Horká skvrna

Horká skvrna, také horké skvrny (anglicky hot spot nebo hot spots) je místo v astenosféře v zemském plášti, kde se shromažďuje magma a stoupá vzhůru k zemskému povrchu. Následně se projevuje vulkanismem.[1][2] Horké skvrny jsou charakteristické zvýšeným tokem geotermální energie. Může to být důsledek výstupu konvekčních proudů nebo většího soustředění radioaktivních izotopů v zemské kůře. Magma následně vystupuje na povrch a vznikají oblasti sopečné činnosti, které však nekopírují místa, kde se setkávají litosférické desky. Horké skvrny se mohou nacházet na mořském dně i na kontinentech. Protože jejich poloha není vázána na litosférické desky, změní se při pohybu desky i místo výstupu magmatu na jejím povrchu. Důkazem tohoto procesu je vznik řetězců sopečných ostrovů.

Magma horkých skvrn pochází z větších hloubek a má bazické (zásadité) složení. Díky malé viskozitě (vazkosti) lávy vznikají sopky charakteristické velkou šířkou základny a menším sklonem svahů, tzv. štítové vulkány či až supervulkány.

Když dojde k posunu desky nad horkou skvrnou, přichází sopka o svůj zdroj magmatu a stává se vyhaslou. Postupným zvětráváním se snižuje její nadmořská výška, až nakonec opět zmizí pod hladinou oceánu. Tak vzniká podmořská hora neboli guyot. Teprve připočtením těchto podmořských vyhaslých sopek k těm v současnosti aktivním lze získat skutečnou délku celého ostrovního řetězce. Podle polohy jednotlivých sopek je pak možné určit i směr pohybu litosférické desky.

Hotspots
45 na Zemi identifikovaných horkých skvrn

Reference

  1. Geologický slovník, anglicko-český a česko-anglický [online]. Česká geologická služba, 2001, rev. 2013. Dostupné online. (čeština)
  2. PETRÁNEK, Jan a kolektiv. Encyklopedie geologie. [s.l.]: Česká geologická služba, 1993. Dostupné online. ISBN 978-80-7075-901-1.

Externí odkazy

Betelgeuze

Betelgeuse (z arabského يد الجوزاء Jad al-džauzā) je po Rigel (beta Ori) druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu. Pouhým okem je rozeznatelná i její oranžovo-červená barva. Zdánlivá jasnost se časem mění – kolísá v rozmezí 0,3 až 1,3 mag (průměr 0,58 (Budeme-li brát v úvahu tento průměr, je Betelgeuze nejjasnější hvězdou z těch, které nejsou nejjasnější ve svém souhvězdí.)), jedná se totiž o polopravidelnou proměnnou hvězdu. Je jedním z vrcholů asterismu Zimní trojúhelník spolu se Siriem (alfa CMa) a Prokyonem (alfa CMi).Betelgeuse je červený veleobr spektrální třídy M1-2Iab, nachází se již v tedy poměrně pokročilé fázi svého vývoje. Vykazuje polopravidelnou proměnnost s periodou asi 2 300 dní (cca 5,8 let). Vzdálenost od Země byla odhadnuta před několika lety na 427 ly, nedávno zopakovaná měření paralaxy však podala vyšší hodnoty v rozmezí přibližně od 600 do 640 ly (některé starší prameny hovoří až o téměř dvojnásobné vzdálenosti). Hvězda je i přesto nadále naším nejbližším červeným veleobrem.

Pozemní měření úhlového průměru naznačují, že je Betelgeuse se svými enormními rozměry jednou z největších zdokumentovaných hvězd. Odhadovaný poloměr činí cca 800 milionů až 1 miliarda km (v průměru se uvádí 4,6 AU, tj. asi 1 000 slunečních poloměrů). Pokud by byla umístěna do středu sluneční soustavy, vnější okraj by zasahoval téměř až k oběžné dráze Jupitera.

