovali v konfliktu, byli členy Irské republikánské armády během Irské války za nezávislost.

Občanskou válku vyhrály síly Irského svobodného státu, které byly silně vyzbrojeny zbraněmi poskytnutými britskou vládou. Tento konflikt má pravděpodobně na svědomí více životů než válka za nezávislost a rozdělil Irskou společnost po generace. Dnes jsou dvě hlavní politické strany v Irsku Fianna Fáil a Fine Gael přímí "potomci" dvou znepřátelených stran ve válce.

Joaquim de Almeida

Joaquim de Almeida (15. března 1957, Lisabon) je portugalský herec. Od mládí žije ve Spojených státech a prosadil se v americkém televizním průmyslu (24 hodin), Holywoodu (Desperado, Rychle a zběsile 5, Jasné nebezpečí, Za nepřátelskou linií, Planina v ohni, Vítězství je naše, Zabiják & bodyguard), ale i v produkcích jihomaerických (Sandino) či evropských (Dobrý den, Babylónie, Ohromený král, Jak tvrdí Pereira, Lásky v Lisabonu, Konspirace v El Escorialu, Che Guevara: Partyzánská válka).

Květnové povstání českého lidu

Květnové povstání českého lidu bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo začátkem května 1945. Účastnilo se ho v Česku aktivně asi 130 000 osob, plus 14 000 partyzánů (značná část z nich byla ruské, ukrajinské a běloruské národnosti). Dalších 100 000 lidí pomáhalo v Praze stavět barikády.

Odboj

Odboj (též odbojové hnutí či odbojová akce) je forma boje proti moci vedená ozbrojenou či neozbrojenou formou s cílem destabilizovat či svrhnout moc a nastolit režim, který moci, proti níž je odboj veden, předcházel nebo režim nový.Veden může být organizovanou či neorganizovanou ozbrojenou či neozbrojenou skupinou nebo skupinami nebo jednotlivci, a to jak v tzv. domácím prostředí (domácí odboj), tak ze zahraničí (zahraniční odboj). Mocí se rozumí představitelé vládnoucího režimu, okupační správy nebo správy instalované a podporované okupační mocí.

Ozbrojenou formou se rozumí veškeré útoky proti představitelům okupační správy, okupačním jednotkám, objektům využívaným okupační mocí či okupační mocí považované za důležité, tj. atentáty, přepady, diverzní a sabotážní akce či organizování exilových ozbrojených skupin v zahraničí.

Neozbrojenou formou se rozumí získávání zpravodajských informací, jejich zpracovávání a vyhodnocování, dále agitace využívající různých prostředků masové komunikace (letáky, rozhlasové vysílání, tzv. černá propaganda) a dále diplomatická aktivita vedená zpravidla v zahraničí příslušníky zahraničního odboje.

Odboj během druhé světové války

Odboj během druhé světové války probíhal v okupovaných zemích různými prostředky, od odmítání spolupráce (kolaborace) přes dezinformaci nepřítele, skrývání spojeneckých parašutistů či sestřelených pilotů, špionáže a atentáty až po vedení partyzánské války proti okupačním silám.

Mezi nejvýznamnější odbojová hnutí patřili jugoslávští partyzáni (největší odbojové hnutí během druhé světové války),, polský podzemní stát a jeho zemská armáda, sovětští partyzáni, francouzské vnitřní síly (Résistance), italský (Resistenza), norský, nizozemský a řecký odboj.

Partyzán

Partyzán je civilista nebo bojovník, který sice nenáleží k pravidelným vojenským jednotkám, ale který se považuje za součást jedné z bojujících stran ve válce. Partyzáni vedou partyzánskou válku, ozbrojený boj, který je veden proti nepříteli v operačním prostoru nebo na okupovaných územích jednotlivě nebo ve skupinách ze zálohy.

Jestliže jsou organizovaní, podléhají velení určité osoby, viditelně nosí svůj znak i zbraň a dodržují obecná pravidla války, pak mají v zajetí postavení válečných zajatců.

Potopa (kniha)

Potopa (polsky Potop) je román od polského nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze vydaný v roce 1886. Kniha je druhou částí monumentální románové Trilogie, jejíž první částí je Ohněm a mečem a třetí Pan Wołodyjowski.

Knihu v roce 1974 zfilmoval Jerzy Hoffman.

Slovenské národní povstání

Slovenské národní povstání (známé také pod zkratkou SNP, slovensky Slovenské národné povstanie) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v závěru druhé světové války.

Hlavními veliteli povstání byli generálové Rudolf Viest a Ján Golian. Centrem povstaleckého území se stala Banská Bystrica. Po jejím obsazení německými silami 27. října 1944 přešla menší část povstalců do partyzánské války, se svými základnami roztroušenými v pohořích středního Slovenska (Nízké Tatry, Velká Fatra, Javorníky, Kremnické vrchy, Slovenské rudohoří aj.). V SNP bojovalo, kromě Slováků, také přibližně 2000 Čechů. Dále v něm bojovali Poláci, Rumuni, Rusíni, Ukrajinci, Francouzi, Bulhaři, Jugoslávci a další. Významnou podporu povstání znamenalo působení vojáků letecky dopravených na povstalecké území; šlo zejména o vojáky a partyzány ze SSSR. Povstání bylo podporováno i leteckými dodávkami materiálu, hlavně ze SSSR, v menší míře i od západních spojenců.

