Palestinci

Palestinci (arabsky الشعب الفلسطيني‎‎, aš-ša'b al-filastíní), (arabsky الفلسطينيون‎‎, al-Filastínijjún), nebo také Palestinští Arabové (arabsky العرب الفلسطينيون‎‎, al-'Arab al-filastínijjún) jsou národ[12][13] zahrnující skupiny potomků lidí, kteří žili, nebo se do roku 1947 usadili na území Palestiny. Etnicky jsou často egyptského, syrského, nebo jordánského původu. Lingvisticky a kulturně Arabové. Za osmanské vlády v 19. stol. bylo území Palestiny nuceně osidlováno, další dominantní proud zejména na území Gazy, ze kterého bylo vytvořeno pozdější palestinské etnikum byl egyptský „exil“. Navzdory exodu v důsledku války v r. 1947 a války v r. 1967 více než polovina světové populace Palestinců zůstala na území tzv. Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Izraele. Mnoho Palestinců jsou oficiálně uprchlíci nebo vnitřně vysídlení. Jsou jedinou entitou na světě, kde je OSN status uprchlíka přiznáván i 3. generaci potomků. V Pásmu Gazy jich žije více než milion, tři čtvrtě milionu na tzv. Západním břehu a milion na Izraelských územích z před roku 1947.

Mnoho Palestinců žije v diaspoře, více než polovině těchto lidí je bráněno (např. v Libanonu) získat státní příslušnost. Kolem 2,6 milionů lidí, kde je do značné míry neprůkazné, kolik z nich je uprchlíky a kolik zde dlouhodobě kontinuálně žilo, je v sousedním Jordánsku, 1,5 milionu žije v Sýrii a Libanonu a další čtvrt milionu v Saúdské Arábii. Půlmilionová diaspora v Chile je největší mimo Arabský svět.

S Islámskou expanzí v 7. století přišla a několikrát se obměnila arabská populace Palestiny vyznávající sunnitský islám, nicméně původní značná část obyvatelstva z byzantských dob zůstávala křesťany, kteří se dnes hlásí k různým denominacím. Podle údajů českého ministerstva zahraničí se jedná o 98% muslimů a 2% křesťanů.[14] Významné jsou také komunity Drúzů a Samaritánů které se většinově nepovažují za "Palestince". Vernakulárním jazykem Palestinců bez rozdílu vyznání je Arabština. Izraelští Arabové jsou bilingvní a hovoří plynně hebrejsky.

Historie Palestinské národní identity je otázkou diskutovanou mezi učenci.[15] Právní historik Assaf Likhovski zastává názor, že palestinská identita se začala projevovat v prvních dekádách 20. století.[15] První požadavek na národní nezávislost Levanty byl deklarován Syrsko-palestinským kongresem 21. září 1921.[16] Po vzniku státu Izrael a palestinských exodech v letech 1948 a 1967, začal termín Palestinec označovat nejen místo narození, ale také sdílenou minulost a budoucnost ve smyslu zamýšleného Státu Palestina.[17]

V roce 1964 byla založena Organizace pro osvobození Palestiny jako zastřešující organizace pro skupiny, které reprezentují Palestince na mezinárodní úrovni.[18] Palestinská autonomie, oficiálně ustanovená jako výsledek Dohod z Osla, je správní orgán nominálně zodpovědný za správu palestinských měst a uprchlických táborů na Západním břehu a v Pásmu Gazy.


