Kniha Jozue

Kniha Jozue (hebrejsky יהושע‎‎, Jehošu'a), je šestá kniha v biblickém kánonu Starého zákona. Je v ní popsáno dobývání „Zaslíbené země“ a následné rozdělování země na podíly, tedy doba okolo 14.12. stol. př. n. l. Autorství knihy je tradicí přisuzováno izraelskému vojevůdci Jozuemu, nástupci Mojžíše.

Kniha je zařazena za Tóru (Pentateuch), v hebrejském kánonu mezi Přední proroky, v křesťanských kánonech mezi knihy dějepisné knihy.

Prise de Jéricho
Dobytí Jericha. Iluminace Jeana Fouqueta k francouzskému rukopisu Židovských starožitností Flavia Iosepha z roku 1475

Obsah

Knihu Jozue lze rozdělit na čtyři části:

Přechod do zaslíbené země (Joz 1,1–5,12)

Popisuje vyslání dvou zvědů do Jericha. Dále je v knize popisováno zázračné přejití řeky Jordán. Bůh způsobil, aby se vody zastavily jako hráz proti proudu a dolní vody odtekly do moře. Potom celý Izraelský národ přešel přes řeku po suché zemi. Jakmile všichni Izraelité přešli řeku, voda opět začala téci. Poté nechal Jozue postavit pamětní kameny a slaví se svátek Pesach.

Dobývání Kanaánu (Joz 5,13–12,24)

Prvním městem, které Izraelité dobývají, je silně opevněné Jericho. Město je dobyto opět zázrakem. Jozue dostal od Boha pokyny k jeho dobytí. Jozue měl s vojskem po šest dní pochodovat jednou denně okolo města s průvodem kněží, kteří troubí na beraní rohy a nesou „truhlu smlouvy“. Sedmý den mají obejít město sedmkrát a nakonec mají všichni válečníci křičet válečný pokřik. Při tomto pokřiku se zdi Jericha zhroutí a vojáci vtrhnou do nechráněného města a zničí ho.

Další město, které má být oddáno zničení, je Aj. První tažení proti Aji končí naprostým neúspěchem. Ajští muži obrátí na útěk 3000 izraelských vojáků. Bůh ukazuje na příčinu této porážky. Izraelité ztratili Boží vedení, protože se mezi nimi našel zloděj, který i přes přímý zákaz ukradl z Jericha něco a skryl to. Teprve, když byl viník odhalen a popraven, začíná Bůh Izraelitům opět žehnat a zjevuje jim novou strategii, která vede k dobytí a zničení města. Jozue je oslavován jako hrdina a výborný stratég. Vůči poraženým nepřátelům si často počíná z dnešního pohledu velmi krutě, ovšem v souladu s Božím záměrem a s tehdejšími morálními normami.

Zprávy o vpádu Izraelitů do Kanaánu se rychle rozšíří a řada drobných kananejských království se spojí ve snaze zastavit postup Jozua a jeho vojska. Jedině Gibeonité pod záminkou, že jsou z daleké země, uzavřou s Jozuem smlouvu o míru. Když je později tato lest odhalena, Jozue smlouvu neporuší a Gibeonity ušetří. Dokonce poskytne ochranu Gibeonu, když na něj chtějí zaútočit ostatní králové a potrestat ho za zběhnutí k nepříteli. Město Gibeon je ochráněno dalším Božím zázrakem, když z nebe začnou na nepřátele padat veliké kroupy a zabijí víc nepřátel než vojáci. Aby byli zničeni všichni nepřátelé, Bůh způsobí, aby se zastavilo Slunce a nezapadlo.

Dalšími dobytými městy jsou Makeda, Libna, Lachiš, Eglon, Hebron, Debir, Chacor a další. Jozue tak porazil s Boží pomocí vojska, která byla daleko silnější a početnější než Izraelité. Celkem porazil 31 králů.

Rozdělování země na podíly (Joz 13–22)

Země je rozdělována losem na podíly. Kmen Levi nedostává žádný územní podíl a Levité slouží pro celý Izrael jako kněží, učitelé a pomocníci ve věcech týkajících se uctívání. Prostředky k obživě mají částečně z desátků od ostatních kmenů. Levitům je vyhrazeno 48 sídelních měst. Šest z nich je označeno jako tzv. útočištná města a může v nich najít ochranu ten, kdo neúmyslně zabije člověka. „Stan setkávání“ (miškan) byl postaven v Šílu.