Díky své obrovské sálavé ploše je Betelgeuse až 135 000× svítivější než naše hvězda, což ji činí jednu z nejjasnějších známých hvězd vůbec. Tato světelnost nemůže být způsobena jen velkou plochou, a proto se astronomové domnívají, že krom toho disponuje hvězda vysokou hmotností (přibližně 15 až 20násobek hmotnosti sluneční). Kvůli tomu je dost dobře možné, že ukončí svůj život v podobě supernovy.Betelgeuse je v porovnání s ostatními hvězdami v Orionu dost starý objekt (většina z nich je mnohem mladší), vzhledem k ostatním mimo souhvězdí je ale velice mladý. S největší pravděpodobností již vyčerpala vodík ve svém jádře a v současné době tedy získává energii z termonukleární reakce helia na uhlík a kyslík. V Hertzsprung-Russelově diagramu se posunula z hvězdy hlavní posloupnosti vlivem zvětšení a ochlazení na červeného veleobra. Patří též k jedné z mála hvězd, kterou se podařilo vyfotografovat pozemními i vesmírnými dalekohledy jako disk, ne jen jako jasnou skvrnu. Má také ze souhvězdí největší vlastní pohyb.

Některá experimentální pozorování prováděná v první polovině osmdesátých let minulého století naznačují, že je Betelgeuze vícenásobný systém složený nejméně ze tří složek. Ovšem ani další pozorování tuto možnost bezpečně nepotvrdila.Jméno Betelgeuze pochází z arabského يد الجوزاء - Jad al-Džauzā („ruka obrova“), po zkomolení a následném překladu ve středověku بد الجوزاء - Bad al-Džauzā (vhodněji ابط الجوزاء - Ibţ al-Džauzā), což dnes znamená „podpaží“ nebo „rameno obra“.

HD 189733 b

HD 189733 b, katalogizovaná také jako V452 Vulpeculae b, je exoplaneta hvězdy HD 189733. Je vzdálena asi 63 světelných let od Slunce, nachází se v souhvězdí Lištičky. Objevena byla 5. října 2005. Jde o první exoplanetu, na níž byl zjištěn methan. Je také první planetou, u které byla určena barva. Ta je azurově modrá. Objev byl učiněn pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu.Na planetě objevený metan hraje podle dnešních představ důležitou roli při vzniku života. Kvůli povrchové teplotě planety je však prakticky nemožné, aby na ní vznikl život pozemského typu.

V roce 2007 byla úspěšně zmapována teplota atmosféry planety a byla tak získána první teplotní mapa atmosféry exoplanety. Jedná se o plynného obra – horkého Jupitera, u nějž byla zmapována plynná mračna ve svrchních částech jeho atmosféry. Planeta oběhne svou hvězdu jednou za 2,2 dne. Tato planeta má vázanou rotaci, je k hvězdě natočena stále stejnou stranou a na její přivrácené straně se nachází „horká skvrna“ (nejteplejší oblast), která má ke hvězdě sklon 30°. Teplota tmavé strany se odhaduje na 650 °C a teplota přivrácené strany činí 930 °C. Tento nepříliš velký rozdíl se přisuzuje silným větrům v atmosféře, které dosahují rychlostí blížících se 9 700 km/h, teplou skvrnu postupně tlačí směrem na východ a tím pomáhají vyrovnávat rozdíly teplot na obou stranách planety.V roce 2008 byla objevena atmosféra tvořená oxidem uhličitým, methanem a vodními parami.

Havajské ostrovy

Havajské ostrovy je souostroví 95 korálových a sopečných ostrovů a 118 skal a útesů v Tichém oceánu, na kterém se nachází 50. federální stát Spojených států amerických Havaj s hlavním městem Honolulu na ostrově Oahu. Rozkládají se přibližně mezi 19° – 29° severní šířky a 154° – 180° západní délky. Havajské ostrovy jsou souostroví s největší rozlohou na celém světě.[zdroj?] Na Havajských ostrovech lze najít více rekordních hodnot, jako např. nejvyšší štítovou sopku světa (Mauna Kea na ostrově Havaj), nejvyšší spící sopku světa (Haleakalā na ostrově Maui) a samotné Havajské ostrovy tvořící nejvyšší pohoří světa (měřeno ode dna oceánu).

Hotspot

Slovo hotspot má několik významů:

horká skvrna – oblast zvýšeného toku tepla v zemském plášti

hotspot (ekologie) – oblast s vysokou mírou druhové diverzity

hotspot (internet) – místo či oblast s možností bezdrátového připojení k internetu

HotSpot – Java Virtual Machine platformy Java SE

Pyotraumatická dermatitida – kožní onemocnění

hotspot (fotovoltaika) – lokálně se přehřívající místa s vadnými FV články ve FV panelu.

