David Ricardo

David Ricardo (18. dubna 1772, Londýn11. září 1823, Gloucestershire) byl britský ekonom.

David Ricardo
Portrait of David Ricardo by Thomas Phillips
Narození 18. dubna 1772
Londýn
Úmrtí 11. září 1823 (ve věku 51 let)
Londýn
Příčina úmrtí sepse
Místo pohřbení Wiltshire
Alma mater Talmud Torah school
Politická strana Whigové
Manžel(ka) Priscilla Ann Wilkinson
Děti David Ricardo
Příbuzní Jacob Ricardo (sourozenec)
Funkce Member of the 6th Parliament of the United Kingdom

Život a dílo

Ricardo - Opere, 1852 - 5181784
Works, 1852

Narodil se jako syn židovského holandského obchodníka, který se krátce před Davidovým narozením usadil v Anglii a pracoval jako burzovní makléř. David nikdy nestudoval vysokou školu, kráčel ve stopách svého otce a nastoupil v jeho firmě. Od čtrnácti let pracoval na burze. Z náboženských důvodů se však později s otcem nepohodli. Ve 42 letech jeho majetek překročil 1 milion liber, což mu umožnilo zanechat obchodní činnosti a věnovat se politice. Peníze pro něho ovšem nebyly to hlavní a v roce 1807 se stal jedním ze zakladatelů „Anglické vědecké společnosti“, která existuje dodnes.

S ekonomií se David setkával v lázních, při přečtení Smithova Bohatství národů se rozhodl politickou situaci zrekonstruovat a zmodernizovat. Nejvíce se věnoval příčině znehodnocení britské libry, což popsal v článku „Vysoká cena zlata“ (1810).

V roce 1817 se objevuje Ricardovo dílo Zásady politické ekonomie a zdanění. Toto dílo je se Smithovým Bohatstvím národů považováno za jedno z nejvýznamnějších děl historie ekonomie. Jelikož v jeho knize byly použity dedukce a pouze teoretické příklady, vžil se pro tento sklon k abstraktním teoriím bez větších důkazů pojem Ricardiánská neřest.

Ricardo vystupoval proti obilným zákonům − prosazoval volný, otevřený trh. Navázal na Smithovu teorii absolutních výhod a přišel s teorií komparativních výhod. Významná je i jeho Teorie pracovní hodnoty a zákon o klesající míře zisku.

Nebyl spokojen s tím, jak Smith konstituoval ekonomickou vědu, protože nebyla dost přesná, nedefinoval přesně pojmy, které používal. Ricardo vytvořil klasickou politickou ekonomii na bázi deduktivně abstraktní, nepoužíval žádné empirické důkazy, neuchyloval se k historii. Byl prvním ekonomem, který takto pracoval.

Dílo

  • Zásady politické ekonomie a zdanění (1817)

Externí odkazy

11. září

11. září je 254. den roku podle gregoriánského kalendáře (255. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 111 dní. Svátek slaví Denis a Denisa.

1772

1772 (MDCCLXXII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal středou.

18. duben

18. duben je 108. den roku podle gregoriánského kalendáře (109. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 257 dní. Svátek má Valérie.

1823

1823 (MDCCCXXIII) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal středou.

Adam Smith

Adam Smith (5. června 1723 Kirkcaldy, Skotsko, Království Velké Británie – 17. července 1790 Edinburgh, Skotsko, Království Velké Británie) byl skotský ekonom a filosof, zakladatel moderní ekonomie a představitel skotského osvícenství.

Angličané

Angličané (anglicky English people) jsou základní etnickou složkou v Anglii, jednou ze zemí Spojeného království. Jejich jazykem je angličtina – germánský jazyk, který se stal nejpoužívanějším dorozumívacím prostředkem po celém světě. Celkový počet Angličanů je okolo 60 milionů, z toho 45 mil. v Anglii. Jejich potomci žijí např. v USA, Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu či Jižní Africe.

Formovali se po staletí z řad kmenů a národností na území Anglie, Skotska a Walesu, jako byli Britonci, ovlivnění Římany, které během stěhování národů Anglové, Sasové, Jutové a část Frísů částečně asimilovali nebo zatlačili do oblastí Skotska, Walesu a Cornwallu. Mezi 7. a 10. stoletím vznikla anglosaská národnost, ze které se do 12. století pod vlivem Vikingů a Normanů vytvořila národnost anglická. Angličané jsou potomci anglo-saských kmenů ze severního Německa.

