Ferrari

Ferrari je italská automobilová značka, která proslula především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech (v počátcích především v závodech Formule 1).

Firmu založil bývalý automobilový závodník Enzo Ferrari, byla součástí koncernu Fiat. Sídlí v italském městě Maranello. V roce 2016 činila produkce přes 8 000 vozů.

Do roku 2018 vyrobila firma za celou svou existenci více než 190 000 automobilů.[1]

Ferrari
フェラーリ本社前 (36309429124)
Základní údaje
Právní forma Naamloze vennootschap
Datum založení 1947
Zakladatel Enzo Ferrari
Sídlo Maranello, Itálie
Adresa sídla Maranello, 410 53, Itálie
Souřadnice sídla
Klíčoví lidé Luca Cordero di Montezemolo, Chairman
Piero Ferrari, Vice-President
Charakteristika firmy
Oblast činnosti automobilový průmysl
Produkty Sportovní automobily
Obrat 3,4 mld. € (2017)
Provozní zisk 691 mil. € (2017)
Výsledek hospodaření 537 mil. € (2017)
Zaměstnanci 2926 (2007)
Mateřská společnost Ferrari N.V.
Majitelé veřejnost (67,1 %)
Exor (22,9 %)
Dceřiné společnosti Scuderia Ferrari
Identifikátory
Oficiální web Ferrari.com
LEI 5493002AZWJSSO4XME42

Historie

1929–1946

Když v roce 1929 zakládal Enzo Ferrari v Modeně společnost Scuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmy Alfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy.

V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou, Scuderia se přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.

1945–současnost

Prvním skutečným závodním vozem Ferrari se v roce 1948 stal 125 S, poháněný dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1,5 litru. Enzo celkem nerad stavěl a prodával automobily, ale musel, aby mohl dále podporovat tým Scuderia, protože jeho životní láskou bylo jen závodění. Mezitím si však jeho vozy rychle získaly pověst výjimečných automobilů. Enzo byl proslulý svou „nelibostí“ balzak z nichž většinu považoval za lidi, kteří si jeho vozy kupují kvůli prestiži a ne kvůli technickým a sportovním výkonům. Výkony jeho automobilů v té době převyšovaly jen vozy španělské firmy Pegaso, která však později zanikla.

Silniční vozy Ferrari, známé také svým pozoruhodným designem, navrhovala nejlepší návrhářská studia jako Pininfarina, byly po dlouhou dobu nezbytným doplňkem nejbohatších lidí. Na návrzích se podílely v průběhu doby i firmy Scaglietti, Bertone, Touring, Ghia, a Vignale.

V roce 2007, vlastnila Fiat Group 85% podíl Ferrari, Mubadala Development Company 5% a Enzův syn Piero Ferrari 10%.

Sériové modely

Pojmenování modelů Ferrari se v průběhu času měnilo. Zpočátku trojmístné číslo značilo objem jednoho válce motoru (např. modely 250, 365 nebo nejnověji 456). Tento způsob označování se u dvanáctiválcových modelů udržel až do devadesátých let. Od šedesátých let se také začíná používat trojmístné označení složené z objemu motoru a počtu válců – jako první Dino Ferrari 206 (tedy objem dva litry, šest válců), později např. 512 BB (pět litrů, dvanáct válců). Dnes je tímto způsobem pojmenován model 612. Ostatní moderní Ferrari mají v číselném označení zaznamenán pouze objem motoru.

GT s motorem vpředu

Šesti- a osmiválcové s motorem uprostřed

  • Dino 206 (1968–1969)
  • Dino 246 (1969–1974)
  • 308 GT4 (1973–1980)
  • 208 GT4 (1975–1980)
  • 308 (1975–1985)
  • 208 (1980–1986)
  • Mondial (1980–1993)
  • 328 (1985–1989)
  • 348 (1989–1995)
  • F355 (1993–1999)
  • 360 (1999–2005)
  • F430 (2004-2009)
  • 458 Italia (2011-2015)
  • 488 GTB (od 2015)

Dvanáctiválcové s motorem uprostřed

  • 365 GT4 BB (1973–1976)
  • 512 BB (1976–1984)
  • Testarossa (1984–1992)
  • 512 TR (1991–1994)
  • Ferrari F12 Berlinetta (2012-2016)
  • Ferrari 812 Superfast (2017-?)