Palestinci
(الفلسطينيون al-'Arab al-filastínijjún)
Tawfiq Canaan • Edward Said • Mahmoud Darwish • Leila Khaled Jásir Arafat • Mohammad Bakri • Hanan Ashrawi • Ranija al-Jasín
Tawfiq Canaan • Edward SaidMahmoud Darwish • Leila Khaled
Jásir Arafat • Mohammad Bakri • Hanan Ashrawi • Ranija al-Jasín
Populace
cca 11,000,000
Jordánsko Jordánsko 6.000.000[1]
Flag of Palestine.svg Palestina 3.760.000[1]
Západní břeh Jordánu 2.345.000[1]
Pásmo Gazy 1.416.000
Izrael Izrael 1.540.000[2]
Sýrie Sýrie 630.000[3]
Chile Chile 500.000[4]
Libanon Libanon 402.582
Saúdská Arábie Saúdská Arábie 280.245
Egypt Egypt 270.245[5]
Spojené státy USA 255.000[6]
Honduras Honduras 250.000
Flag of the United Arab Emirates.svg SAE 170.000
Mexiko Mexiko 120.000
Katar Katar 100.000
Německo Německo 80.000[7]
Kuvajt Kuvajt 70.000
Salvador Salvador 70,000[8]
Brazílie Brazílie 59.000[9]
Irák Irák 57.000[10]
Jemen Jemen 55.000[6]
Kanada Kanada 50.975[11]
Austrálie Austrálie 45.000
Irák Irák 57.000
Libye Libye 44.000
Spojené království Spojené království 20.000
Jazyk(y)
Arabština, Hebrejština, Aramejština
Náboženství
Sunnitský islám
Minority Křesťanů a Ší'itských muslimů
Příbuzné národy
Arabové, Asyřané, Samaritáni, Židé

Etymologie

Řecké označení Palaistínē (Παλαιστίνη), k němuž je příbuzné arabské Filastin (فلسطين), se poprvé objevuje v dílech řeckého historika Hérodota z 5 století př. n. l., kde popisuje přímořskou zemi situovanou mezi Fénicií a Egyptem.[19][20][21] Herodotos využíval tento termín také jako etnonymum, když psal o 'Syřanech z Palestiny' nebo 'Palestinských Syřanech'.[22] etnický amorfní skupině, kterou odlišuje od Féničanů.[23] V Semitských jazycích například v Akkadštině slovo Palastu odkazuje k jižnímu území.[24] Ve starověké Hebrejštině je příbuzným slovem Plištim,[25] překládané jako Pelištejci, které však nerozlišuje jednotlivé Mořské národy, které se u hranics egyptskou říší po vytlačení z Egypta usídlily kolem roku 1100 př. n. l.[26]

Označení Syrská Palestina bylo nadále užívána starověkými historiky, geografy a dalšími pro oblast mezi Středozemním mořem řekou Jordán, například ve spisech Filóna, Josefa Flávia nebo Plinia staršího. Poté co Římané přejmenovali po židovských povstáních Judeu, byl termín "Palestina" jako oficiální administrativní jméno oblasti v 2 století našeho letopočtu nadále užíván; byl vyražen na mincích úředních listinách a pronikl dokonce do rabínské literatury.[27] Arabské slovo Filastin pak bylo logicky užívané k označení regionu arabskými geografy.

Ramallah-Family-1905
Palestinská rodina z Ramalláhu, 1905.

Během trvání Britského mandátu Palestina byl termín "Palestinec" užíván pro zjednodušení pro všechny jeho občany bez rozdílu náboženské nebo etnické příslušnosti.[28]

Po vyhlášení nezávislosti Izraele, v roce 1948, se užívání termínů "Palestina" a "Palestinský" pro Palestinské Židy přestalo používat. Například, anglicky psané noviny The Palestine Post, založené Židy v roce 1932, změnily svůj název v roce 1950 na The Jerusalem Post. Židé v Izraeli a na Západním břehu se dnes v návaznosti na geografickou a historickou identitu označují jako Izraelci. Arabští občané Izraele se označují jako Izraelci nebo Palestinci nebo Arabové.[29]

Organizace pro osvobození Palestiny v roce 1968 definovala „Palestince“ jako „ty Araby, kteří do roku 1947 sídlili v Palestině bez rozdílu toho zda byli vyhnání nebo tam zůstali. Kdokoliv, kdo se narodil po tomto datu palestinskému otci, i mimo Palestinu, je Palestincem.[30] Arabská národnost není nábožensky specifikovaná zahrnuje Arabsky mluvící muslimy, Arabské křesťany a další náboženské komunity jako jsou Samaritáni a Drúzové, které také mluví arabštinou. Palestinští Židé jsou do této definice také zahrnuti, avšak pouze arabsky mluvící židé, kteří sídlili v Palestině před počátkem sionistické invaze.“ Charta OOP také zavádí pojem, že „Palestina s hranicemi, které měla v rámci Britského mandátu, je nedělitelnou teritoriální jednotkou“.[30][31]

