Jiří Šlitr

Jiří Šlitr (15. února 1924 Zálesní Lhota u Jilemnice26. prosince 1969 Praha) byl český hudební skladatel, instrumentalista (virtuózní klavírista), zpěvák, herec a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových scén.

JUDr. Jiří Šlitr
Ilustrovaný portrét Jiřího Šlitra
Ilustrovaný portrét Jiřího Šlitra
Základní informace
Narození 15. února 1924
Zálesní Lhota, Československo Československo
Úmrtí 26. prosince 1969 (ve věku 45 let)
Praha, Československo Československo
Příčina úmrtí Otrava oxidem uhelnatým
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Povolání hudební skladatel, klavírista, zpěvák, herec, malíř
Příbuzná témata Jiří Suchý, Semafor
Ocenění Medaile Za zásluhy
Významný nástroj
klavír

Životopis

Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Spoluzaložil Rychnovský dixieland, hrající v Praze pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník (Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 19451949, titul JUDr. [1]), svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír (odtud pak patrně pochází i název Dr. Matrace). Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik.

V letech 19491951 absolvoval povinnou vojenskou službu v Milovicích. Poslední rok vojenské služby pracoval jako výtvarník Ústředního domu armády [1].

V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým.[1] Spolu s Jiřím Suchým pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století a zahájila éru divadel malých scén. Jiří Šlitr se ale oficiálně nikdy členem divadla Semafor nestal.[2][3]

Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice (na Expu 1958). V roce 1959 založil společně s Jiřím Suchým divadlo Semafor, pro které skládal písně, scénickou hudbu (Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Šest žen Jindřicha VIII.) i muzikál (Dobře placená procházka). Úspěšně využíval svou schopnost komediální stylizace herce–amatéra (Jonáš a tingltangl, Ďábel z Vinohrad aj.). Autorsky a herecky se podílel na filmech (Bylo nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu). Z hudebních nahrávek vyniká album Jonáš a dr. Matrace.

Byl známým milovníkem mladých slečen, s kterými se brzy rozcházel. Poslední z nich zemřela spolu s ním 26. prosince 1969 otravou svítiplynem. Dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu, vraždu či sebevraždu. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Zalesni Lhota 52
Rodný dům J. Šlitra v Zálesní Lhotě
Jiří Šlitr hrob
Hrob Jiřího Šlitra na Vinohradském hřbitově v Praze

Citát

A já sám mám od něho obrázek, který jsem dostal poštou loni k vánocům. Bylo to den po tom, kdy jsem se dozvěděl, že Šlitr umřel. Otevíral jsem vánoční poštu a mezi ní jsem našel od Šlitra obrázek takového vousatého pána v buřince, vousy mu jdou až na podlahu, sedí na kanapíčku, a pod tím bylo napsáno a stále je napsáno: Všecko nejlepší, pane Wérich (s dlouhým é). Šlitr. A tu už byl... to už tady nebyl, když jsem tohle otvíral. Bylo mně moc smutno, protože jsem byl na Šlitra fanda, když hrál, tak jsem se mu vždycky smál, tomu jeho nehybnému obličeji.
— Jan Werich [4]

Seznam písňové tvorby

viz Seznam písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Výstavy kreseb a obrazů (výběr)

Odkazy

Reference

  1. a b c Jiří Suchý: Jiří Šlitr, Supraphon, Praha–Bratislava, 1970, str. 105
  2. http://www.ceskatelevize.cz/lide/jiri-slitr/
  3. BALUŠÍKOVÁ, Eva. Český spolek v Košicích: Už vím co číst a poslouchat. Rozhlas.cz [online]. 2014-03-30 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online.
  4. Jan Werich: Měli jsme ho rádi, In: Jiří Suchý: Jiří Šlitr, Supraphon, Praha–Bratislava, 1970, str. 55-6

Literatura

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 394, 450, ISBN 978-80-200-1502-0.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 234, 386, 425–427.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 361–363.
  • Alan Levy: Pražské peřeje, Primus, Praha, 1991 (zápisky z Levyho pobytu v Praze v letech 1967–1970).
  • Jiří Datel Novotný. Ďábel z Vinohrad : vzpomínka na Jiřího Šlitra. Praha : Regia, 2002. 205 s. ISBN 80-86367-27-4.
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 32, 171, ISBN 80-903399-5-6.
  • Jiří Suchý: Jiří Šlitr, Supraphon, Praha–Bratislava, 1970.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 278–279.
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.

