Kultura

Kultura (lat. cultura, „to, co je třeba pěstovat“) označuje v užším slova smyslu soubor vybraných a tvůrčích lidských činností, jako je například literatura, umění, divadlo, náboženství, případně i vzdělávání. V širším smyslu, zejména ve společenských vědách, je to systém všech významů, činností a vzorců chování, které si člověk osvojuje až jako člen společnosti, kde se tato kultura pěstuje a předává. Studiem kultury se zabývá hlavně kulturologie, ale i sociologie, kulturní antropologie a další vědy.

Gobustan ancient Azerbaycan full
Skalní malby v Gobustanu (Ázerbájdžán) (Asi 8 000 př. n. l.)

Původ slova

Význam pojmu kultura může osvětlit původ slova. Latinské cultura, budoucí příčestí slovesa colere (pěstovat, vzdělávat a také uctívat), znamenalo původně pěstování užitkových plodin (např. „kultura chmele“). Na rozdíl od plevele, který roste sám, o plodiny se lidé musí starat. Jako metaforu je použil Marcus Tullius Cicero pro překlad Platónova pojmu „péče o duši“ (cultura animi) a teprve od 16. století se používá v užším smyslu pro označení vybraných lidských činností, zejména uměleckých.

Kultura v užším významu

Sem patří například hudba, literatura, umění, případně i náboženství a filosofie, které mají člověka rozvíjet a zušlechťovat. V tomto smyslu se chápe například „kulturní rubrika“ v novinách, „kulturní časopis“ nebo "ministerstvo kultury". Proti této vybrané, "vysoké" kultuře, vyžadující vzdělání a péči, stála potom od 18. století „nízká“ či lidová kultura, pozdější popkultura, kterou se člověk spíše baví. Tento rozdíl se v současné době stírá, přesto se kulturou rozumí jen ta část specificky lidských činností, která je tvůrčí a neslouží bezprostředně k uhájení života.

Kultura v širším významu

Syria.Damascus.CoffeeHouse.01
Kavárna v Damašku (Sýrie)

Proti tomuto úzkému významu pojmu kultury se ohradil už Johann Wolfgang von Goethe. V jeho pojmu kultury prý nesmí chybět „ani oblečení a jídelní zvyky, dějiny ani filosofie, umění ani věda, dětské hry ani přísloví, hospodářství ani literatura, politika ani soukromí, ba ani poukaz na škody vznikající odlesněním hor“.[zdroj?] Britský antropolog E. B. Tylor chápal kulturu jako systém všeho toho, co si člověk osvojuje jako člen určité společnosti, například jazyk, vědění, náboženství, umění, právo, morálku nebo zvyky. Právě v tomto širokém významu dnes pojem kultury užívá antropologie i sociologie.[1]

Cové1
Slavnost v Cové (Benin)

Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale

  • co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;
  • co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;
  • co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;
  • co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují;
  • co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.

Podstatnou složku lidské kultury v tomto širokém smyslu tvoří jazyk, a tak jako je jazyků mnoho, lze hovořit i o mnoha různých kulturách. V tomto širokém významu je kultura nezbytnou podmínkou lidského života ve společnosti a nelze ji tedy pokládat za pouhou „nadstavbu“ hmotné „základny“, jak to činili marxisté. Hmotná i kulturní či duchovní stránka člověka se jistě vzájemně podmiňují; příběhy tzv. „vlčích dětí“, vyrostlých mimo lidskou společnost, však ukazují, že bez příslušné enkulturace, tj. osvojení určité kultury, není člověk schopen navázat ani sexuální vztah. Jistý náznak kultury lze ostatně nalézt například i u primátů a dalších živočichů. Mladí makakové se od matky učí umývat brambory než je snědí, mladí ptáci napodobují zpěv dospělých.[2] Takového učení je schopný i čmelák.[3]

Antropolog Clifford Geertz charakterizuje kulturu jako „síť významů“, v nichž a s jejichž pomocí člověk žije, které přijímá od své společnosti a které naopak předává svým dětem. Podle Gerta Hofstede je to „kolektivní software“ společnosti. Z jiného hlediska je to způsob, jak lidé žijí v souladu svých přesvědčení, jazyka, dějin i třeba způsobu oblékání. Sdílené hodnoty, symboly, způsoby chování a gesta vytvářejí společný rámec lidských jednání, budí vzájemnou důvěru a pomáhají dobré komunikaci.

