Medojed kapský

Medojed kapský (Mellivora capensis) je šelma z čeledi kunovitých (dříve lasicovitých). Je jediným žijícím zástupcem podčeledi medojedi a rodu medojed. Rozšířen je na většině území Afriky a západní a střední části jižní Asie.

Medojed kapský
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď lasicovití (Mustelidae)
Podčeleď medojedové (Mellivorinae)
Rod medojed (Mellivora)
Storr, 1780
Binomické jméno
Mellivora capensis
(Schreber, 1776)
Areál rozšíření
Areál rozšíření

Původ jmen

Mellivora je vytvořeno z latinských slov mel (med) a voro (žeru, hltám). Druhové jméno capensis (kapský) poukazuje na to, že první jedinci tohoto druhu byli popsáni v roce 1776 právě v oblasti jižního cípu Afriky. V angličtině se druh nazývá honey badger, neboť se zjevem i pohybem velmi podobá jezevci. Nizozemští osadníci (Búrové) mu dali jméno ratel podle chrastivého zvuku, který medojed vydává.[2]

Popis

Délka těla asi 70–105 cm (včetně ocasu), výška 25–30 cm, hmotnost 6–15 kg. Samci jsou větší a těžší (oproti samicím mohou mít i dvojnásobnou váhu). Medojed je robustní, se širokou hlavou a velmi malýma očima a ušima. Krk a ramenní oblast jsou svalnaté. Horní polovinu těla má medojed zbarvenou stříbro-šedě, zbytek těla je černý. Srst je hrubá a chrání medojeda stejně jako silná (v oblasti hrdla až 6 mm) volná kůže proti uštknutí nebo bodnutí žihadlem. Má velice krátké silné nohy. Přední jsou relativně svalnatější a pohyblivější než zadní. Drápy předních nohou usnadňují hrabání v písčitém povrchu a mohou být až 4 cm dlouhé. Drápy na zadních nohou jsou malé.[3][2][4][5]

Rozšíření

Medojeda lze najít v celé Africe v různých biotopech. Je schopen žít na savanách, v lesích i skalnatých oblastech. Často je jeho výskyt zaznamenán při okraji pouští (Namibská poušť, Kalahari). Dále obývá jihozápadní Asii od Jordánska a Turkmenistánu po Indii a šíří se zde v současné době dále na sever. Dnes žije i v Malé Asii, kde ale není původním druhem.[2]

Život

Prague ZOO - Mellivora capensis 1
Exemplář v Zoo Praha

Medojed je na svou velikost agresivní a silné zvíře, dokáže přemoci útočníka (či kořist) většího, než je sám. Medojed je veden v Guinessově knize rekordů jako nejvíce nebojácné zvíře. Vypadá to, jako by měl málo vyvinutý pud sebezáchovy. Byly pozorovány případy, kdy sám zaútočil na několik lvic.[3][6][7][8]

Je aktivní převážně v noci, ale ani denní aktivita není úplně neobvyklá. Žije samotářským způsobem života, v párech nebo malých skupinách. Samci a samice se stýkají hlavně v době páření. Buď si budují doupata sami, nebo využívají doupata po jiných zvířatech. Samice po šesti- až osmitýdenní březosti rodí nejčastěji 1 až 2 mláďata (maximálně však 4). Mláďata jsou po narození slepá a hluchá a samice je jednou za pár dní přemisťuje. Při stěhování je přenáší v tlamě. Chrání je tak před predátory včetně jiných medojedů.[2] Mláďata zůstávají s matkou déle než rok, během kterého je matka naučí lovit. Samec se na výchově mláďat nepodílí.

Medojed je všežravec. Loví ptáky, plazy i savce, ale dokáže si pochutnat i na ovoci a různých hlízách, nepohrdne ani mršinami. Díky své rychlosti, síle a extrémní odolnosti vůči jedům (je schopen přežít i uštknutí zmije útočné), loví i prudce jedovaté hady, jako jsou zmije útočná či kobry. Med a larvy včel jsou pro něj pochoutkou.[2] S hledáním medu mu pomáhá pták medozvěstka, který požírá larvy a vosk včel. Navede medojeda k úlu a počká, až hnízdo rozbije.[5][3] Když má příležitost, zabíjí i domácí zvířata do velikosti kozy.

