Exodus

Kniha Exodus (z řeckého ἔξοδος exodos vyjití), hebrejsky שְׁמוֹת‎‎, Šemot („jména“), označovaná někdy též jako 2. kniha Mojžíšova, je druhá kniha Tóry neboli Pentateuchu a zároveň i Starého zákona. Kniha vypráví o odchodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše, jejich putování pouští na cestě do Zaslíbené země a přijetí desatera na hoře Sinaj.

Název knihy

Hebrejský název knihy שמות‎‎ (šemot, jména) pochází z incipitu knihy, jenž zní: „Toto jsou jména…“ Řecký název Exodos, později přejatý do latiny jako Exodus, se poprvé objevuje v Septuagintě a označuje obsah knihy, tj. vyjití (ἔξοδος exodos) Izraelitů z Egypta.

Obsah knihy

Kniha Exodus se skládá ze dvou velkých částí. První z nich (kapitoly 1–18) je výpravná a pojednává o útisku Izraelitů v Egyptě, o jejich vysvobození Hospodinem prostřednictvím Mojžíše za pomoci deseti egyptských ran, o přechodu Rudým mořem a o první části putování pouští. Druhá část (kapitoly 19–40) se zabývá pobytem Izraele pod horou Sinaj a zákony, které tam Izrael obdržel (tato sinajská perikopa prochází celou knihou Leviticus a končí až 10. kapitolou knihy Numeri).

Vyjití z Egypta (1–18)

Tato část obsahuje popis konstitutivních událostí izraelského národa. Bylo to zde, kdy si podle biblického podání a chápání i pozdějších biblických knih Bůh z izraelského lidu učinil „svůj lid“ a kdy začal plnit přísliby patriarchům. Spadají sem velmi známé příběhy o Mojžíšově narození, o tom, jak byl vložen do rákosového košíku a vyloven faraonovou dcerou, o snaze Mojžíše přesvědčit faraona, aby propustil izraelský lid, o deseti egyptských ranách, kterými Bůh Egypt stíhal za držení izraelitů v otroctví, o pesachové večeři (s ustanovením svátku Pesachu neboli Velikonoc), pobití všech prvorozených v zemi a vyjití z Egypta, o přechodu Rudého moře suchou nohou. V první části putování pouští směrem k hoře Sínaj se vypráví o zázračném seslání many a křepelek nebo o vytrysknutí vody ze skály pro žíznící a reptající lid.

Putování pouští a hora Sínaj (19–40)

Stěžejními událostmi druhé části Exodu je příchod k hoře Sínaj a darování Tóry. Mojžíš vystupuje k Bohu na horu, kde dostává tzv. desky zákona, které obsahují první verzi desatera (Ex 20). Na toto vyprávění navazuje popis a obsah tzv. Knihy smlouvy (Ex 20,22–23,33) a řada zákonů týkajících se stavby stánku úmluvy.

Vyprávění o událostech pod horou Sínaj obsahuje také známou epizodu o nevěře Izraelitů, kdy si Izraelité pod vedením Áróna ulili zlaté tele a klaněli se mu jako svému Bohu. Po tomto porušení smlouvy (velmi podobném události za prvního izraelského krále Jeroboáma I. na přelomu 10. a 9. století, viz 1 Král. 12,25-30) Mojžíš rozbíjí desky zákona. Lid je potrestán, Mojžíš znovu vystupuje na horu, dostává nový opis zákona a smlouva mezi Bohem a Izraelem je obnovena. Exodus končí vyprávěním o vybudování přenosné svatyně podle Božích příkazů.

Historicita a vznik knihy

Autorství knihy se tradičně připisuje, stejně jako zbytek Pentateuchu, Mojžíšovi, avšak v současnosti se většina odborníků shoduje na tom, že kniha je dílem či redakční prací neznámých autorů, kteří knize vštípili její konečnou podobu. Mojžíšovo autorství zastávají kromě ortodoxních židů i někteří evangelikální křesťané.

V knize Exodus najdeme několik samostatných bloků. Události popisované v prvním bloku (1–18) obsahují často mnoho lidových prvků, jejichž původ můžeme někdy částečně vystopovat, např. motiv ohrožení narozeného Mojžíše sleduje legendu o asyrském panovníku Sargonovi I., popisování egyptských ran je pravděpodobně bohatým rozvinutím motivu Božího soudu nad pohanskými národy (nebo i nad samotným Izraelem, viz Am 4,6n.). Jedná se o rozvinutí starých tradic, jejichž jádro se zakládá na skutečných událostech, i když je dnes již těžké povahu a rozměr těchto událostí rozpoznat.

