Keramika

Keramika (řecky „pro hrnčířství“) je směs anorganických nekovových materiálů nebo uhlíkový materiál, vyrobený pálením v peci za vysokých teplot. Keramika se využívá pro výrobu nádobí, nástrojů, šperků, v sochařství, ve stavebnictví a kamnářství.

V současnosti se názvem keramika dále označují také některé hi-tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle jde o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), oxid hlinitý (Al2O3), různé nitridy a boridy. Mají pochopitelně i své civilní využití, karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Brick pile
Cihly

Prehistorie

Keramika patří k nejstarším řemeslným dovednostem člověka od pravěku. Vyvinula se z výroby hliněných předmětů, původně sušených na slunci. Výpal v peci se objevuje v mladém paleolitu, konkrétně gravettienu, resp. pavlovienu. Šlo o hliněné sošky, které se však vyskytovaly pouze izolovaně a brzy vymizely.[1] Např. věstonická venuše z první poloviny třetího desetitisíciletí př. n. l., která je kromě sochařské hodnoty světoznámá technologií vypálení z hlíny, nikoliv jako jiné soudobé sošky, rytá z mamutoviny či kamene. Nejstarším místem výskytu mladopaleolitické keramiky na světě jsou lokality pod Pavlovskými vrchy (Dolní Věstonice, Pavlov) na Moravě.

Nejstarší prehistorická užitková keramika vznikala před 17 tisíci lety. Pochází především z Japonska, kde její chronologii určuje období Džómon.[2]. Další příklady pocházejí z archeologických nálezů v Číně. Další rozvoj užité keramiky nastává v neolitu, od 5. tisíciletí př. n. l. se používá hrnčířský kruh[3] a keramika se vyskytuje i na českém území.

Historie

Starověk byl první zlatou érou keramiky. Pochází z území velkých říší Mezopotámie, Persie, Egypta, Řecka i Říma. Do Evropy se vedle hrubé režné keramiky, známé od pravěku, dostala ve 13.století dvěma cestami jemná keramika. Jednak to bylo prostřednictvím Maurů do Španělska: ve městech Granada, Sevilla a Malaga se produkovaly zejména pestrobarevně glazované dlaždice a obkladačky, zvané podle valérů modré barvy azuléjos. Na španělském sousostroví Baleáry se od konce 14. století produkovala nejjemnější glazovaná keramika z bílé glazované hlíny, zvaná majolika podle centra na ostrově Mallorca. Vyvážela se do jižní, střední i západní Evropy, zejména do Francie a Itálie.

Od starověku by znám čínský porcelán, první zboží vyhrazené rodině císaře byl porcelán s jednobarevnou tónovanou glazurou, zvaný seladon. Od 11. století se znalost porcelánu přenesla i do Koreje a v 16.století do Japonska. Italové dováželi čínský porcelán námořními loděmi z Benátek, kam se první příklad čínského porcelánu dostal již roku 1295 do pokladnice chrámu sv. Marka. Brzy se v Toskánsku rozšířila keramika s měkčím střepem a bílou glazurou z města Faenza, zvaná fajáns. Dílny byly rozšířené i do dalších měst jako Deruta nebo Siena. Za Alpy do střední Evropy se fajáns dostala poprvé ve druhé polovině 15. století v podobě barevné střešní krytiny Svatoštěpánského dómu ve Vídni.

Moravští a západoslovenští příslušníci sekty novokřtěnců Habáni začali šířit fajáns od poslední čtvrtiny 17. století, vyznačuje se charakteristickým malovaným dekorem. Významnými centry byly Dechtice, Častá, Boleráz, Košolná, Malacky, Sobotište, Stupava, Holíč (1743), Strážnice nebo Modra.

Další inovací bylo od počátku 16. století vypalování šedé hlíny vysokým žárem na tzv. kameninu (něm. Steinzeug), jež se užívala zejména na picí nádoby a v kombinaci s modrým kobaltovým dekorem a cínovým víčkem se stala doménou německých a slezských keramiků, například v Porýní, Sasku, ve slezském městečku Bolesławiec.

