Kryštof Kolumbus

Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, latinsky Christophorus Columbus, španělsky Cristóbal Colón, portugalsky Cristóvão Colombo, asi 31. října 1451?, Janov20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii.[1] Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci JižníSeverní Ameriky.

V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil VelkéMalé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium.

Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu.[2] Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství.[1]

Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy).[3] Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville.

Kryštof Kolumbus
Sebastiano del Piombo: Kryštof Kolumbus (16. století)
Sebastiano del Piombo: Kryštof Kolumbus (16. století)
Rodné jméno Christophorus Columbus
Jiná jména italsky: Cristoforo Colombo
španělsky: Cristóbal Colón
latinsky: Christophorus Columbus
Narození mezi 22. srpnem a 31. říjnem 1451
Janov, Janovská republika (dnešní Itálie)
Úmrtí 20. května 1506 (ve věku 54 let)
Valladolid, Království Kastilie-León (dnešní Španělsko)
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Katedrála Panny Marie
Národnost janovská
Povolání mořeplavec
Titul admirál oceánského moře; místokrál a guvernér Západní Indie
Nábož. vyznání římský katolík
Manžel(ka) Filipína Moniz de Perestrello (cca 1479-1485)
Partner(ka) Beatriz Henríquez de Harana (cca 1487-1506)
Děti Diego a Ferdinand
Rodiče Domenico Colombo a Susanna Fontanarossa
Příbuzní Diego a Bartoloměj Kolumbus (bratři)
Funkce Governor of the Indies (1492–1500)
Podpis
Kryštof Kolumbus – podpis

Život do roku 1492

Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Hypotézy, podle nichž pocházel z Katalánska,[4] Portugalska,[5] Polska[6] a dalších míst, většina historiků odmítá.[7] Navíc se sám Kolumbus v závěti prohlásil za Janovana.[8] Existují také teorie o tom, že byl španělský Žid.[9][10][11] Jeho otec, Dominik Kolumbus, byl tkadlec vlny a drobný obchodník se sýry v Janově a zhruba od roku 1470 v Savoně.[8] Kolumbova matka byla Zuzana Fontanarossová.

Měl dobře stavěné tělo, postavou byl spíš vyšší, měl oválný bledý obličej, trochu vystouplé lícní kosti s náběhem do brunátna, modré oči, orlí nos a plavé vlasy, které mu začaly šedivět už v mladém věku. Vypadal energicky a také skutečně energický byl, i když jeho způsoby byly nadmíru příjemné a životní návyky mimořádně umírněné. Před každým jednáním, ať bylo sebemíň důležité, se křesťansky pomodlil.

—Ferdinand Kolumbus, Biografie Kryštofa Kolumba, [12]

Už od mládí si hledal obživu jako námořník a obchodník na lodích plujících přes Středozemní moře.[13] Nějakou dobu také pracoval jako žoldnéř pro Reného I. z Anjou.[14] V roce 1476 se poprvé ocitl v Portugalsku, kde zastupoval obchodní dům Centurionů z Janova.[15] V následujících letech kvůli tomu hodně cestoval a dostal se např. na Island,[16] do portugalských osad v Africe, do Anglie a pravděpodobně i do Guinejského zálivu.[15] Na ostrově Porto Santo, kde pro Centuriony nakupoval třtinový cukr, potkal svou budoucí manželku Filipínu Moniz de Perestrello, dceru bývalého kapitána ostrova, se kterou se oženil ke konci roku 1478 nebo na začátku roku následujícího. Měli spolu syna Diega. Je pravděpodobné, že knihy a mapy o oceánských cestách, které zemřelý kapitán zanechal, inspirovaly Kolumba k jeho vlastní výpravě.[15][17] Manželství trávil střídavě v Porto Santu a v Lisabonu. V srpnu 1479 odjel do Janova, kde vystoupil ze služeb Centurionů a vrátil se do Portugalska jako nezávislý kreslič map.[18]

Vidina Asie a vyjednávání

Atlantic Ocean, Toscanelli, 1474
Mapa Toscanelliho, podle které se orientoval Kryštof Kolumbus

Kolumbovy podněty k plavbě na východ cestou přes západ se dají rozdělit do tří skupin: poznatky z přírody, autorita spisovatelů a údaje mořeplavců.[17] O plavbě začal uvažovat nejspíše až když se v roce 1476 dostal do Portugalska. V první fázi svých studií četl např. Dějiny papeže Pia II., Traktáty Petra z Ailly, překlad Milionu Marca Pola v latině, a také díla Plinia staršího a Plútarcha.[19]

Že je Země kulatá, se v Kolumbově době všeobecně uznávalo. Při výpočtech jejího obvodu se Kolumbus opíral o výpočty Klaudia Ptolemaia a arabského astronoma Alfragana; arabské a italské míle ale považoval za stejně dlouhé a proto se dopočítal menší vzdálenosti.[17]

Mezi spisovateli, z kterých čerpal, byli například Aristotelés, Strabón, Plinius starší, Seneca a Paolo dal Pozzo Toscanelli.[20] Toscanelli již dříve přišel s návrhem cesty do Asie západním směrem a požádal o financování výpravy portugalského krále, byl však odmítnut.[21] Z Kolumbovy korespondence se zachovaly dva dopisy, v nichž Toscanelli Kolumba v jeho plánech podporoval.[22] Mezi nimi byla i mapa světa, kterou sám vytvořil.[22]

A nedivte se, že nazývám západními ony kraje, kde se nachází koření, ačkoli se obecně nazývají východní, protože ti, kdo poplují stále na západ, plavbou k protinožcům doplují do těchto krajů (…) Z města Lisabonu přímou čarou směrem na západ až k nejušlechtilejšímu a převelikému městu Quinsay je na mapě zaznamenáno šestadvacet úseků, z nichž každý měří 250 mil.

