Filip V. Španělský

Filip V. (19. prosince 16839. července 1746) byl španělský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 17011746. Jeho otcem byl francouzský princ Ludvík Velký Dauphin, syn Ludvíka XIV. Krále Slunce.

Filip V. Španělský
král španělský
Philip V 3
Doba vlády 1. listopadu 170015. ledna 1724,

6. září 17249. července 1746

Narození 19. prosince 1683
Versailles, Francie
Úmrtí 9. července 1746
Madrid, Španělsko
Předchůdce Karel II. (do r. 1700),

Ludvík I.(do r. 1724)

Nástupce Ludvík I.(od r. 1724),

Ferdinand VI. (od r. 1746)

Královna I. Marie Luisa Savojská
II. Alžběta Farnese
Rod Bourboni
Otec Ludvík Bourbonský z Viennois
Matka Marie Anna Bavorská
Felipe V de España
Filip V. Španělský

Na španělském trůně

Filip nastoupil na španělský trůn po smrti Karla II. (1700), posledního španělského krále z rodu španělských Habsburků. Protože byl Filip V. vnukem francouzského krále Ludvíka XIV., vznikly u ostatních evropských mocností (Anglie, Habsburská monarchie) obavy, že se Francie a Španělsko spojí v jeden stát. To by znamenalo obrovský vzrůst moci Francie. Proto vypukla takřka okamžitě po Filipově nástupu tzv. válka o dědictví španělské, ve které stála Francie na straně jedné a rakouští Habsburkové, Anglie, Savojsko, Nizozemí a Portugalsko na straně druhé.

Boje byly ukončeny v roce 1713 tzv. Utrechtským mírem, kterým uznalo Spojené království Filipa V. jako španělského krále pod podmínkou, že se Francie nikdy nespojí se Španělskem. Rakouští Habsburkové uznali podmínky Utrechtského míru v roce 1714 a za svůj souhlas obdrželi španělské državy v Itálii (Neapolské království, Sardinské království, Milánské vévodství) a Jižní Nizozemí. Filip V. pak – vyjma krátkého mezidobí vlády svého syna Ludvíka – panoval ve Španělsku do roku 1746.

Mezivláda Ludvíka I.

10. ledna 1724 král Filip V. podepsal dekret, kterým svému synu Ludvíkovi postoupil trůn. Princ obdržel dokumenty 15. ledna, v platnost vstoupily následujícího dne a on nastoupil na trůn jako král Ludvík I.

Motivy této abdikace nebyly objasněny dodnes. Někteří historici tvrdí, že Filip se hodlal ucházet o francouzský trůn po brzy očekávané smrti Ludvíka XV. To by jako španělský král nemohl, neboť smlouva Utrechtského míru, kterým skončily války o španělské dědictví, zakazovala, aby králem Francie a Španělska byla jedna osoba. Jiní historikové jsou zase názoru, že Filip V. si byl vědom své neschopnosti vládnout v důsledku své nemoci.

Přesto však Filip a jeho druhá žena Alžběta (Isabela) Farnese nadále hráli dominantní roli ve španělské politice, zatímco ještě příliš mladý Ludvík I. byl loutkou v jejich rukou.

Ludvík však v srpnu téhož roku onemocněl neštovicemi a 31. srpna 1724, sedm a půl měsíce po svém nástupu na trůn, v Madridu zemřel ve věku právě dosažených sedmnácti let, aniž by po sobě zanechal potomky.

Toto „bleskové kralování“ bylo bezvýznamné pro své krátké trvání a především proto, že ve skutečnosti se nevládlo z Madridu (kde byl dvůr Ludvíka I.), ale z Královského paláce San Ildefonso v Segovii, z paralelního dvora Filipa V. a jeho ženy Isabely. Filip se po Ludvíkově smrti vrátil na trůn a ujal vlády, pominuv práva svého mladšího syna Ferdinanda.

Král upřednostnil obchod Španělska se svými americkými majetky. Během tohoto obchodování s Atlantem se objevily významné postavy z námořní historie Španělska, mezi nimiž Amaro Pargo. Panovník často profitoval soukromý v jeho komerčních a korzárských vpádů.

Potomci

2. listopadu 1701 se oženil s Marií Luisou Savojskou (1688–1714), dcerou sardinského krále Viktora Amadea I., která mu porodila čtyři syny:

24. prosince 1714 uzavřel sňatek s Alžbětou Farnese (1692–1766), z tohoto manželství se narodilo 7 dětí:

Reference

Externí odkazy

Španělský král
Předchůdce:
Karel II.
Filip V. Španělský
17001724
Nástupce:
Ludvík I.
Ludvík I. 17241746 Ferdinand VI.
Milánský vévoda
Předchůdce:
Karel II.
17001706
Filip V. Španělský
Nástupce:
Karel VI.
Lucemburský vévoda
Předchůdce:
Karel II.
17001712
Filip V. Španělský
Nástupce:
Maxmilián II. Emanuel
Velmistr Řádu zlatého rouna
Předchůdce:
Karel II.
17001746
Filip V. Španělský
Nástupce:
Ferdinand VI.
1683

1683 (MDCLXXXIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal pátkem.

1701

1701 (MDCCI) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal sobotou.

1726

1726 (MDCCXXVI) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal úterým.

9. červenec

9. červenec je 190. den roku podle gregoriánského kalendáře (191. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 175 dní.

