Kultury popelnicových polí

Kultury popelnicových polí (nesprávně kultura popelnicových polí) je souhrnné označení několika středoevropských kultur mladší a pozdní doby bronzové na základě toho, že měly společná tzv. popelnicová pole, tedy příbuzné projevy v pohřebním ritu, který spočíval v žárových hrobech (navzdory názvu jak popelnicových – urnových, tak i bezpopelnicových – bezurnových žárových hrobů). Kultury popelnicových polí netvoří jeden kulturní komplex. V tomto období vznikají zárodky pozdějších dodnes známých národů, zejména Keltů a Ilyrů.

Urnfield burial
Příklad urnového hrobu

Rozdělení

Europe late bronze age
Rozšíření kultur v Evropě, kultury popelnicových polí žlutě

Kultury popelnicových polí se dělí na několik kulturních okruhů, hlavní jsou čtyři:

Charakteristika

Žárový způsob pohřbívání byl znám ve staré době bronzové v některých kulturních oblastech (zejména na středním a dolním Dunaji) se ve střední době bronzové postupně rozšiřoval na další území. Od začátku mladší doby bronzové až po pozdní dobu bronzovou (13. století př. Kr.8. století př. Kr.) se stal na rozsáhlém území obecným projevem popelnicového i bezpopelnicového pohřbívání od Britských ostrovů až po Balkán a na druhé straně po Pyrenejský poloostrov.

V období popelnicových polí nastaly významné změny v ekonomické, politické a sociální oblasti, doprovázené prudkým vzrůstem počtu obyvatelstva. Rozvoj řemesel (metalurgie bronzu) a obchodu podporoval růst sociální diferenciace, politickou a vojenskou nadvládu kmenových náčelníků a vojenských vůdců, jejichž vnějším projevem síly a nadvlády jsou bohatě vybavené hrobymohyly – stojící v protikladu k nenáročným plochým hrobům prostého lidu.

Středodunajská popelnicová pole

Středodunajská kultura popelnicových polí je původem snad illyrská a vznikla postupným vývojem ze středodunajské mohylové kultury za předpokladu vlivu z okolních oblastí. Změna kultu se projevila v přechodu z kostrového mohylového na žárové pod vlivem kultury popelnicových polí. Kultura je rozšířena na jižní Moravě kolem řeky Moravy, Dyje, Svitavy a Svratky. Sídliště byla jak nížinná tak i výšinná, mohla být opevněná nebo neopevněná. Mezi výšinná opevněná sídliště patří například Cezavy u Blučiny, Stolová Hora nebo Réna u Ivančic. K nížinným neopevněným stavbám řadíme sídliště v Lovčičkách (40 kůlových staveb, 2 domy o délce 20 m) nebo v Brně-Medlánkách. Středodunajská popelnicová pole se dělí na dvě složky, a to velatický stupeň (starší) a podolský stupeň (mladší). V minulosti se tyto stupně považovaly za samostatné kultury. Tyto kultury byly rozeznány na počátku 20. století.

Obraz kultury popelnicového středodunajského okruhu vyžaduje ještě nové výzkumy pro zpřesnění oněch náboženských změn, které vedly k oblibě popelnicového ritu. Proto je nedořešena otázka přímého průniku lidu lužické kultury do území středodunajské mohylové kultury, jakož i samotný vliv severnějších skupin středodunajské mohylové kultury (hradiště Kroměříž) na vznik samotné lužické kultury.

Velatická kultura

Klasifikoval ji J. Böhm. Ve Velaticích byl nalezen významný hrob o velikosti 2x2m. Byl zde pohřben bojovník s mečem, kopím, plechovým šálkem a 20 nádobami.

Podolská kultura

Rozpoznal ji I. L. Červenka. Domníval se, že se zde již začíná objevovat železo. Podolská kultura má svoji keramiku, např. podolská amfora, miska podolského typu (vyšší hrncovitý tvar s jedním uchem), misky se zataženým šikmo žlábkovaným okrajem. U Obřan se podolská keramika začíná míchat se slezskou.