Jozuova napomenutí na rozloučenou před smrtí (Joz 23–24)

Jozue pokorně připisuje zásluhu za vítězství Bohu. Vybízí Izraelity, aby dodržovali zákon, který dostali od Mojžíše. Varuje před falešnými bohy a před modlářstvím. Jozue umírá ve věku 110 let a je pohřben v Timnat-serachu.

Biblická kritika

Etická otázka války a genocidy

Izraelité dostali od Boha příkaz vyhladit všechny původní pohanské obyvatele Země zaslíbené (Dt 20,16–18). Tato otázka je diskutována zejména mezi křesťanskými teology, kteří nacházejí různá východiska, vždy je však zdůrazňován kontext doby, ve kterém se děj knihy odehrává.

Většinou je vypíchnut charakter kanaánského obyvatelstva. Kananejci uctívali boha Baala, který byl známý svou krutostí a nemravností. Při uctívání Baala docházelo k mnoha sadistickým činům, například k obětování dětí. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny hromady popela a zbytky dětských koster, což dokládá, jak rozšířený byl tento odporný zvyk.[1]

„U Kananejců tkvělo uctívání v tom, že se bezuzdně oddávali nemravnosti v přítomnosti svých bohů, což bylo náboženským rituálem, a dále v tom, že zabíjeli své prvorozené děti, aby je obětovali týmž bohům. Zdá se, že se kdysi kananejská země stala jakousi Sodomou a Gomorou celonárodního rozsahu … Měla civilizace tak odporně zvrácená a brutální vůbec právo na další existenci? … Archeologové, kteří provádějí vykopávky v ruinách kananejských měst, se diví, že je Bůh nezničil už dříve.“[2]

Biblická kniha Jozue popisuje vyhlazení Kananejců jako vykonání oprávněného rozsudku od Boha nad zločinci. Zajímavá je zmínka v Gn 15,16, že v době Abraháma (asi před 400 lety) Bůh Amorejce (převládající kananejský kmen) nezničil, protože se jejich provinění ještě nenaplnilo. Nebyli v té době ještě tolik zkažení, že by si zasluhovali všichni vykonání rozsudku.

Historicita vyprávění

Kniha Jozue je spíše ideálním vyprávěním, jak mělo obsazení země vypadat, než jak skutečně vypadalo. Kniha Jozue říká, že země byla dobyta celá, avšak kniha Soudců ukazuje situaci jinou – vypočítává dosud nedobytá města. Také archeologické nálezy nevypovídají jednoznačně o jednorázovém dobytí země. Vzniklo tak několik hypotéz rekonstruujících historickou skutečnost:[3][4]

  1. válečné dobytí země podobné tomu, jaké je popsáno v knize Jozue, avšak s tím, že nebyla dobyta všechna města;
  2. postupné pronikání izraelských kmenů do Kanaánu a pozvolné nabývání převahy nad původním obyvatelstvem;
  3. válečné střety jako vzpoura utlačovaného obyvatelstva (popř. nižší sociální vrstvy), které se zaštiťovalo monoteismem.

Dodnes není v této otázce rozhodnuto.

Odkazy

Reference

  1. Merrill F. Unger, Archaeology and the Old Testament, 1964, s. 279
  2. Halley’s Bible Handbook (1964, s. 161)
  3. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 43-50.
  4. SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8. str 63nn.

Literatura

  • RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. 376 s. ISBN 80-7021-634-4.
  • SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8.

Související články

Externí odkazy

Afik

Afik (hebrejsky אֲפִיק, podle jména vysídlené syrské vesnice Fik a podle biblického města Afek - například Kniha Jozue 13,4, v oficiálním přepisu do angličtiny Afiq, též přepisováno 'Afik) je izraelská osada a vesnice typu kibuc na Golanských výšinách v Oblastní radě Golan.

Bejt Jatir

Bejt Jatir též Mecadot Jehuda (hebrejsky בית יתיר – podle biblického města Jatír, například Kniha Jozue 21,14 – nebo מְצָדוֹת יְהוּדָה, doslova „Pevnosti Judeje“, v oficiálním přepisu do angličtiny Mezadot Yehuda, přepisováno též Metzadot Yehuda, Beit Yatir nebo Bet Yatir) je izraelská osada a vesnice typu mošav na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří, v Oblastní radě Har Chevron.

Bejt ha-Arava

Bejt ha-Arava (hebrejsky בֵּית הָעֲרָבָה, podle biblické lokality „Bét-araba“, kterou zmiňuje Kniha Jozue 15,61, v oficiálním přepisu do angličtiny Bet HaArava, přepisováno též Beit HaArava) je vesnice typu kibuc a izraelská osada na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Megilot.

Biblický kánon

Biblický kánon je termín označující soubor biblických knih. Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.