Názory na historickou existenci národa

Izraelský pohled

V minulosti vyjádřilo více vědců a osobností pochybnost nad historickou existencí palestinského národa. Patří mezi ně například bývalá izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová, která tak učinila v červnu 1969 v rozhovoru pro britský list The Sunday Times.[32] Dodala, že až do konce 60. let „nikdo, a nejméně ze všech ostatní arabské národy, neuznal existenci, či dokonce potenciální existenci, takovéhoto národa.“[32][pozn 1] Na otázku redaktorů, zdali „považuje palestinské bojovníky, takzvané fedajíny, za důležitý nový prvek Blízkého východu“ odpověděla doslova:[32]

Důležitý? Ne. Nový prvek? Ano. Nic takového jako palestinský národ neexistovalo. Kdy existoval nezávislý palestinský národ s palestinským státem? (…) Nestalo se to, že by existoval palestinský národ v Palestině, který by se považoval za palestinský národ a my přišli, vyhnali je a zabrali jejich stát. Oni neexistovali.
— Golda Meirová v rozhovoru pro The Sunday Times, 15. června 1969

Arabský člen Knesetu a profesor Azmí Bišára se v izraelské televizi vyjádřil také k existenci palestinského národa.[34]

Vůbec si nemyslím, že existuje palestinský národ. Myslím si, že existuje arabský národ. Vždy jsem si to myslel. Nezměnil jsem svůj názor. Nemyslím si, že existuje Palestinian nation. Myslím si, že to je koloniální vynález - Palestinian nation. Kdy kde byli Palestinci? Nemyslím si, že existuje palestinský národ. Myslím si, že existuje arabský národ. Přes svůj odhodlaný boj proti okupaci jsem se nestal palestinským nacionalistou.
— Azmí Bišára v rozhovoru pro Aruc štajim

Pohledy v rámci OOP

V roce 1977 se v podobném duchu vyjádřil tehdejší člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, když prohlásil, že žádný palestinský národ jako takový není. Jeho názor však nekorespondoval s většinovým názorem vytvořeným OOP[zdroj?] a reflektoval panarabský postoj k palestinské otázce. Músejn tehdy doslova prohlásil:[35]

Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'.
Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.

Názory odborníků

Odkazy

Poznámky

  1. Podle Berkleyho (1997) ani Egypt, ani Jordánsko, poté co po izraelské válce za nezávislost v roce 1948 převzali kontrolu nad Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, nenaznačil uznání palestinských Arabů odlišným národem.[33]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian people na anglické Wikipedii.