Cena

Cena vyjadřuje směnný poměr mezi směňovanými statky. Dnes obvykle ukazuje množství peněz potřebných k uskutečnění směny daného statku. Ceny mohou být vyjádřeny též v ostatních statcích (např. 1 kráva = 2 ovce a opačně 1 ovce = 1/2 krávy), ale dnes se již barterový obchod využívá jen minimálně. Pojem cena zahrnuje též zvláštní druhy odměňování, jako např. mzdu (cena práce), kurz (cena cizí měny), úrok (cena peněz).

Podle pojetí anglické klasické školy (David Ricardo, Adam Smith, John Stuart Mill) je cena statku určená tím, kolik práce bylo vynaloženo k jeho výrobě – to znamená, že výrobky, jejichž vytvoření je pracnější, mají tendenci být dražší než ty, které lze vytvořit snáze. Nákladovou teorii hodnoty posléze přejal i Karl Marx. Ačkoliv zní tato teorie intuitivně, je zcela chybná a nedokáže vysvětlit velké množství běžných jevů. Zásadní kritiku tohoto konceptu přednesl Carl Menger a další jako součást marginalistické revoluce. Ti tvrdí, že cena vychází ze subjektivního mezního užitku daného statku a je určena poptávkou a nabídkou tohoto statku. Podle této teorie se cena výsledného statku nesčítá z cen nákladů, ale právě opačně: spotřebitel ohodnotí penězi finální výrobek a následně dochází k formování cen zdrojů, které jsou k výrobě tohoto statku zapotřebí.

Je třeba zmínit, že tvorba ceny neprobíhá obecně na úrovni statků (všechna voda vs. všechny diamanty světa), ale konkrétně u daných statků na daném místě v daném čase (jednokarátový diamant vs. jeden litr vody).

Formálně jsou ceny stanoveny prodejci, kteří je následně upravují vzhledem k nabídce a poptávce tak, aby maximalizovali zisk. Prodejci se snaží o co nejvyšší ceny, kupující naopak o co nejnižší.

Chronologie ekonomického myšlení

Toto je základní přehled dějin ekonomického myšlení skrze určující díla velkých ekonomů.

David

David je mužské jméno pocházející z dávno zaniklé ugaritštiny (patřící stejně jako hebrejština do semitské jazykové skupiny), v níž znamená davidu „náčelník“, lidová etymologie jej spojuje s hebrejským dód „miláček“ a „strýček“. K 22. dubnu 2002 nosilo toto jméno 68281 obyvatel Česka, čímž bylo 21. nejčastějším mužským jménem. Nejpoužívanější je však v Polsku a Izraeli. V českém občanském kalendáři má svátek 30. prosince. Ženskou podobou tohoto jména je Davida.

Dějiny ekonomického myšlení

Dějiny ekonomického myšlení se zabývají vývojem ekonomie jako vědní disciplíny prostřednictvím ekonomických směrů a teorií utvářených po staletí ekonomickými mysliteli, jejich následovníky a ekonomickými školami.

Na samém vzniku se ekonomické otázky prolínaly s náboženskými či byly součástí obecnějších úvah o společnosti.

Jako samostatná vědní disciplína se ekonomie nakonec vydělila v 17. a 18. století zformulováním klasické politické ekonomie. Toto období bylo katalyzátorem pro další rozvoj nových směrů, škol a teorií, které vedly až k dnešní, tzv. moderní ekonomii, která však zdaleka není homogenním celkem a její vývoj rozhodně není uzavřen. To ilustruje následující přehled dějin a směrů ekonomického myšlení.

Imputace

Teorie imputace, zavedená Carlem Mengerem, tvrdí, že ceny výrobních faktorů jsou dány cenami výrobku.

To je pravý opak toho, co tvrdili klasičtí ekonomové jako Adam Smith a David Ricardo, totiž že hodnota výrobku je dána cenou výrobních faktorů (viz pracovní teorie hodnoty).

Klasická ekonomie

Klasická ekonomie (jinak též Klasická politická ekonomie) je soubor ekonomických teorií, začíná vydáním Bohatství národů Adama Smitha v roce 1776 a končí v roce 1871, který je považován za počátek tzv. marginalistické revoluce.

Nová škola vznikla z důvodu, že ekonomické myšlení merkantilismu přestalo vyhovovat soudobým společenským změnám, v Evropě probíhala vlna proti absolutismu a docházelo k vědeckým objevům a změnám. Nově vznikající třída kapitalistů tak formulovala svoje nové požadavky, které se vylučovaly s merkantilismem.

