Numeri

Numeri, hebrejsky בַּמִּדְבָּר‎‎ Ba-midbar nebo בְּמִדְבָּר‎‎ Be-midbar („Na poušti“) (někdy též nazývána 4. kniha Mojžíšova) je čtvrtou knihou Starého zákona. Řadí se do Tóry čili do Pentateuchu. Hebrejský název במדבר vychází ze slov, kterými začíná: Hospodin promluvil k Mojžíšovi na poušti Sinaj. Název Numeri (latinsky „čísla“) pochází z řeckého názvu knihy v Septuagintě Ἀριθμοί (arithmoi, čísla), protože tento spis uvádí rozličné výpisy počtu lidí na Sinajské poušti (1-4) a na planině Moábské (26).

Obsah knihy

Kniha navazuje dějově na události Exodu, právní kodexy též na Leviticus. Kniha je pramenem cenných historických informací o vybavení jeruzalémského Chrámu, stejně tak jako některých zvyklostí Izraelitů na poušti.

Knihu lze dělit na tyto tři části:

zeměpisné dělení:

  1. Sčítání lidu na Sinaji a přípravy na další pochod (1 – 10,10)
  2. Vyprávění o cestě ze Sinaje do Moábu, vyslání zvědů a jejich zpráva, osmero brblání lidu a potíže během cesty (10,11 – 21,20).
  3. Přechod Moábské planiny před překročením řeky Jordánu (21,21 – 36).

generační dělení (sčítání lidu v 1. a 26. kapitole):

  1. První generace Božího lidu po vyjití z Egypta: příprava a počátek pochodu pouští (1,1 – 10,36)
  2. Období vzpoury první generace: střídání vzpoury, trestu a smíření (11,1 – 25,18)
  3. Druhá generace Božího lidu (26,1 – 36,13)

Teologie knihy

Teologicky představuje v knize Izrael ideální komunitu, kterou stmelují jasně definované náboženské a sociální struktury. Na knihu měl vliv poexilní kněžský pramen, neboť kniha zdůrazňuje teokratické principy – Boží zásahy do života společenství, kterou Boží přítomnost provází, hierarchické uspořádání, v jehož čele jsou kněží jako členové Áronova domu. Lid spojuje touha žít podle Hospodinových příkazů, a Izrael je tak připravován na vítězné tažení do země, kterou mu Hospodin přislíbil. Izrael jako komunita je prezentován, v následnosti na Leviticus, jako kultovní společenství seskupené kolem Božího stánku, který zde zastupuje chrám. Tím kniha Numeri legitimuje pozdější poexilní politicko-náboženskou situaci v Judsku, kde se Izrael stal teokratickou (či hierokratickou) společností. Vůdci lidu jsou zde kněží vedení Mojžíšem a Áronem, kteří jsou výhradními prostředníky mezi Bohem a národem.

Po cestě se lid musí vypořádat s nepřátelstvím okolních národů (Edom, Moáb, Amorejci) a s pouští samotnou (hlad a žízeň) – obojí se stává pro Izrael pokušením vrátit se zpět do Egypta. Tato neustálá pochybnost Izraele je příčinou, že odmítne vstoupit do zaslíbené země, když už stojí na jejích hranicích, a dovede k pochybnosti ve víře i Mojžíše, který je proto potrestán tím, že mu nebude dovoleno vstoupit do zaslíbené země.

Tento poexilní kněžský vliv je patrný především ve výpravných sekcích, které často oscilují mezi výpravnou a zákonnou formou a snaží se vymezit, upravit a dodatečně interpretovat některé zákony, vyhlášené dříve na jiných místech Pentateuchu. Jedná se například o dědictví dcer, sbírání dříví v sobotu apod. Velkou část kapitol 15 – 19, považovaných snad za nejmladší část Pentateuchu vůbec, zabírá také polemika o náležité a právoplatné vedení lidu a prostřednictví mezi ním a Bohem. Postupně je některými rebely zpochybňováno vedení Mojžíšovo a velekněžství Áronovo. Bůh se ve při staví na stranu Mojžíše a Árona a dokazuje, že právě tyto si vyvolil. Tyto polemiky odráží a výpravnou formou řeší spory a pře o vedení židovské komunity po návratu z exilu a vybudování druhého chrámu (515 př. n. l.).

Věrnost lidu Hospodinu je odpovědí na absolutní věrnost Hospodina vůči lidu – Bůh se v knize ukazuje jako trestající, ale zároveň nanejvýš milosrdně odpouštějící, jako Bůh, který svůj lid bezpečně vede pouští, dává mu vyhrávat jeho bitvy, živí ho, který je přítomný uprostřed něj, ale který současně vyžaduje od lidu svatost – úplnou důvěru a oddanost ze strany lidu.