—Paolo dal Pozzo Toscanelli, dopis Kryštofu Kolumbovi, [22]

Od různých námořníků také slyšel o opracovaných kusech dřeva, které donesly západní větry, nebo o lidských mrtvolách s nápadně širokým obličejem, objevených na Azorách. Těmto údajům Kolumbus věřil a považoval je za významné.[20]

V roce 1484 předložil své návrhy na cestu do Asie portugalskému králi Janu II. Portugalskému,[18] synovci Jindřicha Mořeplavce. Ten dal návrh posoudit třem svým poradcům, kteří ho odmítli jako neproveditelný.[23] Jan II. nechtěl Kolumba patrně podpořit také proto, že Portugalsko se v té době soustředilo na území Afriky; cesta do Asie by byla odklonem k nejistému cíli.[21]

ColombusMap
Kolumbova mapa, cca z roku 1490, pocházející z dílny Bartoloměje a Kryštofa Kolumbových

Po neúspěchu v Portugalsku Kolumbus ještě v roce 1484 nebo v roce 1485 odcestoval do Španělska.[18][24] Tam se snažil proniknout na královský dvůr, kde v té době vládl Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská, aby mohl předložit svůj návrh na cestu do Asie západní cestou; to se mu nakonec povedlo někdy v roce 1486.[25] Pak musel čekat do roku 1488, než jeho projekt přezkoumá královská rada.[26] Zatím vyslal svého bratra Bartoloměje do Anglie, aby nabídl jeho návrh anglickému králi Jindřichu VII. Tudorovi; žádnou zprávu od něj ale nedostal.[24] Kolumbus byl od roku 1486 v královských službách španělských a v roce 1487 potkal Beatriz Enríquez de Harana, která se stala jeho družkou; nikdy se s ní však neoženil.[26] V roce 1488 mu porodila syna Fernanda.

V roce 1488 královská rada pro geografické záležitosti Kolumbův plán zamítla, nejspíše kvůli rozporu jeho výpočtů s všeobecně uznávanými poznatky.[26] Poté si Kolumbus zařídil, aby se o něm ve Španělsku jednalo znovu.[26] Mezitím psal Janu II. a znovu se snažil u něho získat peníze na cestu.[27] Téměř po třech letech čekání se na konci roku 1491 Kolumbus svěřil se svými problémy převorovi kláštera La Rábida Juanu Pérezovi s tím, že půjde hledat štěstí do Francie. Ten se obrátil přímo na královnu Isabelu, která slíbila, že po dobytí Granady Kolumbovi poskytne na výpravu prostředky. Granada do rukou Španělů padla 2. ledna 1492.[28]

Jednání mezi Kolumbem a královským dvorem nejprve ztroskotalo na Kolumbových požadavcích na odměnu, podle dvora přemrštěných. Žádal totiž, aby byl jmenován admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, povýšen do šlechtického stavu a aby mu královský dvůr zajistil vysokou odměnu a privilegium na další objevné plavby. Díky Kolumbovým přátelům ale královský dvůr nabídku 17. dubna 1492 přijal.[28]

Výpravy

Viajes de colon cs
Výpravy Kryštofa Kolumba

První výprava

3. srpna 1492 vyplul Kolumbus se třemi karavelami z přístavu Palos de la Frontera blízko Huelvy.[29] Největší loď Santa María, které velel Juan de la Cosa, byla dlouhá 39,1 metrů, Pinta byla dlouhá 17,8 metrů a velel jí Martín Alonso Pinzón a Niña, které velel Vicente Yáñez Pinzón, měřila 17,1 metrů.[30] Flotila celkem čítala asi sto mužů.[31] Během celé plavby si Kolumbus psal lodní deník, který se zachoval v upravených opisech.[32][pozn 1]

Veliteli malé flotily, první transoceánské flotily, je skoro jedenačtyřicet roků a má bílé vlasy. Jen jedna odbojná kadeř připomíná jeho kštici v mládí. Je robustní, ne však tlustý, obličej je poznamenán větrem a solí jako obličej všech námořníků, je přísný, ale pohotový k náhlému oživení úsměvem. Usmívá se a modlí se jako horlivý katolík, jímž je.

—Cesare de Lollis, Život Kryštofa Kolumba, str. 76

Nejprve se Kolumbus vydal na Kanárské ostrovy.[29] První problém nastal tři dny po vyplutí, 6. srpna, kdy prasklo kormidlo Pinty. Proto ji poslal do opravy na ostrov Las Palmas, kdežto zbývající dvě lodě zastavily 12. srpna na ostrově La Gomera, kde se zdržely 10 dní. Když pak dorazily na Las Palmas, během sedmi dní byla Pinta opravena a 1. září flotila vyplula na Gomeru. 6. září pak opustila poslední známý přístav a vydala se na západ.[33]

Columbus1
Mapa první výpravy

Při plavbě se posádka občas domnívala, že v dáli vidí zemi. 8. října se objevila na hladině čerstvá tráva.[34] 10. října si posádka stěžovala na délku cesty, Kolumbus je povzbudil a slíbil jim část zisku z obchodní cesty.[35] 11. října byla na hladině nalezena větévka šípkové růže, rákos a kousky opracovaného dřeva. V deset hodin večer Kolumbus sám uviděl světlo na pevnině, které se třepotalo. Ukázal ho Pedrovi Gutiérrezovi, který ho utvrdil, že skutečně jde o světlo.[36] Ve dvě hodiny po půlnoci, dne 12. října ohlásil Rodrigo z Triany, který plul na Pintě, že vidí zemi. Stal se tak prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Kolumbus ale toto prvenství a odměnu 10 tisíc maravedí stálé penze přiřkl sobě, neboť se domníval, že on byl tím prvním.[37]

Columbus Taking Possession
Kolumbus v Novém světě

Ten den dopoledne se flotila vylodila na ostrově Guanahaní v dnešních Bahamách, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Kolumbus spolu s Martínem Alonsem Pinzónem, Vicencem Yaňezem, notářem Escobedou, Rodrigo Sanchézem ze Segovie zabrali tento ostrov pro svého krále a královnu.[38] Na ostrově byli domorodci, které Kolumbus popsal jako přátelské, dobře tělesně stavěné, nahé a beze zbraní. Ale protože se od nich nedověděl, kde se nachází zlato, vyplul 14. října severozápadním směrem na jiný ostrov. Po několika nezdařených[pozn 2] zastávkách připlul 28. října na Kubu.[39][pozn 3]