Druhý samostatný blok putování pouští, který po sinajské perikopě pokračuje v druhé polovině knihy Numeri, obsahuje vyprávění často stará. Staré jsou především úryvky týkající se oázy Kadeše, které obsahují prvky legislativního uspořádání a konkurují tedy sínajské smlouvě. Kádešská tradice obdržení zákona či jeho vyhlášení je pravděpodobně starší než sínajská, avšak v rámci biblického vyprávění ustoupila do pozadí.

Třetí samostatný blok je celá sínajská perikopa (Ex 19–Num 10,10). Ta sestává především z textů Kněžského kodexu (P) a několika textů Deuteronomisty (D), obsahuje však i materiály starší a nezávislé, např. Knihu smlouvy. Pramenu P se připisují především vyprávění o teofanii a kultovní zákony pojednávající o stavbě a vybavení stánku (které odpovídá stavbě a vybavení druhého jeruzalémského chrámu), pramenu D pak desatero a vyprávění o porušení a obnovení smlouvy.

Teologie knihy

Základní strukturu knihy Exodus tvoří dvě stěžejní události: vyjití z Egypta a smlouva na Sínaji.

Vyjití z Egypta zahrnuje vyprávění o pesachové večeři, které zdůrazňuje boží milost a moc a jeho zásah ve prospěch svého lidu a také vysvětluje podstatu velikonočního svátku, který se od té doby slaví. Pesach a vyvedení Izraele z Egypta se pro židovství stalo jednou ze stěžejních událostí dějin. Pravidelný každoroční svátek ustanovený na jeho památku má za úkol připomínat velké boží skutky, které Bůh vykonal pro svůj lid, a posílit naději, že Bůh svůj lid neopustí a i nadále se bude o něj starat a bude pro něj konat podobné zásahy[zdroj?].

Smlouva na hoře Sínaj a darování zákona je smyslem vyjití z Egypta. Zde pod dojmem velkých božích skutků lid přijal Hospodinovu svrchovanost a zavazuje se jej ctít jako svého jediného Boha. V tomto smyslu to bylo právě zde, kde „vznikl“ vyvolený boží národ, neboť právě zde se z něj stal boží lid. Kromě toho zde Izrael dostal zákon, který řídil a stále řídí jeho každodenní život.

Související články

Externí odkazy

Abrahám

Abrahám (rodný jménem Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎‎). Jeho příběh je popsán v bibli v knize Genesis, Koránu, mormonské Knize Abrahamově a mnoha apokryfech.

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. S manželkou Sárou zplodil Izáka a se služkou Hagar syna Izmaela. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání a byl mu ochoten obětovat i vlastního syna (v čem mu však anděl nakonec zabránil, protože tento příkaz byl jenom zkouškou jeho poslušnosti Bohu).

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi a nazývají se proto abrahámovská náboženství. Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Biblický kánon

Biblický kánon je termín označující soubor biblických knih. Ačkoli je Bible z principu jedna, ne všechny církve a náboženské komunity do ní zahrnují tytéž knihy, a proto se biblický kánon liší podle náboženského vyznání.

Bible se skládá ze dvou částí, Starého a Nového zákona, jejichž kánony se utvářely zvlášť.

Bob Marley

Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley (6. února 1945, Saint Ann Parish, Jamajka – 11. května 1981, Miami, Florida, USA), byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal mezinárodní hudební a kulturní ikonou, který ve svých skladbách mísil převážně reggae, ska a rocksteady. Začal v roce 1963 se skupinou The Wailers. Posléze vytvořil výrazný autorský a vokální styl, který později rezonoval s diváky po celém světě. Wailers vydali některé ze svých prvních reggae nahrávek s producentem Lee "Scratch" Perrym.Poté, co se Wailers v roce 1974 rozpadli, se Marley vydal na sólovou kariéru, přestěhoval se do Anglie a zažil vrchol vydáním alba Exodus v roce 1977, čímž získal celosvětovou reputaci a zvýšil svůj status jako jeden z nejprodávanějších umělců všech dob, s prodejem více než 75 milionů nahrávek. Album Exodus zůstalo v britských žebříčcích po dobu 56 po sobě jdoucích týdnů. Obsahovalo čtyři britské hitové singly: "Exodus", "Waiting in Vain", "Jamming" a "One Love". V roce 1978 vydal album Kaya, které obsahovalo singly "Is This Love" a "Satisfy My Soul". Deska největších hitů, Legend, vyšla roku 1984, tři roky po jeho smrti. Poté se stala nejlépe prodávaným reggae albem všech dob.