Supersporty

Významní jezdci Ferrari

Odkazy

Reference

  1. Crunching Ferrari’s Global Numbers [online]. Ferraris-online.com [cit. 2014-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Alain Prost

Alain Prost (* 24. února 1955) je bývalý francouzský pilot Formule 1, čtyřnásobný mistr světa. Jeho syn Nicolas Prost je také závodník.

V letech 1980 až 1993 startoval v celkem 202 závodech Grand Prix Formule 1. V letech 1997 až 2001 vedl Prost svou vlastní stáj Prost Grand Prix. V současnosti je opět aktivním závodníkem, pravidelně startuje ve francouzské sérii závodů na ledě Trophée Andros.

Alberto Ascari

Alberto Ascari (13. července 1918 Milán – 26. května 1955 Monza) byl italský automobilový závodník a pilot Formule 1.

Eddie Irvine

Edmund „Eddie“ Irvine jun. (* 10. listopadu 1965, Newtonards, Severní Irsko) je bývalý pilot Formule 1, pocházející ze Severního Irska. Vyrůstal ve městě Conlig, v hrabství Down a byl ovlivněn svými rodiči, kteří byli také začleněni do motorsportu. Jeho otec, Edmund Sr, a jeho sestra, Sonia (poté fyzioterapeutka), s ním pracovali během jeho kariéry.

Jeho profesionální závodní kariéra začala v roce 1983, poté se přesunul v roce 1988 do Formule 3 a následně o rok později do Formule 3000. Průlom do světové špičky zaznamenal v sezóně 1990 když začal jezdit za tým Jordan ve Formuli 3000. V roce 1993 už za Jordan debutoval ve Formuli 1. Jeho reputace se postupně zvyšovala a nakonec vedla k angažmá u Ferrari, kde podepsal v roce 1996 a stal se týmovým kolegou Michaela Schumachera.

Sezóna 1999 byla jeho nejúspěšnější v kariéře, Irvine vyhrál 4 závody a až do posledního závodu bojoval o titul mistra světa. Nakonec ale skončil na 2. místě, když titul získal Mika Häkkinen v týmu McLaren. Následující rok Ferrari opustil a závodil za nově vzniklý tým Jaguar Racing. Pro Jaguar vyjel Irvine jejich jediná dvě pódiová umístění.

Felipe Massa

Felipe Massa (* 25. dubna 1981 Sao Paulo) je brazilský automobilový závodník, bývalý jezdec Formule 1, v současné době angažovaný týmem Venturi v šampionátu Formule E.

Fernando Alonso

Fernando Alonso Díaz (* 29. července 1981 Oviedo) je španělský automobilový závodník, bývalý pilot Formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006.

Žije v rodném Oviedu, kam se vrátil v zimě roku 2010 ze švýcarského Lugana, aby byl blíže rodině a přátelům. Tento přesun ho ovšem přišel na daních na 50 mil. liber.25. září 2005 se ve 24 letech a 58 dnech stal nejmladším mistrem světa v historii Formule 1, čímž překonal rekord Emersona Fittipaldiho z roku 1972 (v dalších letech byl tento rekord překonán Lewisem Hamiltonem a Sebastianem Vettelem). Jeho přezdívka je El Nano. Kromě rodné španělštiny mluví také anglicky a italsky.