Alžběta Parmská

Alžběta Parmská nebo Alžběta Farnese (25. říjen 1692 Parma – 11. červenec 1766 Aranjuez, Španělsko) byla jako manželka Filipa V. španělskou královnou v letech 1714–1724 a poté 1724–1746. Patřila k parmské dynastii Farnese, jejíž dědičkou také byla a předala svým synům nárok na parmské vévodství.

Alžběta se narodila 22. října 1692 v Palazzo della Pilotta jako dcera parmského vévody Eduarda II. a jeho ženy Dorotey Žofie Falcko-Neuburské.

Aragonská koruna

Aragonská koruna (katalánsky Corona d'Aragó, aragonsky Corona d'Aragón, kastilsky Corona de Aragón) je souhrnné pojmenování pro všechna historická území, která byla podřízena svrchovanosti aragonského krále mezi roky 1164 a 1707. Základem Aragonské koruny byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství v podobě manželství Petronily Aragonské a Ramona IV. Barcelonského (svatba proběhla v roce 1137). S nástupem jejich syna Alfonse II. na trůn roku 1162 nastoupila na aragonský trůn barcelonská dynastie.

Později, jako výsledek reconquisty nových území i sňatkové politiky, se unie královstí aragonského a hrabství barcelonského rozrostla o valencijské, mallorské a neapolské království, ostrovy Sicílie, Sardinie a Korsika, vévodství aténské a neopatrijské.

Svatbou Katolických Veličenstev Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského byl zahájen proces spojení se zeměmi Kastilské koruny, čímž vzniklo sjednocené Španělské království jako centralistický stát. Španělští králové užívali titulů „aragonský král“ a „kastilský král“ až do roku 1707, kdy Filip V. Španělský většinu práv a titulů eliminoval. Země Aragonské koruny se rozprostíraly na území moderních států Španělsko, Andorra, Francie, Itálie, Malta a Řecko.

Bourbon-Anjou

Dynastie Bourbon-Anjou či jen Bourbon-Anjou (francouzsky: Maison de Bourbon-Anjou, španělsky: Casa de Borbón-Anjou) nebo také španělská větev dynastie Bourbonů je jedna z větví dynastie Bourbonů vládnoucí v současnosti ve Španělsku s krátkými přestávkami od roku 1700.

Skrze svou vedlejší linii vládla také v Parmském vévodství v letech 1731-1735, 1748-1802 a 1847-1860 (linie Bourbon-Parma). V linii bourbonsko-parmské také de facto vládnou od roku 1964 v Lucembursku.

Španělský král Karel III. byl mezi lety 1735 a 1759 sicilským a neapolským králem. Tato království po něm zdědil jeho třetí syn Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský, který založil větev Bourbon-Obojí Sicílie. Ferdinand v nich vládl až na výjimku v období napoleonských válek do roku 1816, kdy je spojil do Království obojí Sicílie, jeho potomci zde panovali do roku 1860.

Bourbon-Obojí Sicílie

Dynastie Bourbon-Obojí Sicílie je jedna z vedlejších italských větví rodu španělských králů Bourbon-Anjou.

Prvním Bourbonem na sicilském a neapolském trůnu byl Filip V. Španělský, který v obou království formálně vládl mezi roky 1700 a 1713, kdy probíhala válka o španělské dědictví. Po sepsání Utrechtského míru bylo Neapolské království mezi roky 1713 a 1735 pod nadvládou rakouských Habsburků, zatímco Sicilské náleželo od 1713 do 1720 rodu Savojských, následně do 1735 také rakouským Habsburkům. Obě království přešly pod Bourbonskou dynastii znovu v roce 1735, kdy je získal Karel Bourbonský (dřívější parmský vévoda a pozdější španělský král). Ten v obou území vládl do roku 1759, kdy nastoupil na španělský trůn. Jihoitalská království předal svému třetímu synu Ferdinandu I. Neapolsko-Sicilskému, který založil dynastii Bourbon-Obojí Sicílie.

Ferdinand byl sicilským králem až do roku 1816 (jako Ferdinand III. Sicilský), neapolským (pod jménem Ferdinand IV. Neapolský) pak taktéž do roku 1816 s krátkou výjimkou roku 1799 a období napoleonských válek (1806–1815). V roce 1816 spojil obě království v jedno Království obojí Sicílie. Jeho potomci zde vládli až do roku 1861, kdy se území začlenilo do nově vznikajícího Italského království v procesu sjednocení Itálie.

Filip Parmský

Filip III. Parmský (15. března 1720, Madrid – 18. července 1765, Alessandria) byl parmský vévoda v letech 1748–1765, pocházel z bourbonské dynastie a byl zakladatel její vedlejší linie Bourbon-Parma.

Jeho rodiči byli král Filip V. Španělský a jeho druhá manželka Alžběta Farnese. Parmské vévodství mu přenechala Marie Terezie roku 1748 s tím, že se jeho dcera Isabella Parmská (Marie Isabella) jednou provdá za syna Marie Terezie, Josefa II. V Parmě se nástupcem po jeho smrti v roce 1765 stal Ferdinand Parmský, Filipův jediný syn.

Španělští Habsburkové

Španělští Habsburkové byli členové Habsburské dynastie vládnoucí ve Španělském království (včetně rozlehlé zámořské koloniální říše) a po jistý čas i v Portugalském království. Tato linie vznikla rozdělením dynastie na dvě linie: španělskou a rakouskou.

Předkové
Francouzští princové

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.