Poslední technologickou novinkou byla evropská výroba porcelánu (viz samostatné heslo). Dlouho přísně utajované výrobní tajemství Číňanů se šířilo jen prostřednictvím výrobků s Východoindickou námořní společností do Nizozemí, kde vznikla první napodobenina bílé keramiky s modrým kobaltovým dekorem ve městě Delft, v Anglii ji proslavil Josiah Wedgwood. V 17. století se Florenťanům, Francouzům a Angličanům podařilo vyvinout bílou keramickou hmotu nazývanou později měkký (soft) porcelán. V 1. polovině 18. století se technologii trvdého porcelánu (hard) podařilo dovršit ve dvou manufakturách: V saské Míšni od roku 1710 v čele pruské královské manufaktury stál chemik Johann Friedrich Böttger a za výtvarnou podobu produkce zodpovídal modelér Johann Joachim Kändler). Roku 1718 založil Francouz Du Paquier první rakouskou porcelánku ve Vídni – Augarten. Roku 1738 vznikla porcelánka ve francouzském VincennesSèvres, následoval Nymphenburg v Mnichově. Během 19. století až 1. poloviny 20. století v celém světě porcelánky prosperovaly, než je po roce 1960 začaly vytlačovat syntetické materiály.

České země

K významným výrobním regionům keramiky a porcelánu se od počátku 18. století zařadily Čechy, nejprve výrobou kameniny v Týnci nad Sázavou, a dále množstvím porcelánek v severozápadních Čechách: Horní Slavkov (1789), Klášterec nad Ohří (1793), Březová (1803), Loket, Stará Role (1813), Dalovice, Praha-Smíchov, Dubí, Doubí, Trnovany, Duchcov, ad. Keramika s měkčím střepem byla nadále oblíbená, např. od firmy Ditmar a Urbach Znojmo, dále například Vranov nad Dyjí nebo Podmokly, odkud vyšel siderolit nebo teralit, na nějž se místo glazury užíval kopálový nebo jantarový lak.

Vlastnosti keramických materiálů

Dělení keramiky

podle materiálů

  • cihlářská hlína
  • hrnčina
  • bělina
  • kaolín

podle výrobní technologie

  • hrubá keramika lisovaná, pórovitá – cihlářské výrobky, dlaždice
  • režná keramika točená na kruhu, formovaná v ruce – hrnčířské výrobky, cihlářské výrobky
  • jemná keramika s povrchovou úpravou
    • solný přetah
    • poleva (glazura)
    • lak

podle chemického složení

  • silikátová
  • bezsilikátová
  • oxidová
  • bezoxidová

Využití

Domácnost

  • nádobí
    • stolní: hrnky, koflíky, talíře, mísy, podnosy, džbány, svícny,
    • kuchyňské: zapékací mísy, kamnovce, čepele nožů, ap.
    • kuřácké a toaletní potřeby: popelníky, dýmky, flakóny, džbány, mýdlenky
  • zahradní keramika: květináče, dózy, dekorativní předměty

Sochařství

  • sochy, reliéfy, mozaiky, dekorativní předměty ap.

Stavebnictví

elektrotechnické účely

  • izolátory a součástky silnoproudé elektrotechniky
  • součástky odolné vůči náhlým změnám teploty
  • konstrukční materiál pro vysokofrekvenční techniku
  • kondenzátorové materiály pro vysokofrekvenční techniku

Výroba keramického džbánku

Small pottery factory in Modra 05

Hrouda hlíny se vycentruje do rotačního tvaru

Small pottery factory in Modra 06

Vytáhnou a vytvarují se okraje nádoby

Small pottery factory in Modra 08

Namáčení rukou, aby po tvarovaném povrchu klouzaly

Small pottery factory in Modra 09

Po dotočení se vytvaruje zobáček, přilepí ucho

Small pottery factory in Modra 10

Vyschnutí – odpaření vody

Four à céramique - Japan Auréa - 2011-0403- P1070446

Přežah – vypálení na nižší teplotu

Sèvres - Émaillage - trempage 001

Glazování – ponořením se opatří sklovitou polevou

Small pottery factory in Modra 18

Na zaschlou glazuru se nanese barevný vzor

1-DSC 0139-1

A po druhém vypálení je výsledný produkt na světě

Odkazy

Reference

  1. JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha: Nár. tech. muzeum, 1979. S. 15. (anglicky)
  2. Encyclopedia of Modern Asia. Příprava vydání David Levinson, Karen Christensen; Autor hesla „Jomon period“ Mark Hudson. Svazek 3. New York: Berkshire Publishing Group, 2002. ISBN 0-684-80617-7. S. 279-281. (anglicky)
  3. JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. Světové vynálezy v datech. Praha: Mladá fronta, 1977. S. 26.