6. listopadu přistál Kolumbus na ostrově Haiti, který pojmenoval Hispaniola.[40] V noci z 24. na 25. prosince na břehu ostrova ztroskotala Santa María. Kolumbus byl přijat místním kasikem Guacanarim. Na místě nechal vystavět pevnost Navidad a zanechal tam 43 lidí jako posádku pevnosti.[41]

12. ledna 1493 flotila – teď už pouze o dvou lodích – naposledy přistála na Hispaniole a při této zastávce se poprvé setkala s nepřátelským chováním domorodců.[42] Kolumbus potom vyplul zpět do Španělska; s sebou vezl 10 Indiánů a vzorky různých věcí (např. bavlny nebo aloe), kterými chtěl dokázat bohatství objevených krajů.[43]

18. února doplul na ostrov Santa MariaAzorském souostroví.[44] Tam se loďstvo zdrželo, protože Portugalci zajali několik Kolumbových lidí a několik dní je nechtěli propustit. 5. března Kolumbus zakotvil v Cascais několik kilometrů západně od Lisabonu[pozn 4] a 13. března se vydal do Palosu, kde zakotvil o dva dny později.[45]

Přijetí ve Španělsku a přípravy na další cestu

Vidím podle výsledku této cesty, že Bůh provedl zázračný důkaz o tom, co říkám, jak je možno poznat z tohoto mého spisu, a to zřejmými zázraky, které činil v průběhu mé plavby, nemluvě ani o těch, které učinil v můj vlastní prospěch, když jsem byl dlouhou dobu na dvoře Vašich Výsostí v nelibosti a v rozporu s tolika význačnými osobnostmi Vašeho dvora, které byly všechny proti mně, prohlašujíce můj plán za sen nebo podvod. A přece doufám v Boha, že dílo mnou vykonané bude největší slávou křesťanství a že se žádné jiné, tak významné, tak snadno neobjeví.

—Kryštof Kolumbus, Lodní deník, [46]

Ve Španělsku byl slavnostně přijat a zpráva o jeho plavbě se rychle šířila. Krátce po příjezdu odjel do Barcelony, kde v té době sídlil královský dvůr, a tam strávil skoro šest týdnů. Dostávalo se mu projevů náklonnosti od vysoce postavených osobností a mimo jiné zajistil povýšení svých bratrů Bartoloměje a Diega do šlechtického stavu.[46]

V té době se už začala plánovat druhá výprava,[46] oproti té první mnohem větší; během pěti měsíců bylo připraveno sedmnáct plavidel, na něž se chystalo nalodit přes tisíc mužů.[47] Mezi účastníky byli např. Alonso de Hojeda, Juan Ponce de León, Juan de la Cosa a Kolumbův bratr Diego. K úkolům mise patřilo obrátit domorodce Nového světa na křesťanství a založit nové osady a přístavy. Kolumbus zakázal účastníkům výpravy vézt si s sebou vlastní zboží za účelem obchodu; vše řídil on jako místokrál.[47]

Druhá výprava

Columbus2
Mapa druhé výpravy

Druhá expedice vyplula 25. září 1493 z Cádizu a vydala se ke Kanárským ostrovům. 13. října odtamtud vyrazila v jižnějším kurzu než při předchozí výpravě a 3. listopadu přistála u ostrova, který Kolumbus pojmenoval Dominika.[48][pozn 5] Protože na ostrově nebyl přístav, lodě se vydaly dále; další ostrovy Kolumbus pojmenoval Marie-Galante a Guadeloupe.[49] Na Guadeloupe se poprvé přesvědčil o kanibalismu Karibů. Dále výprava doplula na ostrovy Montserrat, Redonda, Antigua a St. Croix.[50] Poté se vydala přes dnešní Panenské ostrovy a Portoriko na Hispaniolu, kde 28. listopadu přistála na místě, kde rok předtím ztroskotala Santa María.[48]

Z původní pevnosti Navidad zbyly jen trosky. Když Kolumbus navštívil Guacanariho (kasika z první výpravy), dozvěděl se, že někteří lidé z pevnosti zahynuli kvůli nemoci a některé pobili poddaní sousedního kasika.[51] Poté se Kolumbus na severovýchodní části Hispanioly rozhodl vybudovat novou osadu, kterou nazval Isabela na počest kastilské královny. Mezitím sbíral informace o ostrově a snažil se nalézt naleziště zlata. Od dvou skupin, které vyslal do nitra ostrova, dostal zprávy o bohatých nalezištích tohoto kovu.[52] Kolumbus se proto rozhodl vyslat 12 lodí zpět do Španělska, aby podaly zprávu o dosavadním průběhu plavby a předvedly výsledky obchodní kořisti; z Hispanioly vypluly na počátku února 1494.[53]

Kolumbus se rozhodl prozkoumat další ostrovy; 24. dubna z Hispanioly vyplul se třemi karavelami, zatímco vedení nad Isabelou svěřil pětičlennému výboru, v jehož čele stál Kolumbův bratr Diego.[54] Jeho první zastávkou byla Kuba a o několik dní později se vydal na Jamajku. Žádné zlato tam ale nenašel a tak se 14. května vrátil zpět na Kubu.[55] Plavil se podél jejího jižního břehu, poté se vrátil, obeplul Jamajku a dále Hispaniolu podél jižního pobřeží, až 29. září 1494 dorazil do Isabely.[56]

Do Isabely mezitím doplul jeho bratr Bartoloměj, s kterým se přes sedm let neviděl, a Kryštof mu udělil titul guvernéra Indie.[57] V době Kolumbovy nepřítomnosti se zhoršily vztahy mezi Španěly a Indiány, z kterých si Španělé dělali otroky. Kolumbus chtěl potlačit vzpoury a tak nechal několik domorodců zavraždit a mnoho dalších poslal do Španělska jako otroky.[58] Na počátku roku 1495 proběhlo velké povstání Indiánů, které Kolumbus krvavě potlačil a obnovil tak autoritu Španělska na ostrově.[59]

Kolumbus přenechal Isabelu Bartolomějovi a v březnu 1496 odplul z Hispanioly; do Cádizu dorazil až 11. června. Tentokrát ho nečekalo bouřlivé přivítání – ve Španělsku v době jeho nepřítomnosti opadla počáteční euforie z jeho objevu a začala převládat skupina jeho protivníků. Lidé se navíc začali obávat nemoci pocházející z kolonií, která byla po několika letech nazvána syfilis.[59]

Třetí výprava

Emanuel Gottlieb Leutze - Columbus Before the Queen
Kolumbus před královnou od Emanuela Leutzeho z roku 1843

Na třetí výpravu poskytli Kolumbovi katoličtí králové osm karavel.[60] V lednu 1498 poslal dvě napřed a sám se šesti zbývajícími karavelami a dvěma sty muži na palubě vyplul 30. května 1498 z města Sanlúcar de Barrameda. Vydal se na Kanárské ostrovy, kde loďstvo rozdělil na dvě části: tři karavely měly plout k Hispaniole za Kolumbovým bratrem Bartolomějem, který tam mezitím založil Santo Domingo, a Kolumbus se třemi zbývajícími karavelami se rozhodl plout nejdříve na Kapverdy.[61] Z nich se pak vydal na jihozápad, pak směr ale stočil více na západ.

