Ha'arec

Ha'arec (hebrejsky: הארץ [haˈʔaʁets] IPA, anglicky: Haaretz, doslova „Ta země,“ rozumí se Země izraelská), založený roku 1918, je nejstarší izraelský deník. Vychází v hebrejštině v tzv. berlínském formátu. Anglická edice listu Ha'arec je překladem hebrejské edice. V Izraeli je publikován a prodáván spolu s deníkem International Herald Tribune. V Severní Americe vychází jako týdeník. Obě edice, hebrejská i anglická, jsou dostupné i online na internetu.

Ve srovnání s jinými masovými deníky v Izraeli, zejména s deníky Ma'ariv a Jedi'ot achronot, jsou titulky Ha'arecu menší[zdroj?], méně místa je věnováno obrázkům a články jsou více analytické[zdroj?]. Kromě zpravodajských informací Ha'arec publikuje také články se sociální a environmentální tematikou, dále pak knižní recenze, investigativní reportáže a politické komentáře. Hebrejskou edici si denně kupuje na 65 tisíc čtenářů.[zdroj?]

Newspapers
Titulní strany hebrejské a anglické edice deníku Ha'arec

Kritika

V březnu 2010 napsal izraelský deník The Jerusalem Post, že Ha'arec zavádějícím způsobem přeložil průzkum veřejného mínění.[1] Ha'arec byl také kritizován za svoji roli v kauze Anat Kamm. Podle svých kritiků Ha'arec schvaluje protiizraelské postoje a jeho formulace bývají často zavádějící.[2][3][4][5] Od roku 2010 se redakce neshodne v případu znásilnění, z něhož byl usvědčen izraelský Arab Sabbar Kashur. Zatímco mužští členové redakce Gideon Levy a Tomer Zarchin trvají na tom, že šlo o jasný případ rasismu v izraelské justici[6][7][8], ženská členka redakce Merav Micha'eli doložila citacemi z lékařské zprávy násilí proti oběti znásilnění a obvinila své mužské kolegy z redakce, že psali články pod vlivem touhy po neomezeném sexu.[9]

Zkreslení průzkumu veřejného mínění společnosti Dialog

23. října 2012 publikoval Ha'arec na titulní stránce článek "Většina Izraelců podporuje režim apartheidu v Izraeli".[10][11] Když byla následně v analytických článcích listu Maariv[12][13] a společnosti Presspectiva[14] zdokumentována manipulace s průzkumem veřejného mínění, Ha'arec publikoval kratičké vyjasnění na straně pět své hebrejské edice. Vyjasnění znělo: "Formulace hlavního titulku Většina Izraelců podporuje režim apartheidu v zemi izraelské neodpovídala přesně výsledkům průzkumu společnosti Dialog. Otázka, na kterou většina respondentů odpověděla záporně se netýkala současného stavu, nýbrž hypotetického budoucího stavu: Pokud Izrael anektuje území Judska a Samaří, je podle vašeho názoru třeba udělit dvěma a půl milionu Palestinců právo volit do Knesetu?"[15]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haaretz na anglické Wikipedii.