Bible se skládá ze dvou částí, Starého a Nového zákona, jejichž kánony se utvářely zvlášť.

Gaza

Gaza (česky zastarale Gáza, nebo Ghaza, arabsky غزة‎‎ Ġazzah; hebrejsky עזה‎‎ Aza) je největší město v Pásmu Gazy i ve Státu Palestina. Město má přibližně 500 000 obyvatel.

Giv'at Alil

Giv'at Alil, též Tel Alil (hebrejsky: גבעת עליל nebo תל עליל) je pahorek o nadmořské výšce cca 100 metrů v severním Izraeli, v Dolní Galileji.

Leží cca 15 kilometrů východně od centra města Haifa. Má podobu výrazného návrší, které ze tří stran ohraničuje meandr vádí Nachal Cipori. Jeho vrcholovou partii i svahy z větší části zabírá zástavba vesnice Ras Ali. Na sever odtud se terén zvedá směrem k zalesněnému vrchu Har Charbi. Na západ od pahorku se terén postupně otevírá do rovinatého Zebulunského údolí.Jde o místo se starobylou sídelní tradicí. Našly se tu pozůstatky keramiky z doby bronzové a železné. Bývá identifikováno jako možná lokalita biblického města Chalí, o kterém mluví Kniha Jozue 19,25 Další pozůstatky starověkého osídlení se nacházejí jen několik set metrů západně odtud, kde stojí pahorek Tel Chali ha-Ma'aravi.

Har Gilo

Har Gilo (hebrejsky הר גילה, doslova „Hora Gilo“, podle biblického města "Gílo" - například Kniha Jozue 15,51, v oficiálním přepisu do angličtiny Har Gillo) je izraelská osada typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Guš Ecion.

Ibsán

Ibsán (hebrejsky אִבְצָן‎‎, Ivcan), v českých překladech Bible přepisováno též jako Ibsan, Ibcan či Abesam, je jméno jednoho ze starozákonních soudců, o němž se zmiňuje kniha Soudců. Biblista Heller jeho jméno vykládá jako „Rozbahněný“, ale poukazuje též na jiný význam, jenž může souviset s velkou únavou či útrapou matky při jeho porodu.Ibsán soudil syny Izraele po soudci Jiftáchovi sedm let. Podle Davida Ganse toto období spadá do let 2787–2793 od stvoření světa neboli do let 974–968 před naším letopočtem. Za života soudce Ibsána se odehrál příběh Rút a židovská tradice ztotožňuje osobu Ibsána s Bóazem, jenž pojal Rút za manželku v rámci pravidel levirátu. Podle této tradice Ibsán soudil v judském městě Bét-lechem, kde byl po své smrti také pochován, a ne ve městě téhož jména, o němž se zmiňuje kniha Jozue a jež leželo na území kmene Zabulón. Po Ibsánovi soudil syny Izraele soudce Elón.

Z toho mála, co můžeme z knihy Soudců vyčíst o Ibsánovi, je zřejmé, že to byl muž, který považoval rodinu za základ národa. Nejen, že zplodil 30 synů a 30 dcer, ale také všem těmto svým potomkům opatřil manželské partnery.

Jokne'am

Jokne'am (hebrejsky יָקְנְעָם, podle biblické lokality Jokneám – Kniha Jozue 21,34, anglicky Yokne'am, v oficiálním seznamu sídel Yoqne'am Illit – doslova Horní Jokne'am) je město v Izraeli, v Severním distriktu.

Karmel (Har Chevron)

Karmel (hebrejsky כרמל, podle stejnojmenného biblického města, které zmiňuje Kniha Jozue 15,55, v oficiálním přepisu do angličtiny Karmel, přepisováno též Carmel) je izraelská osada a vesnice typu mošav na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron.

Kfar Tapuach

Kfar Tapuach (hebrejsky כְּפַר תַּפּוּחַ, doslova „Jabloňová ves“, podle stejnojmenné biblické lokality, kterou zmiňuje Kniha Jozue 12,17 – „...král tapúašský“, v oficiálním přepisu do angličtiny Kefar Tappuah, přepisováno též Kfar Tapuah) je izraelská osada typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Šomron.

Livne

Livne (uváděno též jako Livna), alternativní jméno Šani (hebrejsky ליבנה - doslova „Bříza“ - podle biblického města „Libna“, například Kniha Jozue 15,42 - nebo שָׁנִי, doslova „Fialový“ - podle karmínové nitě zmiňované v Genesis 38,28, v oficiálním přepisu do angličtiny Shani) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron.