Columbus3
Mapa třetí výpravy

31. července objevilo Kolumbovo loďstvo ostrov, který Kolumbus pojmenoval Trinidad. Odtud posádka viděla první opravdovou pevninu, výběžek dnešní Venezuely. Kolumbus si nejdříve myslel, že jde o ostrov, 15. srpna si do deníku nicméně poznamenal, že už je přesvědčen, že je to pevnina. Když tam na začátku srpna přistál, bylo to nejspíše poprvé, co Španělé vstoupili na americkou pevninu.[62] Kolumbus se rozhodl doplout za svým bratrem (při cestě objevil ostrov Margarita) a 22. srpna 1498 vplul do přístavu Santo Domingo.[63]

Na Hispaniole mezitím Francisco Roldán, nejvyšší soudce v Isabele, zahájil vzpouru proti vládě Bartoloměje, ke které se přidalo mnoho osadníků.[64] Když tam Kolumbus přijel, chtěl se s Roldánem dohodnout a situaci uklidnit; Roldán po něm žádal ústupky,[pozn 6] které Kolumbus nakonec přijal.[65] Roldán začal rozšiřovat své pravomoci, např. jmenoval Kolumbovy úředníky a rozděloval půdu.[66] Také si u kastilských králů stěžoval na obchod s otroky, kterým se Kolumbus snažil nahradit slíbené zlato.[67] Proto 23. srpna 1500 v Santo Domingu přistály dvě karavely, které na palubě vezly mimo jiné Francisca de Bobadilla.[68][pozn 7]

Francisco de Bobadilla prohlašoval, že byl od kastilských králů pověřen úřadem dočasného soudce a guvernéra. Zatkl všechny tři bratry Kolumby přítomné na ostrově (Kryštofa, Diega a Bartoloměje) a nechal je poslat do Španělska, kam připluli na konci listopadu.[68] Královští manželé je propustili a pozvali Kolumba do Granady, kde zrovna sídlili. Tam prohlásili, že s Bobadillovou tvrdostí nemají nic společného.[69]

Čtvrtá výprava

Eclipse Christophe Colomb
Kryštof Kolumbus předvídá zatmění Měsíce
Columbus4
Mapa čtvrté výpravy

Královský dvůr Kolumbovi financoval i čtvrtou výpravu pod podmínkou, že nepřistane na Hispaniole.[70][pozn 8] Kolumbus vyplul 9. května 1502 opět z Cádizu se čtyřmi karavelami a téměř 140 muži, mezi nimiž byl i jeho bratr Bartoloměj a syn Fernando.[71] Nejdříve se vydal do Arcily v Maroku, poté na Kanárské ostrovy a odtud do Nového světa, kam doplul 15. června. Tentokrát bylo jeho cílem prozkoumat pevninu, na kterou narazil při třetí cestě, a chtěl najít úžinu, kudy by proplul dál na západ.[70] Kolumbus doplul k jižnímu cípu Kuby a odtud se vydal jihozápadním směrem, až doplul k pobřeží Hondurasu. Tam se setkal s muži plujícími ve velké kánoi, kteří Kolumbovi připadali inteligentnější než domorodci, které viděl do té doby.[72]

Odtud Kolumbus vyrazil jižním směrem, v září přistál v Kostarice a pak plul stále jižně k Panamě. Množství zlata, které získával od domorodců, jež cestou potkával, bylo větší než na ostrovech. Na území dnešní panamské provincie Veraguas se snažil založit kolonii, ale kvůli agresivitě místních obyvatel se mu to nepodařilo.[73]

23. června 1503 doplul Kolumbus už jen se dvěma loďmi (dvě zbývající do té doby ztratil) na Jamajku. Lodě byly v tak katastrofálním stavu, že s nimi nebylo možné odplout. Diego Méndez, jeden ze členů Kolumbovy posádky, se rozhodl na kánoi doplavit na Hispaniolu a nechat pro zbytek posádky poslat novou loď.[73] Záchrana pro Kolumba přijela až v červnu 1504; mezitím se mnoho lidí proti němu vzbouřilo a Indiáni se po osmi měsících rozhodli, že se o Španěly starat již nebudou. Kolumbus si jejich loajalitu opět získal tím, že předpověděl zatmění Měsíce.[74] 13. srpna dorazil do přístavu Santo Domingo a v listopadu 1504 se vrátil ze své poslední výpravy zpět do Španělska.[75]

Závěr života

Tumba de Colon-Sevilla
Kolumbův náhrobek v Katedrále Panny Marie v Seville; tumbu nesou králové Kastilie, Leónu, Aragonie a Navarry.[76]

Po návratu z poslední výpravy se Kolumbus usadil v Seville, kde se snažil zajistit svým synům bohatství, tituly a pocty, které mu byly slíbeny. Po smrti jeho ochránkyně Isabely Kastilské (26. listopadu 1504) se mu to ale moc nedařilo. Pro jeho dědice byl uznán pouze titul admirál; tituly místokrál a guvernér Západní Indie byly potvrzeny jen jemu.[77]