  1. a b c 'Palestinians grow by a million in decade', Jerusalem Post, February 9, 2008
    "208,000 Palestinians were counted in east Jerusalem ... 2.345 million in the West Bank and East Jerusalem, and 1.416 million in Gaza"
  2. http://www.haaretz.com/news/israel-on-eve-of-rosh-hoshanah-population-hits-7-5m-75-4-jewish-1.7768
  3. http://www.joshuaproject.net/peoples.php?rop3=107785
  4. La Ventana – Littin: "Quiero que esta película sea una contribución a la paz" [online]. Laventana.casa.cult.cu [cit. 2010-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-22. (anglicky)
  5. American FactFinder [online]. Factfinder.census.gov [cit. 2009-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-21. (anglicky)
  6. a b Joshua Project. Arab, Palestinian Ethnic People in all Countries [online]. Joshua Project [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  7. The Palestinian Diaspora in Europe. repository.forcedmigration.org [online]. [cit. 2011-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-24.
  8. [1]
  9. Governo do Estado de São Paulo – Memorial do Imigrante. www.memorialdoimigrante.org.br [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-03-2009.
  10. {title}. www.al-awdacal.org [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2009.
  11. Ethnic Origin (247), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3) and Sex (3) for the Population of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agg... [online]. 2.statcan.ca [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  12. Jan Fingerland: Tři draci nad Palestinou. Plus [online]. 2018-06-05 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online.
  13. CHRAMOSTOVÁ, Barbora. Právo národů na sebeurčení: Zápas za národní sebeurčení Palestinců. Plzeň, 2014 [cit. 2018-06-05]. 59 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce František Bahenský. Dostupné online.
  14. http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/palestina/ [online].
  15. a b LIKHOVSKI, Assaf. Law and identity in mandate Palestine. [s.l.]: The University of North Carolina Press, 2006. ISBN 978-0-8078-3017-8. S. 174. (anglicky)
  16. Porath, 1974, p. 117. "On 21st September, after twenty-six days of discussion, the joint Syrian-Palestinian Congress issued a public statement to the League of Nations demanding: 1) Recognition of the independence and national rule (al-Sultan al-Qawmi) of Syria, Lebanon and Palestine"
  17. Palestine [online]. Encyclopædia Britannica, 2007 [cit. 2007-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
  18. Who Represents the Palestinians Officially Before the World Community? [online]. Institute for Middle East Understanding, 2006–2007 [cit. 2007-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-28. (anglicky)
  19. With the exception of Bks. 1, 105; 3.91.1, and 4.39, 2.
  20. Herodotus describes its scope in the Fifth Satrapy of the Persians as follows: "From the town of Posidium, [...] on the border between Cilicia and Syria, as far as Egypt – omitting Arabian territory, which was free of tax, came 350 talents. This province contains the whole of Phoenicia and that part of Syria which is called Palestine, and Cyprus. This is the fifth Satrapy." (from Herodotus Book 3, 8th logos).[2]
  21. Cohen, 2006, p. 36.
  22. Herodotus, The Histories, Bks. 2:104; 3:5; 7:89.
  23. Kasher, 1990, p. 15.
  24. Thomas L.Thompson, 'Introduction:Can a History of Ancient Jerusalem and Palestine be written?,' in T.L. Thompson (ed.) Jerusalem In Ancient History And Tradition, Continuum Publishing, 2003 pp.1-15, pp.3-4.
  25. Plištim is often compared to the semitic root palash or falash meaning "rolling and spreading" or "migratory".
  26. Strange 1980 p.159.
  27. Cohen, 2006, p. 37.
  28. Government of the United Kingdom. REPORT by His Majesty's Government in the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to the Council of the League of Nations on the Administration of PALESTINE AND TRANS-JORDAN FOR THE YEAR 1930. domino.un.org. League of Nations, 31 December 1930. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 22, 2007. (anglicky) Archivováno 22. 2. 2007 na Wayback Machine
  29. Isabel Kershner. Noted Arab citizens call on Israel to shed Jewish identity [online]. International Herald Tribune, 8 February 2007 [cit. 2007-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-10. (anglicky)
  30. a b The Palestinian National Charter [online]. Permanent Observer Mission of Palestine to the United Nations [cit. 2012-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 09-09-2010. (anglicky)
  31. Constitution Committee of the Palestine National Council. Constitution of the State of Palestine [online]. Jerusalem Media and Communication Center, Third Draft, 7 March 2003, revised on March 25, 2003 [cit. 2007-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-08. (anglicky) The most recent draft of the Palestinian constitution would amend that definition such that, "Palestinian nationality shall be regulated by law, without prejudice to the rights of those who legally acquired it prior to May 10, 1948 or the rights of the Palestinians residing in Palestine prior to this date, and who were forced into exile or departed there from and denied return thereto. This right passes on from fathers or mothers to their progenitor. It neither disappears nor elapses unless voluntarily relinquished."
  32. a b c FOXMAN, Abraham H. The Deadliest Lies: The Israel Lobby and the Myth of Jewish Control. New York: Palgrave Macmillan, 2007. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-8492-0. S. 57-58. (anglicky)
  33. BERKLEY, George E. Jews. Boston: Branden Publishing, 1997. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-0828320276. S. 293. (anglicky)
  34. Aruc Štajim [online]. 1994 [cit. 2017-07-04]. Dostupné online. (hebrejsky)
  35. DORSEY, James. Wij zijn alleen Palestijn om politieke reden. Trouw. 31. březen 1977. (nizozemsky)

Literatura

  • GRANGEOVÁ, Jocelyn; DE VÉRICOURTOVÁ, Guillemette. Palestinské otazníky. Praha: KMa, 2006. 65 s. ISBN 80-7309-334-0.

Související články

Externí odkazy

Cholot Chaluca

Cholot Chaluca (hebrejsky חולות חלוצה, doslova Písčiny Chaluca) je zcela aridní oblast tvořená písečnými dunami v západní části Negevské pouště v Izraeli.

Dan Nave

Dan Nave (hebrejsky: דני נוה) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Likud.