Hroby

Více informací než o sídlištích existuje o pohřebištích. Ta byla převážně plochá, ale objevovaly se i mohyly. Známe asi 150 pohřebišť (z toho 2/3 spadají do velatické kultury a 1/3 do podolské kultury). Ploché hroby byly tvořeny jámou kruhového tvaru (0,5 – 1 m), větší hroby byly překryty kameny a je možné že nad nimi byla postavena mohyla. Uprostřed hrobu stála popelnice s popelem zemřelého, často se k tomuto účelu používala amfora, kolem které se stavěly další nádoby. Známe mohyly se vyskytují v Podolí, na Žurání a ve městě Čadca. Mezi bohaté hroby patří hrob bojovníka z Ivančic, ve kterém byl nalezen meč, kopí, jehlice, bronzové nádoby a keramika. Druhým je hrob z Brna-Obřan. V něm se nacházelo pět keramických nádob, železný meč, kopí, sekera, nůž, zlatý šperk a brousek.

Keramika

Stará mohylová velatická keramika se vyznačovala především dvouuchými amforami s uchem na hrdle, okříny,hrnci s uchem i bez uch, zásobnicemi. Mísy byly kónické, jemně esovité s prohnutým hrdlem, jejich spodní část byla rýhovaná nebo prstovaná. Velatická keramiky měla amfory s válcovitým hrdlem, byly to etážovité nádoby. Mísy měly tordované okraje, šálky byly se zaječími oušky zvednutými nad okraj a zásobnice měla válcovité hrdlo. Keramika mladovelatická postupně přecházela k podunajskému stupni a od velatické keramiky se mírně odlišovala. Amfory měly vlnovité hrdlo, šálky se vyskytovaly málo, zásobnice měly hrdlo více rozevřené. Keramika podunajského typu se vyznačovala džbánky s jedním uchem a s prohnutým hrdlem a hrnky měly okraj nad uchem zvýšený a byly zdobeny rýhami.

Kovové předměty

Bronzové nádoby se vyráběly z tenkého plechu. Z kovu se vyráběly různé ozdoby, jako například vlasové ozdoby, nákrčníky, závěsky, hrálovité závěsky, spony štítové i hýlovité, náramky zdobené i nezdobené do tvaru C, jehlice atd. Důležitější byly kovové pracovní nástroje. Vyráběly se sekery, srpy s trnem, nože s trnem, dlátka atd. Nedílnou součástí výbavy lidí byly zbraně – kopí, palice s rukojetí, dýky s jazykovitou nebo plnou rukojetí. Objevují se také první předměty osobní potřeby jako byla například břitva.

Kultury popelnicových polí na Slovensku

Na Slovensku se vyskytovaly tyto kultury popelnicových polí: lužická kultura, velatická kultura, čakanská kultura (čačianská kultura), podolská kultura, pilinská kultura, kultura Suciu de Sus, kyjatická kultura, gávská kultura.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kultúry popolnicových polí na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • ČERVINKA, Inocenc Ladislav. Pravěká hradiska na Moravě. V Kroměříži: Tiskem a nákladem národní knihtiskárny Jindřicha Slováka, 1896, 64 s., 7 l. obr. příl.
  • DOHNAL, Vít. Kultura lužických popelnicových polí na východní Moravě. Brno: Archeologický ústav ČSAV, 1977.
  • PADYCH. O čem vyprávějí bronzové poklady. Moravskoslezský večerník. 1993.

Externí odkazy

Brno-Medlánky

Brno-Medlánky je městská část na severním okraji statutárního města Brna. Je tvořena městskou čtvrtí Medlánky (německy Medlan), původně samostatnou obcí, která byla k Brnu připojena v roce 1919. Její katastrální území má rozlohu 3,51 km². Samosprávná městská část vznikla 24. listopadu 1990. Žije zde přibližně 5900 obyvatel.

V katastru čtvrti se nachází letiště Medlánky, převážně s provozem kluzáků. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Komín zařazeno do volebního obvodu číslo 60.

V Medlánkách se také nachází viniční trať V pustých.

Chornice

Obec Chornice (množné číslo, dříve též Kornice, německy Kornitz) se nachází v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Žije zde 865 obyvatel. Obcí protéká říčka Jevíčka.