Kolumbus se později usadil ve Valladolidu, kde zemřel 20. května 1506 ve věku 54 let. Jeho ostatky byly uchovány nejdříve ve Valladolidu a poté od dubna 1509 v klášteře de las Cuevas v Seville. Roku 1542 byly převezeny do katedrály v Santo Domingu a v roce 1795, když Hispaniolu obsadili Francouzi, byly přemístěny do Havany na Kubě. Když Kuba získala nezávislost na Španělsku v důsledku Španělsko-americké války v roce 1898, byly Kolumbovy ostatky v roce 1892, ke čtyřstému výročí jeho objevu, převezeny zpět do Sevilly.[78] Někteří lidé tvrdí, že kvůli náhodné záměně zůstaly v Santo Domingu, ale moderní testy DNA naznačují, že kosti v Seville jsou opravdu Kolumbovy; je ale možné, že některé se nacházejí i jinde.[79][80]

Kolumbův syn a hlavní dědic Diego, který zdědil titul admirála, zemřel v roce 1526. Jeho vnuk, také Diego, zemřel v roce 1578 a tím vymřelo Kolumbovo mužské legitimní potomstvo.[78]

Odkaz

V roce 1499 se Alonso de Hojeda spolu s Juanem de la Cosa a Amerigem Vespuccim vypravili na samostatnou výpravu do Ameriky a připluli do dnešního Surinamu, odkud pluli severně podél pobřeží Guyany a Venezuely. Ve stejný rok se k Americe vypravil i Vicente Yáñez Pinzón, který se vydal podél pobřeží jižně a doplul k ústí řeky Amazonky. V roce 1500 doplul k pobřeží Brazílie portugalský mořeplavec Pedro Álvares Cabral a přiřkl ji Portugalsku.[81] Vespucci byl jedním z hlavních zastánců teorie, že Kolumbus ve skutečnosti objevil nový kontinent, a německý kartograf Martin Waldseemüller na své mapě světa označil nový kontinent (identifikována byla pouze jižní část) slovem „America“.[82] V roce 1538 nazval Gerhard Mercator Amerikou celý kontinent.[83]

Kolumbův objev znamenal počátek španělské conquisty Ameriky[84] a celkově kolonizace Jižní a Severní Ameriky Španělskem, Portugalskem, Nizozemskem, Francií a Velkou Británií. Rok 1492 je někdy považován za symbolický počátek novověku.[85]

Památka

Columbus 1892 Issue-$5
Poštovní známka ke čtyřstému výročí Kolumbovy plavby

Několik geografických útvarů ve Spojených státech nese po Kolumbovi jméno Columbus nebo Columbia, mezi nimi např. hlavní město Ohia[86] a hlavní město Spojených států.[87] Mimo USA nese Kolumbovo jméno např. stát Kolumbie.[88] V mnoha zemích Ameriky a ve Španělsku se každoročně 12. října (nebo druhé pondělí v říjnu) slaví Kolumbův den.

Současná měna Kostarikycolón – převzala svůj název ze španělské formy mořeplavcova příjmení. Druhé nejvýznamnější město Panamy se též nazývá Colón.

V roce 1893 proběhla v Chicagu Kolumbova světová výstava na oslavu 400. výročí Kolumbova připlutí do Ameriky v roce 1492. Expo během šesti měsíců trvání navštívilo více než 27 milionu lidí.[89] Pošta Spojených států se do oslav zapojila vydáním 16 typů poštovních známek pod názvem Columbian Issue, na kterých byl zobrazen Kolumbus, královna Isabela a další. Během Expa se prodalo přes 2 miliardy těchto známek za celkem 40 milionů amerických dolarů.[90]

Odkazy

Poznámky

  1. Záznamy lodního deníku jsou dostupné např. na konci knihy Život Kryštofa Kolumba (viz kapitola Literatura).
  2. Kolumbovým hlavním cílem bylo najít zlato. Domorodci měli zlata málo a když se jich na ně Kolumbus ptal, ukázali mu nějakým směrem. Kolumbus žil v domnění, že mu ukazují směr, kterým leží Japonsko, kam se chtěl dostat, i když mu domorodci pravděpodobně nerozuměli. V domněnce ho podporovala i jména, kterými domorodci ostrovy nazývali; některá se podobala výrazu „Cipango“ – tak se Japonsko nazývalo.
  3. Kolumbus se domníval, že Kuba je ve skutečnosti pevnina, a toto přesvědčení mu zůstalo až do smrti. Při druhé výpravě nechal dokonce v červnu 1494 odpřisáhnout členy posádky, že má pravdu.
  4. V Lisabonu Kolumba kvůli vyřizování formalit na palubě navštívil Bartolomeo Diaz. Kolumbus napsal dopis Janu II., který ho poté pozval k sobě k audienci. Kolumbus pozvání přijal a vyprávěl mu o svých objevech.
  5. Španělský název Dominica (neděle) dostal ostrov proto, že byl objeven v neděli.
  6. Roldán si žádal např. dvě lodě, kterými by mohl odplout do Španělska s některými svými lidmi a otroky nebo vyplacení žoldu, který byl po dobu vzpoury jeho lidem zadržen.
  7. Protože Kolumbus předtím poslal královskému dvoru stížnost na Roldána, nejprve si myslel, že Bobadilla jde zatknout jeho.
  8. Kolumbus se na začátku své cesty přece jen pokusil na Hispaniole zakotvit, mimo jiné protože očekával silnou bouři. Guvernér Ovando mu to ale nedovolil; v té době odtud do Španělska odplouvalo 28 lodí, na kterých byli mimo jiné i Kolumbovi nepřátelé Francisco de Bobadilla a Francisco Roldán. Bouře nakonec propukla a většinu těchto lodí zničila.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher Columbus na anglické Wikipedii.