Reprodukce kultury

Kultura se vyznačuje jistou stálostí v čase, zároveň je však pružná a přizpůsobivá (adaptivní) k novým okolnostem. Její pokračování či reprodukce se zajišťuje jednak spontánně, nápodobou v rodině a později v prostředí vrstevníků, jednak cílevědomě ve školách. Na generačním předávání kultury, tj. zejména jazyka, vyprávění, zvyků, oblékání, morálky nebo náboženství se tradičně podílely dvě generace, zejména matka a babička (tzv. grandmother hypothesis). V současné době se na enkulturaci dětí silně podílí televize, což společnost homogenizuje: všichni poslouchají stejné mluvčí a stejné příběhy, mají před očima stejné vzory chování atd.

Kultura a civilizace

Parthenon from west
Parthenon v Athénách

Protože se kultura vyjadřuje a předává zejména řečí, často se chápe jako vázaná na určité jazykové prostředí (česká, francouzská, německá kultura). Pro ještě větší a méně homogenní nadnárodní celky se používá pojem civilizace, odkazující k městskému prostředí (latinské civis, civilis) a tedy i k jistému kosmopolitismu. Naopak pro menší společenství, například místní, profesní nebo pro věkové skupiny se užívá blízký pojem subkultura (například subkultura řidičů kamionů nebo teenagerů). V podobném smyslu se hovoří o firemní kultuře, tj. zavedeném způsobu jednání mezi zaměstnanci, řešení konfliktů a podobně.

V současném pohyblivém a globalizovaném světě se různé kultury, dříve více či méně přísně oddělené, často setkávají a protože si navzájem dobře nerozumějí, vznikají vážná společenská napětí i konflikty. Příchozí imigranti z jiných kultur se musí akulturovat, tj. osvojit si nezbytné minimum hostitelské kultury, často však vytvářejí poměrně uzavřené skupiny, které pak žijí na okraji většinové společnosti. Proto nabývají na významu pokusy o multikulturní výchovu, tj. výchovu k pochopení kulturních rozdílů. Že by však různé kultury mohly úplně splynout a vytvořit jedinou světovou kulturu není pravděpodobné a zřejmě ani žádoucí. I pověstný melting pot ve Spojených státech, který stíral kulturní rozdíly mezi imigranty, naráží dnes na své meze. Spíš se vytváří jakási poměrně povrchní „globální“ civilizace, kde se lidé dokážou dohodnout o velmi jednoduchých věcech, ale v bližším styku žijí dále ve svých vlastních rozmanitých kulturách.

Odkazy

Související články

Literatura

  • Jan Assmann: Kultura a paměť. Praha 2001
  • Susan Blackmoreová: Teorie memů. Kultura a její evoluce. Praha 2001
  • R. van Dülmen: Kultura a každodenní život v raném novověku I./III. Praha 2006
  • Clifford Geertz: Interpretace kultur. Praha 2000
  • Ernest Gellner: Rozum a kultura. CDK, Brno 1999
  • G. Hofstede: Kultury a organizace. Praha 1999
  • J. Petráň: Dějiny hmotné kultury I./II. Praha 1995
  • M. Petrusek a kol., Velký sociologický slovník I. Heslo Kultura. Praha: Karolinum 1998
  • Z. Salzmann: Jazyk, kultura a společnost. Úvod do lingvistické antropologie. Praha 1997
  • G. Schwarz: Kulturexperimente im Altertum, Berlin 2010
  • Pernica Petr: Nový pohled na kulturu. Logistika kultury. Praha : Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2730-6