V roce 1977 byla umělci na noze diagnostikována rakovina, které podlehl 11. května 1981 v Miami ve věku 36 let. Byl oddaným rastafariánem se smyslem pro duchovnost, což inspirovalo jeho hudbu. Je mu připisována popularizace reggae hudby po celém světě a také slouží jako symbol jamajské kultury a identity. Časopis Rolling Stone ho v roce 2004 zařadil na 11. místo v seznamu nejlepších hudebních umělců všech dob.

Creeping Death

„Creeping Death“ je skladba americké thrashmetalové skupina Metallica. Vyšla jako druhý singl z jejich druhého alba Ride the Lightning. Napsána byla z pohledu anděla smrti a popisuje deset ran egyptských (Exodus 12:29). Jde o jednu z nejhranějších skladeb Metallicy (k 25. říjnu 2011 byla hrána živě 1346×, druhá po „Master of Puppets“ hrané 1379×),

Desatero

Desatero, Desatero přikázání, Desatero Božích přikázání či dekalog (z řeckého δέκα deka deset + λόγoς logos slovo, hebrejsky עשרת הדיברות‎‎ Deset slov) považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh dal lidem jako směrnici pro způsob života. Podle Starého zákona předal Bůh dvě desky s přikázáními na hoře Sinaj do rukou Mojžíšových. Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus, podruhé v knize Deuteronomium.

Mojžíš

Mojžíš (hebrejsky מֹשֶׁה‎‎, Moše, vykládáno jako „z vody vytažený“) je jednou z nejvýznamnějších postav izraelského národa a Starého zákona. Podle Bible to byl náboženský a vojenský vůdce, starozákonní prorok a vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry – prvních pěti knih Tanachu: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Tyto knihy jsou souhrnně označovány jako Pentateuch či Pět knih Mojžíšových. Je mu též připisováno autorství knihy Jób. Mojžíš žil pravděpodobně okolo 15.–13. století před naším letopočtem. Podle Davida Ganse se narodil roku 2368 od stvoření světa, což odpovídá roku 1394–1393 před naším letopočtem, a zemřel roku 2488 od stvoření světa, což odpovídá roku 1274–1273 před naším letopočtem. Pocházel z kmene Lévi a měl bratra Áróna a sestru Mirjam.

Někteří badatelé zastávají názor, že Mojžíšova existence není historicky doložena. Podle zastánců tohoto názoru chybějí v Egyptě či na Sinaji důkazy, které by potvrzovaly události, jež jsou popsány v knize Exodus, zvláště pak ty, které popisují otroctví Izraelitů a jejich odchod z Egypta do zaslíbené země pod vedením Mojžíše. Tento postoj však lze zastávat pouze za cenu popření historicity Bible, případně jejich určitých částí.

Postavu Mojžíše jako proroka uznává několik světových náboženství – například judaismus, islám, křesťanství, mormonismus, bahaismus i moonismus.

Operace Danny

Operace Danny (hebrejsky: מבצע דני, Mivca Dani) byla izraelská vojenská ofenziva zahájená na konci prvního příměří izraelské války za nezávislost. Jejím cílem bylo dobytí území východně od Tel Avivu, postup směrem do vnitrozemí a ulehčení židovskému obyvatelstvu a vojákům v obleženém Jeruzalémě. Hlavními protivníky Izraelských obranných sil (IOS) byla Arabská legie a palestinští dobrovolníci, kteří nebyli členy arabských armád. Operace byla zahájena 9. července 1948 na konci prvního příměří a trvala až do 19. července. Byla pojmenována po veliteli konvoje 35 Danny Massovi. Velitelem operace byl Jigal Alon a jeho zástupcem byl Jicchak Rabin.

V první fázi operace měly být dobyty města Lydda (Lod) a Ramla, nacházející se jihovýchodně od Tel Avivu na cestě do Jeruzaléma. Ramla byla jednou z hlavních překážek blokujících židovskou dopravu. V druhé fázi operace měla být dobyta pevnost Latrun a mělo dojít k průlomu u Ramalláhu. Celou operaci provedly pod vedením Palmach brigády Jiftach, Harel, 8. obrněná brigáda a dva pluky brigád Kirjati a Alexandroni.