Formule 1 v roce 1952

Sezóna 1952 byla poznamenána především rozhodnutím FIA, která koncem roku oznámila, že od roku 1954 bude v platnosti nový sportovní a technický řád omezující motory na 750 cc s kompresorem a 2500 cc bez kompresoru. Poválečná formule měla platit ještě dva roky, ale sezónou 51 zanikla. Důvodem bylo nedostatek vhodných vozů. Alfa Romeo koncem roku 1951 stáhla všechny své vozy a tak ve hře zůstaly jen vozy Ferrari a Maserati. Nikomu se nechtělo vydávat peníze na vozy pro formuli, která má před sebou pouhé dva roky života. FIA proto rozhodla, že v letech 52 a 53 se mistrovství světa bude konat s vozy Formule 2.

Mistrovství světa zahajoval závod v Bernu a shodou okolnosti na startu chyběli dvě největší hvězdy. Fangio, který čekal na příležitost v novém týmu a Ascari, který prezentoval Ferrari na okruhu v Indianapolis. Byl to obchodní a propagačních tah Ferrari, který začal vyrábět cestovní vozy sportovního ducha a chtěl se tak představit americké veřejnosti. Ve velké ceně Švýcarska proto zvítězil Piero Taruffi na Ferrari. Po návratu Ascariho z Ameriky dostali všechny Velké ceny nádech nudnosti. Ve všech zbývajících velkých cenách zvítězil Ascari na Ferrari a stal se tak bezkonkurenčně mistrem světa. Suverenita vozů Ferrari byla patrná ve všech velký cenách. V GP Francie a GP Nizozemí obsadily první tři místa v GP Německa dokonce první čtyři místa. Maserati se dokázalo vzpamatovat až na poslední GP Itálie, kde bylo vozům Ferrari důstojným soupeřem. Dominace Ferrari byla znát i v ostatních závodech a tak se Alberto Ascari stal i mistrem Francie vozů Formule 2, Farina a Villoresi na stejných vozech obsadili druhou respektive třetí příčku.

Úřadujícího mistra světa Juana Manuela Fangia provázela smůla a šampionátu se nemohl zúčastnit. Po odchodu Alfy Romeo nemohl sehnat angažmá v jiném silném týmu a závody absolvoval ve výpujčených vozech. Později získal místo v týmu Maserati, ale havaroval hned v úvodu GP Monzy a za volant závodního vozu se vrátil až v následující sezóně.

Formule 1 v roce 2002

Sezónu 2002 Formule 1 zahájil pouze tým Ferrari s loňským modelem F 2001, ostatní týmy nasadily nové vozy. Na startu nového ročníku Formule 1 se objevili hned čtyři nováčci, Allan McNish, Felipe Massa, Mark Webber a Takuma Sató. Svět velkých cen opustil tým Prost, který se potýkal s nedostatkem financí, a také Benetton, který celý tým prodal automobilce Renault. Úvodní závod se odehrál v australském Melbourne a některé týmy se představily v novém jezdeckém složení. McLaren hledal náhradu za Häkkinena, který ukončil svou činnost, a tak do Austrálie přivezl jeho krajana Räikkönena. V závodě dominoval Michael Schumacher s loňským vozem. Za dva týdny při GP Malajsie již staré Ferrari nestačilo na dvojici Ralf Schumacher, Juan Pablo Montoya na Williamsech. To přimělo vedení týmu Ferrari nasadit model vozu F 2002 již na následný závod v Brazílii. Ferrari znovu mělo navrch a i v následujících závodech ujíždělo celému zbytku startovního pole. Po kontroverzním závěru Velké ceny Rakouska, kdy v čele jedoucí Barrichello v posledním kole uvolnil místo Michaelu Schumacherovi, se znovu začalo hovořit o týmové režii. Slavnostní ceremoniál vyhlášení vítězů byl doprovázen pískotem nespokojených fanoušků. Michael Schumacher udělal omluvné gesto a postavil se na druhé místo. Trofej pro vítěze daroval Barrichellovi.