Dospělý medojed nemá přirozené nepřátele. Vděčí za to i faktu, že je od přírody skvěle vybaven pro boj. Při ohrožení vylučuje ze žláz páchnoucí sekret podobný sekretu skunka, a tím odvrátí nepřítelův útok. Jeho kůže je velmi volná, a proto se při napadení shora dokáže otočit o 180 stupňů. Pokud se podaří jedovatému hadovi prokousnout medojedí kůži a uštkne ho, může medojed vykazovat několik hodin známky otravy, ale většinou se poměrně brzy zotaví.[3] Stává se, že je zabit levhartem či lvem[9], ale obvykle se těmto kočkám dokáže ubránit.[10]

V zajetí se může medojed dožít až 26 let, ve volné přírodě je to zřejmě podstatně méně.

Caperatelskeleton
Kostra medojeda kapského
1987 CPA 5829
Medojed na známce SSSR

Chov v zoo

Medojed je chován v zoo velmi zřídka. Na celém světě se jedná jen o 15 institucí. V celé Evropě se jedná pouze o šest zařízení, z toho tři české zoo.[11] Na přelomu tisíciletí byla jediným místem s medojedy v Evropě britská zoo Port Lympne, kde se v roce 1973 podařilo odchovat vůbec první mládě tohoto druhu v lidské péči.[12] V Česku dlouhodobě chovala medojeda pouze Zoo Praha, která ho již několikrát úspěšně rozmnožila.[13] Od roku 2016 je chován v ZOO Dvůr Králové, od roku 2018 pak také v Zoo Olomouc.[11]

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha jsou medojedi chovaní od roku 2001, kdy se právě tato instituce stala ve své době jedinou na evropské pevnině[14] (v Evropě chovala tento druh jen jedna zoo ve Spojeném království). Tehdy z Tanzanie dorazil pár nazvaný Čert a Káča. Po pobytu na karanténě byli přemístěni do pavilonu malých savců. V průběhu rekonstrukce tohoto pavilonu přebývali v Zoo Dvůr Králové (v dnes již neexistující expozici hrochů). 15. října 2003 přišla zpráva, že mají medojedi dvě mláďata. Ani jedno se nepodařilo odchovat. V února 2004 se otevřel pražský pavilon pod novým názvem a s novým zaměřením: Afrika zblízka. Jelikož medojedi pocházejí z Afriky, byla jeho část zrekonstruována a upravena právě pro ně. Ještě téhož roku se narodila dvě mláďata (samec a samice), která se podařilo odchovat. Následně pak putovala do zoo v Izraeli. Další mládě se narodilo na sklonku roku 2005.[12]

Zoo Praha se tak podařil prvoodchov v rámci kontinentální Evropy (do té doby jen v britském Port Lympne, indickém Hyderabaadu, izraelském Tel Avivu a americkém San Diegu) a také zároveň evropský (a možná i světový) prvoodchov přirozeným způsobem.[15]

V roce 2010 došlo k útěku samice Káči.[16] Na počátku i konci roku 2018 byl chován pár.[15][17]

Sitting Cheetah
Zbarvení gepardích mláďat je nápadně podobné medojedímu. Zřejmě jde o jeden ze způsobů ochrany před predátory

Legendy a zajímavosti

Kvůli jeho dravosti a agresivitě o něm v Africe kolují mnohé mýty a legendy mezi domorodými obyvateli. Tvrdí se například, že je-li uchopen, dokáže se otočit uvnitř své kůže. To je sice poněkud nadnesené tvrzení, ale jeho kůže je skutečně volná, takže ho např. nelze bezpečně uchopit za kůži na šíji jako jiné kunovité šelmy. Jeho kůže je také velmi tuhá a pevná, takže ji neprokousne ani pes velikosti německého ovčáka a není snadné ji prostřelit broky. Nepotvrzenou nicméně stále tradovanou historkou o medojedovi je, že při útoku na samce větších savců se jim prý nejprve snaží ukousnout varlata.[3] Medojed je na svou velikost velmi silný. Byl zaznamenán případ, že v krátké době usmrtil tři lovecké psy, kteří na něj byli poštváni.[5] Pokud se ale dostane do zajetí, snadno zkrotne a může se stát „zábavným mazlíkem“.[2]

