Jindřich II. Kastilský

Jindřich II. Kastilský, známý jako Jindřich Trastámara (španělsky Enrique II de Trastámara, 13. ledna 1333, Sevilla29. května 1379, Santo Domingo de la Calzada) byl král Kastilie a Leónu v letech 13691379, zakladatel dynastie Trastámara.

Jindřich II. Kastilský
král Kastilie a Leónu
Enrique II de Castilla
Narození 13. ledna 1333
Sevilla
Úmrtí 29. května 1379
Santo Domingo de la Calzada
Pohřben Katedrála v Toledu
Manželky Jana z Peñafielu
Potomci Jan I. Kastilský
Eleonora Kastilská
Jana
Dynastie Trastámarové
Otec Alfons XI. Kastilský
Matka Eleonora z Guzmánu

Biografie

Původ, mládí

Narodil se jako třetí syn z deseti nemanželských dětí (devíti synů a jedné dcery) kastilského krále Alfonsa XI. a jeho milenky Eleonory z Guzmánu, prapravnučky leónského krále Alfonse IX. Leónského; dva jeho starší bratři však zemřeli v dětském věku.

Po narození ho adoptoval Rodrigo Álvarez de las Asturias, pokrevní příbuzný Alfonse XI., který zemřel již následujícího roku; malý Jindřich po něm zdědil hrabství Noreña. Později mu jeho královský otec udělil hrabství Trastámara a panství Lemos a Sarría v Galicii a města Cabrera a Ribera, čímž se z Jindřicha stal největší a nejvýznamnější držitel statků na severovýchodě Iberského poloostrova. Jako hrabě Trastámara později položil počátek dynastii králů panujících v Kastilii a Leónu a později i v Aragonii, jež podle jeho titulu byla nazvána dynastií Trastámara.

Dokud žil Alfons XI., zahrnoval svou milenku Eleonoru tituly, privilegii a statky za každé dítě, jež mu porodila. To bylo příčinou nespokojenosti v řadách šlechty a především ze strany legitimní královny Marie Portugalské a Alfonsova legitimního dědice a následníka infanta Petra. Čas jejich odplaty nastal, když Alfons XI. zemřel.

Válka o kastilský trůn

Coronation Henry2 Castile 02
Korunovace Jindřicha II. Kastilského

Situace Jindřicha a jeho sourozenců se radikálně změnila po smrti jejich otce, který v březnu roku 1350 padl za oběť epidemie moru při obléhání Gibraltaru. Král nebyl ještě ani pohřben a od Eleonory a jejích dětí se začali odtahovat jejich dosavadní přívrženci. Eleonora i s dětmi zůstali se souhlasem nového krále, jímž se stal o rok mladší nevlastní Jindřichův bratr, jediný legitimní syn Alfonse XI. Petr I. Krutý, u královského dvora. Situace však byla stále méně stabilní a Jindřich a jeho sourozenci utekli a rozprchli se v obavách z toho, co by mohli očekávat ze strany nového krále. Obavy byly zcela namístě. Královna vdova Marie Portugalská, matka Petra I., rozkázala zakrátko Eleonoru z Guzmánu uvěznit, načež (pravděpodobně rovněž z jejího rozkazu) byla bývalá králova milenka roku 1351 zavražděna. To vyvolalo povstání Jindřicha a jeho bratra Fadriqua Alfonse proti královi a jeho matce. Mladý král svou vládu opíral o drobnou šlechtu, měšťanstvo a úředníky, popudiv tak proti sobě velké rody vysoké šlechty. V čele vzmáhající se opozice stanul bývalý rádce krále Alfonsa XI. Jan Alfons de Albuquerque, který se spojil s Jindřichem a jeho bratry. Povstání však bylo potlačeno a vzbouřenci prchli do Aragonie, kde získali podporu krále Petra IV. Aragonského. Mezi Kastilií a Aragonií vypukl dlouholetý konflikt zvaný Válka dvou Petrů. V této válce získal převahu Petr I., který v bitvě u Araviany (1359) Jindřicha Trastámaru a jeho stoupence porazil. Jindřich se uchýlil do Francie, kde hledal další spojence proti nevlastnímu bratrovi.