Nadvládu vozů Ferrari přerušil David Coulthard vítězstvím v Grand Prix Monaka. Ale v následných deseti závodech se radovali opět piloti v rudých vozech z Maranella. Sezóna tak byla monopolizována jedním týmem, sledovanost klesla, i když padaly rekordy. Nikdy předtím se jediný tým nemohl radovat ze zisku 221 bodů a vítězství, nikdy předtím se nestalo, aby o titulu bylo rozhodnuto již 6 závodů před koncem a konečně byl vyrovnán 40 let starý rekord Juana Manuela Fangia – zisk pěti titulů. Michael Schumacher se zařadil mezi legendy.

Formule 1 v roce 2003

Po dvou letech dominance červených vozů Ferrari a Michaela Schumachera byl rok 2003 ve formuli 1 opět jedním ze zajímavějších a divácky atraktivnějších. V šestnácti velkých cenách stálo na stupních pro vítěze osm různých jezdců, z nichž pro tři z nich to bylo vítězství premiérové. V Brazílii vyhrál poprvé v kariéře Giancarlo Fisichella na Jordanu. Své první vítězství v kariéře si na Hungaroringu zajel Španěl Fernando Alonso na Renaultu a třetím „benjamínkem“ v klubu vítězů se stal finský pilot McLarenu Kimi Räikkönen.

Mezi nejnapínavější závody této sezony se zařadila určitě Brazílie. Deštivý závod odjely vozy na pneumatikách Bridgestone na střední směsi, závod byl odstartován zpoza Safety caru a do cíle dojelo jen 9 vozů, z nichž 8 získalo body. Závod byl také přerušen červenou vlajkou a o vítězství rozhodovaly zastávky v boxech. Proti vítězství Giancarla Fisichelly protestovala (marně) stáj McLaren.

V Grand Prix Velké Británie 2003 přetavil svoji Pole position ve vítězství Rubens Barrichello na Ferrari. Tento závod si však diváci u televizí zapamatovali nejspíše proto, že v 11. kole na trať vběhl náboženský fanatik Neil Horan. Několik vozů se mu vyhnulo, než na trať vyjel zpomalovací safety car a traťoví komisaři nebezpečného fanatika neodtáhli z okruhu.

Formule 1 v roce 2004

Změna pravidel udělala ze sezóny 2003 zajímavou podívanou a o mistru světa se rozhodlo až v posledním závodě. FIA se přesto rozhodla k dalším změnám v technických pravidel, která měla za úkol přibrzdit Ferrari a Michaela Shumachera. Pro rok 2004 bylo stanoveno pravidlo jednoho motoru na závodní víkend, dále byla zakázána elektronická kontrola prokluzu, omezena plocha přítlaku a rychlost v boxech se zvedla z dosavadních 80 km/h na 100 km/h.

Začátek sezóny připadl, tak jak se již stalo tradicí, australskému Melbourne. Přestože nové technické předpisy měli ztížit suverenitu Ferrari, situace v Austrálii tomu vůbec nenasvědčovala. Schumacher i Barrichello zcela dominovali tréninku i samotnému závodu. Situace se opakovala i za 14 dni na trati v Sepangu i na novém okruhu v Bahrajnu; Formule 1 se tak vůbec poprvé v historii představila v zemích Blízkého Východu. Schumacher zvítězil i v San Marinu a ve Španělsku a vyrovnal tak rekord Nigela Mansella z roku 1992 ( 5 vítězství v prvních 5 závodech). Nadvládu Ferrari přerušil až Jarno Trulli, který zvítězil v Grand Prix Monaka. Výpadek v Monaku Schumachera motivoval natolik, že v následujících 7 Velkých cenách zvítězil a zajistil tak Ferrari titul v poháru konstruktérů již po Velké ceně Maďarska.