Externí odkazy

Blázen a dítě

Blázen a dítě (1999) je album Jiřího Suchého, jedno z alb vydaných ke čtyřicátému výročí Semaforu. Obsahuje 25 písní nebo scének z různých dob. Album vydal B&M Music. Booklet alba obsahuje některé citáty Jiřího Suchého a sleeve-note Jaroslava Dolejšího.

Divadlo Semafor 1959–1969

Divadlo Semafor 1959–1969 (1978) je komplet tří gramofonových desek, které připomínají tvorbu divadla Semafor v prvních deseti letech po jeho vzniku. Nahrávky přímo z divadla z archivu Bohumila Palečka a Jiřího Suchého vybral Hynek Žalčík, v období od října 1976 do ledna 1977 byly zpracovány ve studiu Supraphon-Mozarteum. Nahrávky jsou na LP řazeny chronologicky podle premiér jednotlivých představení (výjimku tvoří hra Jonáš a tingl-tangl, která zabírá 1,5 strany desky a tak je v řazení posunutá až na druhou desku, a z podobného důvodu Zuzana je sama doma prohozená s Takovou ztrátou krve). Z téměř každé hry Semaforu z dané doby je vybráno několik písniček nebo scén. Komplet obsahuje booklet s fotkami z představení komentované Jiřím Suchým a také komentáře a faktografické údaje ke každé zařazené hře daného období. Na výběr nebyla zařazena hra Šest žen, protože „dochované nahrávky zachycují zcela netypickou alternaci obsazení“, Papírové blues chybí kvůli absenci jakékoliv nahrávky a nahrávky z pořadů Zuzana není pro nikoho doma a Zuzana je všude jako doma nebyly pro zařazení dostatečně kvalitní. Záznam představení Sekty se nedochoval, nahrávky jsou z podkladu k připravovanému filmu.Komplet vznikl ke 20. výročí divadla. Obsahuje až na výjimky nahrávky dosud nepublikované, z písniček dostaly přednost ty méně známé. Desky vydal Supraphon ve spolupráci s Hifiklubem Svazarmu.

V roce 1990 vyšla u Supraphonu reedice alba v podobné grafické úpravě.

Jména

Jména (2003) je výběrové album Jiřího Suchého. Obsahuje 21 písniček se Suchého texty (s výjimkou Cecilie), které mají v názvu (převážně ženská) jména. Písně jsou převzaté ze starších alb, pouze poslední, „bonusová“ Zdvořilý Woody, vyšla v této verzi poprvé až na albu Písničky (1956-1964) z roku 1996.

Jonáš a dr. Matrace

Jonáš a dr. Matrace (1969) je kabaret Jiřího Suchého, obdobně stavěné pokračování hry Jonáš a tingltangl (1962) a poslední hra Jiřího Šlitra.

Ve hře vystupuje komik Jonáš (Jiří Suchý) a jeho doprovodný klavírista (Jiří Šlitr), z počátku stejně jako ve hře Jonáš a tingltangl bezejmenný, během hry ale prozradí své jméno, za které se ovšem velmi stydí – Prokop Matrace. V postavě doktora Matraceho Jiří Šlitr opět využil svoji komickou figuru pianisty, který je vystudovaným doktorem práv (stejně jako sám Šlitr). Spolu s ústřední dvojicí se na pódiu ještě objevují Semaforgirls (6 dívek) a doprovodná hudební skupina The Semafours Trio.

Představení začalo vznikat brzy po stažení „prvního Jonáše“ z repertoáru. Suchý se Šlitrem tak vyřešili, že už nechtěli původní hru hrát, ale proti jejímu konci diváci protestovali a dokonce sepsali jakousi petici. Představení je opět pásmem písniček a komických vystoupení (Jonášových monologů, anekdot podobných jako v Jonáši a tingltanglu, štriptejzu či Mozartovy Malé noční hudby hrané na mandolínu – Jonáš a foukací klávesovou harmoniku – doktor Matrace).

Oproti předchozím hrám Jiřího Suchého přibylo více narážek na politický vývoj země (např. několik satirických poznámek na Antonína Novotného apod.), které vrcholí posledním číslem hry – dialogem o protestování a písničkou Proti všem – inspirovaným tvorbou Osvobozeného divadla.