Enrrique II
Pomník Jindřicha II. v Madridu

Do roku 1365 probíhala válka pouze mezi Aragonií a Kastilií, jíž se Jindřich aktivně neúčastnil a jež měla charakter vnitřního hispánského konfliktu. Situace se změnila, když se do něj zapojily francouzské a anglické síly, což z něj učinilo jednu z front stoleté války. Jindřich získal podporu své věci ve Francii a roku 1366 vtáhl znovu do Hispánie s francouzskými jednotkami pod velením Bertranda du Guesclina. Díky tomu donutil Petra uprchnout a získal v Kastilii převahu, což mu umožnilo nechat se 29. března téhož roku korunovat v Burgosu. Petr I. však získal podporu Anglie a zakrátko vtáhl do země z Gaskoňska doprovázeje anglické jednotky pod velením nástupce anglického trůnu, Černého prince Eduarda. Přes značnou převahu kastilsko-francouzských sil byl Jindřich Trastámara poražen ve velké bitvě u Nájery (1367). Petr I., který triumfoval především díky jednotce anglických lučištníků, však nedokázal využit konfliktu ve svůj prospěch. Když pak Angličané, s nimiž se mezitím nepohodl, opustili Kastilii, Jindřich nevlastního bratra napadl znovu a tentokrát ho v bitvě u Montielu (1369) porazil. Petr se uchýlil do hradu v Montiel, kde byl silami Jindřichovými obklíčen. Při osobních jednáním mezi bratry Jindřich vlastnoručně Petra zavraždil (probodl ho při souboji dýkou), což mu otevřelo cestu k trůnu.

Vláda

I jako král zůstal Jindřich spojencem Francie a protivníkem Anglie a Portugalska. Ve vnitřní politice pokračoval v centralistickém kursu svého nevlastního bratra a předchůdce. Svou vládu upevnil po odražení dvou pretendentů trůnu Kastilie a Leónu:

Mezinárodní pozice Jindřichova se stabilizovala roku 1375, kdy se mu podařilo uzavřít mír s Anglií a Aragonií. Ve své zemi upevňoval svou vládu tím, že si získával přívržence udělováním hodností, titulů a statků (tzv. Mercedes enriqueñas).

Po vizigótském králi Egikovi z konce 7. století byl Jindřich prvním hispánský panovníkem, který použil antisemitismu jako nástroje politického boje. Souviselo to mj. s tím, že židovská menšina v Kastilii významně sympatizovala s jeho protivníkem Petrem I. Znamenalo to konec koexistence s nimi a začátek období pogromů, za sto let pak vyhnání Židů a v konečném výsledku i vznik inkvizice.

Manželství, potomci

Jindřich se roku 1350 oženil na popud své matky s Juanou Manuel, dcerou Juana Manuela, příslušníka mladší větve kastilského královského domu, a Blanky de Lara de la Cerda, vnučky Ferdinanda de la Cerda. (Předpokládá se, že právě tento sňatek byl impulsem k tomu, že královna-vdova nechala Eleonoru z Guzmánu zabít). Z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší syn a dvě dcery, z nichž mladší zemřela jako sedmileté dítě.

Z mimomanželských vztahů měl král ještě dalších čtrnáct dětí.

Smrt

Jindřich zemřel 29. května 1379 v Santo Domingo de la Calzada. Na kastilský trůn po něm nastoupil jeho syn Jan jako Jan I. Kastilský. Po Jindřichově smrti byly jeho ostatky přepraveny do Burgosu, poté do Valladolidu a nakonec do Toleda, kde byly uloženy v královské kryptě katedrály Panny Marie. Jeho útroby však byly pohřbeny v katedrále v Santo Domingo de la Calzada, místě jeho smrti.

Externí odkazy

Předchůdce:
Petr I.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
13691379
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jan I.
13. leden

13. leden je 13. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 352 dní (353 v přestupném roce).

29. květen

29. květen je 149. den roku podle gregoriánského kalendáře (150. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 216 dní.

Eleonora Kastilská (1416)

Eleonora Kastilská (1352? – 27. února 1416, Pamplona) byla navarrská královna, dcera kastilského krále Jindřicha II. a Jany z Peñafielu.

Eleonořiným sňatkem s Karlem Navarrským 27. května 1375 skončilo napětí mezi Kastílií a Navarrou. Královský pár měl osm dětí, z nichž svého otce přežila jenom Isabela a Blanka, jež se stala dědičkou království.