Velká cena Belgie byla zpestřením sezóny, zvítězil Kimi Raikkonen na voze McLaren, přesto druhé místo Schumacherovi zajistilo titul mistra světa. Proto závod na domácí půdě byl pro Ferrari pouze exhibiční jízda spojená s oslavou titulu. Stejně jako v Monze tak i na nové trati v Číně zvítězil Rubens Barrichello. Závod v japonské Suzuce byl ve znamení souboje bratrů Schumacherů. Poslední závod v roce se konal na okruhu Interlagos v brazilském San Paulo a zvítězil v něm Kolumbijec Montoya. Pár dní po skončení šampionátu se sešli zástupci všech týmů, aby diskutovali o scénáři pro sezónu 2005. Na programu jednání bylo především snížení nákladů na provoz týmů a také delikátní polemika automobilek Ferrari, Mercedes, Renault a BMW s bosem Bernie Eccclestonem a jejich výhrůžky s otevřením alternativního šampionátu počínaje rokem 2008.

Formule 1 v roce 2007

Sezóna roku 2007 byla v pořadí již 58. ročníkem Mistrovství světa jezdců Formule 1 ve kterém zvítězil jezdec Ferrari, Kimi Räikkönen a 50. ročníkem poháru konstruktérů, který získalo Ferrari. Začalo se již tradičně v Austrálii, 18. března a skončilo se 21. října závodem v Brazílii. Sezóna byla ve znamení zásadních zmen, kdy končila stará Concordská dohoda a očékavalo se podepsání nové. Dále to byla první sezóna jediného dodavatele pneumatik Bridgestone (potvrzeného až do roku 2009). Sezóna byla také poznamenaná kauzou spy-story mezi týmy Ferrari a McLaren a nesčetných polemik vzniklých během několika Grand Prix, které často vyžadovaly zásah pověřených orgánu FIA.

Formule 1 v roce 2008

V pořadí 59. ročník Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 50. ročník poháru konstruktérů. Začal 16. března prvním závodem na okruhu v Austrálii a skončí 2. listopadu v Brazílii.

V závodech se objevil jeden nový tým - Force India (bývalý Spyker). Do této sezóny měl také nastoupit tým Prodrive Davida Richardse, který měl používat šasi týmu McLaren. Ovšem z dohody mezi týmy nakonec sešlo a navíc nebyla potvrzena nová Concordská smlouva, podle které by právě mohly týmy dodávat svá šasi jiným týmům formule 1. Richards se však svého místa ve formuli 1 nevzdává a plánuje vstup svého týmu do mistrovství světa v roce 2009.

V roce 2008 se také pojedou dva nové závody, na nových městských okruzích. Grand Prix Evropy ve Valencii a Grand Prix Singapuru, která se poprvé v historii formule 1 pojede za umělého osvětlení v noci.

Sezóna 2008 bývá označována jako konec jedné epochy Formule 1. Po této sezóně se vozy razantně změnily-zmenšilo se zadní křídlo, "nosy" monopostů začali být na konci širší, místo drážkovaných gum se začali používat opět slicky. Navíc monoposty o pár km/h na maximální rychlosti zpomalili. Od roku 2009 se také začal používat systém KERS ale jen u některých týmů s výjimkou sezony 2010, protože systém potřeboval doladit, tak se týmy dohodli že jej nikdo nebude používat.

Gerhard Berger

Gerhard Berger (* 27. srpna 1959, Wörgl) je bývalý rakouský pilot Formule 1. Býval také 50% vlastníkem stáje Scuderia Toro Rosso, podíl ale prodal zpět majiteli Dietrichu Mateschitzovi v listopadu 2008.

Berger odjel ve Formuli 1 14 sezón, dvakrát skončil na 3. místě v poháru jezdců. Během kariéry vyhrál 10 závodů Grand Prix, získal 48 pódií, 12 pole position a 21 nejrychlejších kol (o 2 více než jeho bývalý týmový kolega, rival a přítel Ayrton Senna). Se svými 210 starty patří k nejzkušenějším jezdcům v celé historii Formule 1. Vedl v 33 ze 210 závodů a z 95 odstoupil.Drží také zajímavý rekord, vybojoval totiž první a o 11 let později poslední vítězství pro tým Benetton. Berger byl známý svým smyslem pro humor a agresivním jezdeckým stylem.

