Jozue

Jozue (hebrejsky יְהוֹשֻׁעַ בִּן־נוּן, Jehošua bin Nun) byl nástupcem Mojžíše a vůdcem, který přivedl syny Izraele do Země zaslíbené. Jeho příběh je popisován v knihách Exodus, Numeri a zvláště v knize Jozue. Jméno Jozue je stejného původu jako jméno Ježíš a znamená v překladu Hospodin je vysvobození“, „Hospodin je spása“ či „Hospodin je pomoc“. [1]

Jozue
The Victory of Joshua over Amorites. Nicolas Poussin - 1624-1626
Narození 1. tisíciletí př. n. l.
Starověký Egypt
Úmrtí 1. tisíciletí př. n. l.
Kanaán
Místo pohřbení Timnath-heres
Rodiče Nun
JoshuaSun Martin
Jozue přikazuje slunci zastavit, John Martin, 1816

Životopisná data

Narodil se muži z Efrajimova kmene, který se jmenoval Nun, a to někdy mezi 18. a 13. stoletím před naším letopočtem. Jeho původní jméno bylo Hóšea (hebrejsky הוֹשֵׁעַ, „Spasení“), ale jeho učitel Mojžíš ho přejmenoval na Jozue.[2] Byl nejen Mojžíšovým žákem, ale i pomocníkem, který svého mistra ve všem následoval a všude doprovázel – u hory Sinaj, na níž předal Hospodin Mojžíši kamenné desky s desaterem, byl u svého mistra nejblíže ze všech.[3] Na Mojžíšův rozkaz vedl také izraelské bojovníky do bitvy proti Amálekovi a dovedl ji do vítězného konce.[4] Když byl později mezi dvanácti zvědy, coby zástupce kmene Efrajim, vyslán do Kanaánu, aby společně prozkoumali zemi, prokázal velkou odvahu a hlavně víru v Hospodinovu pomoc.[5]

Mojžíš ještě před svou smrtí v Moábské poušti dostal od Hospodina příkaz, aby svým nástupcem jmenoval Jozua, který dovede Hospodinův lid do Země zaslíbené. Po Mojžíšově smrti Hospodin řekl Jozuovi: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes Jordán do země, kterou dávám Izraelcům.“[6] Podobně jako převedl Mojžíš za pomoci Hospodina izraelský lid suchou nohou přes Rákosové moře, převedl Jozue izraelský lid suchou nohou přes řeku Jordán.

Později uposlechl Hospodina a zázrakem bez boje dobyl město Jericho, jehož obyvatele, až na Rachab a její rodinu, zcela vyhladil. Svedl i mnoho bitev a dobyl další města, například město Aj. Pomohl ubránit Gibeonity, když na ně zaútočila vojska pěti králů. Bojoval statečně mezi svými válečníky a osobně velel útokům. S poraženými nepřáteli jednal tvrdě, jak bylo v jeho době obvyklé a jak to vyžadoval Bůh Izraelitů. Zajatým králům nechal šlapal na šíji[7] a pak je dal „pobít a usmrtit a pověsit“.[8] Ty, kdo se odmítli vzdát a podvolit dodržování Noachidským přikázáním, nemilosrdně masakroval – dokonce i jejich ženy, děti a někdy i domácí zvířata. Například při dobytí Jericha Izraelité pod vedením Jozua vyhubili ostřím meče jako klaté, až na jednu výjimku, všechno, co bylo ve městě: „muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly.“[9] Z kanaánských obyvatel ušetřil pouze obyvatele města Gibeon, kteří s ním uzavřeli mírovou smlouvu pod záminkou, že jsou z daleka.[10] I Když Jozue tuto lest odhalil, smlouvu neporušil. Gibeonští sice upadli do postavení otroků, ale když bylo město Gibeon napadeno nájezdníky, Jozue jej pomohl ochránit. Právě v bitvě u Gibeonu došlo k jednomu ze slavných biblických zázraků, kdy na Jozuovu přímluvu Hospodin zastavil západ Slunce a prodloužil tak den.[11] Tato zmínka v knize Jozue byla ve středověku i později používána církví pro podporu geocentrismu. Citovali ji přitom jak katoličtí inkvizitoři, tak například Martin Luther, když kritizoval Mikuláše Koperníka a jeho astronomickou teorii.