  1. Gil Hoffman, "Haaretz fiddled with Obama poll", Jerusalem Post, March 22, 2010.
  2. Michael Freund, Fundamentally Freund: Awakening the Left", Jerusalem Post, April 14, 2010.
  3. Caroline Glick, "The Haaretz spy scandal: Haaretz provides Israeli affirmation for anti-Israel attitudes", Jerusalem Post, April 16, 2010.
  4. Ben-Dror Yemini, "Haaretz could not be more wrong – or misleading", Jerusalem Post, April 20, 2010.
  5. P. David Hornik, "Op-Ed: The Anti-Israel Campaign in Haaretz" Arutz Sheva, February 26, 2012
  6. Gideon Levy, He Impersonated a Human, Haaretz, July 22, 2010.
  7. Tomer Zarchin, Jurists say Arab's rape conviction sets dangerous precedent, Haaretz, July 21, 2010.
  8. Tomer Zarchin, Case of Arab man accused of raping Jewish woman brought to Supreme Court, Haaretz, May 3, 2011.
  9. Merav Michaeli, Believe in each other, Haaretz, September 6, 2010.
  10. Tomáš Šťástka, Pokud se Palestina připojí k Izraeli, zavládne apartheid, varuje výzkum, idnes.cz, October 24, 2012.
  11. Úvodník Ha'arecu, Většina Izraelců podporuje režim apartheidu v zemi izraelské Archivováno 13. 8. 2014 na Wayback Machine, Haaretz, October 23, 2012.
  12. Ben Dror Yemini, Šeker haapartheid... Archivováno 28. 10. 2012 na Wayback Machine, Ma'ariv, October 26, 2012.
  13. Ben Dror Yemini, Haaretz, Gideon Levy, and the Israel apartheid canard, The Times of Israel, October 26, 2012.
  14. ישי גולדפלם, האם רוב הישראלים תומכים במשטר אפרטהייד בארץ? Archivováno 29. 10. 2012 na Wayback Machine, Presspectiva, October 25, 2012.
  15. Vyjasnění, Vyjasnění Archivováno 23. 5. 2013 na Wayback Machine, Ha'arec, October 28, 2012.

Externí odkazy

2018 v letectví

Tento článek obsahuje seznam událostí souvisejících s letectvím, které proběhly roku 2018.

Ariel Šaron

Ariel Šaron (hebrejsky: אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinerman, přezdívaný Arik; 26. února 1928, Kfar Malal – 11. ledna 2014, Ramat Gan) byl izraelský politik a generál, který v letech 2001 až 2006 zastával úřad izraelského premiéra.

Šaron byl jedním z velitelů v izraelské armádě už od jejího vzniku v roce 1948. Jako výsadkář a později jako důstojník se zúčastnil izraelské války za nezávislost v roce 1948. Stal se jednou z klíčových osobností vzniku elitní jednotky 101 a v pozdějších letech se zúčastnil sinajské, šestidenní, opotřebovací a jomkipurské války. V průběhu své vojenské kariéry byl považován za nejlepšího polního velitele v izraelských dějinách a za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob. Po úspěšném útoku na Sinaji během šestidenní války a obklíčení egyptské třetí armády během jomkipurské války, si u izraelské veřejnosti vysloužil přezdívku „král Izraele“.Po odchodu z armády vstoupil do Liberální strany v rámci pravicového uskupení Gachal a posléze se svou stranou Šlomcijon zakotvil v nejsilnější pravicové straně Likud (nástupce Gachalu). V 70. až 90. letech zastával pět různých ministerských postů v izraelské vládě, z nichž vždy podporoval výstavbu a rozvoj izraelských osad na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Jednou z vládních pozic byl i post ministra obrany, v němž působil během první libanonské války. Po válce jej Kahanova komise, ustanovená izraelskou vládou, shledala nepřímo odpovědným za masakr civilistů v uprchlických táborech v Sabře a Šatíle, který provedly libanonské křesťanské milice. Komise doporučila Šaronův odchod z pozice ministra obrany a Šaron nakonec, i přes svůj počáteční odpor, rezignoval. V roce 2001 vystřídal Ehuda Baraka ve funkci izraelského premiéra. Jeho vládu ovlivnila probíhající druhá intifáda, provázená palestinskými sebevražednými útoky. V rámci snah o mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu v roce 2004 oznámil svůj plán na jednostranné opuštění osad v Pásmu Gazy. Tento záměr způsobil rozkol v jeho straně Likud, kterou v listopadu 2005 opustil, aby s politiky z dalších stran založil novou centristickou stranu Kadima. Několik měsíců před předčasnými parlamentními volbami, které vypsal a jejichž byl jasným favoritem, utrpěl sérii cévních mozkových příhodu. Po poslední z nich, kterou prodělal počátkem ledna 2006, byl až do své smrti v lednu 2014 v perzistentním vegetativním stavu.