  1. a b Christopher Columbus [online]. Encyclopædia Britannica, 2010. Dostupné online. (anglicky)
  2. Parks Canada — L'Anse aux Meadows National Historic Site of Canada [online]. Pc.gc.ca, 2009-04-24 [cit. 2009-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  3. HERBST, Philip. The Color of Words: An Encyclopaedic Dictionary of Ethnic Bias in the United States [online]. Intercultural Press Inc, 1997-12-31. Dostupné online. ISBN 978-1-877864-97-1. (anglicky)
  4. Govan, F. Christopher Columbus writings prove he was Spanish, claims study. The Daily Telegraph [online]. 2009-10-14. Dostupné online. (anglicky)
  5. da Silva, M. L., da Silva, S. J. Christopher Columbus was Portuguese!. [s.l.]: Express Printing, 2008. ISBN 9781607028246. (anglicky)
  6. Christopher Colombowicz: America's discoverer Polish not Portuguese, claim historians. Daily Mail [online]. 2010-11-29. Dostupné online. (anglicky)
  7. JANÁČEK, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Praha: Panorama, 1992. 322 s. ISBN 80-7038-213-9. S. 116. Dále jen: Janáček 1992.
  8. a b DE LOLLIS, Cesare. Život Kryštofa Kolumba. Praha: Melantrich, 1992. 295 s. ISBN 80-7023-123-8. S. 13. Dále jen: de Lollis 1992.
  9. "Three Sources of Textual Evidence of Columbus, Crypto Jew." Archivováno 17. 10. 2010 na Wayback Machine Tbspr.org.
  10. Wiesenthal, Simon. Sails of Hope: The Secret Mission of Christopher Columbus. Macmillan, 1973.
  11. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/krystof-kolumbus-byl-zid--1144133
  12. de Lollis 1992, str. 28
  13. Janáček 1992, str. 117
  14. de Lollis 1992, str. 17
  15. a b c Janáček 1992, str. 118–121
  16. de Lollis 1992, str. 25
  17. a b c de Lollis 1992, str. 30–31
  18. a b c Janáček 1992, str. 122–124
  19. de Lollis 1992, str. 36
  20. a b de Lollis 1992, str. 32–33
  21. a b de Lollis 1992, str. 49–50
  22. a b c de Lollis 1992, str. 39–40
  23. de Lollis 1992, str. 48
  24. a b de Lollis 1992, str. 51–52
  25. de Lollis 1992, str. 58
  26. a b c d Janáček 1992, str. 129–131
  27. de Lollis 1992, str. 60
  28. a b Janáček 1992, str. 133–135
  29. a b de Lollis 1992, str. 76–77
  30. de Lollis 1992, str. 71
  31. de Lollis 1992, str. 79
  32. Janáček 1992, str. 142
  33. de Lollis 1992, str. 80–82
  34. Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.39, překlad Jan Brechensbauer
  35. Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.39, překlad Jan Brechensbauer
  36. Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.40, překlad Jan Brechensbauer
  37. de Lollis 1992, str. 88
  38. Kolumbův lodní deník, 1942, Nakladatelství Novina Praha, s.41, překlad Jan Brechensbauer
  39. de Lollis 1992, str. 91–92
  40. de Lollis 1992, str. 97
  41. de Lollis 1992, str. 101–102
  42. de Lollis 1992, str. 106
  43. de Lollis 1992, str. 109
  44. de Lollis 1992, str. 116
  45. de Lollis 1992, str. 118–119
  46. a b c Janáček 1992, str. 163–164
  47. a b Janáček 1992, str. 169–171
  48. a b Janáček 1992, str. 175–176
  49. de Lollis 1992, str. 130
  50. de Lollis 1992, str. 132
  51. de Lollis 1992, str. 136
  52. de Lollis 1992, str. 139–140
  53. Janáček 1992, str. 179
  54. Janáček 1992, str. 183
  55. de Lollis 1992, str. 149
  56. de Lollis 1992, str. 154–155
  57. Janáček 1992, str. 186
  58. de Lollis 1992, str. 158–160
  59. a b Janáček 1992, str. 188–190
  60. de Lollis 1992, str. 170
  61. de Lollis 1992, str. 172
  62. de Lollis 1992, str. 173–174
  63. de Lollis 1992, str. 178
  64. de Lollis 1992, str. 181
  65. de Lollis 1992, str. 184–185
  66. de Lollis 1992, str. 188
  67. de Lollis 1992, str. 190
  68. a b de Lollis 1992, str. 192–194
  69. de Lollis 1992, str. 197
  70. a b de Lollis 1992, str. 202–204
  71. de Lollis 1992, str. 212
  72. de Lollis 1992, str. 205
  73. a b de Lollis 1992, str. 217–219
  74. de Lollis 1992, str. 223
  75. de Lollis 1992, str. 225
  76. Tomba de Colón [online]. Columbus Monuments Pages, 2002-03-12 [cit. 2011-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
  77. de Lollis 1992, str. 226–227 a 230–231
  78. a b de Lollis 1992, str. 233
  79. Lorenzi, R. DNA Suggests Columbus Remains in Spain. Discovery Channel [online]. 2004-10-06. Dostupné online. (anglicky)
  80. DNA verifies Columbus’ remains in Spain. MSNBC [online]. Rev. 2006-05-19. Dostupné online. (anglicky)
  81. Janáček 1992, str. 211–213
  82. BOROVIČKA, Michael. Ameriga Vespucciho - (Ne)zasloužená sláva. Lidé a Země. Září 2006. Dostupné online. ISSN 0024-2896.
  83. Janáček 1992, str. 218
  84. Bolton, H. E., Marshall, T. M. The Colonization of North America 1492 to 1783. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 1458868648. S. 13. (anglicky)
  85. Ploetz, J. P. Epitome of Ancient, Mediaeval and Modern History. [s.l.]: Forgotten Books Dostupné online. ISBN 1173587152. S. 1. (anglicky)
  86. Columbus [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
  87. Washington [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
  88. Columbia [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
  89. Bolotin, N., Laing, Ch. The World's Columbian Exposition: the Chicago World's Fair of 1893. [s.l.]: University of Illinois Press, 2002. Dostupné online. (anglicky)
  90. John Wanamaker [online]. United States Postal Service, 2005-03 [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • JANÁČEK, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Praha: Panorama, 1992. 322 s. ISBN 80-7038-213-9.
  • DE LOLLIS, Cesare. Život Kryštofa Kolumba. Praha: Melantrich, 1992. 295 s. ISBN 80-7023-123-8.
  • VARELA, Consuelo. Kryštof Kolumbus a tajemství zvonu ze Santa Maríi. Praha: Mladá fronta, 2010. 223 s. ISBN 978-80-204-1950-7.
  • DUVIOLS, Jean-Paul. Po stopách Kryštofa Kolumba. Praha: Euromedia Group, 2005. 127 s. ISBN 80-242-1467-9.
  • VYSKOČIL, Albert; BEDNÁŘOVÁ, Jitka. Kryštof Kolumbus; Svatý mořeplavec. 3. vyd. Brno: Atlantis, 2000. 429 s. ISBN 80-7108-208-2.
  • Čech přítelem Kolumba? [Martinus Bohemus, cestovatel]. Lidová demokracie, 20. 5. 1983.