Jonáš a tingltangl

Jonáš a tingltangl (1962) je kabaret Jiřího Suchého, jedna z nejslavnějších her Semaforu. Premiéru měla 18. června 1962 ve Zlíně, poprvé v Praze byla hrána 18. července téhož roku v divadelním sále Na Slupi. Jde o první hru, kde se po boku Jiřího Suchého objevil Jiří Šlitr a dala tedy vznik této klaunské dvojici.

Hra vznikla během krize souboru divadla Semafor, kdy z divadla odešlo několik hvězd (Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Waldemar Matuška), Jiří Suchý toho ale využil k vytvoření skromného autorského typu představení, čímž se přiblížil stylu Osvobozeného divadla. V kabaretu Jonáš a tingltangl tak hraje pouze Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem (kteří chvílemi hrají sami sebe a chvílemi komika Jonáše a jeho pianistu), jedna girl a malá doprovodná hudební skupina.

Představení je v podstatě pásmem písniček a komických vystoupení (monologů Jiřího Suchého či dialogů obou komiků, např. anekdot, které vypráví Suchý a Šlitr je nedokáže pochopit), které je rámováno vzpomínáním na fiktivního komika Jonáše a jednotlivými místy, kde se Suchý se Šlitrem s Jonášem potkali (od Vídně roku 1920 až po poválečnou Prahu), i když není jasné, jestli Jonáš vůbec existoval. Druhá půle představení začínala výstupem Jiřího Šlitra, ve kterém hraje písničku Šla Nanynka do zelí ve stylu předních světových hudebních skladatelů.

Jméno „Jonáš“ pro hlavní postavu vymyslel Jiří Šlitr.Jakýmsi pokračováním byl kabaret Jonáš a dr. Matrace z roku 1969. Jiří Suchý se pak k postavě Jonáše vracel i po smrti Jiřího Šlitra, Jonášovu partnerku Melicharovou hrála Jitka Molavcová.

Rytmickou skupinu v představení tvořili Stanislav Navrátil (kontrabas), Vladimír Hora a Jiří Kysilka nebo Karel Turnovský (bicí). Na klavír hrál Jiří Šlitr.

Ján Roháč

Ján Roháč (pravděpodobně * 18. června 1932 Nitrianske Pravno u Prievidzi, Slovensko – 5. října 1980 Praha) byl československý divadelní, filmový, televizní a hudební režisér.

Marnivá sestřenice

Marnivá sestřenice je známá česká píseň, která vznikla v 50. letech 20. století respektive její první verze. Text k ní napsal Jiří Suchý a hudbu Jiří Šlitr. Píseň později nazpíval například Waldemar Matuška. Jedná se o jednu z nejznámějších písní raného divadla Semafor. Píseň zazněla např. ve filmech Žalobníci (1960), Deštivý den (1962), Bez svatozáře (1963), či ve filmu Černý Petr (1963).

Píseň vyšla například na kompletu tří gramofonových desek s názvem Divadlo Semafor 1959–1969.

Největší hity (DVD Suchého a Šlitra)

DVD písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (výjimky tvoří melodie písní v originále cizojazyčných a český text písně Virginia od Jiřího Voskovce a Jana Wericha z DVD). Písničky vybral z archivních materiálů přímo Jiří Suchý a oba disky vydal Supraphon ve spolupráci s Českou televizí a v případě CD i se Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Album vyšlo současně s CD Největší hity.

Spolu s druhým dílem vyšlo album již dvakrát v reedici jako 2DVD, nejprve v roce 2010 jako 93 největších hitů, v roce 2016 pak pod názvem Největší hity 1+2.

Největší hity 2 (DVD Suchého a Šlitra)

Největší hity 2 (2007) je výběrové DVD Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Obsahuje 51 písniček a 2 fragmenty komických scének z archivu Československé televize.

Spolu s prvním dílem vyšlo album již dvakrát v reedici jako 2DVD, nejprve v roce 2010 jako 93 největších hitů, v roce 2016 pak pod názvem Největší hity 1+2.

Poslední štace

Poslední štace, někdy uváděné jako Proč nám říkají Poslední štace a mně vrahoun, ptá se pan primář (1968) je hudební komedie Jiřího Suchého, ke které napsal hudbu Jiří Šlitr a kde oba hráli hlavní role. Přímo v rámci hry ji Jiří Suchý ve svém monologu označuje jako podobenství, které vzniklo při jeho záměru napsat crazy komedii, kterou ale není možné napsat tak, aby se „aspoň částečně nepodobala tomu, v čem je nám dáno žít“. Jedná se o první Suchého hru uváděnou bez dohledu cenzury.