Steven Soderbergh

Steven Andrew Soderbergh (* 14. ledna 1963 Atlanta, Georgia) je americký režisér, kameraman, scenárista, střihač, producent a (hlavně ve svých filmech) také občasný herec.

Jeho nejznámějšími filmy jsou trilogie Dannyho parťáci a Erin Brockovich. Roku 2000 získal Oscara za nejlepší režii za snímek Traffic- nadvláda gangů. Jeho nezávislé drama Sex, lži a video (1989) získalo Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a stalo se celosvětovým komerčním hitem. Sám Soderbergh jako druhý nejmladší člověk v historii získal Zlatou palmu.

Režíroval také menší, méně konvenční díla, jako je tajemný thriller Kafka (1991), který se natáčel v Praze, experimentální komediální film Schizopolis (1996), který má nelineární příběh, dramatický film Dívka na přání (2009) o luxusní call girl, experiment Bublina (2005), natočený bez scénáře a s amatérskými neherci či experimentální retrospektivný mysteriozní krimithriller Angličan (1999) o otci, mstící smrt své jediné dcery.

Soderbergh také režíroval, nasnímal na kameru a sestříhal všechny epizody televizního seriálu Knick: Doktoři bez hranic. Kromě toho produkoval řadu filmů a televizních pořadů.

Jeho častými spolupracovníky jsou hudební skladatelé Cliff Martinez (9 filmů a 2 seriály), David Holmes (6 filmů) a Thomas Newman (5 filmy) a herci George Clooney (6 filmů), Matt Damon (8 filmů) a v poslední době také Channing Tatum (4 filmy).

Válka

Válka je stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí. Násilí je ve válce použito válčícími stranami jako mocenský prostředek k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů. Válka je opakem míru. V mezinárodní politice se jedná o extrémní nástroj prosazení cílů vojenskými prostředky a vojenskou silou. Přechodným stavem mezi vedenou válkou a mírem je příměří.

Ve své knize O válce, pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz nazývá válku „Pokračováním politiky jinými prostředky“. Válka je interakcí mezi dvěma nebo více vojenskými silami, „soubojem vůlí“.Válka není omezena na jen člověka. Například mravenci vedou masivní mezidruhové konflikty, které lze považovat za války, a tlupy šimpanzů bojují mezi sebou v kmenových válkách.[zdroj?] Přesto archeologické nálezy naznačují, že u člověka jde o novodobý vynález.V některých případech může dojít k eufemistickému zastírání podstaty věci a nazývání konfliktu, který bezpochyby splňuje parametry války, např. jako policejní akce, zajištění bezpečnosti či udržování míru.[zdroj?]

Válku vedou dvě nebo více stran, stranou je buď stát nebo ozbrojená skupina (zejména ve vnitrostátních konfliktech - občanských válkách). V praxi se také stává, že mezinárodní válka vyprovokuje válku občanskou či naopak.

Válka je nejčastěji definována jako konflikt doprovázený účastí a střetem vojenských sil minimálně jednoho státu nebo jedné a více ozbrojených frakcí.

Z hlediska plošného rozsahu dělíme ozbrojené konflikty na války globální (zcela výjimečné) a války lokální. Lokální války jsou běžným druhem konfliktů a zpravidla probíhají mezi dvěma státy (občanské mezi dvěma stranami konfliktu) nebo státem a malou koalicí států, nejvýše dvěma malými koalicemi. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k více jak dvěma stům lokálních válek.[zdroj?]

Východní Timor

Východní Timor nebo Timor Leste (v jazyce tetum Timór-Leste, dříve Timór Lorosa'e, portugalsky Timor-Leste) je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Má přes milion obyvatel. Jde o jeden z nejmladších států světa – samostatnost sice vyhlásil v roce 1975, ale naprostou většinou zemí byl uznán až v roce 2002 poté, kdy samostatnost potvrdilo referendum z roku 1999.

Z hospodářského hlediska jde o rozvojovou zemědělskou zemi s pěstováním rýže, kokosových ořechů a dalších tropických plodin. Má však i významná ložiska nerostných surovin – především ropy a zemního plynu. Tyto produkty tvoří hlavní část exportu.

Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Úředními jazyky jsou tetum (malajsko-polynéský jazyk, který obsahuje mnoho prvků z indonéštiny a portugalštiny) a portugalština. Naprostá většina věřících se hlásí ke katolické církvi.