Literatura

  • Alena Braunová, Kouzlo keramiky a porcelánu. Práce Praha 1985.
  • SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. (anglicky)

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo keramika ve Wikislovníku
Amfora

Amfora je druh starověké keramické nádoby, obvykle se dvěma úchyty a podlouhlým hrdlem, užším než zbytek nádoby.

Divize A 2001/02

V soubojích 37. ročníku České divize A 2001/02 se utkalo 16 týmů dvoukolovým systémem podzim – jaro. Tento ročník začal v srpnu 2001 a skončil v červnu 2002.

Glazura

Glazura je tenký sklovitý povlak na povrchu keramických výrobků.

Glazura se vyrábí rozemletím příslušných složek na jemný prášek, který se následně smíchá s vodou a takto nanáší na přežahnutý výrobek. Přežahnutý keramický střep (přežah se pálí obvykle v teplotě kolem 850 °C) je porézní a nasákavý a proto při máčení, nástřiku, natírání nebo jiném způsobu nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Při ostrém výpalu (teploty nad 1050 °C) se z glazury odpaří voda a v bodě tání sline v kompaktní sklovitý povrch.

HC Škoda Plzeň

HC Škoda Plzeň (celým názvem: Hockey Club Škoda Plzeň) je český klub ledního hokeje, který sídlí v Plzni ve stejnojmenném kraji. Založen byl v roce 1929 pod názvem SK Viktoria Plzeň. Svůj současný název nese od roku 2012. Od roku 1951 byl častým účastníkem nejvyšší československé soutěže a nyní je pravidelným účastníkem samostatné české nejvyšší soutěže. Klubové barvy jsou modrá a bílá.

Své domácí zápasy odehrává v LOGSPEED CZ Aréna s kapacitou 7 750 diváků. Dříve se hokejová hala jmenovala Home Monitoring Arena.

Hrnčířství

Hrnčířství je řemeslná rukodělná výroba jemné keramiky, zejména nádob, z plastické hlíny, která po vypálení dává pevný a trvanlivý střep. Je to jedna z nejstarších lidských technologií a různě zdobené hrnčířské výrobky mají velký význam pro archeologii. V poslední době hrnčířské užitkové výrobky nahradil v bohatších společnostech nejprve porcelán a později umělé hmoty, takže hrnčířství se stává spíše uměleckým řemeslem.

Kultura s lineární keramikou

Kultura s lineární keramikou (starší: volutová keramika, pásková keramika; zkratka: LnK, mezinárodní označení LBK z německého Linearbandkeramik) je označení pro pravěkou neolitickou kulturu rozšířenou ve střední Evropě v 6. tisíciletí př. n. l., nazvanou podle charakteristické výzdoby nádob rovnými či zavinutými čarami. Její nositelé byli vůbec prvními zemědělci na území dnešních Čech a Moravy.

Postupně se rozšířila na rozsáhlé území od dolního Porýní na západě až po Prut na východě. V Čechách pozvolna přechází v kulturu s vypíchanou keramikou, zatímco Morava se dostává do sféry kultury lengyelské.

Kultura s lineární keramikou se dělí na dvě větve:

východoslovenská (alföldská) – kultura s východní lineární keramikou

západní větevSídliště: Březno, Bylany, Předměřice, Lochenice, Uhřetice u Chrudimi, Topol, Tuněchody, Jeřice u Hořic, Mohelnice u Zábřeha.

Pohřebiště: Vedrovice

Kultura s moravskou malovanou keramikou

Kultura s moravskou malovanou keramikou (zkratka: MMK) je označení pro pravěkou neolitickou a eneolitickou kulturu rozšířenou ve střední Evropě v 5. a 4. tisíciletí př. n. l., nazvanou podle charakteristické výzdoby nádob malováním. Vychází z lengyelského kulturního okruhu. Byla rozšířena hlavně na Moravě, ale i v Rakousku, Slezsku a Čechách.