Island

Island (islandsky Ísland) je stát na stejnojmenném ostrově na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Žije zde přibližně 357 tisíc obyvatel, jeho rozloha je 103 125 km², což z něj činí nejřidčeji zalidněný evropský stát. Největším městem je Reykjavík, který je i hlavním městem. V jeho aglomeraci žijí dvě třetiny islandské populace. Ostrov je vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se nacházejí lávová pole, pohoří, ledovce. Břehy ostrova jsou omývány Golfským proudem, který významně ovlivňuje zdejší klima.

Skvrna

Skvrna může být :

výrazně zašpiněné místo, synonymum pro slovo flek

v přeneseném významu také synonymum pro slovo poskvrna, pohana či sociální stigma apod.

menší výrazně barevně odlišné místo na větším souvislém barevném podkladuspeciální významyhorká skvrna – místa v zemském tělese charakteristická zvýšeným tokem geotermální energie

mongolská skvrna – typ vrozeného mateřského znaménka

slepá skvrna – místo na sítnici lidského oka

žlutá skvrna – místo na oční sítnici

sluneční skvrna – oblast na povrchu Slunce s odlišnými fyzikálními jevy od okolí

Velká rudá skvrna – atmosférický jev na planetě Jupiter

Velká tmavá skvrna – atmosférický útvar v atmosféře planety Neptun

Skvrna (seriál) - postapokalyptický seriál

Sopečné plyny

Sopečné plyny či také vulkanické plyny jsou jedním z produktů vulkanismu. Tvoří je směsice pro člověka převážně jedovatých horkých plynů, které vznikají uvolňováním z roztaveného magmatu při jeho výstupu k povrchu, či v některých případech i interakcí podzemní vody s magmatem. Pokud se magma dostane na povrch, stává se lávou a sopečné plyny volně přecházejí do atmosféry, kde se stávají významnými skleníkovými plyny. V některých případech ale nadloží zabraňuje uvolňování sopečných plynů, čímž dochází k jejich akumulaci, nárůstu tlaku, což se může projevit explozivní erupcí sopky za vzniku tefry. Za normálních okolností, když nejsou tlaky extrémní, se sopečné plyny uvolňují prostřednictvím postupného průchodu přes půdu, anebo vznikem fumarol.Sopečné plyny jsou tvořeny převážně vodní párou jakožto základní složkou všech plynů produkovaných vulkanickou aktivitou. Mezi další plyny patři různé oxidy síry (např. oxid siřičitý), fluorovodík, chlorovodík, oxid uhelnatý, methan, fluorid křemičitý, amoniak, oxid uhličitý a mnoho dalších jako např. karbonylsulfid či radon. Většina těchto plynů je pro život nebezpečná a při jejich uvolňování hrozí zasaženému jedinci smrt. Nebezpečí představuje skutečnost, že velké množství sopečných plynů je těžší než vzduch a často se tedy drží v nižších oblastech, kde vyplňují deprese či tečou údolími. Některé z nich, jako například oxid uhličitý, jsou současně i bez zápachu a bezbarvé, takže nejsou člověkem rozpoznatelné. Občas se stává, že jejich výskyt dosahuje jen určité výšky jako se stalo při erupci sopky Hekla v roce 1974, kdy plyny zabíjely zvířata jen do výšky 1 metru nad zemí, stojícímu člověku nehrozilo nebezpečí.Množství produkovaných plynů roste s rozdílem tlaku, který je mezi taveninou a atmosférou. V hloubi planety panují značné litostatické tlaky, které nedovolují plynu uniknout z taveniny. Při výstupu k povrchu litostatický tlak postupně klesá, což dovoluje vzniku bublin v tavenině tzv. vesikule. Vznik vesikulí je důležitý i proto, že magma tak zmenšuje svoji hustotu, což mu umožňuje v pokračování výstupu k povrchu, jelikož se stane méně husté než okolní horniny. Pokud je atmosférický tlak vysoký, dochází k menší produkci sopečných plynů a k menším sopečným mrakům nad sopkou. Často utuhne magma dříve, než uniknou všechny sopečné plyny, v takovém případě vznikají v hornině malé vesikuly obsahující primární složení sopečných plynů. Často jsou tyto vesikuly druhotně vyplněny roztoky, které zkrystalizují, čímž vzniknou drúzy.