S pomocí brilantní strategie, neústupné zásadovosti a Božího požehnání Jozue postupně porazil a usmrtil třicet jedna králů a obsadil celou zemi Kanaán. Potom společně s knězem Eleazarem rozdělil zemi losem na dědičné podíly podle izraelských kmenů s výjimkou kmene Lévi. Před svou smrtí svolal starší a představitele národa, aby od nich přijal přísahu, že budou věrně sloužit Hospodinu, svému Bohu. Jozue zemřel ve stáří 110 let a byl pohřben ve městě Timnat-serachu v Efrajimském pohoří.[12] Jozue je považován za prvního tzv. starozákonního soudce. Podle Davida Ganse soudil Jozue syny Izraele „28 let, totiž od roku 2488, ihned po smrti Mojžíše, do roku 2516“[13], počítáno od stvoření světa, což odpovídá létům 1274–1245 před naším letopočtem. Po jeho smrti začal soudit syny Izraele soudce Otníel.

Odkazy

Reference

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 217.
  2. Nu 13, 16 (Kral, ČEP)
  3. Ex 24, 13–14 (Kral, ČEP)
  4. Ex 17, 13 (Kral, ČEP)
  5. Nu 14, 6–10 (Kral, ČEP)
  6. Joz 1, 2 (Kral, ČEP)
  7. Joz 10, 24 (Kral, ČEP)
  8. Joz 10, 26 (Kral, ČEP)
  9. Joz 6, 21 (Kral, ČEP)
  10. Joz 9, 3–15 (Kral, ČEP)
  11. Joz 10, 12–14 (Kral, ČEP)
  12. Sd 2, 8–9 (Kral, ČEP)
  13. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 49.

Literatura

  • NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Jozue [1.].
  • DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo JOZUE.

Související články

Externí odkazy

Afik

Afik (hebrejsky אֲפִיק, podle jména vysídlené syrské vesnice Fik a podle biblického města Afek - například Kniha Jozue 13,4, v oficiálním přepisu do angličtiny Afiq, též přepisováno 'Afik) je izraelská osada a vesnice typu kibuc na Golanských výšinách v Oblastní radě Golan.

Alonej ha-Bašan

Alonej ha-Bašan (hebrejsky אַלּוֹנֵי הַבָּשָׁן, doslova „Duby bášanské“, podle biblického regionu Bášan zmiňovaného například v Knize Jozue 13,11, ve kterém se připomínaly dubové lesy – například v Knize Ezechiel 27,6, v oficiálním přepisu do angličtiny Allone HaBashan, přepisováno též Alonei HaBashan) je izraelská osada na Golanských výšinách v Oblastní radě Golan.

Ateret

Ateret (hebrejsky עֲטֶרֶת, doslova „Koruna“, „Diadém“, podle biblické lokality Atarot zmiňované například v Knize Jozue Joz 16, 5 (Kral, ČEP)), jejíž jméno je uchováno v názvu sousední palestinské vesnice Atara, v oficiálním přepisu do angličtiny Ateret), je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Bejt Choron

Bejt Choron (hebrejsky בֵּית חוֹרוֹן, podle biblického města Bét-chorón zmiňované například v Knize Jozue 21,22 – „Jako útočištné město (...) jim dali (...) Bét-chorón i s pastvinami“, v oficiálním přepisu do angličtiny Bet Horon, přepisováno též Beit Horon) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Bejt Dagan

Bejt Dagan (hebrejsky בֵּית דָּגָן, podle biblického města Bét-dágon, zmiňovaného například v Knize Jozue 15,41, v oficiálním přepisu do angličtiny Bet Dagan, přepisováno též Beit Dagan) je místní rada (menší město) v Izraeli, v Centrálním distriktu.

Biblický kánon

Biblický kánon je termín označující soubor biblických knih. Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.

Bible se skládá ze dvou částí, Starého a Nového zákona, jejichž kánony se utvářely zvlášť.

Bik'at Ksulot

Bik'at Ksulot (hebrejsky: בקעת כסלות) je údolí v Dolní Galileji, v severním Izraeli, jihovýchodně od Nazaretu.

Jde o severovýchodní podčást většího celku zvaného Jizre'elské údolí. Na severu je ohraničeno terénním zlomem Harej Nacrat (Nazaretské hory), na východě izolovaným návrším hory Tábor, na jihu masivem Giv'at ha-More. Délka údolí dosahuje ve východozápadním směru cca 8 kilometrů, v severojižním směru měří cca 5 kilometrů.Dno údolí je ploché, s nadmořskou výškou okolo 100 metrů, a zemědělsky intenzivně využívané. Vodopisně patří z větší části do povodí vádí Nachal Tavor, které teče k východu, do Galilejského jezera. Západní část údolí odvodňuje Nachal Adašim. Osídlení se soustřeďuje na okraje údolí. Na severním okraji je to město Iksal, které navazuje na biblickou lokalitu nazývanou Kislót nebo Kesulót, zmiňovanou v Knize Jozue 19,18, která tak dala název nynějšímu údolí. Na severovýchodním okraji údolí se rozkládá město Daburija. Obě tato sídla obývají izraelští Arabové. Židé obývají několik zemědělských vesnic, například Tel Adašim. Na jihu sem zasahuje též předměstská zástavba města Afula. Komunikačně netvoří údolí jednotný celek. Hlavní dopravní tahy procházejí po jeho obvodu (zejména dálnice číslo 65 na jihu a dálnice číslo 60 na západě) zatímco centrální oblasti jsou bez silniční sítě.

