Iónské povstání

Iónské povstání bylo protiperské povstání iónských měst v Malé Asii, které se odehrálo v letech 500494 př. n. l. V čele povstání stálo město Milét a pomoc, kterou povstání poskytly Athény, byla příčinou řecko-perských válek. Povstání skončilo porážkou povstalců v bitvě u Ladé.

Ionian Revolt Campaign Map-en
Vojenské operace během Iónského povstání

Průběh

V roce 500 př. n. l. vypuklo na západním pobřeží Malé Asie povstání iónských městských států. V čele povstání stálo město Milét, jehož vládce, tyran Aristagoras, sloužil perskému vládci. Když se mu však nepodařilo dobýt pro krále ostrov Naxos, obával se o svůj život, a když vypuklo povstání, postavil se do jeho čela. V mateřském Řecku se snažil získat podporu, ale Sparta ho odmítla a Athéňané poskytli povstalcům jen dvacet lodí.

Povstalci měli zpočátku úspěchy. Zbavili se perských posádek, vyplenili a vypálili lýdské město Sardy, ale perská posádka se zde ubránila.

Roku 494 př. n. l. utrpělo povstalecké loďstvo porážku u ostrova Ladé. Na perské straně bojovali vynikající námořníci z Fénicie. Po vítězství Dareios zcela zničil Milét jako odplatu za vypálení Sard a ostatní řecká města v Malé Asii se dostala opět pod perskou nadvládu. Dareios se rozhodl pomstít řeckým městským státům i v mateřském Řecku za podporu, kterou poskytli povstalcům.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iónske povstanie na slovenské Wikipedii.

Achaimenovci

Achaimenovci (staropersky Hachámanišijá) byli vládnoucí dynastií ve starověké Persii a zároveň prvním známým panovnickým rodem indoevropského etnika Peršanů. Své pojmenování získali podle pololegendárního kmenového vůdce Achaimena (staropersky Hachámaniš), který žil v první polovině 7. století př. n. l.

Bitva u Ladé

Bitva u Ladé se odehrála roku 494 př. n. l. mezi Ióny a Peršany. Byla vyvrcholením Iónského povstání.

Chronologie starověkých íránských dějin

Chronologie starověkých íránských dějin zachycuje nejdůležitější události na Předním východě mezi lety 559 př. n. l. a 651 n. l.

Dátis

Dátis (staropersky Dátiça, elamsky Datija) byl perský vojevůdce médského původu a jeden z hlavních aktérů řecko-perských válek v 5. století př. n. l. Jeho životní data nejsou přesně známa.

Dátida pověřil perský velkokrál Dareios I. roku 490 př. n. l. zvláštním úkolem: měl vést trestnou expedici proti řeckým městům v Evropě, která podporovala iónské povstání v Malé Asii. Druhým velitelem výpravy byl ustaven Dareiův synovec Artafernés, syn stejnojmenného sardského satrapy. Během plavby Egejským mořem si Dátis podrobil Rhodos a Naxos, navštívil Apollónův chrám na Délu a nakonec přistál s flotilou u řeckého pobřeží. Město Eretrie bylo vypáleno, jeho obyvatelstvo podle pozdního Platónova výkladu zotročeno. Pak se Dátis soustředil na útok proti Athéňanům, jimž chtěl znovu dosadit za vládce vyhnaného tyrana Hippia. Ale Řekové se jeho jednotkám poblíž Marathonu postavili a pod Miltiadovým vedením jim uštědřili těžkou porážku. Tím Dátidova výprava fakticky ztroskotala – o dalších osudech velitele pak prameny mlčí.

Seznam vojevůdců

Seznam vojevůdců obsahuje výčet osobností, které se za svého života zapsaly do historie samostatným velením ve válce, bitvě nebo při vojenské kampani.