Spitzerův vesmírný dalekohled

Spitzerův vesmírný dalekohled či Space Infrared Telescope Facility (zkráceně SIRTF nebo i Spitzer) je vesmírná observatoř určená k pozorování objektů v infračerveném oboru světla. Jedná se o největší infračervený teleskop, který byl vypuštěn do vesmíru, a představuje poslední článek projektu Velkých observatoří spadajícího pod americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. Tento teleskop, vypuštěný 25. srpna 2003, učinil celou řadu objevů, mezi něž patří např. přímé zachycení světla exoplanet HD 209458 b a TrES-1, potvrzení teorie, že galaxie Mléčná dráha je ve skutečnosti spirální galaxií s příčkou nebo zmapování atmosféry exoplanety HD 189733 b. S jeho pomocí byla vytvořena fotografická mozaika Mléčné dráhy skládající se z 800 tisíc samostatných snímků. Celou misi společně řídí Jet Propulsion Laboratory a Spitzer Science Center (Pasadena, USA).

Základní délka mise činila dva a půl roku, poté byla prodlužována až do stádia, kdy došlo k vyčerpání zásob chladicího helia, bez něhož není nadále možné v některých částech spektra provádět měření. Tato skutečnost konkrétně nastala ke dni 15. května 2009. Od tohoto data až doposud (2014) pokračuje tzv. „Teplá mise“ (ang. Warm Mission), během níž se dalekohled postupně zahřál na teplotu T ≈ 30 K. Pozorovací možnosti dalekohledu tedy již nedosahují takových výkonů, jako tomu bylo v období před vyčerpáním hélia, nicméně se ukázalo, že je pro vědu i přesto stále velmi přínosným. V roce 2013 se předpokládalo, že mise bude pokračovat nejméně do konce září 2014, s teoretickou možností prodloužit celou misi až do roku 2016.Dalekohled byl pojmenován dle Lymana Spitzera, amerického teoretického fyzika, který jako první prosazoval myšlenku umisťovat dalekohledy do vesmíru, když ve své práci Report to Project Rand: Astronomical Advantages of an Extra-Terrestrial Observatory z roku 1946 vysvětlil výhody vesmírného prostředí pro astronomická pozorování. Stavba Spitzerova vesmírného dalekohledu stála celkem 670 milionů amerických dolarů. Rozpočet NASA přiřkl projektu SIRTF na rok 2008 celkem 68,4 milionů USD, na rok 2009 se pak operovalo s částkou 71,7 milionů USD. S blížícím se koncem celé mise se přidělovaná částka postupně snižuje.

Tektonika

Tektonika je část geologie zabývající se poruchami zemské kůry. Tektonické děje jsou děje, při kterých se povrch Země deformuje. Dělí se do dvou skupin.

Vulkanismus

Vulkanismus nebo také sopečná činnost popř. magmatismus je souhrn projevů vnitřní energie planety, který se projevuje sopečnou činností, zemětřesením, tepelnou metamorfózou či případně dalšími projevy, a to jak na povrchu, tak i na mořském dně.

Vulkanismus se projevuje stoupáním teplejšího magmatu od spodních do svrchních částí planetárních obalů až dojde občas k jejich průniku na povrch, kde se magma vyvalí a začne ve formě lávy vytvářet nová tělesa jako například štítové sopky, stratovulkány, lávové proudy, lávová jezera, či výrony plynů ve formě fumarol či solfatar nebo projevy geotermální energie. Vulkanismus je vždy spojen se vznikem magmatických hornin. Sopečná činnost vyvolává i otřesy planety, ty jsou většinou menšího rozsahu, protože mají vysoko položené epicentrum.

Nicméně za určitých podmínek nebo na jiných tělesech sluneční soustavy nemusí být vulkanismus nutně spjat s výstupem roztaveného magmatu bohatého na křemík. Můžeme se tak setkat s bahenními sopkami, asfaltovými sopkami, nebo sopkami tvořenými směsí vodního ledu a různých solí, tedy projevy kryovulkanismu.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.