První fáze operace byla úspěšná. Došlo při ní k dobytí obou zmíněných měst, mezinárodního letiště v Lyddě a strategicky významné železniční tratě. Dobytí Ramly a Lyddy způsobilo exodus místních obyvatel a pouhé dva dny poté zůstalo z původních 50 až 70 tisíc obyvatel těchto dvou měst pouze několik stovek. Podčástí Operace Danny byla Operace Betek, při níž bylo dobyto místo nynějšího města Roš ha-Ajin a nedaleká výšina Migdal Afek.

Druhá fáze operace selhala po několika neúspěšných útocích na pozice Arabské legie v pevnosti Latrun a následné hrozbě ze strany Organizace spojených národů a vyjednaného příměří.

Palestinský exodus

Jako palestinský exodus (arabsky الهجرة الفلسطينية, al-Hidžra al-Filastíníja), palestinskými Araby označovaný jako an-Nakba (النكبة), ve smyslu „pohroma, katastrofa, kataklyzma“, je označován odchod anebo útěk palestinských uprchlíků během izraelské Války za nezávislost a v letech následujících po ní.

Pesach

Pesach (hebrejsky: פֶּסַח‎‎) je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví. Připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě; zároveň je oslavou probouzení půdy a země.

Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní, přičemž první dva a poslední dva jsou sváteční (יָמִים טוֹבִים‎‎, jamim tovim, doslova „dobré dny“, „svátky“), při nichž platí obdobná pravidla jako při šabatu s drobnými rozdíly týkajícími se zejména přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou polosváteční (חֹל הַמּוֹעֵד‎‎, chol ha-mo'ed, doslova „všední [den] svátku“), v jejichž průběhu neplatí tak přísný zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. V Izraeli trvá Pesach 7 dní, přičemž první a poslední den je svátek a mezi nimi je 5 dní chol ha-mo'ed. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu v Izraeli, 22. nisanu v diaspoře.

Pidjon ha-ben

Pidjon ha-ben (hebrejsky פדיון הבן‎‎) je důležitý židovský rituál, který spočívá ve vykoupení (vyplacení) prvorozeného dítěte. V současnosti je stále dodržován, obzvláště ortodoxními Židy.

Sinaj (biblická hora)

Název hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19–20) dal Hospodin Desatero přikázání Mojžíšovi. Jiné biblické pasáže místo nazývají horou Oreb. Nejčastěji je ztotožňována se stejnojmennou horou na Sinajském poloostrově, existuje však řada dalších teorií, kde se hora Sinaj nachází.

Slayer

Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina působící od počátku 80. let. Byla založena Kerry Kingem, který na místo druhého kytaristy našel Jeffa Hannemana a posléze nalezl na post baskytaristy Toma Arayu, bubeníkem se stal Dave Lombardo. Kapela se během chvíle stala velmi populární v undergroundové scéně a spolu s kapelami jako Metallica, Anthrax a Megadeth založila thrashmetalovou scénu.

Největším úspěchem bylo vydání alba Reign in Blood, kterým ovšem dosáhli podle kritiků určitého zenitu. Dokonce dokázali, že negativní reklama je nejlepší reklama. Úvodní písní „Angel of Death“ (anděl smrti) rozpoutali spor o to, jestli nejsou náhodou „nazi“ kapelou, protože song pojednává o praktikách Dr. Josefa Mengeleho. Navíc Jeff má doma sbírku fašistických vyznamenání a medailí z druhé světové války po svém otci. Ale přes všechny tyto překážky dosáhlo brzy album Reign in Blood 500 000 prodaných kopií, a tak se stalo první zlatou deskou kapely.

Po roce 1986 kapelu na chvíli opustil Dave Lombardo. Na jeho místě bubnoval za něj Toni Scaglione z kapely Whiplash. V roce 1988 přišla deska South of Heaven která fanoušky byla (zpočátku) odsuzována pro menší odklon od jejích předchůdců. Album Seasons in the Abyss z roku 1990 se díky 1 000 000 prodaných kusů stalo platinovým. Následovalo megaturné Clash of Titans. Roku 1992 Dave Lombardo opustil kapelu a na místo bubeníka přišel Paul Bostaph.

Další obvinění z nacismu přišlo v souvislosti s vydáním alba Divine Intervention v roce 1994. Vyslovil ho Max Cavalera, který působil tehdy v kapele Sepultura. Slayer to oplatili tím, že ve francouzské televizi při jednom z rozhovorů prohlasili: „Sepultura je banda brazilských debilů“ (a bunch of lowlife cocksuckers from Brazil). Po odchodu Maxe Cavalery ze Sepultury se vztah mezi kapelami spravil.