Reference

  1. M. Petrusek a kol., Velký sociologický slovník I., str. 547n.
  2. Srv. D. Lestel: Les origines animales de la culture, Paris 2003
  3. http://www.osel.cz/9040-na-sireni-kultury-moc-inteligence-netreba.html - Na šíření kultury moc inteligence netřeba

Externí odkazy

Antverpy

Antverpy (nizozemsky Antwerpen, francouzsky Anvers, vlámsky Antwerpen, valonsky Anverse) jsou druhým největším belgickým městem. Žije zde přibližně 523 tisíc obyvatel. Zdejší přístav patří k největším v Evropě.

CAPTCHA

CAPTCHA je Turingův test, který se na webu používá ve snaze automaticky odlišit skutečné uživatele od robotů.

CAPTCHA je akronym pro „completely automated public Turing test to tell computers and humans apart“, tedy „plně automatický veřejný Turingův test k odlišení počítačů a lidí“. Test spočívá zpravidla v zobrazení obrázku s deformovaným textem, přičemž úkolem uživatele je zobrazený text opsat do příslušného vstupního políčka. Předpokládá se, že lidský mozek dokáže správně rozeznat i deformovaný text, ale internetový robot při použití technologie OCR nebude schopen text správně rozpoznat.

Někdy je název vysvětlován jako pouhá zkratka „CAPTure CHAracters“ - zachyť (přečti) ty znaky.

Důvod, proč se CAPTCHA vůbec používá, je ten, že bez něj by se do různých diskusních fór pomocí spamových robotů dostalo velké množství komentářového spamu, který ve velké míře chrlí některé spamové servery.

Nevýhodou obrázkové CAPTCHA je nepřístupnost pro zrakově postižené uživatele. Protože se navíc stále zdokonalují metody automatického rozpoznávání CAPTCHA roboty, nástroje pro generování CAPTCHA generují stále více zdeformované texty – i pro uživatele, který je schopen vidět takovou CAPTCHA je pak obtížné, někdy dokonce nemožné, správně rozluštit, jaký text se v obrázku nachází.

Doba bronzová

Doba bronzová je historické období, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu – slitiny mědi a cínu pro výrobu důležitých potřeb (bronz se roztavil a odléval do dvoudílných forem) – díky metalurgii a dřevěnému uhlí. Dále se vyznačuje rychlejší sociální diferenciací než v předchozích obdobích: rozvoj států na Blízkém východě nebo vznik knížecí vrstvy ve střední Evropě.

Doba halštatská

Doba halštatská označuje období, během kterého se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Začátek tohoto období je archeology datován do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l. Svůj název dostalo podle hornorakouského města Hallstattu v Solné komoře. V polovině 19. století tam bylo objeveno přes tisíc hrobů. Nálezy z hrobů se s převahou daly zařadit do nejstarší doby železné.

Doba halštatská se dělí do dvou skupin:

Západohalštatský okruh:Zahrnuje zhruba území od Čech po střední Francii a od Alp po střední Německo. Předpokládají se hlavně Keltové.

Východohalštatský okruh:Na území od Moravy směrem na jihovýchod. Spojován s Ilyry.

Folklór

Folklór či folklor je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského. Někdy je mezi folklór zahrnována i lidová výtvarná a zvykoslovná kultura. Studiem folklóru se zabývá folkloristika. O udržování lokálních kulturních zvyklostí se často starají tzv. folklorní soubory.

Helénismus

Helénismus je novodobé označení období starověkých dějin antického Středomoří a území Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. V širším smyslu také označuje pro tuto dobu nejcharakterističtější kulturní fenomén, jímž bylo pronikání řečtiny a řecké kultury do kultur orientálních a jejich vzájemné ovlivňování.