Ohlasy na knihu

Ohlasy knihy Numeri nalezneme v historických reminiscencích v žalmech (např. žalm 106) a v pozdních mudroslovných knihách – Sírachovci a knize Moudrosti. V současné době je kniha v zájmu velké pozornosti biblistických odborníků a exegetů.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Bar micva

Bar micva (hebrejsky: בר מצוה‎‎, doslova „syn přikázání“), je židovský náboženský obřad, během kterého se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot – přikázání. Může být součástí minjanu, (kvórum 10 osob /v ortodoxních kongregacích pouze mužů/ potřebných k modlitbě). Mimo to je též teoreticky dost starý, aby se mohl dle židovského práva oženit. Symbolickému přijetí mezi dospělé předchází nejméně jednoleté studium, při němž se hoch učí hebrejsky, studuje Tanach a učí se náboženským povinnostem dospělých. Zvykem je, že nejbližší šabat po chlapcových 13. narozeninách se koná obřad v synagoze. Chlapec je poprvé vyvolán k Tóře, aby z ní přečetl příslušný týdenní oddíl (parašu), popřípadě také pasáž z prorockých knih (tzv. haftaru).

Biblický kánon

Biblický kánon je termín označující soubor biblických knih. Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.

Bible se skládá ze dvou částí, Starého a Nového zákona, jejichž kánony se utvářely zvlášť.

Cicit

Cicit (hebrejsky ציצית‎‎, pl. cicijot) jsou rituální třásně nebo střapce, které nosí židovští muži pod svrchním oděvem (talit katan) nebo na něm (talit gadol). Má připomínat Hospodinova přikázání, jako stálá znamení na šatech, v podobě zapletených copánků. Shrnuje všechny příkazy Tóry a jeho nošení je micva (příkaz).

Exodus

Kniha Exodus (z řeckého ἔξοδος exodos vyjití), hebrejsky שְׁמוֹת‎‎, Šemot („jména“), označovaná někdy též jako 2. kniha Mojžíšova, je druhá kniha Tóry neboli Pentateuchu a zároveň i Starého zákona. Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše, jejich putování pouští na cestě do Zaslíbené země a přijetí desatera na hoře Sinaj.

Jozue

Jozue (hebrejsky יְהוֹשֻׁעַ בִּן־נוּן, Jehošua bin Nun) byl nástupcem Mojžíše a vůdcem, který přivedl syny Izraele do Země zaslíbené. Jeho příběh je popisován v knihách Exodus, Numeri a zvláště v knize Jozue. Jméno Jozue je stejného původu jako jméno Ježíš a znamená v překladu „Hospodin je vysvobození“, „Hospodin je spása“ či „Hospodin je pomoc“.

Kohen

Kohen (hebrejsky כהן‎‎, pl. כהנים‎‎ kohanim) je židovský kněz a potomek Áronův. Podle biblické tradice byli Áron a jeho potomci určeni Bohem, aby vykonávali obětní bohoslužbu nejprve ve stanu setkávání a později v jeruzalémském Chrámu, kde sloužili až do jeho zničení. Základní funkcí kohanim bylo, aby přiváděli lid blíže k Bohu a Boha k lidem.

Midraš

Midraš (hebrejsky מדרש‎‎, doslova "zavrtávání se") je odvozen od slovesa דרש ve významu "hledat, bádat, zkoumat", tedy snaha zkoumat a porozumět biblickému textu. Podle Bible se draši, tedy výkladu, věnovali již Mojžíš a Ezdráš. Midraš tak může znamenat:

Midraš – obecné vykládání Písma a bádání v něm, odtud bejt midraš – dosl. dům výkladu, škola zabývající se výkladem Písma.

Midraš jako homiletický výklad Písma.

Midraš – jedno ze tří tradičních učení judaismu právní povahy, kdy je z výkladu biblického textu vyvozováno určité právní nařízení – halacha – viz Ústní tóra

Midraš – označení literárního díla, konkrétně sbírky exegetických výkladů Písma.

rozlišujeme halachické midraše – Mechilta, Sifra a Sifrej – Midraš vykládá určitý biblický text a z něj vyvozuje halachické poučky.

a agadické (vyprávěcí) midraše (např. sbírka Midraš Raba, Midraš Tanchuma apod.), které se věnují výkladu biblického textu bez toho, aby se snažily vyvodit z výkladu nějaké právní ustanovení.