Druhá intifáda

Druhá intifáda známá také jako Intifáda al-Aksá (arabsky: انتفاضة الاقصى, Intifāḍat El Aqṣa nebo Intifāḍat Al Aqṣa; hebrejsky: אינתיפאדת אל-אקצה; Intifādat El-Aqtzah) byl hlavní dlouhodobý zdroj násilí mezi Palestinci a Izraelci. Naplno propukla 29. září 2000, sedm let po skončení první intifády. Záminkou se jí stala návštěva tehdejšího opozičního představitele strany Likud, Ariela Šarona na Chrámové hoře 28. září.

Ehud Barak

Ehud Barak (hebrejsky: אֵהוּד בָּרָק, rodným jménem Ehud Brog, * 12. února 1942, Mišmar ha-Šaron, Britský mandát Palestina) je izraelský politik, bývalý předseda vlády a předseda Strany práce. V minulosti zastával řadu ministerských postů v izraelské vládě (namátkou ministra obrany, ministra zahraničních věcí, vnitra, školství atd.). Pro své přesvědčení, že mír nenastane, pokud nebude Izrael silný, je označován jako „jestřábí holubice“.Před kariérou politika byl příslušníkem Izraelských obranných sil (IOS), kde dosáhl hodnosti generálmajora. Byl členem elitních průzkumných jednotek Sajeret Matkal a později jejich velitelem. Jako takový vedl řadu protiteroristických operací včetně operace Izotop či operace Jaro mládí. Byl rovněž jedním z klíčových architektů protiteroristické operace Entebbe. Od 80. let zastával vrcholné armádní funkce, jako jsou velitel vojenské rozvědky Aman, velitel Centrální velitelství či náčelník Generálního štábu IOS. Během své vojenské kariéry obdržel pět vyznamenání za statečnost a stal se nejdekorovanějším vojákem izraelské historie.

Úřad ministerského předsedy zastával v letech 1999 až 2001. V tomto období se pokusil navázat na svého mentora Jicchaka Rabina a uzavřít konečné mírové smlouvy s Palestinci a Sýrií. Ukončil také osmnáctiletou přítomnost izraelské armády v jižním Libanonu. V rámci mírových jednání byl nejnadějnější summit v Camp Davidu v roce 2000, který však zkrachoval. Jeho funkční období významně poznamenalo vypuknutí druhé intifády, během níž nechal Barak nařídit tzv. mimosoudní likvidace palestinských teroristických vůdců. Předčasné volby v roce 2001, které sám vyvolal, prohrál ve prospěch Ariela Šarona. Po odchodu z politiky podnikal a věnoval se poradenství a přednáškám. Do vrcholné politiky se vrátil v roce 2007, když byl opětovně zvolen předsedou Strany práce. Ve vládě Ehuda Olmerta se stal ministrem obrany a tuto funkci si udržel i po únorových volbách v roce 2009. V lednu 2011 opustil Stranu práce a založil novou centristickou a sionistickou stranu Acma'ut. Koncem listopadu 2012 oznámil odchod z politiky a rezignaci na post ministra obrany, který následně vykonával do předčasných parlamentních voleb v lednu 2013.

Izraelští Arabové

Izraelští Arabové je termín pro označení Palestinců nebo arabsky hovořících lidí, bez židovského původu, kteří jsou občany Státu Izrael. U některých izraelských Arabů je však preferovanější označení arabští obyvatelé Izraele a označení izraelští Arabové je u nich neoblíbené.Národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci. Mnoho těchto arabských obyvatel má rodinné svazky s palestinskými Araby na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy a v Jordánsku. Větší identifikování se jako Izraelci je mezi beduíny a Drúzy.

Zvláštní případ jsou Arabové žijící na územích anektovaných Izraelem po šestidenní válce v roce 1967, tj. ve Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách. Obyvatele východního Jeruzaléma získali trvalé izraelské občanství krátce po válce. Pouze malá část z nich jej však přijala a většina udržuje úzké vztahy se Západním břehem, přestože jim je umožněno volit v komunálních volbách. Většina drúzkých obyvatel Golanských výšin je považovaná za izraelské obyvatele na základě zákona o Golanských výšinách z roku 1981. Část z nich plně přijala izraelské občanství, avšak většina z nich se považuje za obyvatele Sýrie.