Chacor

Pojem Chacor (hebrejsky: חָצוֹר, v přepisu do angličtiny: Hatzor nebo Hazor) může označovat:

Tel Chacor, starověké město zmiňované v biblické Knize Jozue 11,10 a archeologická lokalita začleněná do národního parku v dnešním severním Izraeli.

Chacor ha-Glilit, město v severním Izraeli poblíž starověkého Tel Chacor.Chacor, starověké sídlo na území nynějšího jižního Izraele zmiňované v biblické Knize Jozue 19,36.

Chacor (kibuc) (též Chacor Ašdod), zemědělská vesnice v jižním Izraeli pojmenovaná podle nedalekého starověkého sídla Chacor.

Letecká základna Chacor, základna izraelské armády v jižním Izraeli pojmenovaná podle nedalekého starověkého sídla Chacor.

Gaza

Gaza (česky zastarale Gáza, nebo Ghaza, arabsky غزة‎‎ Ġazzah; hebrejsky עזה‎‎ Aza) je největší město v Pásmu Gazy i ve Státu Palestina. Město má přibližně 500 000 obyvatel.

Gedera

Gedera (hebrejsky גְּדֵרָה, podle biblických lokalit Gedera a Gederótajim z Knihy Jozue 15,36 , v oficiálním přepisu do angličtiny Gedera) je místní rada (menší město) v Izraeli, v Centrálním distriktu. Starostou je Jo'el Gamliel.

Gešur (kibuc)

Gešur nebo Gšur (hebrejsky גְּשׁוּר, doslova „Přemostění“, podle biblického regionu Gešúr zmiňovaného v Knize Jozue 13,13, v oficiálním přepisu do angličtiny Geshur) je izraelská osada a vesnice typu kibuc na Golanských výšinách v Oblastní radě Golan.

Jokne'am

Jokne'am (hebrejsky יָקְנְעָם, podle biblické lokality Jokneám – Kniha Jozue 21,34, anglicky Yokne'am, v oficiálním seznamu sídel Yoqne'am Illit – doslova Horní Jokne'am) je město v Izraeli, v Severním distriktu.

Kirjat Arba

Kirjat Arba (hebrejsky קִרְיַת־אַרְבַּע, doslova „Město čtyř“, podle biblického názvu Hebronu zmiňovaného v knize Jozue 15,54, arabsky: قرية أربع, v oficiálním přepisu do angličtiny Qiryat Arba, přepisováno též Kiryat Arba) je izraelská osada a místní rada (malé město) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří.

Kirjat Ekron

Kirjat Ekron (hebrejsky קִרְיַת עֶקְרוֹן nebo קריית עקרון, doslova „Město Ekron“, podle nedalekého telu, tehdy ztotožňovaného s biblickým městem Ekron zmiňovaného například v Knize Jozue 15,45, v oficiálním přepisu do angličtiny Qiryat Eqron, přepisováno též Kiryat Ekron) je místní rada (menší město) v Izraeli, v Centrálním distriktu. Starostou je Arik Chadad.

Kniha Jozue

Kniha Jozue (hebrejsky יהושע‎‎, Jehošu'a), je šestá kniha v biblickém kánonu Starého zákona. Je v ní popsáno dobývání „Zaslíbené země“ a následné rozdělování země na podíly, tedy doba okolo 14.–12. stol. př. n. l. Autorství knihy je tradicí přisuzováno izraelskému vojevůdci Jozuemu, nástupci Mojžíše.

Kniha je zařazena za Tóru (Pentateuch), v hebrejském kánonu mezi Přední proroky, v křesťanských kánonech mezi knihy dějepisné knihy.