Helénistická epocha byla významným způsobem spojena s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím, jak je v jednotlivých částech říše rozpadlé po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. rozvíjeli diadochové. Svým vlivem ovšem helénismus zasáhl i území, na něž se politická moc diadochů nevztahovala nebo která se z ní postupně vymanila. Na západě to bylo západní Středomoří, a to nejen oblast sicilských a jihoitalských Řeků, ale také Kartágo a Řím, jehož kultura byla od 2. století př. n. l. na kultuře helénistické v mnoha ohledech přímo závislá. Na východě pak oblast řecko-baktrijského a řecko-indického království.

Za první z helénistických států, přestože její území nikdy nebylo ovládnuto Alexandrem, bývá pokládána Bosporská říše. Nejvýznamnějšími helénistickými říšemi ovšem byla říše Seleukovců, ptolemaiovský Egypt a antigonovská Makedonie, jejichž mocenské střetávání a s ním spojená koaliční politika bylo určujícím prvkem dějin tehdejšího Středomoří; ve svých důsledcích však umožnilo zvýšení vlivu Říma a nakonec jeho mocenskou dominanci. Z tohoto důvodu dříve bývala helénistická epocha, a to už v tradici antického dějepisectví, pokládána za období úpadku mezi klasickou řeckou dobou a nastolením „římského míru“; ve skutečnosti ji však lze pokládat za „jedno z nejdůležitějších období v dějinách lidstva, … z nějž prostřednictvím Říma čerpáme i my.“Charakteristickým znakem helénistické doby se stala expanze řecké kultury včetně nové podoby obecného řeckého jazyka (koiné) daleko na východ a její střetávání s kulturami okolních starověkých národů, přičemž docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a přizpůsobování v duchu synkretismu a univerzalismu. Helénizací, jejímiž středisky se stala na ovládnutých územích programově zakládaná města zcela řeckého charakteru (např. egyptská Alexandrie), a s ní spojeným prolnutím řeckých a orientálních tradic došlo ke vzniku zcela nových forem politiky, vědy, umění a náboženství, které postupně zasáhly všechny oblasti každodenního života a které svou odezvu posléze nalezly i v rámci římského císařství. Vytvořila se tak „komunikační a kulturní pouta, která spojovala celé Středomoří a Blízký východ v jednu civilizační oblast.“

Historie

Historie se obvykle chápe jako dějiny lidstva. Zvláště může označovat:

dějiny podle tématuHistorie krajů v Česku

Historie železniční dopravy v Česku

Historie obce Korolupy

Historie teroristických organizací na Blízkém a Středním východěvědaLiterární historiekulturaHistorie svatomartinských tradic

Historie cestovního ruchu ve Vranově nad Dyjí

Historie písma ve VietnamuliteraturaHistorie Svorné sedmy

Historie Duny: Bitva o Corrin

Historie Duny: Služebnický džihád

Historie Duny: Křížová výprava strojů

Historie - Otázky - Problémy

Historie velkých objevůvýtvarné uměníHistorie Josefa EgyptskéholékařstvíHistorie srdečních náhrad

Historie patologietechnikaHistorie svařování

Historie kosmonautikyletectvíHistorie letectví

Historie letecké techniky AČRinformatikaHistorie verzí Windows 10

Historie verzí Android

Historie verzí Firefox

Historie procesorů

Historie strojového překladu

Historie operačních systémů

Historie webového prohlížeče

Historie překladačůsportHistorie zápasu v Česku

Historie Davis Cupu

Historie Formule 1jinéHistorie společnosti Jihostroj

Historie kryptografie

Historie vegetariánství

Historie piva

Historie platebních karet

Historie fotografie

Historie esperanta

Historie čokolády

Historie hypotéz vzniku a vývoje sluneční soustavy

Historie ochrany přírody Brd

Mikrohistorie

Korejština

Korejština (한국말 / 조선말; Hangukmal / Čosŏnmal) je jazyk, kterým mluví kolem 78 milionů lidí v Jižní a Severní Koreji, ale i komunity korejských emigrantů po celém světě (hlavně v Číně, Rusku, Spojených státech, Austrálii, Kanadě, Japonsku, Brazílii a na Filipínách). Korejština je aglutinační jazyk s mnoha stupni vyjádření zdvořilosti. Studijní obor, který se zaobírá studiem korejštiny se nazývá koreanistika.