Související články

Externí odkazy

Aravakové

Aravakové je obecný název pro velkou etnickou skupinu indiánů Jižní Ameriky a Karibiku. Jde o skupinu vzájemně příbuzných etnik, hovořících jazyky aravacké jazykové rodiny. Patří k nim například Paresíové, Mochové, Goachirové, Taínové, Ašáninkové, Apuriňové, vlastní Aravakové, Terenové, Banívové, Mačigengové, Kulinové a mnoho dalších etnických skupin v oblasti Velké Amazonie a Karibiku. Na Velkých Antilách byli téměř vyhlazeni španělskými conquistadory. Z Malých Antil je již dříve vytlačili Karibové. Mají rozvinuté tropické zemědělství, založené hlavně na pěstování manioku, mimoto se věnují i lovu, rybolovu a sběru divoce rostoucích rostlin. Žijí většinou v osadách tvořených velkými společnými domy malokami, v nichž přespávají v hamakách. Právě slova maloka a hamaka pocházejí z aravackých jazyků. K dalším vžitým aravackým výrazům patří například batáty (z toho i angl. potato- brambory), tabák (ačkoli původnně ve významu dýmka, nikoli rostlina), kvajáva, papája, mangrove, kánoe, savana, kajman, leguán (ze slova iguana) nebo kolibřík (ze slova colibri nebo culibri), ale také místní názvy Jamajka, Guyana a Orinoko. Příslušníci aravackých etnik vynikají v uměleckých řemeslech, zejména v keramice a košíkářství, také dokázali zpracovávat zlato za studena. Byli to první indiáni, na které narazil na svých výpravách Kryštof Kolumbus, právě proto se tolik aravackých slov vžilo v evropských jazycích.

Generální kapitanát Portoriko

Generální kapitanát Portoriko (španělsky Capitanía General de Puerto Rico) byl název španělské kolonie, která zahrnovala karibský ostrov Portoriko a přilehlé menší ostrovy. Ostrov navštívil Kryštof Kolumbus při své druhé cestě v roce 1493, první španělská osada byla založena roku 1508. Formálně byl součástí místokrálovství Nové Španělsko a audiencie Santo Domingo. Generální kapitanát (instituce španělské koloniální správy vojenského charakteru) byl na ostrově oficiálně zřízen roku 1580, aby mohl lépe čelit útokům cizích bukanýrů, korzárů a pirátů a zvýšil bezpečnost španělských lodí v západním Karibiku. Nejvyšším představitelem byl generální kapitán, který byl zároveň i guvernérem ostrova. Portoriko zůstalo španělskou državou až do roku 1898, kdy přešlo pod správu USA.

Holguín

Holguín je město ve východní části Kuby, středisko stejnojmenné provincie. Je známé také pod přezdívkou „Kubánské město parků“ (Ciudad cubana de los parques).

Holguín se nachází ve vnitrozemí, avšak poblíž místa, kde přistál roku 1492 Kryštof Kolumbus. Místo bylo osídleno už od 16. století.

Funguje zde mezinárodní letiště Frank País a končí zde odbočná trať z magistály Havana - Santiago de Cuba.

Slavným obyvatelem města byl spisovatel Reinaldo Arenas, který zde prožil mládí.

Huelva

Huelva je město v jihozápadním cípu Španělska. Leží v západní Andalusii, 8 km od pobřeží Cádizského zálivu Atlantiku na soutoku řek Tinto a Odiel. Je centrem provincie Huelva, jedné z osmi provincií Andalusie. Huelva má 149 000 obyvatel (2009).

Místo bylo osídleno již ve 3. tisíciletí př. n. l., později zde sídlili Féničané, Římané, Vizigóti a Arabové, na nichž město dobyl Alfons X. roku 1257. Z huelvského přístavu Palos de la Frontera vyplouval Kryštof Kolumbus na svou první výpravu do Indie.

Jižní Amerika

Jižní Amerika je jižní část amerického kontinentu, která se nachází na západní polokouli. Její větší část je na jižní polokouli, menší na severní polokouli (čtyři země – Venezuela, Guyana, Surinam a Francouzská Guyana – leží celým svým územím na severní polokouli). Kontinentem prochází rovník a obratník Kozoroha; kontinent je na západě ohraničen Tichým oceánem, Atlantským oceánem je ohraničen na východě. Jižní Amerika je spojena se Severní Amerikou úzkou pevninskou šíjí většinou nazývanou Střední Amerika. K propojení kontinentů došlo z geologického hlediska teprve v nedávné době. Na jihu odděluje Drakeův průliv jižní cíp kontinentu tvořený ostrovem Ohňová země od Antarktidy. Na jih od Ohňové země se nachází Hornův mys, který spojuje Atlantský a Tichý oceán.

Obě Ameriky byly pojmenovány po Amerigo Vespuccim. Poznal jako první, že země, kterou objevil Kryštof Kolumbus není Indie, ale nový kontinent.

Po celé délce západního pobřeží Jižní Ameriky se vypíná pohoří And. Na východ od And, směrem do vnitrozemí se nachází rozlehlé oblasti porostlé tropickým deštným lesem. Většina jihoamerické pevniny východně od And patří do povodí Amazonky.

K prvnímu osídlení Jižní Ameriky došlo zřejmě přechodem lidí přes pevninský most v dnešním Beringově průlivu. Existují ovšem i náznaky migrace z oblasti jižního Tichého oceánu.

Jihoamerický kontinent byl od 16. století do počátku 19. století téměř zcela rozdělen do kolonií pod španělskou a portugalskou správou. V současnosti zde existuje 12 nezávislých republik a 3 závislá území: Francouzská Guyana, Falklandy a Jižní Georgie.

K jihoamerickému kontinentu se počítají také přilehlé ostrovy, z nichž většina je kontrolována zeměmi na kontinentu (např. Galapágy). Ostrovy v Karibiku se přiřazují k Severní nebo Střední Americe.