Doba bronzová na území Česka

Jako doba bronzová se v Česku archeologicky vymezuje období přibližně mezi roky 2000 až 800 př. n. l. Na rozdíl od předchozího eneolitu, je pro tuto etapu lidského vývoje typické masové rozšíření bronzu, který je užíván již nejen jako luxusní zbraně či šperky, ale také k výrobě pracovních nástrojů (sekera, o něco později i srp). V první polovině 8. století př. n. l. dochází k relativně plynulému přechodu ve starší dobu železnou – halštat.

Doubek (okres Praha-východ)

Doubek je vesnice v okrese Praha-východ, 7 km severovýchodně od Říčan v nadmořské výšce 406 m. V okolí se nachází několik lesů, které daly vesnici její jméno. Žije zde 483 obyvatel.

Gornja Radgona

Gornja Radgona (zámuřsky Gorenja Radgonja, německy Oberradkersburg, maďarsky Felsőregede) je město v Pomurském regionu na severu Slovinska. Je správním centrem občiny Gornja Radgona.

Hlušovice

Obec Hlušovice se nachází v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží asi 5 km severně od krajského hlavního města Olomouc, na železniční trati č. 290 Olomouc–Šumperk. Žije zde 930 obyvatel.

Na sever od Hlušovic je úrodná orná půda, směrem na jih k Olomouci-Černovíru jsou louky a lesíky, na místě bývalého černovírského rašeliniště.

Hradiště v Česku

Hradiště v Česku (na Moravě označovaná též jako hradiska) jsou opevněná sídliště na území Česka budovaná s dlouhými přestávkami od neolitu až do raného středověku. Na rozdíl od některých vrcholně středověkých hradů nebo měst hradiště obvykle nejsou krajinnými dominantami, protože se dochovala jen v podobě nevýrazných terénních reliktů, kterými jsou příkopy a valy.

Raně středověká hradiště byla ve své době označována jako hrady, a proto je správným označením těchto staveb termín raně středověké hrady. Svou podobou se však hradiště od vrcholně středověkých hradů velmi lišila.Výsledky archeologických výzkumů prezentuje několik archeologických skanzenů. Jedním z nich je netolické hradiště, na kterém byl zrekonstruován úsek původní hradby.

Ketř

Ketř (polsky Kietrz, německy Katscher) je město v Opolském vojvodství, v powiatu głubczyckém v gmině Kietrz v jižní části Opavské pahorkatiny, na řece Troje.

Podle údajů z 30. června 2006 v městě žilo 6 313 obyvatel. Většina obyvatel je římskokatolického vyznání.

Klášťov

Klášťov je nejvyšší vrchol Vizovické vrchoviny (753 m n. m.) v poloze s pomístním názvem „Zámčisko“. Leží na k. ú. Vysoké Pole a Bratřejov. Z jižní strany vrcholu je nádherný výhled. Hradiště Klášťov je od roku 1958 evidovanou kulturní památkou. Areálem Klášťova vede od roku 2008 naučný okruh dr. Jiřího Kohoutka. Hora je opředena četnými legendami.

Koblov

Koblov (německy Koblau, polsky Kobłów či Koblów) je historická obec ležící pod vrchem Landekem na území Ostravy. V současné době je součástí městského obvodu Slezská Ostrava. Jeho jméno pochází podle pastvy panských kobyl na jeho dnešním území.

První písemná zmínka pochází z roku 1377 z německy psané listiny, kterou si dědicové knížete Mikuláše II. mezi sebe rozdělili opavské knížectví. Koblov připadl (včetně landeckého hradu) knížatům Václavovi a Přemkovi. Samotná obec je však mnohem starší, o dlouhodobém osídlení svědčí mj. nález meče z období lužické kultury popelnicových polí, jehož stáří se odhaduje na dva tisíce let. Meč byl objeven v nánosech u Odry. V roce 1742 připadl Koblov po prohrané válce o Slezsko Prusku a získali jej nisští jezuité. Po mnoha dalších změnách majitelů koupil Koblov v roce 1846 Salomon Mayer Rothschild.