Východní fronta (druhá světová válka)

Východní fronta druhé světové války vznikla napadením Sovětského svazu nacistickým Německem (operace Barbarossa) a zanikla kapitulací Německa. V letech 1941–1943 byla jedinou frontou v Evropě a až do konce války byla hlavní frontou. I po otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 až do konce války vázala přes 65 % sil nacistického Německa a jeho evropských spojenců.

Velká vlastenecká válka vypukla v ranních hodinách 22. června 1941, kdy nacistické Německo přepadlo bez vyhlášení války Sovětský svaz. 23. června vyhlásilo válku SSSR Slovensko, o čtyři dny později se na podkladě incidentu zorganizovaného Němci[zdroj?] připojilo Maďarsko. 4. července se k útoku na SSSR přidalo i Rumunsko a v srpnu Itálie. Němci v září oblehli Leningrad a útok poté vyvrcholil bitvou o Moskvu. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na dobytí klíčových měst a porážky SSSR do konce roku 1941 se neuskutečnily.

Na jaře roku 1942 byly boje obnoveny, německá letní ofenzíva začala 28. června a německá vojska postoupila k Stalingradu, na Kavkaz a obsadila Krym. V září začala bitva u Stalingradu, které se na německé straně účastnilo milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Skončila 30. ledna 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála Friedricha Pauluse. Poté Rudá armáda započala postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. V březnu zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla československá vojska, která byla spojenci Sovětů v boji proti nacistickému Německu. 5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, a začala tak bitva v Kurském oblouku, která vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách lidstva. Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska operaci Kutuzov, která pokračovala tažením k řece Dněpr, kterou Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 však sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti československých vojsk Kyjev.

Útok na německé jednotky v okolí Leningradu v lednu 1944 prolomil blokádu města, která trvala 882 dní. Počátkem roku byly v SSSR zformovány polské vojenské jednotky, které se tak vedle čs. jednotek staly dalším spojencem Sovětského svazu. V den výročí napadení SSSR Německem 22. června zahájila Rudá armáda operaci Bagration. Této velké letní ofenzívy, jejíž součástí byla i lvovsko-sandoměřská operace, se účastnilo na sovětské straně 3 600 000 a na německé straně 1 700 000 vojáků, takže šlo o největší vojenskou operaci druhé světové války. Koncem srpna se uskutečnila jašsko-kišiněvská operace, při níž sovětská vojska pronikla do Moldávie a do Rumunska; to uzavřelo se SSSR mír a jeho vojska se přidala na sovětskou stranu. Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda Bulharsko, které bylo německým spojencem, pomohla osvobodit Jugoslávii a pronikla na území Maďarska a východního Pruska.

12. ledna 1945 zahájili Sověti viselsko-oderskou operaci a den poté konečnou fázi útoku na Východní Prusko. Rudá armáda postupovala v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, na jaře pronikla do Rakouska a na Moravu. 16. dubna začala bitva o Berlín, která skončila kapitulací berlínské posádky 2. května 1945. 8. května 1945 podepsali Němci za přítomnosti zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie oficiální kapitulační akt, ovšem některé jednotky německých vojsk v Čechách a v Rakousku kladly odpor až do druhé dekády měsíce května, kdy zazněly poslední výstřely na východní frontě 2. světové války v Evropě.

Čečensko

Čečensko, oficiálně Čečenská republika, někdy také Čečna (rusky Чеченская Республика, čečensky Нохчийн Республика) je autonomní republika Ruské federace na severním Kavkaze o rozloze cca 16 tisíc km2. Hraničí s ruskými republikami Dagestánem na východě, Ingušskem na západě a na severu se Stavropolským krajem. Na jihu sousedí s Gruzií.

Přes vyhlášení samostatnosti v roce 1991 zatím žádný stát neuznal nezávislost Čečenska. Jediný stát, který do roku 2001 uznával Čečensko jako samostatný stát, byl Afghánistán pod vládou Talibanu. Světové veřejné mínění je rozděleno do dvou táborů – část pozorovatelů si myslí, že Čečenci brání svou nezávislost před Ruskem, druzí jsou zase názoru, že boje jsou projevem separatistických snah některých skupin Čečenců.V době rozpadu SSSR vyhlásila skupina čečenských představitelů samostatnost republiky, která trvala od roku 1991 do 1994.V roce 1992 odmítlo Čečensko spolu s Tatarstánem podepsat přidružovací smlouvu s Ruskou federací, což Rusko neuznalo a v roce 1994 zahájilo válku, která měla za cíl ovládnout Čečensko. Válka skončila v roce 1996 de facto vítězstvím povstalců. Další pokus o ovládnutí Čečenska Rusko zahájilo v roce 1999. Rusku se sice podařilo Čečensko znovu ovládnout, ale boje pokračovaly až do dubna 2009. Od roku 2007 vládne republice tvrdou rukou Ramzan Kadyrov, který má podporu ruského prezidenta Vladimira Putina. Kadyrovovi se i díky vydatnému přílivu peněz z ruských federálních fondů a násilnému potlačování opozice podařilo situaci v republice stabilizovat a obnovit ekonomický růst.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.