Představení doprovázel Orchestr Milana Dvořáka ve složení Milan Dvořák, Luděk Švábenský, Viktor Klinger, Zdeněk Dvořák, Jaroslav Berka, Ivan Dominák, Jaroslav Hájek, Vítězslav Horák, Vincenc Krummer, František Sojka.

Recital 64

Recital 64 (1964) je pásmo písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Jako nová zpěvačka Semaforu se zde představila Vlasta Kahovcová. Všechny tři zpěváky doprovázela Rytmická skupina divadla Semafor ve složení Jiří Bažant (klavír), Karel Turnovský (bicí), Ladislav Štaidl (kytara) a Stanislav Zeman (kontrabas).

Pořad obsahoval jednak nové písně Suchého a Šlitra, jednak písně jiných autorů (např. Voskovce a Wericha), dále několik již známých semaforských písní napsaných původně pro jiné zpěváky divadla, které v novém podání jejich autoři (převážně Šlitr) parodovali (např. píseň Študent s rudýma ušima z repertoáru Hany Hegerové zpíval Šlitr s žárovkami za ušima „za mohutného chechtání publika včetně Hegerové“ či píseň Klokočí ze hry Taková ztráta krve (1960), kterou Šlitr zpíval se zpožděním oproti doprovodu). V pořadu také Jiří Šlitr zpíval dvě písně známé ze hry Jonáš a tingltangl (1962) v „ruském“ překladu Jiřího Krampola (Tulipán a Klementajn).

V průvodním slově mezi písněmi dělal Jiří Šlitr stále narážky na výsledky ankety Zlatý slavík 1963, ve které skončil na dvacátém místě, zatímco Jiří Suchý obsadil čtvrtou příčku.

Jednoduchou stavbu pořadu vysvětlil Jiří Suchý v programu k představení, kde píše, že uprostřed práce na filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964) a příprav jazzové opery Dobře placená procházka (1965) by si Semafor nemohl dovolit další náročný program. K formátu recitalu inspirovala Suchého návštěva Paříže.

Po menší roli klavíristy ve hře Jonáš a tingltangl dospěl Jiří Šlitr v komika právě v Recitalu 64. Jiří Suchý se evidentně stáhl trochu do pozadí, naopak Šlitrovi napsal do libreta mnohem více vtipů.

Semafor (divadlo)

Semafor je divadlo v Praze, založené v roce 1959, a spjaté především se jmény Jiřího Suchého (* 1931) a Jiřího Šlitra (1924–1969). Jeho nynější sídlo je v ulici Dejvická v Praze, v blízkosti stanice metra Dejvická. V dnešní době v divadle hraje okolo padesáti herců.

To byl Jiří Šlitr

To byl Jiří Šlitr (1999) je album připomínající tvorbu Jiřího Šlitra, jedno z alb vydaných ke čtyřicátému výročí Semaforu. Vydal jej B&M Music. Obsahuje 26 písniček nebo monologů v podání Jiřího Šlitra ze dvou her – Recital 64 (skladby 2–10) a Ďábel z Vinohrad (skladby 11–26).

Hudbu složil Jiří Šlitr, texty písniček i monologů napsal Jiří Suchý. Výjimkou je píseň č. 9 Len túto noc, která je anonymním dílem, píseň č. 25 Nikdo nic nikdy nemá (Jaroslav Ježek / Jiří Voskovec a Jan Werich) a ruský text písně Tulipán, který složil Jiří Krampol.

Sleeve-note napsal Zdenek Seydl.

Unikáty

Unikáty (2009) je třetí z řady výběrových DVD Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Obsahuje 15 písniček spíše raritních nahrávek, jeden Suchého monolog a celý televizní film Dobře placená procházka z roku 1966. Nahrávka písně Satchmo je z návštěvy Louise Armstronga v Semaforu v roce 1965.

Zlatý slavík 1962

Zlatý slavík 1962 byl první ročník ankety popularity českých zpěváků a písní. Organizoval ji časopis Mladý svět.