První ji rozpoznal v roce 1888 archeolog Jaroslav Palliardi na sídlišti Znojmo-Novosady.

Kultura s vypíchanou keramikou

Kultura s vypíchanou keramikou (= kolkovaná, značka: StK, Stichbandkeramik) vznikla ze šáreckého stupně kultury s lineární keramikou ve středním neolitu na počátku 5. tisíciletí př. n. l. Objevuje se ve východní Francii, Německu, Rakousku, Polsku a Česku. Její jméno je odvozeno od charakteristické výzdoby nádob.

Starší stupeň kultury je charakterizován nádobami hruškovitého tvaru, zdobenými krokvicemi z dvojvpichů. Mladší stupeň je ovlivněn lengyelskou kulturou, keramika je rozmanitější a zdobnější.

Lidé kultury s vypíchanou keramikou pohřbívali své mrtvé do země ve skrčené poloze nebo i (poprvé v Čechách) žehem (např. pohřebiště Bylany nebo Miskovice).

V mladší fázi této kultury se objevují zvláštní kruhové stavby dosud nejednoznačně objasněného významu, tzv. rondely. Patrně šlo o sociokultovní stavby.

Očko

Očko může znamenat:

malé oko

očko (pletenina) – nejmenší část pleteniny

očko (uzel) – nejjednodušší uzel

očko – malé ledovcové jezero

Anitino očko – jezero v Bystré dolině v Západních Tatrách na Slovensku

paví očko – Živorodka duhová, malá sladkovodní ryba

závitové očko – nástroj pro vyřezávání závitů

očko (keramika) – keramický nástroj

Očko (rybník) - název rybníkapříjmení osobAntonín Janda-Očko (1892–1960) – český fotbalista

Jan Očko z Vlašimi – český duchovní, olomoucký biskup, druhý pražský arcibiskup a první český kardinál

Protoúnětická kultura

Jako protoúnětická kultura je označována raná fáze únětické kultury spadající ještě na závěr eneolitu.

Předdynastická doba

Předdynastická doba je období dějin starověkého Egypta mezi roky 5 300 až 3 000 př. n. l. Toto období končí sjednocením Egypta panovníkem Narmerem kolem roku 3 000 př. n. l. a obdobím vlády 0. dynastie v Egyptě.

Předdynastickou dobu můžeme obecně rozčlenit na kulturní období nazvaná po nalezištích, kde byly tyto kultury poprvé objeveny. Tyto kultury však nemohou být interpretovány jako oddělené, ale jako subjektivní celky používané k usnadnění studia celého období.

Nejvíce nalezišť z tohoto období se nachází v oblasti Horního Egypta, protože zde byly nejpříhodnější podmínky pro zachování artefaktů z této doby a jejich nalezení. Sídla nacházející se v nilské deltě byla postupně překryta nánosy bahna při každoročních nilských záplavách.

Rabat

Rabat (někdy též Ribát, arabsky ar-Rabāṭ nebo ar-Ribāṭ, berbersky ⵕⵕⴱⴰⵟ) je od roku 1956 hlavní město Maroka. Zároveň je jedno z marockých „královských měst“. Je situováno na pobřeží Atlantského oceánu, na levém břehu ústí řeky Bú Regreg. Na protějším pravém břehu leží město Salé, se kterým je spojen několika mosty. Oblast Rabatu, Salé a okolních sídel je po Casablance druhou největší městskou aglomerací v Maroku. V minulosti bylo správním střediskem protektorátu Francouzské Maroko.

Ve městě je sídlo krále a vlády, katolického biskupství či Ústavu pro arabský jazyk. Rabat je střediskem bavlnářského, kožedělného a potravinářského průmyslu, dále pak rybolovu. Výrazně zastoupené je umělecké řemeslo (koberce, ozdoby, keramika). Významný je i cestovní ruch.

Socha

Socha je samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem.Výkladový slovník od autora Jana Baleky uvádí, že plastika je socha tvořená technikou přidávací (vymodelované sochy z keramiky apod.) a skulptura je socha tvořená technikou odebírající (tesané sochy z mramoru, dřeva apod.). Obvykle se ovšem slovo plastika (z latinského plastos = výtvor od plasso = tvořím, vymýšlím, přetvářím") používá jako obecné označení pro trojrozměrná výtvarná díla, zatímco socha jako označení pro figurální plastiky, přičemž slovo skulptura bývá považováno za synonymum slova plastika.