Na konci roku 2001 se znovu za bubny skupiny posadil Lombardo. V tomtéž roce 11. září bylo vydáno album God Hates Us All. Album bylo nominováno na cenu Grammy za nejlepší Live Performance songu Disciple a za nejlepší album, nezískalo však ani jednu z cen. V dalších letech vyšla skupině 2 DVD - War at Warfield a Still Reigning. 8. srpna 2006 vyšlo nové album Christ Illusion. Za skladbu Eyes of the Insane z tohoto alba obdržela kapela cenu Grammy. Roku 2009 bylo vydáno recesivní album World Painted Blood, kterým se kapela pokusila o návrat ke stylu z již klasického alba Reign In Blood. Slayer se příštího roku samozřejmě také zúčastnil turné The Big 4.

Jeff Hanneman, zakládající člen a skladatel nejlegendárnějších skladeb kapely, roku 2013 zemřel. Příčinou bylo kousnutí jedovatým pavoukem, v důsledku čehož onemocněl nekrotizující fascilitidou a selhala mu játra, která byla už tak poškozena alkoholem. V roce 2013 na jeho místo nastoupil Gary Holt (z kapely Exodus), který se Slayer nahrál studiové album Repentless (2015), dvanácté v řadě. Podle některé kritiky se album po 6leté odmlce vydařilo, i přes nepřítomnost Jeffa Hannemana. Davea Lombarda opět nahradil Paul Bostaph.

V lednu roku 2018 skupina oznámila konec své kariéry. V současnosti pořádá rozlučkové světové turné.

Synové Izraele

Děti Izraele nebo hebrejsky Bnej Jisra'el (בני ישראל) je biblické označení pro Izraelity. Je to také možné označení pro Hebrejce a Židy. V Tóře spojení děti Izraele (nebo také „synové Izraele“) odkazuje k potomkům biblického patriarchy Jákoba, jenž byl přejmenován na Izraele po vítězném utkání se záhadným soupeřem. Jako Děti Izraele označujeme Dvanáct kmenů.

Tfilin

Tfilin (hebrejsky תפלין‎‎, od tfila, doslova modlitba) jsou modlitební řemínky a jeden z nejstarších znaků judaismu. Někdy jsou označovány také jako fylaktéria (přes pozdnělat. phylacterium z řec. phylacterion ochrana, záštita, amulet), což je však pejorativní a nesprávné pojmenování křesťanského původu. Jsou tvořeny dvěma malými černými krabičkami (batim, doslova „domečky“), ve kterých jsou malé pergamenové svitky s pasážemi z Tóry. Každá z krabiček je upevněna na dlouhém černém koženém řemínku (recu'a, pl. recu'ot), kterými se jedna připevňuje na ruku a druhá na hlavu.

Thrash metal

Thrash metal je mnohem rychlejší odnoží heavy metalu. Jeho charakteristickým rysem je především agresivnější zvuk kytary a zpěvu a dodávání hardcore punkových vlivů do metalu.

Původ thrash metalu se dá vysledovat do první poloviny 80. let, kdy mnoho skupin začalo kombinovat rychlost speed metalu s důrazem hardcore punku tím vytvořili nový styl. Na rozdíl od svého nejbližšího příbuzného, speed metalu, je tento styl o dost agresivnější a spontánnější. Mnoho skupin, které se proslavily jako thrash metalové, začínalo jako speed metalové – Metallica, Slayer, Razor, Whiplash.

Thrash metal je založený na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových riffech, občas na pozadí kytarových sól. Právě rychlost a členitá rytmická struktura skladeb je to, co běžně definuje thrash metal. Také se vyznačuje rychlým, intenzívním bubnovaním (thrashoví bubeníci často používají dvojpedálové bicí).