Klasický liberalismus

Klasický liberalismus je první moderní liberální filosofický směr, který klade důraz na osobní svobodu jednotlivce zajištěnou především minimálními státními zásahy. K jeho největšímu rozvoji dochází v průběhu 19. století ve Velké Británii, kde na filosofické práce Johna Lockeho a ekonomické práce zakladatele ekonomie Adama Smitha navázali David Ricardo, Jean-Baptiste Say či John Stuart Mill, a ve Francii, ve které patřil mezi hlavní představitele tohoto směru Frédéric Bastiat. Heslem klasického liberalismu se stalo francouzské „laissez faire“, což v překladu znamená „nechte konat“.

Nejdůležitějším znakem klasického liberalismu je víra v negativně vymezenou svobodu, která tvrdí, že jedinec je natolik svobodný, nakolik ostatní nezasahují do jeho života. Klasický liberalismus hovoří o potřebě minimálního státu, ve kterém je úloha státu omezena pouze na ochranu jedince před ostatními. Všechny ostatní činnosti, které státy vykonávají, mají náležet do rukou každého jedince. Klasický liberalismus charakterizuje citát Johna Locka: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.

Komparativní výhoda

Ekonomická teorie o komparativní výhodě vysvětluje výhodnost mezinárodního obchodu za určitých podmínek i v situaci, kdy jedna země je schopná vyrábět všechny druhy zboží s nižšími náklady než země druhá. Princip komparativních výhod se neváže pouze k mezinárodnímu obchodu, popisuje obecně situace, kdy je jeden ze subjektů ekonomického vztahu v některé činnosti produktivnější než všichni ostatní.

Myšlenku komparativní výhody poprvé popsal Robert Torrens ve stati Essay on the External Corn Trade (1815), ale o obecné rozšíření a rozpracování se postaral David Ricardo v knize Principy politické ekonomie a zdanění (1817, The Principles of Political Economy and Taxation). Nahrazuje koncept absolutní výhody, kterým se zabýval Adam Smith.

Pokud subjekt (firma nebo země) může určitý druh zboží vyrábět s nižšími náklady než jiné subjekty, má vůči ostatním absolutní výhodu. Dokáže vyrobit více zboží ze stejného množství výrobních zdrojů, proto je pro něj výhodnější specializovat se na tento druh zboží a přebytky vyměnit za ty druhy zboží, u kterých má absolutní výhodu někdo jiný, než produkovat všechny tyto výrobky sám. Teorie komparativní výhody také dokazuje, že směna může být prospěšná i v případě, kdy subjekt má absolutní výhodu u veškerého zboží.

Komparativní výhoda při výrobě určitého zboží znamená, že subjekt při výrobě tohoto zboží musí obětovat méně jiného zboží než druhý subjekt. V roce 1930 Gottfried Haberler ukázal, že Ricardovu teorii lze také vysvětlit pomocí neoklasického pojmu náklady ušlé (obětované) příležitosti.

Politická ekonomie

Politická ekonomie je v obecném smyslu mnohoznačný pojem, jehož obsahem jsou především snahy postihnout

významné sociální, politické a ekonomické jevy a jejich vzájemné vztahy metodami různých společenských věd.

V užším smyslu se jedná o částečně zaniklou vědní disciplínu, jejímiž hlavními představiteli byli

klasičtí ekonomové 18. a 19. století, kteří zkoumali rozhodování mezi alternativním využitím

nedostatkových zdrojů prostřednictvím trhu a politické moci.

Politická ekonomie v jejich pojetí byla věda, která zkoumá, co má stát dělat, aby bohatl.Slovo "politická" se od ekonomie oddělilo na přelomu 19. a 20. století v důsledku

marginalistické revoluce a nástupu školy neoklasické ekonomie.

Politická ekonomie se tak rozdělila na dvě samostatné vědy – ekonomii a politické vědy.

Disciplína však nezanikla úplně. V rámci tzv. moderní politické ekonomie se utvořily nové proudy snažící se studium vztahu

politiky a ekonomiky zachovat. Jedná se např. o neoklasický institucionalismus,

školu veřejné volby, novou politickou ekonomii

nebo mezinárodní politickou ekonomii zabývající se vzájemnou podmíněností politických

a ekonomických jevů v mezinárodním prostředí.