Socha svým tvarem či proporcemi obvykle vychází z lidské postavy, není to však pravidlem. V moderním sochařství se již od dob začátku abstrakce[zdroj?] začaly objevovat sochy, které nevycházejí z lidské figury. V dnešní době se tyto „odlidštěné“ sochy dají nazvat '„objekty“.[zdroj?]Více soch sestavených tak, aby působily jako celek, se nazývá sousoší.

Socha může být vyrobena z nejrůznějších materiálů, ale historicky nejběžněji používané jsou keramika, různé druhy kamene, bronz, dřevo apod.

Sochy jsou často používány jako součást pomníků či kašen, jako architektonický doplněk exteriérů i interiérů budov i jako samostatná díla, umístěná kdekoliv v přírodě či na veřejných prostranstvích, která mají za úkol zpříjemnit prostředí člověka a vytvořit orientační body v krajině a v zástavbě. Je častý prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě.

Zvláštním odvětvím sochařství je drobná plastika medaile nebo též mince. Z hlediska sochařství se jedná o stejné objekty, rozdíl bývá pouze v použití výsledného produktu. Jedná se o tak odlišný obor užitého sochařství, že se tvůrci medailí a mincí postupně z klasického sochařství vyčlenili, začalo se jim říkat medaileři.

Některé druhy soch:

Medaile

Reliéf

Busta

Jezdecká socha

Sousoší

Figura

Sochařský objekt (v dnešní době architekty velmi oblíbený)

Živá socha

Terakota

Terakota nebo také terra cotta (latinsky: „pálená hlína“) je druh původně režné tj. neglazované keramiky vysokého žáru - kameniny. Od starověku je využívána k výrobě uměleckořemeslných, dekoračních i užitkových předmětů, v novověku především potrubí vodovodů nebo obkladů staveb.

Utkání hvězd české extraligy 1999

Utkání hvězd české extraligy 1999 se uskutečnilo 31. ledna roku 1999 v Plzni, podle nepsaných zákonů, se utkání hvězd přemístilo na západ, kde se hvězdy představily už počtvrté. Západ (Čechy) vyhrál na domácí půdě 13:4. Plzeňský klub slavil 70 let hokeje ve městě, po uskutečnění exhibičního zápasů veteránů, bylo na řadě právě utkání hvězd.

Věstonická venuše

Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000–25 000 let př. n. l. Tato figurka (spolu s několika dalšími z okolních lokalit) je nejstarší známá keramická soška na světě. Její objev vyvrátil dosavadní domněnku, že keramika nebyla v době paleolitu ještě známa.

Česká hokejová extraliga 1999/2000

Česká hokejová extraliga 1999/2000 byla 7. ročníkem nejvyšší hokejové soutěže v České republice.

Česká hokejová extraliga 2001/2002

Česká hokejová extraliga 2001/2002 byla 9. ročníkem nejvyšší hokejové soutěže v České republice.

Řemeslo

Řemeslo je určitý druh manuální dovednosti, provozovaný za účelem obživy, resp. vytváření zisku.[zdroj?] Pro řemeslné práce je charakteristický vysoký podíl ruční práce, spojený s používáním specializovaných nástrojů a pomůcek. Řemeslné práce se staly základem pro průmyslovou výrobu. V přeneseném významu slova se v nejširším smyslu slova jedná ale i o intelektuální dovednosti a osobní schopnosti doplněné (nikoliv nutně, ale velice často manuální) příslušnou zručností, odbornou erudicí a zkušeností resp. praxí daného jedince (např. umělecké řemeslo nemůže vykonávat každý, vyžaduje i tvůrčí schopnosti, které nejsou každému dány, třeba vymyslet a předložit vlastní originální umělecký návrh apod.). S dalším rozvojem a pokrokem stále více stoupají nároky na intelektuální úroveň řemeslníků a přibývá řemesel, kde je středoškolské či vysokoškolské vzdělání samozřejmostí.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.