Někteří vědci se domnívají, že podobnost zbarvení srsti mezi mláďaty gepardů a medojedy se u gepardů vyvinula jako druh mimikry na ochranu před predátory.[2]

Medojed je velmi inteligentní a je schopný používat jednoduché nástroje. Bylo nafilmováno, jak si při lovu mláděte ledňáčka, jež uvízlo v kořenech, přivalil kmen stromu a použil ho jako podstavec.[18]

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e f g VANDERHAAR, Jana M., HWANG, Yeen Ten. Mellivora capensis. MAMMALIAN SPECIES (American Society of Mammalogists). 2003, čís. 721, s. 1–8. Dostupné online. (anglicky)
  3. a b c d e TOMAN, Aleš, MATON, Karel. Malý vztekloun s velkou odvahou: nebojácný medojed kapský. Příroda. Říjen 2012, čís. 10, s. 48-53. (česky)
  4. KINGDON, Jonathan (1989). East African mammals, Volume 3 : an atlas of evolution in Africa. University of Chicago Press, s. 87.
  5. a b c VÁGNER, Josef. Afrika: život a smrt zvířat. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. S. 44.
  6. The deadliest creatures on Earth? [online]. BBC, rev. 2009-05-27 [cit. 2009-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
  7. GETTLING, Tug. The world's most fearless creature? [online]. Herald Extra, 2015-1-25 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  8. BEGG, Colleen & Keith. The Honey badger: Conserving 'the most fearless animal in the world' [online]. Science in Africa [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  9. . Zde je zachycen úspěšný útok levharta na starší samici medojeda Death Of A Honey Badger
  10. Ukázka neúspěšného útoku lvice na medojeda Badger vs lion in the Kalahari Desert
  11. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-12-10]. Dostupné online.
  12. a b BRANDL, Pavel. Malý velký rváč. Trojský koník. 2007, roč. 9, čís. 1, s. 28–31.
  13. ZOO Praha - Medojed
  14. BRANDL, Pavel. Jediní na kontinentu. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 2, s. 3.
  15. a b Zoo Praha – přehledy chovaných druhů, 2018
  16. Z pražské zoo utekl medojed, šelmička s ostrými zuby. iDNES.cz [online]. 2010-09-07 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
  17. Výroční zpráva 2018. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (česky)
  18. India Land of the Tiger பாகம் 4 – ஆங்கிலம். Video.google.com. 2011-11-07.

Literatura

  • KINGDON, Jonathan. East African mammals, Volume 3 : an atlas of evolution in Africa. [s.l.]: University of Chicago Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0-226-43721-3.
  • ROSEVEAR, Donovan Reginald. The Carnivores of West Africa. London: British Museum (Natural History), 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-565-00723-2.
  • TOMAN, Aleš, MATON, Karel. Malý vztekloun s velkou odvahou: nebojácný medojed kapský. Příroda. Říjen 2012, čís. 10, s. 48-53. (česky)
  • VÁGNER, Josef. Afrika: život a smrt zvířat. Praha: Svoboda, 1987.
  • VANDERHAAR, Jana M., HWANG, Yeen Ten. Mellivora capensis. MAMMALIAN SPECIES (American Society of Mammalogists). 2003, čís. 721, s. 1–8. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Gírský les

Gírský les (Gir Forest) je chráněná oblast nacházející se v okrese Gír Somnáth v indickém státě Gudžarát ve vnitrozemí Káthijávárského poloostrova. Původně byl loveckým revírem navábů z Džúnágadhu, v roce 1965 zde byl vyhlášen národní park o rozloze 1412 km². Tvoří jej tropický střídavě vlhký les týků a akácií, hlavním zdrojem vody je přehrada Kamléšvar. Gírský les je jediným místem na světě, kde žije lev perský ve volné přírodě. Díky úspěšnému záchrannému programu jeho populace roste, v roce 2015 bylo napočítáno 523 kusů. Dalšími obyvateli parku jsou levhart indický, hyena žíhaná, medojed kapský, nilgau, gazela indická, výr bengálský, orlík rudoprsý, páv korunkatý, krokodýl bahenní a kobra indická.