Jean Alesi

Jean Alesi (narozen jako Giovanni Alesi) (* 11. června 1964, Avignon) je bývalý francouzský pilot Formule 1 italského původu. Jeho kariéra ve Formuli 1 zahrnovala účast v týmech Tyrrell, Benetton F1, Sauber, Prost, Jordan a hlavně Ferrari, kde byl velice oblíbený mezi tifosi. V roce 2006 byl Alesi oceněn Řádem čestné legie (Chevalier de la Legion d’honneur.

Kimi Räikkönen

Kimi-Matias Räikkönen (* 17. října 1979 v Espoo, Finsko) je finský automobilový závodník, známý především ze závodů mistrovství světa vozů Formule 1. V roce 2007 se stal poprvé mistrem světa, s týmovým kolegou Felipe Massou během svého angažmá u týmu Ferrari získali také dvakrát pohár konstruktérů. Mezi jeho další úspěchy patří zisk druhého místa v mistrovství světa v letech 2003 a 2005, obojí v barvách týmu McLaren. Za svou kariéru jezdil v týmech Sauber (2001), McLaren (2002–2006) a od roku 2007 za Ferrari, kde měl mít původně smlouvu až do konce roku 2010, ale po sezóně 2009 zaujal jeho místo ve Ferrari Fernando Alonso. Po dvouletém závodění v World Rally Championship a NASCAR se vrátil do Formule 1, aby se připojil k týmu Lotus. V roce 2014 se vrátil do Maranella k týmu Ferrari, kde se stal týmovým kolegou Fernanda Alonsa. Od sezóny 2015 do sezóny 2018 jezdil po boku Sebastiana Vettela. V sezóně 2019 přestoupil do týmu Alfa Romeo.

Michael Schumacher

Michael Schumacher (* 3. ledna 1969 Hürth-Hermühlheim) je bývalý německý automobilový závodník, sedminásobný mistr světa formule 1 a statisticky nejúspěšnější pilot v historii tohoto sportu. Drží mnoho rekordů ve formuli 1, získal nejvíce mistrovských titulů, vítězství, nejrychlejších kol a nejvyšší počet výher v jedné sezoně. V sezoně 2002 se stal jediným jezdcem v historii, který se umístil ve všech závodech sezony na stupních vítězů.

Po začátcích na motokárách vyhrál německé šampionáty Formule König a Formule 3, poté závodil za Mercedes v Mistrovství světa sportovních vozů. V Grand Prix Belgie 1991 debutoval ve formuli 1 s týmem Jordan, pak přestoupil do stáje Benetton, kde se v letech 1994 a 1995 stal mistrem světa, roku 1996 odešel do týmu Ferrari, se kterým v letech 2000–2004 vyhrál pětkrát titul mistra světa. Kariéru ukončil roku 2006 ve Scuderii Ferrari, kde do roku 2009 působil jako poradce. V prosinci 2009 podepsal tříletou smlouvu s německou stájí Mercedes Grand Prix. 10. října 2012 na tiskové konferenci oznámil, že definitivně ukončuje kariéru.

Jeho kariéru protknulo několik kontroverzních momentů, v závěrečných závodech dvakrát v souboji o titul kolidoval se svými soupeři, v roce 1994 s Damonem Hillem a roku 1997 s Jacquesem Villeneuvem, za druhý z těchto incidentů byl v roce 1997 vyloučen ze šampionátu (body a vítězství mu byly nicméně ponechány), a několikrát byl potrestán za nebezpečnou jízdu a týmovou režii (trest udělen stáji Ferrari, jejíž vedení týmovou režii řídilo).

Působil jako vyslanec UNESCO, angažoval se v četných charitativních projektech, na které daroval desítky milionů dolarů. Je ženatý s manželkou Corinnou, má dvě děti a žije ve Švýcarsku. Od vážného úrazu hlavy, který utrpěl v roce 2013 při lyžování, je upoután na lůžko a nevystupuje na veřejnosti, jeho zdravotní stav není veřejně známý. Jeho bratr Ralf je bývalým pilotem formule 1, syn Mick je také automobilovým závodníkem.