Kryštof Kolumbus (Milhaud)

Kryštof Kolumbus (Christophe Colomb, Op. 102) je opera Daria Milhauda na libreto Paula Claudela. Opera byla napsána v roce 1928. V roce 1930 ji skladatel přepracoval a premiéra proběhla v německém překladu v Berlíně na scéně Staatsoper Unter den Linden. Skladatel operu přepracoval ještě jednou a nová verze byla uvedena v roce 1955. Tato verze byla uvedena v roce 1956 pod taktovkou dirigenta Manuela Rosenthala.

Mořeplavec

Mořeplavec je cestovatel, námořník nebo obchodník plavící se po mořích a oceánech. V současnosti toto zaměstnání vykonává stále mnoho lidí, ale označení mořeplavec se používá jen ojediněle. V minulosti byli takto označováni významní objevitelé a cestovatelé jako byl například James Cook, Kryštof Kolumbus nebo Fernão de Magalhães, ale i běžní námořníci zaměstnaní na lodích obchodních společností nebo ve službách panovníků.

Novověk

Novověk je označením dějinné epochy v evropských i mimoevropských oblastech. Za symbolický počátek novověku se nejčastěji považuje rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Uvádí se též rok 1485, kdy skončila v Anglii válka Růží, dále 1453 (dobytí Konstantinopole Turky), vynález Guttenbergova knihtisku (před rokem 1450), 1517 (zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem) nebo 1526 (bitva u Moháče). Někdy se za počátek novověku považuje rok 1640 (začátek občanské války v Anglii).

Konec novověku (a počátek moderních dějin) je možné umístit na závěr 18. století (např. události Velké francouzské revoluce roku 1789), nebo ke konci 19. století či na začátek 20. století (konec první světové války roku 1918).

V širším pojetí se však lze setkat i s vymezením 1492 až současnost, zahrnujíc tak moderní dějiny jako součást novověku. Historikové dávají často přednost pojmu raný novověk.

První výprava Kryštofa Kolumba

První výprava Kryštofa Kolumba započala 3. srpna 1492, kdy Kryštof Kolumbus vyplul na svou první plavbu do domnělé Indie ze španělského přístavu Palos de la Frontera se třemi loděmi - Niña, Pinta a Santa María (nikdy nebyly oficiálně pojmenovány). Patřily muži jménem Juan de la Cosa (španělský kartograf, dobyvatel a objevitel) a bratrům Pintónům (mořeplavcům a objevitelům). První Kolumbovou zastávkou byly Kanárské ostrovy, které patřily Kastílii. Tam doplnil zásoby a provedl drobné opravy. 6. září, měsíc po vyplutí ze Španělska, se pak vydal na pětitýdenní cestu napříč Atlantským oceánem.

Zemi poprvé spatřil z lodě Pinta ve dvě hodiny ráno 12. října námořník jménem Rodrigo z Triany, známý také jako Rodríguez Bermejo. Kolumbus pojmenoval ostrov San Salvador (domorodci ho nazývali Guanahani, jedná se o dnešní Bahamy). Který z bahamských ostrovů to byl, dnes přesně nevíme. Nejspíše se však jedná o Samana Cay, Plana Cays nebo ostrov San Salvador (pojmenován v roce 1925 ve víře, že právě to je Kolumbův San Salvador). Původní obyvatelé, na které Kolumbus narazil, byli údajně mírumilovní a přátelští.

Kolumbus také objevil severovýchodní pobřeží Kuby (28. října) a severní břeh ostrova Hispaniola (5. prosince). Tady také ráno o Vánocích 1492 narazila Kolumbova zásobovací loď Santa María na mělčinu a musela zde být zanechána. Tamní indiánský náčelník Guacanagari dovolil mořeplavcům, že se jich tu může několik usadit a byla zde založena první osada La Navidad, kde zůstalo 39 mužů.

Na zpáteční cestě mířil Kolumbus do Španělska, leč špatné počasí ho navedlo do portugalského Lisabonu. 4. března 1493 zakotvil vedle královské hlídkovací lodě. Po více než týdnu stráveném v Portugalsku vyplul do Španělska. Zprávy o objevení nové země se rychle rozšířily celou Evropou. Do Španělska se dostal 15. března.

Trinidad

Trinidad je ostrov v Karibském moři. Je to nejrozsáhlejší a nejlidnatější ostrov státu Trinidad a Tobago. Trinidad je nejjižnější ostrov v Karibiku a nachází se 11 km severně od pobřeží Venezuely. Rozloha ostrova je 4 769 km².

Prvním Evropanem, který na ostrově přistál, byl Kryštof Kolumbus, který roku 1498 během své plavby do „Nového světa“ tento ostrov objevil a pojmenoval ho La Trinidad (Trojice). Trinidad zůstal ve španělských rukou až do roku 1797, kdy se tu usadili Francouzi a afričtí otroci.

V roku 1888 byly Trinidad a Tobago sloučeny do jedné korunní kolonie. V roce 1976 Trinidad a Tobago vyhlásily nezávislost na Britském impériu a staly se nezávislou republikou.

Největším městem na ostrově je Port of Spain, který se nachází na severozápadě ostrova.

Narodili se zde známe osobnosti jako například Nicki Minaj.

Zlaté maliny za rok 1992

Zlaté maliny za rok 1992 byly udělovány 28. března 1993 v Hollywood Roosevelt Hotel v Kalifornii k uctění nejhorších filmů roku. Nejvíce nominací získal film Osobní strážce, celkem 7.

Západní Indie

Západní Indie je historické souhrnné pojmenování pro antilské ostrovy a bahamské souostroví, v širším pojetí pak celého amerického kontinentu. Pojem Západní Indie vznikl na počátcích evropské kolonizace Ameriky, když byl Kryštof Kolumbus přesvědčen, že objevil západní cestu do Indie. Výraz Západní Indie se píše s velkým písmenem Z pro odlišení karibské oblasti od západní části indického subkontinentu, pro který se používá malé z.

I přes cizojazyčné názvy (anglický výraz West Indies či španělský Indias Occidentales), které jsou v plurálu, v češtině je běžnější název Západní Indie v singuláru (ta Západní Indie, nikoli ty Západní Indie).

Španělští mořeplavci a cestovatelé

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.