Hadí jed

Hadí jed (hadí toxin) je fyziologicky aktivní složka jedového aparátu jedovatých hadů. Jde o vysoce modifikované sliny, které obsahují zootoxiny, usnadňující znehybnění, usmrcení i trávení kořisti, a chrání hady před útočníky. Aplikovány jsou jedovými zuby při kousnutí, některé druhy jsou také schopny jed také plivat.Téměř všichni hadi produkují jed v žlázách na patře. Někteří jej pak vypouštějí do ústní dutiny (což není příliš efektivní), další jej aplikují za pomoci rýhovaných či dutých jedových zubů. Jed slouží jednak při lovu, jednak k obraně hada. Mezi nejnebezpečnější jedovaté hady patří taipani, kobry, korálovci, mamby či vodnáři. Nebezpečnost hada určuje toxicita jedu, velikost jeho dávky, způsob aplikace i umístění jedových zubů (někteří hadi mají jedové zuby dost vzadu a před aplikací si potřebují oběť přežvýknout a posunout hlouběji do úst. To lze použít u menší kořisti (např. myši), kterou to pomáhá usmrtit, pro obranu před velkým predátorem to je ovšem naprosto nepraktické.

Jediný jedovatý had v Česku je zmije obecná.

Pro počty úmrtí lidí, způsobených hadím uštknutím nejsou k dispozici žádné spolehlivé zdroje, počet obětí se odhaduje na 21 000 až 94000 ročně (květen 2008).Systematický výzkum a analýza hadího jedu je uskutečňován až od druhé poloviny 20. století. Ze známých asi 3200 druhů hadů je asi 1300 druhů jedovatých.

Po biochemické stránce jsou suché složky hadích jedů složeny z více než 90 % proteinů a polypeptidů, včetně enzymů.

Kobra kapská

Kobra kapská (Naja nivea) je středně velký jedovatý had z čeledi korálovcovitých. Tato velmi jedovatá kobra žije na jihu Afriky, kde se jí též říká geelslang (žlutý had), bruinkapel (hnědá kobra) či koperkapel měděná kobra), což je dáno jejím rozličným zbarvením.

Lasicovití

Lasicovití (resp. kunovití, věd. Mustelidae) je čeleď šelem. Zahrnuje drobné štíhlé a hbité šelmičky, jako je lasice kolčava, i poměrně velké a mohutné šelmy, jezevce a rosomáka.

Mamba Jamesonova

Mamba Jamesonova (Dendroaspis jamesoni) je středně dlouhý až dlouhý, štíhlý a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých. Žije ve střední Africe a na některých místech východní a západní Afriky. Je to velmi rychlý, hbitý a útočný had, který loví svou kořist převážně v korunách stromů, ale i na zemi.

Medozvěstka křiklavá

Medozvěstka křiklavá (Indicator indicator) je pták čeledi medozvěstkovití (Indicatoridae) z řádu šplhavci (Piciformes).

Nepřátelé hadů

Přestože hadi v přírodě patří mezi predátory a jejich kořistí se stávají převážně jiní živočichové, mají nezanedbatelné množství přirozených nepřátel a sami se tak často stávají potravou.

Národní park Kanha

Národní park Kanha leží 164 km od města Jabalpur ve státu Madhjapradéš (Madhya Pradesh) v Indii a je jedním z nejznámějších národních parků v Indii. Založen byl roku 1955 a rozkládá se na celkové ploše 2059 km² v distriktech Mandla a Balaghat. Park leží v nadmořské výšce 600-900 metrů. Lov divoké zvěře s výjimkou divokých prasat a ptáků je zde zakázán již od roku 1933.

Seznam hadích rekordů

Tento seznam hadích rekordů zahrnuje údaje vycházejí z dostupné literatury a zdrojů, v některých případech ovšem byly jinými autory zpochybněny.