Ma'on

Ma'on (hebrejsky מָעוֹן, podle biblického města Maón, které zmiňuje Kniha Jozue 15,55, v oficiálním přepisu do angličtiny Ma'on) je izraelská osada a vesnice typu mošav na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron.

Micpe Eštemoa

Micpe Eštemoa též Šim'a-sever (hebrejsky: מצפה אשתמוע, doslova "Vyhlídka na Eštemoa", podle biblické lokality Eštemo – Kniha Jozue 15,50, nebo שמעה צפון, anglicky: Mitzpe Eshtemoa nebo Shim'a North) je malá izraelská osada ležící na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Har Chevron. Nachází se v nadmořské výšce cca 630 metrů v jižní části Judska a Judských hor respektive v jižní části Judských hor nazývané Hebronské hory (Har Chevron). Micpe Eštemoa leží cca 18 kilometrů jihozápadně od centra Hebronu, cca 48 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a cca 80 kilometrů jihovýchodně od centra Tel Avivu. Osada Micpe Eštemoa je na dopravní síť Západního břehu Jordánu napojena pomocí silnice číslo 60 – hlavní severojižní komunikační tepny Judska. Micpe Eštemoa leží cca 4 kilometry od Zelené linie oddělující Západní břeh Jordánu od Izraele v jeho mezinárodně uznávaných hranicích. Na jižní straně se rozkládá řídce obydlená polopouštní krajina s převahou izraelských sídel, na severu pak palestinská sídla. Micpe Eštemoa je satelitním výběžkem osady Šim'a, která se nachází jen cca půl kilometru jižním směrem.

Nachal Na'aman

Nachal Na'aman (hebrejsky: נחל נעמן, v přepisu do angličtiny Nahal Na'aman) je vádí v Zebulunském údolí v Izraeli, severovýchodně od Haify.

V Bibli byl patrně označován jako „říčka Libnát“, Kniha Jozue 19,26 Další historické jméno tohoto vodního toku je „řeka Belus“.V roce 1190 v rámci třetí křížové výpravy bojovali na mostě přes řeku Belus nedaleko města Akko čeští křižáci pod vedením Děpolta II.: „Nebylo jich více než tři sta, když na svých koních, vyjíce přitom spíše jako ďáblové než dítka Boží, vpadli na onen most, kde předtím tolik dobrých křesťanů své životy nechati muselo. Mnoho jich padlo, sestřeleno z koní, jiní zahynuli skláceni šavlemi, ale oni neustali rubat Saracény, dokud je všechny nezdolali.“Pramení v močálech v přírodní rezervaci Ejn Afek nedaleko vesnice Afek v Zebulunském údolí. Pak směřuje k severu, přičemž sleduje východní okraj pobřežního pásu písečných dun podél Haifského zálivu. Původní močály, které vyplňovaly větší část údolí, byly vysušeny a místo nich je tu intenzivně zemědělsky využívaná krajina. Tok Nachal Na'aman zde lemuje soustava umělých vodních nádrží. Po asi 10 kilometrech se trasa toku stáčí u vesnice Ejn ha-Mifrac ostře k západu a jižně od města Akko ústí do Středozemního moře. Těsně před ústím do moře ještě zprava přijímá vádí Nachal Ako. Dolní tok Nachal Na'aman tvoří severní hranici Zebulunského údolí.Ve starověku stávalo město Akko o něco východněji od své dnešní polohy, na sídelním pahorku, přičemž Nachal Na'aman (Belus) protékal dále k severu (nynější ústí do moře je novodobého původu) a s okolními močály tvořil z jihu a východu součást obranného systému tohoto města.

Ofra

Ofra (hebrejsky עָפְרָה, podle stejnojmenného biblického města, které zmiňuje kniha Jozue 18,21 – „A byla města tato pokolení synů Beniaminových po čeledech jejich: Jericho, Betogla a údolí Kasis. A Betaraba, Semaraim a Bethel. A Avim, též Afara a Ofra…“, v oficiálním přepisu do angličtiny Ofra) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Tel Afek (Zebulun)

Tel Afek (hebrejsky: תל אפק) je archeologická lokalita v Izraeli v Zebulunském údolí, cca 12 kilometrů severovýchodně od Haify. Spolu se sousedním biotopem močálů je začleněna do přírodní rezervace Ejn Afek (hebrejsky: עין אפק).

Tel Afek je místem, kde stávalo biblické město Afek, které zmiňuje Kniha Jozue 19,30 Ve středověku, v křižáckých dobách, zde vyrostla pevnost, jejíž součástí byla i vodní díla v okolí.Archeologickou lokalitu lemuje na severu areál původních močálů, který dohromady vytváří přírodní rezervaci Ejn Afek. Zdejší mokřady jsou prameništěm vodního toku Nachal Na'aman.Po roce 1948 byl necelé 2 kilometry jihovýchodně odtud založen kibuc Afek.