Blok izraelských osad

Blok izraelských osad (hebrejsky גוש התיישבות, Guš hitjašvut nebo גוש ההתנחלויות, Guš hitnachalujot, [druhý výraz odkazuje specificky k izraelským osadám na okupovaných územích, první výraz je obecnější a může označovat libovolné sídelní bloky kdekoliv v Izraeli]) je sídelní koncept, používaný často v izraelských osadách, zejména na Západním břehu Jordánu. Je charakterizován vytvořením souvislejšího shluku (bloku) osad, který posiluje jejich geopolitickou, demografickou a bezpečnostní situaci (na rozdíl od osad izolovaných).

Bílé Město

Bílé Město (hebrejsky העיר הלבנה‎‎, ha-Ir ha-Levana) je označení pro oblast v Tel Avivu, ve které se nacházejí mnohé vynikající stavby v tzv. mezinárodním slohu, jehož nápadným znakem je zejména použití bílé barvy. Roku 2003 bylo Bílé Město zapsáno jako památka světového dědictví na seznam UNESCO.

Bílé Město je unikátní městská struktura obrovského historického významu – ve Městě se nachází okolo 4 000 budov, které byly v mezinárodním slohu postaveny. Velká část budov byla postavena ve 30. a 40. letech 20. století židovskými architekty, kteří přišli z Německa. Část z nich byla žáky školy Bauhaus, nebo jí byli ovlivněni.

Ehud Goldwasser

Ehud Goldwasser (hebrejsky: אהוד גולדווסר‎‎, ‎ 18. července 1975 – cca červenec 2006?) byl izraelský voják a seržant první třídy, který byl 12. července 2006 spolu s Eldadem Regevem unesen libanonským ší'itským hnutím Hizballáh poblíž severoizraelské vesnice Zar'it. Únos obou vojáků vedl k vypuknutí druhé libanonské války.V červenci 2008 Izrael získal v rámci výměny vězňů s Hizballáhem ostatky Goldwassera a Regeva. Pitva prokázala, že oba vojáci zemřeli při přestřelce, přičemž Goldwasser utrpěl smrtelné zranění hrudníku od RPG.

Eurovision Song Contest 2019

Eurovision Song Contest 2019, česky také Velká cena Eurovize 2019 (či jen Eurovize 2019) byl 64. ročník soutěže Eurovision Song Contest. Soutěž se konala v Expo Tel Aviv v Tel Avivu v Izraeli, a to díky vítězství izraelské zpěvačky Netty Barzilaii s písní „Toy“ na předchozím ročníku v Lisabonu v Portugalsku. Izrael na Eurovizi zvítězil počtvrté v historii, soutěž hostí potřetí. První semifinále se konalo 14. května, druhé semifinále 16. května a finále 18. května 2019. Tohoto ročníku se zúčastnilo celkem 41 zemí. Poprvé od roku 2016 ze soutěže odstupuje Bulharsko a také Ukrajina.

Soutěž vyhrála píseň Arcade od Duncana Laurence, který reprezentoval Nizozemsko.

Guš Adumim

Guš Adumim (hebrejsky גוש אדומים, doslova „Červený blok“ nebo „Blok Adumim“, podle zdejšího města Ma'ale Adumim) je blok izraelských osad na Západním břehu Jordánu (v distriktu Judea a Samaří), východně od Jeruzaléma s početnou židovskou populací v řádu desítek tisíc lidí.

Izraelské osady

Izraelské osady jsou sídla založená Izraelem a Izraelci na územích, která židovský stát dobyl v šestidenní válce v roce 1967. Konkrétně jde o Východní Jeruzalém, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny, kde k roku 2016 žije dohromady cca 630 000 židovských osadníků. V minulosti existovaly izraelské osady i na Sinajském poloostrově a v Pásmu Gazy.

Moše Arens

Moše Arens (hebrejsky: משה ארנס‎‎; narozený 27. prosince 1925 - 7. ledna 2019) byl izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, politik, člen strany Likud, ministr obrany ve třech izraelských vládách a velvyslanec Izraele ve Spojených státech.