Mistrovství světa konstruktérů F1

Mistrovství světa konstruktérů Formule 1, také Pohár konstruktérů Formule 1 (anglicky Formula One World Constructors' Championship, zkratka WCC) je vyhlašován mezinárodní automobilovou federací a je hodnocen pomocí bodového systému, který byl několikrát měněn. Poprvé byl pohár konstruktérů udělen v roce 1958 a vítězem se stal poprvé a naposledy vůz stáje Vanwall.

Trofej, která až do roku 1981 byla označována za Pohár (“Constructors’ Cup”) je hodnocena bodovým ziskem obou pilotů z týmu. Před rokem 1979, v mnohých ročnících byl do poháru započítáván jen lepší z pilotů v jednotlivém závodě.

Zatím v šampionátu uspělo 14 týmů a 4 státy: Velká Británie, Itálie, Francie a Rakousko. Ferrari je tým s největším počtem titulů, s 15 poháry, včetně 6 pohárů získaných v řadě za sebou v letech 1999 - 2004. Jen ve dvou případech se stalo, že tým zvítězil v poháru se čtyřmi odlišnými modely, (Cooper v roce 1960 a Lotus v roce 1970), zatímco Ferrari získalo dva tituly po sobě se stejným modelem, to bylo v letech 1976 a 1977.

Rubens Barrichello

Rubens Gonçalves Barrichello (* 23. květen 1972 v São Paulu, Brazílie) je brazilský jezdec Formule 1 s italskými kořeny. V současné době nejezdí za žádný tým, protože o závodní sedačku ve Williamsu pro rok 2012 ho tým připravil ve prospěch Bruna Senny.

V letech 2000–2005 byl týmovým kolegou Michaela Schumachera, který se v této době stal pětkrát mistrem světa a nejúspěšnějším jezdcem v historii. Je nejzkušenějším pilotem, protože absolvoval nejvíce závodů v historii Formule 1. Barrichello obdivoval Ayrtona Sennu, který ho považoval za jakéhosi svého žáka.

Scuderia Ferrari

Scuderia Ferrari je oficiální název závodního oddělení automobilové společnosti Ferrari. Scuderia znamená italsky „stáj“ a Ferrari je jméno zakladatele této společnosti, Enza Ferrariho. V současnosti je jejím prezidentem John Elkann.

Symbolem Ferrari je černý vzpínající se kůň na žlutém poli. Scuderia Ferrari byla založena v roce 1929 a do roku 1939 závodila pro Alfu Romeo. Samotný název Ferrari se poprvé objevil v závodech Formule 1 v roce 1948, prvním vozem byl typ 125.

V nastávající sezóně (2019) tvoří závodní jezdeckou sestavu čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel a Charles Leclerc, šampión GP3 2016 a F2 2017, který na místě závodního jezdce vystřídal bývalého šampiona a dlouholetého jezdce Ferrari Kimiho Räikkönena. Roli rezervních a testovacích pilotů budou zastávat Pascal Wehrlein, Brendon Hartley, Antonio Fuoco a Davide Rigon.

Sebastian Vettel

Sebastian Vettel [zɛˈbaːstian ˈfɛtəl] IPA (* 3. července 1987, Heppenheim) je německý automobilový závodník, pilot Formule 1. V sezoně 2009 vystřídal v kokpitu týmu Red Bull Racing Davida Coultharda a závodil zde až do konce sezony 2014. Od roku 2015 závodí za tým Ferrari, kde nahradil Fernanda Alonsa.

Od Grand Prix Turecka 2006 byl testovacím a zároveň rezervním jezdcem týmu BMW Sauber. Díky účasti v pátečním volném tréninku před touto grand prix se Vettel stal nejmladším závodníkem, který se kdy objevil v závodu formule 1, bylo mu 19 let a 53 dní. Stal se také nejmladším závodníkem v historii formule 1, který získal v závodě alespoň bod.

V letech 2010, 2011, 2012 a 2013 se stal mistrem světa.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.