Pracovní teorie hodnoty

Pracovní teorie hodnoty je ekonomická teorie, která říká, že hodnota statku je určena celkovým množstvím práce potřebné k jeho vyprodukování, spíše než by byla určena užitím nebo potěšením, které z něho získává jeho vlastník. Nejčastěji je spojována s marxistickou ekonomií i když byla použita i ranými klasickými ekonomy jako byl Adam Smith a David Ricardo a později byla použita i anarchistickými ekonomiemi (např. mutualismem).

Renta

Renta (ital. rendita, důchod) je obvykle pravidelný a stálý příjem, který není platbou za nějaké bezprostřední plnění (zboží, práci a pod.) Původně označovala nájem, který platil pachtýř z půdy (pozemková renta), dnes nejčastěji příjem z kapitálu (například doživotní důchod), cenných papírů nebo ze starobního pojištění (starobní důchod).O činnosti, která přináší zisk, říkáme, že je rentabilní. Člověk, který žije z renty, se nazýval rentiér.

Spojené království

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (anglicky United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland), standardně zkracované Velká Británie a označované také Spojené království nebo Británie, je ostrovní stát u severozápadního pobřeží kontinentální Evropy. Zahrnuje ostrov Velká Británie, severovýchodní část ostrova Irsko, kde má pozemní hranici s Irskou republikou, a množství menších ostrovů. Obklopují ho Severní moře, Lamanšský průliv, Keltské moře, Průliv svatého Jiří a Irské moře, s kontinentální Evropou je spojen Eurotunelem. Zabírá plochu 242 500 km² a k roku 2017 v něm žilo asi 66 milionů lidí. Jde o parlamentní monarchii, v jejímž čele stojí královna Alžběta II. a premiérem je Boris Johnson. Tvoří ji čtyři země, Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které je někdy označováno i jako provincie nebo region. S výjimkou Anglie mají tyto země vlastní parlamenty a vlády, působící v rámci pravomocí přidělených jim britským parlamentem. Dále pod Velkou Británii spadá 14 zámořských území. Britská korunní závislá území jsou ostrov Man a Normanské ostrovy v přímém vlastnictví britské koruny; nejsou tedy součástí Spojeného království, ale spolu s ním tvoří celek označovaný Britské ostrovy (British Islands).

Invaze Normanů vedených Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandií a o asi sto let později umožnila vznik anjouovské říše na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii ztratili, podařilo se jim však postupně ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. roku 1534 uvedl na ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy trvale spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) Velkou Británii sice oslabila, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i větší část Irska.

Velká Británie je vysoce rozvinutá země, sedmá největší ekonomika světa s druhými nejvyššími výdaji na obranu. Jejím hlavním a největším městem je Londýn, v jehož metropolitní oblasti žije asi 10,3 milionu lidí a který je považován za jednu z nejdůležitějších světových metropolí, centrum ekonomiky, vědy a kultury. Velká Británie je ústředním členem Společenství národů s 53 členskými státy, sdružujícího bývalá britská dominia a kolonie, jako jsou Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Bangladéš, Malajsie, Singapur a Jamajka, z nichž 15 uznává za hlavu státu britského monarchu. Dále je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, jadernou velmocí, členem skupiny G7, jedním ze zakládajících členů NATO a členem Rady Evropy. Doposud je Spojené království členem Evropské unie, následkem referenda z 23. června 2016 však své členství vypovědělo a ukončuje v procesu nazývaném brexit.

Zákon klesajících výnosů

Zákon klesajících výnosů čili zákon snižujícího se mezního produktu je vlastnost výrobního procesu, u kterého mezní produkt každého výrobního faktoru klesá s přidáním každé další jednotky tohoto faktoru, pokud ostatní výrobní faktory zůstanou na stejné úrovni. Matematicky to znamená, že v oblasti platnosti zákona je druhá parciální derivace produkční funkce podle každého výrobního faktoru záporná (jinými slovy produkce je konkávní funkcí každého jednotlivého faktoru). Nejde o obecně platný zákon ve smyslu přírodních věd, přesto zákon klesajících výnosů v praxi platí velmi často, přinejmenším od jisté úrovně výrobního faktoru.

Klesající výnosy byly objeveny nejprve v oblasti zemědělství a doklady pochopení jejich důsledků jsou již v antice, především u Xenofóna. Moderní formulaci zákona klesajících výnosů přinesl jako první Turgot roku 1767, dále teorii v tomto směru rozvinuli zejména britští ekonomové první poloviny 19. století. Ti klesající výnosy postulovali a zkoumali nejen na úrovni jednotlivé firmy či provozu, ale také na úrovni celých odvětví (David Ricardo) nebo i lidstva (Thomas Malthus).

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.