Moše Barazani

Moše Barazani či též Barzani (hebrejsky: משה ברזני‎‎, ‎14. června 1926, Bagdád – 21. dubna 1947, Jeruzalém) byl kurdský Žid, který žil v Jeruzalémě v britské mandátní Palestině, kde se stal členem židovské ozbrojené podzemní revizionistické skupiny Lechi (též známé pod názvem Sternova skupina). Ve dvaceti letech byl pro držení ručního granátu a úmysl zabít britského vojenského velitele Jeruzaléma odsouzen britským vojenským soudem k trestu smrti oběšením. Patří tak mezi olej ha-gardom, což je označení pro členy židovských předstátních revizionistických skupin, které Britové odsoudili k tomuto druhu trestu. Spolu se svým spoluvězněm Me'irem Feinsteinem z Irgunu se měli stát prvními Židy popravenými Brity v Jeruzalémě. To ale nechtěli připustit, a tak v předvečer popravy spáchali v cele sebevraždu, když mezi sebou odpálili výbušninu, kterou jim do vězení propašovali jejich přátelé ve vydlabaných pomerančích. Barazaniho a Feinsteinův osud se podle Ja'ira Šelega z deníku Ha'arec stal „jedním z nejslavnějších příběhů hrdinství v dějinách sionismu“.

Ofakim

Ofakim (hebrejsky אֳפָקִים, doslova „Obzory“, v oficiálním přepisu do angličtiny Ofaqim) je izraelské město v Jižním distriktu. Starostou je Cvika Greengold.

Otto Skorzeny

Otto Skorzeny (12. června 1908 Vídeň – 5. července 1975 Madrid) byl SS standartenführer Waffen-SS za druhé světové války. Také byl znám svou účastí při osvobození italského vůdce Benita Mussoliniho ze zajetí.

Seznam izraelských novin

Toto je seznam novin tištěných v Izraeli. V tomto seznamu se nachází pouze tištěné noviny a neobsahuje zdroje typu internetových zpravodajských serverů, rádií nebo TV. Většina novin je v Izraeli publikována v hebrejštině, ale některé se zaměřují na arabsky hovořící obyvatelstvo, či na imigranty hovořící množstvím jiných jazyků (nejčastěji rusky a anglicky). V Izraeli je díky kombinaci vysoké míry gramotnosti (95 %, u židovské populace až 100 %) a kulturnímu zájmu v politice a aktuálním dění, velice vysoký počet prodaných výtisků novin.

Volby do Knesetu 2019 (září)

Volby do 22. Knesetu jsou předčasné parlamentní volby, které se v Izraeli uskutečnily 17. září 2019. K vypsání voleb došlo koncem května 2019 poté, co selhaly pokusy Benjamina Netanjahua o sestavení vlády na základě parlamentních voleb v dubnu 2019.

Zo Arcejnu

Zo Arcejnu (hebrejsky זו ארצנו dosl. To je naše země) byla politická organizace, kterou založili Moše Feiglin a Šmuel Sackett v červenci 1994 za účelem veřejného nenásilného protestu proti dohodám z Osla.

Železniční stanice Ofakim

Železniční stanice Ofakim (hebrejsky תחנת הרכבת אופקים, Tachanat ha-rakevet Ofakim) je železniční stanice na nově postavené železniční trati Aškelon–Beerševa v jižním Izraeli.

Leží v jižní části Izraele v pobřežní nížině, v nadmořské výšce cca 130 metrů. Je situována na severovýchodní okraj města Ofakim, nedaleko od silnice číslo 25 a vesnic Gilat a Bitcha.

Stanice byla slavnostně uvedena do provozu 31. prosince 2015 jako poslední na nově budované trati z Aškelonu směrem na jih do Beerševy. Výstavba stanice i dokončení celé železniční trati čelila značnému zpoždění. Základní kámen k stanici byl položen již v roce 2007 a původní termín dokončení byl stanoven na rok 2009. Představitelé samosprávy města Ofakim i okolních sídel podporovali dokončení železnice, protože měla dopravně přiblížit tento relativně odlehlý region státu Izrael k populačním centrům. Celkové náklady na výstavbu stanice dosáhly 50 milionů šekelů a byl tak výrazně překročen původní rozpočet. Stavba zahrnuje vlastní terminál o ploše 700 metrů čtverečních, podchod spojující nástupiště a veřejné automobilové parkoviště.

Izraelské noviny Izrael

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.