Starověké Řecko

Starověké Řecko, případně antické Řecko, je označení pro období řeckých dějin ve starověku. V širším pojetí zahrnuje dobu od příchodu řeckých kmenů do egejské oblasti v 2. tisíciletí př. n. l. až po dobu nadvlády římské říše a formování říše byzantské (4.–6. století n. l.). V užším smyslu pak období samostatné antické řecké společnosti a kultury v 8.–1. století př. n. l. Ta se dělí na archaickou dobu utváření klasické řecké společnosti, dobu Homéra a kolonizace Středomoří a Černomoří, klasické období (5.–4. století př. n. l.) vrcholící v Periklových Athénách a helénské období po sjednocení řeckého světa Filipem a Alexandrem Makedonským. I po ztrátě samostatnosti se však řecká kultura a vzdělanost dále rozvíjela pod římskou nadvládou.

Antické Řecko vytvořilo mimořádně vyspělou kulturu v nejrůznějších oborech, od výtvarného umění, architektury, divadla, vědy (lékařství, filosofie, matematika, astronomie) až po rétoriku a politiku, kde se stalo kolébkou demokracie. Měla zásadní vliv na utváření římské kultury a jejím prostřednictví i Západní civilizace. Řecká vzdělanost byla uchovávána a pěstována i v Byzanci a arabsko-muslimském světě, měla vliv na formování křesťanství (Nový zákon, tomismus), k řecké kultuře se vracela i renesance a klasicismus.

Starověký řecký svět byl soustředěn do jednotlivých městských států (polis) a jejich kolonií, které se neomezovaly jen na území dnešního Řecka, ale díky námořní kolonizaci se nacházely i v dalších oblastech Středozemního moře: egejské ostrovy, Kypr, pobřeží Malé Asie (především Iónie), Sicílie a jižní Itálie (Magna Graecia) a také na pobřeží Černého moře, Ilýrie, Thrákie, Egypta, Kyrenaiky, jižní Galie a severovýchodní části Iberského poloostrova.

Starověký Orient

Pojem Starověký Orient nebo také Starověký Přední východ označuje starověké civilizace Přední Asie (Sýrie, Palestina, Fénicie, Malá Asie), Mezopotámie a Íránské vysočiny (někdy je mezi ně řazen rovněž starověký Egypt a Arábie) v období od konce pravěku ve 4. tisíciletí př. n. l. do vpádu Arabů v první polovině 7. století. Dějiny starověkého Orientu jsou součástí historie starověku.

Řecko-perské války

Řecko-perské války se nazývala série konfliktů mezi řeckými městskými státy a perskou říší, jež začala v roce 499 př. n. l. a trvala až do roku 448 př. n. l. Jejich příčina tkvěla ve snaze perských velkokrálů Dáreia I. a obzvláště Xerxa I. podmanit si vojenskou silou starověké Řecko. Toto úsilí však navzdory veškeré materiální a lidské převaze Persie skončilo fiaskem. Úspěšná třebaže vyčerpávající obrana Řecka byla v představách vítězných Helénů takřka zmytizována a řecké vítězství našlo svůj výraz i v klasickém umění a kultuře, například Aischylos vytvořil drama Peršané. Tento mýtus zčásti přetrval až do 20. století, což se projevilo i v časté interpretaci tohoto konfliktu jako obrany svobodné západní civilizace před násilnou vládou orientální despocie.

Událostí, jež vedla k rozpoutání válek, se stalo tzv. iónské povstání, probíhající v letech 499 až 493 př. n. l., jejich vrcholem pak bitvy u Marathónu (490 př. n. l.), u Thermopyl a u Salamíny (480 př. n. l.). Porážka Peršanů měla dalekosáhlé důsledky pro další vývoj perských, řeckých a v neposlední řadě také evropských dějin. Nejdůležitějším soudobým pramenem popisujícím průběh válek jsou Hérodotovy Dějiny, k jimi předkládaným údajům je ale třeba přihlížet se značnou opatrností.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.