Midraše můžeme nadále dělit na exegetické a homiletické (vykladačské a kazatelské), avšak zde často není možné mezi oběma žánry přesně rozlišit

Mojžíš

Mojžíš (hebrejsky מֹשֶׁה‎‎, Moše, vykládáno jako „z vody vytažený“) je jednou z nejvýznamnějších postav izraelského národa a Starého zákona. Podle Bible to byl náboženský a vojenský vůdce, starozákonní prorok a vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry – prvních pěti knih Tanachu: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Tyto knihy jsou souhrnně označovány jako Pentateuch či Pět knih Mojžíšových. Je mu též připisováno autorství knihy Jób. Mojžíš žil pravděpodobně okolo 15.–13. století před naším letopočtem. Podle Davida Ganse se narodil roku 2368 od stvoření světa, což odpovídá roku 1394–1393 před naším letopočtem, a zemřel roku 2488 od stvoření světa, což odpovídá roku 1274–1273 před naším letopočtem. Pocházel z kmene Lévi a měl bratra Áróna a sestru Mirjam.

Někteří badatelé zastávají názor, že Mojžíšova existence není historicky doložena. Podle zastánců tohoto názoru chybějí v Egyptě či na Sinaji důkazy, které by potvrzovaly události, jež jsou popsány v knize Exodus, zvláště pak ty, které popisují otroctví Izraelitů a jejich odchod z Egypta do zaslíbené země pod vedením Mojžíše. Tento postoj však lze zastávat pouze za cenu popření historicity Bible, případně jejich určitých částí.

Postavu Mojžíše jako proroka uznává několik světových náboženství – například judaismus, islám, křesťanství, mormonismus, bahaismus i moonismus.

Musaf

Musaf (hebrejsky: מוסף, dosl. přidaný, přídavný) je židovská modlitba ustanovená a recitovaná o šabatu a svátcích.

Na'ale

Na'ale (hebrejsky נַעֲלֶה podle biblického citátu z knihy Numeri 13,30 – „Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi“, v oficiálním přepisu do angličtiny Na'ale) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Nachali'el

Nachli'el (hebrejsky נַחֲלִיאֵל, podle biblického města zmiňovaného v knize Numeri 21,19 - „...z pouště táhli do Matany, z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu“, v oficiálním přepisu do angličtiny Nahali'el, přepisováno též Nahli'el) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Obrácené nun

Obrácené nun (Nun inversum) je vzácný glyf použitý v klasické hebrejštině. Jedná se o zrcadlově převrácené písmeno nun. O jeho funkci v textech se vedou spory. Objevuje se v masoretském textu a v Tanachu se nachází na devíti místech. Konkrétně se týká knihy Numeri (10,35–36) a Žalmů.

Může se jednat o hebrejskou zkratku naqud = bodováno, což naznačuje výhradu k uvedenému starozákonnímu textu. V prvním případě se uvažuje také o možném přehození pořadí veršů při srovnání s řeckou Septuagintou.

Pentalogie

Pentalogie (z řec. pente, pět) je umělecké (nejčastěji literární) dílo o pěti relativně samostatných částech, které spolu souvisejí motivicky, látkově nebo problémově.

Jednu z prvních pentalogií můžeme najít již v Bibli ve Starém zákoně. Jedná se o Tóru, řecky Pentateuch neboli Pět knih Mojžíšových, tj. prvních pět biblických knih (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Podobně existuje pět základních konfuciánských textů uspořádaných Konfuciem (Kniha proměn, Kniha dokumentů, Kniha písní, Kniha obřadů a Letopisy jar a podzimů).

Ze středověké literatury je známá Pateřice (Chamse) perského básníka Nizámího obsahující pět eposů (Pokladnice tajemství, Chosrau a Šírín , Lajlá a Madžnún, Sedm obrazů a Kniha o Alexandrovi).

Pidjon ha-ben

Pidjon ha-ben (hebrejsky פדיון הבן‎‎) je důležitý židovský rituál, který spočívá ve vykoupení (vyplacení) prvorozeného dítěte. V současnosti je stále dodržován, obzvláště ortodoxními Židy.

Ramot Jisachar

Ramot Jisachar (hebrejsky: רמות יששכר‎‎, doslova „Výšiny Isacharu“) je náhorní planina v Izraeli. Rozkládá se v nadmořské výšce cca 100 až 200 metrů v Dolní Galileji. Na jihu je ohraničena Charodským údolím, na severu údolím vodního toku Nachal Tavor, na západě horským masivem Giv'at ha-More a na východě údolím řeky Jordán.