Po získání občanství byli izraelští Arabové formálně zrovnoprávněni s židovskými obyvateli Izraele. V porovnání s Araby v sousedních zemích získali paradoxně ještě větší práva. V současné době mají izraelští Arabové vlastní politické strany, zastoupení v Knesetu, vlastní školy, možnost studovat na izraelských univerzitách, možnost ošetření v izraelských nemocnicích, právo na pobírání sociálních benefitů atp.

Libanon

Libanon (arabsky لبنان, Lubnán, IPA: [lɪbˈnɛːn]), oficiálním názvem Libanonská republika (arabsky الجمهورية البنانية, al-džumhúríja al-Lubnáníja) je stát (a stejnojmenné pohoří) na Blízkém Východě, při východním pobřeží Středozemního moře. Hraničí na východě se Sýrií, na jihu s Izraelem.

Makor rišon

Makor rišon (hebrejsky: מקור ראשון, doslova První zdroj) je hebrejský psaný deník vycházející v Izraeli od roku 1997.

První číslo se objevilo v červenci 1997. List se definuje jako sionistický a jeho založení mělo být snahou narušit dosavadní jednostrannou orientaci izraelského tisku. List byl od počátku kritický k mírovému procesu s Palestinci započatému dohodou z Osla. Deník se obsáhle věnoval jednostrannému stažení z pásma Gazy a velký prostor věnuje zpravodajství z Judeje a Samařska (Západní břeh Jordánu). Podle údajů samotného deníku přesahuje jeho čtenářská obec 150 000 lidí. List provozuje také internetovou verzi. Jeho šéfredaktorem je Amnon Lord, bývalý mírový aktivista z hnutí Šalom achšav, který později získal odmítavý postoj k průběhu mírového procesu.

Mnichovský masakr

Mnichovský masakr (též Olympijský masakr) je název používaný pro únos a následné zavraždění 11 izraelských sportovců v průběhu mnichovské olympiády. Únos provedla 5. září 1972 palestinská skupina Černé září, která údajně vznikla pod záštitou Fatahu. Únosci z Černého září dali této akci krycí název „Irkit a Biram“ podle dvou vesnic v severní Galileji srovnaných Izraelem se zemí.

Mordechaj Jogev

Mordechaj Jogev, neformálně Moti Jogev (hebrejsky מרדכי יוגב nebo מוטי יוגב, narozen 1956 Haifa, Izrael), je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Židovský domov.

Muslimská Čtvrť (Jeruzalém)

Muslimská Čtvrť je největší čtvrtí jeruzalémského Starého Města. Nachází se na severovýchodě Starého Města a přebývá v ní muslimské obyvatelstvo, ekonomicky poměrně slabé.

Mírová dohoda z Osla

Mírová dohoda z Osla je klíčový okamžik izraelsko-palestinského konfliktu. Jedná se o první dohodu mezi Izraelci a Palestinci a fakticky je to poprvé, co Palestinci uznali existenci Izraele. Dohoda byla podepsána mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) dne 13. září 1993 v americkém Washingtonu. Název dohody byl odvozen od norského hlavního města Oslo, kde probíhala jednání iniciovaná skupinou Norské výzkumné organizace (FAFO). Tato dohoda zahrnovala i autonomii části pásma Gazy a Západního břehu Jordánu.

Palestina

Palestina (z řeckého Παλαιστίνη; latinsky: Palaestina; hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky: فلسطين, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, který se poprvé objevuje u Hérodota, avšak oficiálně používaný od roku 135 n.l., který se používá k popisu geografické oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. V Bibli je označována jako Země izraelská (Erec Jisra'el‎‎), používá se také označení Svatá země nebo Země zaslíbená. Historicky je Palestina jižní součástí rozsáhlejšího území nazývaného Kanaán.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný Stát Izrael, Izraelem okupované území po Šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovili nad územím východně od řeky Jordán Zajordánský emirát. Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.V současné době může být označení Palestina použita ve spojitosti s Palestinskou autonomií a Státem Palestina, entitou uznanou více než 100 státy světa. Organizace spojených národů udělila Státu Palestina v roce 2012 status "nečlenského pozorovatelského státu" (non-member observer state). OSN považuje za území Státu Palestina Pásmo Gazy, Západní břeh, včetně Východního Jeruzaléma, v hranicích z roku 1967.