Královna Eleonora zemřela roku 1416 a manžel ji následoval o devět let později. Jsou společně pohřbeni v pamplonské katedrále a jejich alabastrový náhrobek je mistrovským kusem pozdní gotiky.

Eleonora z Guzmánu

Eleonora z Guzmánu (Leonor Núñez de Guzmán Ponce de León, 1310–1351) byla kastilská šlechtična a dlouhodobá milenka Alfonse XI. Kastilského. Jejím synem byl Jindřich II. Kastilský.

Fadrique Kastilský

Fadrique Kastilský (1334–1358), první Señor de Haro, 25. mistr Řádu svatojakubských rytířů, páté nemanželské dítě Alfonse XI. Kastilského a Eleonory de Guzmán. Narodil se v Seville.

Isabela Navarrská (1395)

Isabela Navarrská (1395 – 31. srpna 1450) byla mladší přeživší dcerou Karla III. Navarrského a jeho manželky Eleonory Kastilské.

Jan I. Kastilský

Jan I. Kastilský (španělsky Juan I de Castilla, 24. srpna 1358 – 9. října 1390, Alcalá de Henares) byl král Kastilie a Leónu v letech 1379 až 1390, druhým králem z dynastie Trastámarů.

Jana z Peñafielu

Jana z Peñafielu (španělsky Juana Manuel de Villena; 1339 – 27. března 1381) byla kastilská a leónská královna.

Jindřich II. (rozcestník)

Jindřich II. je jméno těchto panovníků:

císařové a králové

svatý Jindřich II., král (1002) a císař římský (1014–1024)

Jindřich II. Plantagenet – král anglický (1154–1189)

Jindřich II. Francouzský – král francouzský (1547–1559)

Jindřich II. Kastilský – král kastilský (1366–1367) a (1369–1379)

Jindřich II. Kyperský – král jeruzalémský (1285 – 1291) a kyperský (1285 – 1324)

Jindřich II. Navarrský – král navarrský (1516–1555)vévodové

Jindřich II. Babenberský – vévoda rakouský (1141 – 1177) a bavorský (1141 – 1156)

Jindřich II. Bavorský – vévoda bavorský (955–976) a (985–995)knížata

Jindřich II. Pobožný – vratislavský, krakovský a velkopolský kníže (1238 – 1241)

Jindřich II. Svídnický – svídnický kníže

Jindřich II. Minsterberský – minsterberský, olešnický a bernštadtský knížehrabata

Jindřich II. z Baru – hrabě barský

Jindřich II. Hesenský – lantkrabě hesenský

Jindřich II. ze Champagne – hrabě ze Champagne

Jindřich II. Lucemburský – hrabě lucemburskýcírkevní hodnostáři

Jindřich II. z Virneburgu – arcibiskup kolínskýšlechticové

Jindřich II. z Lipé – český šlechtic

Jindřich II. z Rožmberka – český šlechtic

Jindřich II. z Lichtenburka – moravský šlechtic

Ludvík II. Bourbonský

Ludvík II. Bourbonský (francouzsky Louis II de Bourbon, 4. února 1337 – 10. srpna 1410 Montluçon) byl vévoda bourbonský, hrabě z Clermontu a Forezu a švagr krále Karla V.

Petr I. Kastilský

Petr I. Kastilský nazývaný Krutý nebo Právoplatný (španělsky Pedro I el Cruel, 30. srpna 1334 Burgos – 23. března 1369 Montiel) byl král Kastilie a Leónu a Galicie v letech 1350 až 1369. Byl posledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie.

Seznam atentátů

Toto je seznam světových atentátů na významné osoby, s výčtem obětí a známých pachatelů v chronologickém pořadí od starověku po současnost.

Trastámarové

Trastámarská dynastie (španělsky Casa de Trastámara) nebo jen Trastámarové byla královská dynastie v Kastilii (1368–1504) a Aragonii (1412–1516) a zemích s nimi spojených (Sicílie, León, Barcelona, Valencie, atd.). Dynastii založil nemanželský syn kastilského krále Alfonse XI. (Burgundsko-Ivrejská dynastie), hrabě z Trastámary a pozdější kastilský a leónský král Jindřich II. V roce 1469 položil sňatek Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské základ budoucímu Španělsku (oba z této dynastie), které později sjednotil jejich vnuk Karel I. z dynastie Habsburků (vládl v letech 1516-1556) a byl nejmocnějším evropským panovníkem.

Předkové

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.