Většinou je tvořena čedičem. Mírně zvlněný terén náhorní plošiny člení jen mělká údolí některých menších vodních toků, z nichž nejvýznamnější je Nachal Jisachar. Výrazněji klesá terén směrem do údolí Nachal Tavor a zejména na východním okraji oblasti, kde se propadá strmě do údolí řeky Jordán. Žije tu početná populace jelenů.Jméno získala podle biblického kmene Isachar, který sídlil v tomto regionu a který je zmiňován například v Knize Numeri 2, 5.Ramot Isachar patří k řídce zalidněným regionům severního Izraele. Ve starověku je zde doloženo husté židovské osídlení. V dobách křižáckých států tu byla nad údolím Jordánu postavena křižácká pevnost Belvoir, dodnes dochovaná. Před válkou v roce 1948 zde existovalo jedenáct arabských vesnic, jejichž obyvatelé se sem většinou přistěhovali během 19. století z oblastí severního Samařska. Osm z těchto vesnic bylo v roce 1948 vysídleno. Tři zbývající tu existují dodnes. Jde o obce Na'ura, Tajbe a Tamra. Kromě nich tu vzniklo i několik židovských vesnic (Ramat Cvi a Moledet), většinou ale situovaných na jižní a západní okraj oblasti, která tak ve své většině zůstává krajinou bez lidských sídel.

Serach

Serach (hebrejsky שֶׂרַח‎‎) je jméno ženské postavy z Bible, o níž je zmínka v knize Genesis, Numeri a 1. Paralipomenon. Jméno se vykládá jako „Zdar“.Všechny tři biblické zmínky o ženě tohoto jména jsou součástí rodopisných záznamů. Na první pohled to vypadá tak, že se má jednat o dceru Ašera. Židovští vykladači si však všímají, že hned ve dvou ze tří biblických jmenných seznamů je uvedeno, že se jedná o sestru Ašerových synů, a poukazují též na Targum Onkelos, v němž je text z Numeri překládán takto: „A dcera Ašerovy ženy se jmenovala Serach.“ Vyvozují z toho, že Serach byla ve skutečnosti Ašerovou nevlastní dcerou, kterou přiženil, když si vzal za ženu její matku coby vdovu. A protože Serach byla v době matčina druhého sňatku ještě malá a Ašer ji vychovával od útlého věku, lidé považovali Serach za Ašerovu dceru.

Kromě toho se židovští vykladači pozastavují nad tím, proč zrovna jméno Serach figuruje ve výše zmíněných seznamech, když uvádění ženských jmen není pravidlem. Jedno z vysvětlení spočívá v tom, že se Serach dožila mimořádně vysokého věku. Seznam v Genesis totiž dokládá, že byla mezi těmi, kdo s patriarchou izraelského národa Jákobem sestoupila do Egypta, a v seznamu z Numeri je pro změnu údajně zmíněna proto, že nakonec po mnoha letech vstoupila i do Země zaslíbené. Podle tradice tuto dlouhověkost obdržela díky požehnání, které ji udělil patriarcha Jákob. Když totiž Jákobovi synové chtěli oznámit svému otci nalezení zakrvácených šatů svého bratra Josefa, poprosili Serach, aby poté Jákobovi zazpívala píseň o tom, že Josef nezemřel. Když Josef píseň uslyšel, požehnal Serach a vyslovil přání, aby žila věčně, pokud se ukáže, že je její píseň pravdivá.

Tóra

Tóra (hebrejsky תורה‎‎ znamená zákon, učení), také Chamiša chumšej Tora (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) označuje první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské bible. V širším smyslu pak slovo tóra označuje celý Tanach a také Ústní tóru, tradiční interpretaci textu Tóry.Pro prvních pět knih se zejména v křesťanském prostředí užívá název Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος, „pět knih“) nebo Pět knih Mojžíšových, což je tradiční název pocházející z prostředí raného křesťanství.Tóra se skládá z pěti knih:

בראשית‎‎ Be-rešit – Genesis

שמות‎‎ Šemot – Exodus

ויקרא‎‎ Va-jikra – Leviticus

במדבר‎‎ Ba-midbar – Numeri

דברים‎‎ Devarim – DeuteronomiumTóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara“, učit či ukazovat. V Tóře je obsaženo stvoření světa, příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), proroka Mojžíše, dále také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému náboženskému právu, hebrejsky הלכה‎‎ halacha.

Velký Izrael

Velký Izrael (hebrejsky: ארץ ישראל השלמה, Erec Jisra'el ha-Šlema, doslova úplná země izraelská) je kontroverzní vyjádření několika biblických a politických představ, které se v minulosti měnily.

V současné době je nejběžnější definicí Velkého Izraele území nynějšího Izraele společně s palestinskými územími. Dřívější definice, prosazovaná revizionistickým sionismem, zahrnovala celé území bývalého britského mandátu Palestina (jak s Jordánskem, tak i bez něj). Náboženská vymezení tohoto názvu země izraelské lze nalézt v Genesis 15:18-21, Numeri 34:1-15 či v knize Ezechiel 47:13-20.

Země izraelská

Země izraelská (hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el) je název Izraele, který označuje území, jež podle židů Bůh přislíbil izraelskému národu. Nekopíruje současné politické hranice Státu Izrael (tj. na západ od řeky Jordán), ale označuje celou biblickou zem.

Tóra
BibleStarý zákon

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.