Na konci 80. let minulého století dosáhl thrash metal svého vrcholu popularity, která následně začala klesat. Kapely, které zůstaly věrné stylu, další nové kapely a obrovská masa příznivců (známí jako thrasheři) ho udržují při životě dodnes.[zdroj?]Poprvé byl termín thrash metal použit v recenzi na album Spreading the Disease (1985) od skupiny Anthrax. Právě Anthrax byli v osmdesátých letech, spolu se skupinami tzv. Velké thrashové čtyřky Slayer, Metallica a Megadeth považováni za průkopníky thrash metalu. V USA vznikly dvě velké scény z nichž první je Bay Area v oblasti San Franciského zálivu. Do ní patří Metallica, Megadeth,Testament, Possesed, Death Angel, Exodus, Flotsam&Jetsam, Forbidden, Vio-lance. Druhá významná scéna vzniká v New Yorku,a oproti té kalifornské je více ovlivněna hard core. Z New Yorku a okolí pocházejí Anthrax, Nuclear Assault, Toxic a dalši. V Německu tento styl hráli Destruction, Kreator, Sodom, Exumer, Holy Moses, nebo Protector. Z Velké Británie pocházejí například Xentrix, Sabbat a Onslaught. Zbytek světa zastupují Sepultura, Sarcofàgo a Holocausto z Brazílie, Razor a Annihilator z Kanady, Buldozer a Necrodeath z Itálie, nebo Coroner ze Švýcarska. Nejznámějšími českými thrashmetalovými kapelami jsou Arakain, Asmodeus, Debustrol a Kryptor. Na konci osmdesátých let byli populární také Assesor, Terminator a Brian.

Tóra

Tóra (hebrejsky תורה‎‎ znamená zákon, učení), také Chamiša chumšej Tora (hebrejsky „Pět pětin Tóry“) označuje první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské bible. V širším smyslu pak slovo tóra označuje celý Tanach a také Ústní tóru, tradiční interpretaci textu Tóry.Pro prvních pět knih se zejména v křesťanském prostředí užívá název Pentateuch (z řeckého πεντάτευχος, „pět knih“) nebo Pět knih Mojžíšových, což je tradiční název pocházející z prostředí raného křesťanství.Tóra se skládá z pěti knih:

בראשית‎‎ Be-rešit – Genesis

שמות‎‎ Šemot – Exodus

ויקרא‎‎ Va-jikra – Leviticus

במדבר‎‎ Ba-midbar – Numeri

דברים‎‎ Devarim – DeuteronomiumTóra ve smyslu Pentateuchu je základním dokumentem judaismu. Slovo samotné má kořen v hebrejském ירה „jara“, učit či ukazovat. V Tóře je obsaženo stvoření světa, příběhy Adama, Noeho, příběhy židovských praotců Avrahama (Abrahám), Jicchaka (Izák) a Ja'akova (Jákob, též Jakub, dalším jménem Jisra'el), proroka Mojžíše, dále také 613 micvot (židovských přikázání) a další materiál, který lze považovat za právotvorný. Tóra tak dala základ celému pozdějšímu židovskému náboženskému právu, hebrejsky הלכה‎‎ halacha.

Władysław Komendarek

Władysław Komendarek (* 10. října 1948) je polský hudebník a hudební skladatel. Narodil se ve městě Sochaczew a později byl členem kapely Grupa Dominika. Během sedmdesátých a osmdesátých let působil v progresivní rockové skupině Exodus. Po odchodu se vydal na sólovou dráhu, první album nazvané Władysław Komendarek vydal roku 1985 a následovala řada dalších. V roce 2013 získal ocenění Człowiek ze Złotym Uchem.

Židovský exodus z arabských zemí

Židovský exodus z arabských zemí odkazuje na vyhnání a masový odchod Židů, převážně pak Sefardů a Mizrachi, z arabských a islámských zemí. Tato migrace začala koncem 19. století, ale masovějších rozměrů se jí dostalo po Válce o nezávislost v roce 1948. Podle statistik žilo v roce 1939 v arabských zemích přibližně 1,7 milionu Židů. Podle oficiálních arabských statistik opustilo své domovy od roku 1948 do počátku 70. let na 856 000 Židů. Zhruba 680 000 těchto Židů se usadilo v Izraeli. Jejich potomci a potomci íránských a tureckých Židů tvoří populaci čítající 3,06 milionů obyvatel z celkové židovské populace 5,3 milionů. V zemích, ze kterých uprchli, zanechali majetek, který má v přepočtu na dnešní kurzy hodnotu 300 miliard. Rozloha pozemků, které byly v těchto zemích židovským majetkem, se odhaduje na 100 tisíc km² (čtyřnásobek rozlohy Státu Izrael). Židé, kteří opustili arabské země, mnohdy byli součástí komunit, které v daných zemích pobývaly po tisíciletí. Po vyhlášení nezávislosti Izraele se v těchto zemích stala pro Židy situace nesnesitelná. Židé byli perzekvováni a v mnohých státech probíhaly protižidovské bouře. V Iráku byl dokonce sionismus prohlášen za hrdelní zločin.

Tóra
BibleStarý zákon

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.