ZOO Dvůr Králové

ZOO Dvůr Králové a. s. (IČO 27478246) je zoologická zahrada v Česku nacházející se v jihozápadní části města Dvůr Králové nad Labem v Královéhradeckém kraji (okres Trutnov). Uvedený oficiální název je však používán pouze pro úřední účely, zatímco pro kontakt s návštěvníky a s veřejností se od roku 2018 používá marketingové označení Safari park Dvůr Králové.

Zoo se přednostně orientuje na africká zvířata, a to již od konce 60. let 20. století. Vedle klasické pěší pochůzky mezi expozicemi tradiční zoo umožňuje v části safari také projížďky mezi zvířaty buď upravenými turistickými autobusy, anebo ve vlastních vozech návštěvníků. Součástí zoo je také galerie obrazů Zdeňka Buriana, ilustrátora pravěku.

Ředitelem je od 1. prosince 2012 Přemysl Rabas.

Zmije útočná

Zmije útočná (Bitis arietans) je nejrozšířenější jedovatý had Afriky. Žije ve všech oblastech kromě Sahary a tropických džunglí. Jde o poměrně agresivního tvora a připisuje se jí nejvíce útoků na lidi ze všech afrických hadů.

Zoologická zahrada Praha

Zoo Praha (oficiálně Zoologická zahrada hl. m. Prahy) je zoologická zahrada v dolní části pražské Troje, otevřená 28. září 1931. Jde o moderní zahradu, která ukazuje zvířata v podmínkách, které se co nejvíce blíží jejich přirozenému prostředí. Podílí se na záchraně mnoha ohrožených živočišných druhů a u některých vede jejich celosvětové plemenné knihy (nejznámější z nich je záchrana koně Převalského – projekt Návrat divokých koní).

V pražské zoo bylo k 31. prosinci 2018 chováno 5049 zvířat v 676 druzích.Dlouhodobě je nejnavštěvovanější českou zoo. V posledních letech se počet návštěvníků pohybuje nad hranicí 1,3 miliónu ročně. V letech 2016, 2017 i 2018 byla dokonce překonána hranice 1,4 milionu návštěv. V roce 2009 se zoo stala dokonce nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Česku. V roce 2018 byla podle agentury CzechTourism třetím nejnavštěvovanějším turistickým cílem Česka, a to po Pražském hradě a lanovce na Petřín.V roce 2007 byla prestižním časopisem Forbes Traveler zařazena mezi osm nejlepších zoo na světě. V roce 2015 se podle hodnocení uživatelů serveru TripAdvisor umístila mezi světovými zoo na 4. místě. Následně se dostala na 5. místo a toto umístění si udržela i pro rok 2018.

Útočiště přímorožce arabského

Útočiště přímorožce arabského je oblast ochrany zvěře, zejména přímorožce arabského. Nalézá se v poušti, na místě nazvaném Džiddat al-Harasis ve středním Ománu. Původní rozloha dosahovala 27 500 km². V roce 1994 byla oblast zařazena mezi světové dědictví UNESCO, vyřazena byla v roce 2007.

Od roku 1979 bylo plánováno přeměnit útočiště na národní park, jímž se však doposud nestalo. Kromě ochrany posledního stáda oryxe arabského má za úkol chránit i další faunu a flóru. Ke zdejší fauně patří arabská liška Rüppelova, kočka divoká, kozorožec núbijský, medojed kapský, pískomil tlustý, již zmíněný přímorožec arabský (oryx bílý), sajka volatá a vzácný vlk arabský. Dále zde žije na 168 různých druhů ptactva (20 se jich zde i rozmnožuje), jmenovitě například běhulík, drop chocholatý a orel skalní.Dne 28. června 2007 se stala vůbec první památkou, která byla odstraněna ze seznamu světového dědictví UNESCO. Důvodem pro tento krok bylo usnesení ománské vlády zmenšit rozlohu útočiště o 90 % a snížení počtu oryxů arabských ze 450 kusů v roce 1996 na současných 65. V současné době zbývají pouhé čtyři páry schopné reprodukce.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.