Krypta

Krypta (přes lat. crypta z řec. krypté, skrytá – rozuměj kaple) je obvykle podzemní klenutá kaple pod kostelem, kde byli pohřbeni světci, panovníci a významné církevní osoby.

Neolit

Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období (zhruba 8 000 až 5 000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství.

Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z typických prvků tohoto období (viz níže).

Tato tzv. neolitická revoluce začíná na Blízkém východě někdy v 8. nebo v polovině 7. tisíciletí př. n. l. a ukončuje tak období mladého mezolitu; neolit ovšem na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem šířila znalost prvotního zemědělství, které je rozhodujícím znakem období. Ve střední Evropě se uvažuje o 6. tisíciletí př. n. l.. Někdy ve 4. tisíciletí př. n. l. pozvolna přerůstá v období eneolitu.

Národní muzeum

Národní muzeum (zkratka NM, od roku 1848 České muzeum, v letech 1854–1919 Muzeum Království českého) je nejvýznamnější česká muzejní instituce. Bylo založeno v roce 1818 a je zaměřeno na více vědních a sbírkových oborů, jak přírodovědných (mineralogie, zoologie), tak historických (archeologie, numismatika) a uměleckých. Své sbírky spravuje a vystavuje v řadě budov v Praze i jinde v Česku. Národní muzeum sídlí v monumentální novorenesanční historické hlavní budově v horní části Václavského náměstí v Praze. Pod Národní muzeum spadá také řada dalších expozic v muzeích a památnících především v Praze, ale i v dalších místech Česka.

Národní umělec

Titul národní umělec byl v poválečném Československu státem propůjčován československým umělcům, jejichž umělecké působení mělo svou vynikající úrovní a mimořádným významem obohatit národní kulturu. Titul mohl být propůjčen i posmrtně (in memoriam). Např. básník Josef Hora byl jmenován prvním národním umělcem 22. června 1945, tedy den po své smrti.

Vedle tohoto nejvyššího uměleckého titulu existoval ještě nižší titul zasloužilý umělec vzniklý nařízením čs. vlády č. 55/1953.

Punk rock

Punk rock je rockový žánr, který se vyvinul v letech 1974 až 1976 ve Spojených státech, Spojeném království a Austrálii. Vycházejíce z garage rocku, rock 'n' rollu a jiných forem toho, co je dnes známo jako protopunk, se punkrockové kapely snažily vyvarovat přemíry, kterou viděly v mainstreamovém rocku 70. let. Vytvořily rychlou, tvrdou hudbu, charakteristickou krátkými písněmi, jednodušším využitím nástrojů, a často politickými texty zaměřenými proti uspořádání společnosti. Punk rock si osvojil filosofii DIY; mnoho kapel produkovalo své nahrávky samo a distribuovalo je neformálními cestami.

Románský sloh

Románský sloh je umělecký sloh, který se ve středověku v 10.–13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy. Na východě Evropy se v té době prosazoval byzantský sloh. Vývoj slohu nebyl jednoduchý, vznikl na území bývalé Západořímské říše.

Románské umění bylo uměním v západních křesťanských zemích od začátku 11. až do pol. 13. století. Do současnosti se zachovala řada církevních staveb, především kostelů. Kostely v západní Evropě tvořily v období mezi rokem 1000 a koncem 12. století podstatnou část stavební činnosti. Stavěly se však také paláce, hrady, kláštery, špitály a obytné domy – do současnosti se z nich většinou nic nezachovalo.