Čtenáři hlasovali pro tři nejlepší zpěváky, za první místo zpěvák dostal tři body, za druhé dva a za třetí jeden.

Celkem hlasovalo 797 čtenářů.

Zlatý slavík 1963

Zlatý slavík 1963 byl druhý ročník ankety popularity českých zpěváků a písní. Organizoval ji časopis Mladý svět.

Čtenáři hlasovali pro pět nejlepších zpěváků, bodovým systémem byl pro prvního určen zisk šesti bodů, pro druhého čtyři, pro třetího tři atd.

Celkem hlasovalo 4 959 hlasujících.

Ďábel z Vinohrad

Ďábel z Vinohrad (1966) je sólový recitál Jiřího Šlitra, který napsal Jiří Suchý. Komická dvojice se tak dočasně rozdělila, den před Ďáblem z Vinohrad měla premiéru Benefice, kde zase hraje sám Suchý. Oba komiky ale v těchto hrách doplňují další herci, v Ďáblovi z Vinohrad je to několik dívek, které vstupují na jeviště na začátku druhé půle hry. O tom, která z těchto dvou her bude mít premiéru dříve, spolu Suchý se Šlitrem losovali házením koruny.Hra se skládá převážně z písniček, ze začátku je několik Šlitrových monologů o různých živelních katastrofách, které mohou přijít na divadlo.

Jiří Šlitr se sám doprovázel na klavír, na pozadí hrál Orchestr Milana Dvořáka ve složení Milan Dvořák, Ladislav Hora, Petr Kaplan, Miloslav Růžek a Karel Turnovský.

O dva roky později, 25. září 1968, se konala obnovená premiéra (režie Jiří Menzel a Eva Sadková), ve které hrál už Šlitr se Suchým a s nimi Naďa Urbánková a Miluše Voborníková. Orchestr divadla Semafor opět řídil Milan Dvořák.

Obnovené premiéře ale předcházelo to, že během invaze do Československa 21. srpna 1968 trávil Jiří Suchý dovolenou v Jugoslávii a po invazi odjel k příbuzným do Londýna, kde k němu došla informace, že v Praze KGB zatýká signatáře dokumentu Dva tisíce slov (podepsali Suchý i Šlitr). Když se ale poprvé po čase dokázal telefonicky spojit s Jiřím Šlitrem, ten mu říkal, ať se vrátí, že musí hrát v divadle sám. Suchý tedy přiletěl do Prahy a vystoupil v závěru Ďábla z Vinohrad na jeviště, aby vyvrátil novinovou zprávu z toho dne, že je v Londýně. Hlediště prý bouřilo nadšením.Role Ďábla je psaná Šlitrovi na tělo (Šlitr sám bydlel na Vinohradech) a tak se jméno Ďábel z Vinohrad stalo jakousi jeho přezdívkou. Jmenuje se tak tedy několik knih a výběrů nahrávek o Jiřím Šlitrovi.

Ďábel z Vinohrad (album, 2005)

Ďábel z Vinohrad (2005) je výběrové album z tvorby Jiřího Šlitra. Výtvarné zpracování vychází z alba Ďábel z Vinohrad z roku 1970, jinak ale jde o jiné album a až na výjimky obsahuje jiné skladby.

Šlitr zpívá Šlitra

Šlitr zpívá Šlitra (2014) je čtyřdiskový albový komplet s písničkami Jiřího Šlitra vydaný u příležitosti 90. výročí jeho narození. Jedná se o studiové i živé nahrávky z divadla Semafor z let 1962 až 1969. První disk obsahuje 22 nahrávek se zpěvem Jiřího Šlitra („sólo“), druhý 15 nahrávek, kde po boku Šlitra vystupují i další, převážně Jiří Suchý („duety“), a jako bonus nahrávku gramotingltanglu a šest amatérských nahrávek Šlitrova Rychnovského dixielandu z roku 1947. Zpívající dvě CD obsahují kompletní záznam Šlitrova recitálu Ďábel z Vinohrad z divadla Semafor z 3. října 1968, kde vedle Šlitra účinkují také Jiří Suchý, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Eugen Jegorov a hraje Ferdinand Havlík se svým orchestrem.

Album sestavil Lukáš Berný, doprovodnými texty kromě něho přispěli Jiří Suchý, Miroslav Horníček (text z roku 1987 z archivu Karla Koliše), Jan Vodňanský, Jiří Menzel a Karel Koliš.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.