Levita

Levita (hebrejsky לֵוִי‎‎ levi, plurál לויים‎‎ levijim) je podle židovské tradice příslušník jednoho z 12 izraelských kmenů – kmene Levi. Levité jsou potomci Léviho – třetího syna patriarchy Jákoba. Původně byli vybráni, aby na poušti sloužili ve stanu úmluvy.Když Jozue přivedl izraelský lid do země zaslíbené, byl kmen Levi jediný, který sice obdržel města, ale žádné dědičné území, neboť Hospodin, Bůh Izraele, bude jejich dědičným podílem, jak je ujistil. (Joz. 13,33) V Zemi zaslíbené, Kanaánu, prováděli Levité různé úkoly pro kněží, sloužili jako chrámoví zpěváci a hudebníci a jako učitelé.

Operace Jozue

Operace Jozue (anglicky: Operation Joshua) byla tajná operace přesunu 800 etiopských Židů (známých jako Falašové či společenství Beta Jisra'el) ze Súdánu do Izraele v roce 1985.

V roce 1985 George H. W. Bush, tehdejší viceprezident USA, zorganizoval misi sponzorovanou CIA. Tato operace následovala po operaci Mojžíš, která do Izraele přivezla 8000 etiopských Židů. Při operaci Jozue přiletělo ze Súdánu do Izraele dalších 800 osob. V dalších 5 letech však došlo z faktickému zastavení stěhování etiopských Židů do Izraele. Veškeré snahy o jednání jménem společenství Beta Jisra'el byly diktaturou Mengistu Haile Mariama ignorovány. Transfer byl obnoven až v roce 1991, kdy Mengistu ztratil nad zemí kontrolu.

Svatá země

Svatá země (latinsky Terra Sancta) je jedním z expresivních názvů Izraele, jakožto země, do níž vstoupili Židé po čtyřicetiletém putování pouští. Oblast má velký náboženský význam pro tři světová monoteistická náboženství (judaismus, křesťanství a islám), jelikož v této oblasti se odehrály události, které jsou posvátné pro všechna tato náboženství.

V židovské tradici hraje velkou roli také další název – Země zaslíbená. Ta byla podle biblické tradice darována Bohem potomkům starozákonního patriarchy Abraháma.Po desáté egyptské ráně byli Židé zázračně osvobozeni z faraonova područí. Hospodin Izraelce vedl do země zaslíbené. V době kdy Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, kde dostal od Boha desatero přikázání udělali Izraelité zlaté tele a dopustili se tak modlářství. Do země zaslíbené dovedl Izraelity Mojžíšův nástupce Jozue.. Vstup do země zaslíbené nastal překročením řeky Jordán. Výměr Svaté země je dle Joz 1,4 od pustiny Libanonu k veliké řece Eufratu, celá země Héitů k velikému moři k západu slunce.

Zebulunské údolí

Zebulunské údolí (hebrejsky: עמק זבולון, „Emek Zebulun“) je údolí v Izraeli, v Severním a Haifském distriktu východně a severovýchodně od Haify, které tvoří část Izraelské pobřežní planiny.

Údolí je na západní straně ohraničeno pobřežím Středozemního moře, respektive Haifského zálivu. Na severu jej omezuje vodní tok Nachal Na'aman, na východě pahorky Dolní Galileji a na jihu horský masiv Karmel. Jižní částí údolí protéká řeka Kišon, do které tu ústí potok Nachal Cipori. Na délku měří údolí cca 14 kilometrů, na šířku cca 9 kilometrů.Pojmenováno je podle biblického kmene Zebulůn též Zabulón, který sídlil v této oblasti a který zmiňuje například Kniha Jozue 19,10Zatímco v biblických dobách bylo údolí dějištěm četných událostí a bitev, v raném novověku bylo prakticky opuštěné. Řeka Kišon a další vádí směřující přes něj k moři zde totiž vytvořily soustavu močálů, které neumožňovaly větší lidské osídlení a ze kterých se navíc šířila malárie.Novověké židovské osídlení zde vznikalo od 20. let 20. století (vesnice Kfar Chasidim z roku 1924). K největší pozemkové transakci tu došlo roku 1928, kdy do židovského vlastnictví přešel pobřežní pás. Na písečných dunách lemujících Haifský záliv tu pak vyrůstala rezidenční předměstí v aglomeraci Haify (takzvaná Krajot).V současnosti je většina plochy údolí intenzivně zemědělsky využívána (uprostřed údolí se nachází město Kirjat Ata založené roku 1925, tehdy ovšem coby malá zemědělská vesnice). Pobřežní pás je hustě osídlen a u ústí Kišonu jsou situovány průmyslové areály. Východní okraj údolí lemují pahorky Dolní Galileji s pásem měst, která obývají izraelští Arabové (například Šfar'am, Tamra nebo I'billin).

Enklávy původní močálovité krajiny se dochovaly jen v přírodních rezervacích (například Ejn Afek poblíž Tel Afeku).

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.