Palestinská autonomie

Palestinská autonomie (arabsky: السلطة الوطنية الفلسطينية‎‎, As-Sulta Al-Wataníja Al-Filastíníja) je částečně samostatný státní útvar skládající se ze Západního břehu Jordánu, označovaného také jako Judea a Samaří, a Pásma Gazy. Historicky pojem Palestina označoval celé území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Na většině tohoto území o rozloze asi 15 000 km² dnes leží stát Izrael, který zároveň ekonomicky i vojensky kontroluje formálně autonomní Palestinskou autonomii. Dalšími sousedy Palestinské autonomie jsou Egypt a Jordánsko. Většinu ze 4 milionů obyvatel tvoří muslimové, ale jsou zde také významné křesťanské komunity. Úředním jazykem je arabština. Sídlem palestinské administrativy je Ramalláh, i když Palestinci si nárokují východní Jeruzalém. Vztahy mezi Palestinskou autonomií a Izraelem jsou poznamenány vleklým oboustranným konfliktem. Od 31. října 2011 je členem organizace UNESCO. 29. listopadu 2012 ji Valné shromáždění OSN uznalo jako nečlenský pozorovatelský stát. V roce 2013 oficiálně změnila svůj název na Stát Palestina.

První intifáda

První intifáda (arabsky: انتفاضة, „procitnutí“ či doslova „lidové povstání“), jinak též „válka kamenů“, bylo palestinské povstání a následný ozbrojený konflikt mezi Izraelem a palestinskými Araby, který vypukl 9. prosince 1987 v Pásmu Gazy. Oficiálně byla intifáda vedena Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), ale fakticky výraznou moc v tomto povstání získala palestinská militantní islamistická skupina Hamás, která vznikla na počátku první intifády. Většinou nedocházelo k ozbrojeným bojům. Palestinské akce zahrnovaly porušování veřejného pořádku, demonstrace, generální stávky, bojkoty, házení kamenů, zapalování pneumatik, graffiti, barikády a pouze občas byly zaznamenány skutečné teroristické akce, při nichž došlo k používání tzv. Molotovových koktejlů či granátů. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním mírové dohody z Osla z roku 1993.

Sharren Haskelová

Sharren Haskelová, hebrejsky שרן השכל‎‎, Šaren Haskel (narozena 4. března 1984), je izraelská politička a poslankyně Knesetu za stranu Likud.

Stát Palestina

Stát Palestina (arabsky: دولة فلسطين‎‎, Dawlat Filasṭin), zkráceně Palestina (arabsky: فلسطين Filasṭīn), je stát vyhlášený 15. listopadu 1988 v exilu v Alžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době je ovládal Izrael). Svým rozsahem se jednalo o nově zkonstruovaná, tzv. palestinská území definovaná podle hranic z roku 1967, přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém. K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti jako „Palestinci“.

Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“. 22. listopadu 1974 získalo OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů, díky čemuž mělo možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohlo hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina, namísto Organizace pro osvobození Palestiny. 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznalo právo Izraele na existenci v míru, přijalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřeklo se „násilí a terorismu“. Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamasu na ovládnutí i západního břehu.

K 27. září 2013 uznalo Stát Palestina celkem 134 ze 193 členských států OSN (téměř 70 %). Některé státy, které tento stát neuznaly, uznávají OOP jako zástupce palestinského lidu. Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR[1], tedy teoreticky i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.

Tamar Zandberg

Tamar Zandberg, s přechýlením Tamar Zandbergová (hebrejsky תמר זנדברג, narozena 29. dubna 1976, Ramat Gan, Izrael), je izraelská politička a poslankyně Knesetu za stranu Merec.

Ísaví Farídž

Ísaví Farídž, též Ísáví Farídž, přepisováno také Issawi Frej nebo Issawi Farij (hebrejsky 'עיסאווי פריג, arabsky عيسوي فريج, narozen 1963), je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Merec.

Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě

Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (anglicky: United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East, zkráceně UNRWA) je organizace OSN. Byla založena v roce 1949 Valným shromážděním OSN. Organizace vznikla kvůli palestinském exodu během izraelské Války za nezávislost a po ní. Poskytuje vzdělání, zdravotní péči, sociální služby a pomoc při mimořádných událostech více než 4 milionů palestinským uprchlíkům žijící v Jordánu, Libanonu a Sýrii, rovněž poskytuje pomoc na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.