Až do počátku 19. století se obyvatelé živili výhradně zemědělstvím. Změna nastala, jako u většiny obcí na Ostravsku, objevem uhlí. To se zde začalo těžit v roce 1803. Díky této těžbě trpí obec dodnes poddolováním. Od roku 1920 byl Koblov na Hlučínsku opět součástí českého státu. Před druhou světovou válkou se většina obyvatel hlásila k české národnosti (Moravci), avšak při komunálních volbách v květnu 1938 daly dvě třetiny voličů svůj hlas Sudetoněmecké straně. Toto proněmecké smýšlení bylo silně ovlivněno intenzivní germanizací obce během jejího začlenění do Pruska. Po Mnichovské dohodě se stal od 10. října 1938 součástí Třetí říše, což většina obyvatel uvítala. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945. Vedle poddolování měla nepříznivý vliv na obec také těžba štěrkopísku zahájená v roce 1957. Koblov byl připojen k Ostravě 6. dubna 1976.

Kremace

Kremace (z lat. cremare - spalovat) neboli pohřeb žehem, zpopelnění (synonyma cinerace, incinerace (z lat. cinis, gen. cineris popel), nekrokaustie (z řec. nekros – mrtvola a kausis – (s)pálení) je způsob pohřbu zemřelého, při němž je tělo spáleno. Lidské pozůstatky jsou pak zpravidla uloženy v urnách, někdy bývají rozptýleny na rozptylové loučce, ale před tím je možné uchovat část popela v miniurně anebo zatavit popel do památečního skla, což je nový a moderní způsob zachování památky na zesnulého. Zřídka byly v dějinách také vysypány do řeky či moře nebo rozptýleny na veřejnosti neznámém prostranství, aby po zemřelém nezůstal žádný hmotný pozůstatek nebo památník, jenž by se mohl stát předmětem úcty (viz případy Mistra Jana Husa, Adolfa Eichmanna či Rudolfa Slánského). Kremace je poměrně starý způsob pohřbu, viz např. kultury popelnicových polí. Do středověku se kremace prováděly na hranicích, dnes v rozvinutých zemích v krematoriích.

Lumír Jisl

Lumír Jisl (18. dubna 1921, Svijanský Újezd – 22. listopadu 1969, Praha) byl český archeolog a orientalista.

Mladší a pozdní doba bronzová na Slovensku

Toto je článek o mladší době bronzové a pozdní době bronzové na území Slovenska (1250 - 750 př. Kr.).

Podolí (okres Brno-venkov)

Podolí (německy Kritschen) je obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládá se na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu v katastrálním území Podolí u Brna. Žije zde přibližně 1 400 obyvatel.

Seeberg

Seeberg (též Ostroh) je hrad nacházející se v Ostrohu, části obce Poustka v okrese Cheb. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Spona (archeologie)

Spona je kovová součást oděvu spojující jeho jednotlivé součásti. Funguje jako spínací špendlík, současně však plní i funkci šperku. Protože spony rychle podléhaly módě, jsou pro archeologii jedním z nejvýznamnějších prvků při vytváření chronologických a periodizačních systémů.

Staré Zámky

Staré Zámky jsou hradisko ležící v jižní části Moravského krasu v katastru dnešní městské části Brno-Líšeň, asi 1,5 km severovýchodně od středu obce. Lokalita, chráněná jako archeologická památková rezervace, se nachází na skalní ostrožně obtékané potokem Říčkou. Osídlení areálu se datuje od konce neolitu až do začátku 11. století. V období svého největšího rozkvětu – v době velkomoravské – se hradisko vzhledem ke své strategické poloze na spojnici centrální oblasti říše s železářskými hutěmi v Moravském krasu stalo jedním z významných center státu, a lze ho tedy považovat za přímého předchůdce města Brna.

Súľovské skály

Súľovské skály (slovensky Súľovské skaly) je slovenská národní přírodní rezervace, která se rozkládá na území jednoho ze tří geomorfologických podcelků Súľovských vrchů jižně od města Bytča v katastrálním území obcí Predmier, Súľov-Hradná, Bytča, Jablonové a Paština Závada v okrese Žilina a okrese Bytča v Žilinském kraji. Národní přírodní rezervace Súľovské skály je součástí Chráněné krajinné oblasti Strážovské vrchy.

Velichov (hradiště)

Velichov (též Liščí vrch nebo Thebisberg) je pravěké a snad i raně středověké hradiště na Liščím vrchu u Velichova v okrese Karlovy Vary. Od roku 1964 je chráněno jako kulturní památka.

Archeologické kultury na území Česka

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.