Tel Dan

Tel Dan (hebrejsky: תל דן, tedy doslova „mohyla Dan“, či Tel el-Kadi, arabsky: تل القاضي, doslova „mohyla Soudců“ – tedy doslovný překlad hebrejského názvu, neboť Dan též znamená „soudce“ či „ten, který soudí“) je izraelský tel zahrnující pozůstatky starověkého města Dan (hebrejsky: דן‎), které Bible zmiňuje jako nejsevernější město Izraelského království, náležející kmeni Dan. Místo současného Tel Dan s biblickým městem poprvé v roce 1838 identifikoval Edward Robinson. Kniha Soudců (18:27-29) uvádí, že před dobytím města Izraelity bylo město známé jako Lajiš, zatímco kniha Jozue (19:47) uvádí název Lešem.

Nachází se v oblasti známé jako „galilejský prst/prst Galileje“ nedaleko kibucu Dan. Západně se rozkládá jižní část pohoří Libanon, zatímco východně a severně se nachází pohoří Antilibanon. Tající sníh z blízkých hor tvoří většinu vod řeky Jordán a má za následek velkou úrodnost zdejší oblasti. Díky tomu je okolí města bohaté na bujnou vegetaci, i přes to, že se jinak nachází v aridní oblasti. Vzhledem ke své poloze při hranicích s Libanonem bylo toto místo v minulosti předmětem sporů, naposledy během šestidenní války v roce 1967.

Podle archeologických vykopávek bylo město obývané již v pozdním neolitickém období (zhruba 4500 př. n. l.), avšak někdy ve 4. tisíciletí př. n. l. bylo na téměř tisíc let opuštěné.

V letech 1966 až 1993 na tomto místě probíhaly archeologické vykopávky, čímž se Tel Dan stal nejdéle archeologicky zkoumaným územím v Izraeli. Během archeologického pátrání byla v červenci 1993 odhalena černá čedičová stéla, vztyčená pravděpodobně aramejským králem, obsahující připomínku vítězství nad místními starověkými národy, včetně „Izraele“ a „domu Davida.“ Její autor je neznámý, možná šlo o damašského krále Chazaela nebo jednoho z jeho synů. Jedná se tak o jedinou starověkou zmínku dynastie krále Davida mimo Starý zákon.

Zebulunské údolí

Zebulunské údolí (hebrejsky: עמק זבולון, „Emek Zebulun“) je údolí v Izraeli, v Severním a Haifském distriktu východně a severovýchodně od Haify, které tvoří část Izraelské pobřežní planiny.

Údolí je na západní straně ohraničeno pobřežím Středozemního moře, respektive Haifského zálivu. Na severu jej omezuje vodní tok Nachal Na'aman, na východě pahorky Dolní Galileji a na jihu horský masiv Karmel. Jižní částí údolí protéká řeka Kišon, do které tu ústí potok Nachal Cipori. Na délku měří údolí cca 14 kilometrů, na šířku cca 9 kilometrů.Pojmenováno je podle biblického kmene Zebulůn též Zabulón, který sídlil v této oblasti a který zmiňuje například Kniha Jozue 19,10Zatímco v biblických dobách bylo údolí dějištěm četných událostí a bitev, v raném novověku bylo prakticky opuštěné. Řeka Kišon a další vádí směřující přes něj k moři zde totiž vytvořily soustavu močálů, které neumožňovaly větší lidské osídlení a ze kterých se navíc šířila malárie.Novověké židovské osídlení zde vznikalo od 20. let 20. století (vesnice Kfar Chasidim z roku 1924). K největší pozemkové transakci tu došlo roku 1928, kdy do židovského vlastnictví přešel pobřežní pás. Na písečných dunách lemujících Haifský záliv tu pak vyrůstala rezidenční předměstí v aglomeraci Haify (takzvaná Krajot).V současnosti je většina plochy údolí intenzivně zemědělsky využívána (uprostřed údolí se nachází město Kirjat Ata založené roku 1925, tehdy ovšem coby malá zemědělská vesnice). Pobřežní pás je hustě osídlen a u ústí Kišonu jsou situovány průmyslové areály. Východní okraj údolí lemují pahorky Dolní Galileji s pásem měst, která obývají izraelští Arabové (například Šfar'am, Tamra nebo I'billin).

Enklávy původní močálovité krajiny se dochovaly jen v přírodních rezervacích (například Ejn Afek poblíž Tel Afeku).

BibleStarý zákon

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.