Socialistický realismus

Jako socialistický realismus (zkracováno někdy také i jako sorela, hovorově často socrel) bývá označován umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Později byl závazný v ostatních komunistických zemích. Ideově vychází z oslavy vládnoucího režimu, má slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě lidí.

V literatuře se projevoval budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí – děj se většinou odehrává buď na venkově nebo v továrnách a kladné postavy jsou oddanými členy komunistické strany nebo dělníky, záporné pak intelektuálové, kulaci a „imperialisté“. Díla socialistického realismu jsou tvrdě ideologicky orientovaná, a to často na úkor umělecké kvality i pravdivosti (socialistický realismus je vlastně protimluv, protože více než realitu zobrazoval ideologická přání režimu).

Zasloužilý umělec

Zasloužilý umělec byl čestný titul, kterým byli státem oceňováni zvlášť vynikající a zasloužilí umělci; vyšší ocenění byl potom čestný titul národní umělec. Tento model ocenění umělců se prosadil v Sovětském svazu. Tam se ještě kategorie „zasloužených umělců“ rozlišovala na заслуженный артист (zaslužennyj artist), který oceňoval umělce múzických umění, a заслуженный художник (zaslužennyj chudožnik) pro výtvarné umělce. V Československu byl titul zřízen vládním nařízením o zasloužilých umělcích č. 55/1953 Sb. a zrušen zákonem o státních vyznamenáních č. 404/1990 Sb. Titul měl čestný charakter a stejně jako vyšší ocenění národní umělec se udělovalo za celoživotní dílo, oceněný získal listinu (diplom). Naopak toto nižší ocenění udělovala pouze vláda (ne prezident) a na rozdíl od národního umělce držitele hmotně nezajišťovalo.

Čínské znaky

Čínské znaky (čínsky: 漢字, 汉字, pinyin: Hànzì, český přepis: Chan-c', japonsky: Kandži 漢字, korejsky: Hanča 한자) jsou písemná soustava, která je používána pro zápis čínských jazyků (čínštiny, kantonštiny aj.), částečně japonštiny, příležitostně korejštiny a v minulosti též vietnamštiny.

Čínské písmo patří mezi starověká písma a jde o nejdéle soustavně používané písmo na světě. Existuje legenda o Cchang-ťieovi, která popisuje jeho vznik. Podle jedné verze této legendy byly čínské znaky vynalezeny, když Cchang-ťie (okolo roku 2650 př. n. l.), byrokrat za legendárního Žlutého císaře, na hoře Jang-sü (dnes v provincii Šan-si) lovil zvěř, když uviděl želvu, jejíž žíly přitáhly jeho pozornost. Inspirovala ho možná logika skrytá v těchto žílách a díky tomu se rozhodl studovat přírodu. Prozkoumal zvířata celého světa, krajiny světa i hvězdy na nebi a vynalezl první symbolický systém zvaný C' (字), jenž se stal prvním čínským písmem. Také se říká, že toho dne, když se znaky zrodily, čínský lid slyšel truchlení ďábla a viděl obilí padat z nebes jako déšť – to označovalo „druhý vznik světa“.

Řečtina

Řečtina (řecky ελληνική (γλώσσα) – ellinikí (glóssa), tj. řecký (jazyk), nebo ελληνικά – elliniká, tj. řečtina) je indoevropský jazyk používaný autochtonním obyvatelstvem především v Řecku, na Kypru a v částech Turecka, a dále v některých emigračních zemích, jako je Austrálie, Spojené státy, Kanada aj. Novořečtina čili současná řečtina se přímo vyvinula ze starořečtiny. Řečtina tvoří samostatnou vývojovou větev indoevropské jazykové rodiny a vedle aramejštiny a čínštiny je jazykem s nejdelší zachovanou literární tradicí.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.