Brazílie

Brazilská federativní republika (República Federativa do Brasil) je federativní republika, největší a nejlidnatější stát Jižní Ameriky, pátý největší a také pátý nejlidnatější stát světa. Na severu sousedí s Francouzskou Guyanou, Surinamem, Guyanou, Venezuelou a Kolumbií; na západě s Peru, Bolívií a Paraguayí, na jihu s Argentinou a Uruguayí.

Na území Brazílie se rozkládá největší tropický deštný les na světě – Amazonský prales. Brazílie byla v minulosti největší kolonií Portugalska a portugalština je zde také úředním jazykem. Dnes je Brazílie největší zemí světa, kde se portugalsky mluví, a je jedinou portugalskyjazyčnou zemí v celé Americe. Metropolí Brazílie je město Brasília, plánovitě vybudovaná v letech 1956–1960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s 10 milióny obyvatel je São Paulo. V letech 1956–1961 byl brazilským prezidentem potomek českých přistěhovalců Juscelino Kubitschek.

Brazílie má devátou největší ekonomiku světa a největší v Jižní Americe.[2] Je členem G 20. Je největším producentem kávy na světě.[3] S Ruskem, Čínou, Indií a JAR vytváří obchodně-politické spojenectví BRICS. S ostatními jihoamerickými státy pak zónu volného obchodu Mercosur.

Brazilská federativní republika
República Federativa do Brasil
vlajka Brazílie
vlajka
znak Brazílie
znak
Hymna: Hino Nacional Brasileiro
Geografie

Brazil (orthographic projection)
Poloha Brazílie

Hlavní město: Brasília
Rozloha: 8 511 970 km² (5. na světě)
z toho 0,65 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico da Neblina (2994 m n. m.)
Časové pásmo: -2 až -5
Poloha: 14° j. š., 53° z. d.
Geodata (OSM): OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 209 908 988 (5. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 23,6 ob. / km² (182. na světě)
HDI: 0,755 (vysoký) (75. na světě, 2014)
Jazyk: portugalština
Náboženství: římští katolíci 65 %,
protestanti 22 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská federativní republika
Vznik: 7. září 1822 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident: Jair Bolsonaro
Viceprezident: Hamilton Mourão
Měna: Brazilský real (BRL)
HDP/obyv. (PPP): 15 391[1] USD (77. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 076 BRA BR
MPZ: BR
Telefonní předvolba: +55
Národní TLD: .br

Původ vlajky

Vlajka má zelený podklad. V jejím středu je žlutý zkosený čtverec a na něm modrá planetka s nápisem ORDEM E PROGRESO (česky: řád a pokrok). Na modré planetce je také 27 hvězd, které mají symbolizovat spolkové státy a federální distrikt. Jde o hvězdy 9 souhvězdí viditelných v Rio de Janeiru 15. listopadu 1889. Zelená má na vlajce symbolizovat pralesy, kterými je Brazílie na severu pokryta a žlutá má symbolizovat bohatství, konkrétněji zlato, které bylo důvodem ke vzniku mnoha velkých měst.

Dějiny

Independencia brasil 001
Portugalský princ Pedro vyhlašuje roku 1822 nezávislost Brazílie na Portugalsku

Jeden z nejstarších lidských ostatků nalezených v Severní a Jižní Americe - lebka ženy nazvaná Luzia - byly nalezeny v oblasti Pedro Leopoldo v státě Minas Gerais a poskytly důkazy o lidské přítomnosti nejméně 11 000 let do minulosti.[4][5] Nejstarší keramika nalezená na západní polokouli byla vykopána v povodí Amazonky v Brazílii a radiokarbonovou metodou bylo odhadnuto její stáří na 8000 let. Keramika byla nalezena nedaleko města Santarém a poskytuje důkaz, že oblast tropického pralesa podporoval komplexní prehistorickou kulturu.[6]

V roce 1500 přistál na brazilském pobřeží portugalský kapitán Pedro Álvares Cabral a od roku 1532 začala portugalská kolonizace. Skupiny průzkumníků, nazývané bandeiras, pronikaly v 17. století do vnitrozemí a roku 1637 Pedro Teixeira jako první Evropan proplul po celé délce řeku Amazonku. Nálezy zlata a diamantů ve státě Minas Gerais na přelomu 17. a 18. století přilákaly do země statisíce Portugalců a urychlily kolonizaci brazilského vnitrozemí. Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let.

V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. 7. září 1822 vzniklo nezávislé Brazilské císařství. Ve 30. letech povstání Cabanagem proti vládnoucí bílé vrstvě v provincii Grão-Pará otřáslo autoritou státu a způsobilo vylidnění regionu. Po vítězství v paraguayské válce roku 1870 Brazílie anektovala část regionu Mato Grosso. V roce 1888 Brazílie oficiálně zrušila otroctví. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.

Brazil protest 2016 March
Protest tří milionů Brazilců proti prezidentce Rousseffové 13. března 2016.[7]

Brazilský prezident českého původu Juscelino Kubitschek založil roku 1960 nové hlavní město Brasília, které stojí v centru země. V roce 1964 po svržení prezidenta Goularta převzala moc v zemi vojenská junta, která vládla až do roku 1985 a v rámci Operace Condor se podílela na vraždách a únosech odpůrců režimu.

Collor de Mello vládl od roku 1990 jako první brazilský prezident zvolený v přímé volbě od éry vojenské diktatury. V letech 2003 až 2011 byl prezidentem populární Lula da Silva, který prováděl umírněnou levicovou politiku. V roce 2016 se v Riu de Janeiro uskutečnily Letní olympijské hry, které jsou zároveň první olympijské hry jež se odehrály v Jižní Americe.

V roce 2014 vypukl obří korupční skandál, který je považován za největší v brazilské historii, týkající se manipulování zakázek státní energetické společnosti Petrobras.[8] V srpnu 2016 soud schválil vyšetřovaní bývalého prezidenta Luly da Silvy a Dilmy Rousseffové, která byla sesazena z prezidentské funkce v roce 2016.[9] V dubnu 2017 začalo vyšetřování 71 poslanců a devítí ministrů vlády prezidenta Temera.[10] V červnu 2017 byl z přijímání úplatků obviněn prezident Michel Temer.[11] V říjnu 2018 byl zvolen prezidentem Brazílie pravicový kandidát Jair Bolsonaro, přezdívaný brazilský Trump.[12] Bolsonaro, který je obdivovatelem pro-americké vojenské diktatury z let 1964 až 1985, sliboval voličům především vymýcení rozsáhlé korupce a snížení rekordně vysoké kriminality,[13] kdy jen v roce 2017 bylo v Brazílii zavražděno 63 880 lidí.[14] V roce 2019 se zvýšila rychlost odlesňování amazonského pralesa.[15][16]

Geografie

Brazílie je se svou rozlohou 8 511 965 km² pátou největší zemí světa, 15,6× větší než Francie.

Povrch

Brazil topo
Topografická mapa Brazílie
Amanhecer no Hercules --
Národní park Serra dos Órgãos
Aerial view of the Amazon Rainforest
Amazonka a její přítoky

Území Brazílie tvoří tři velké geomorfologické celky. Na severu zasahuje do území malá část Guyanské vysočiny, kde se také nachází nejvyšší hora Brazílie Pico da Neblina, která měří 2 994 metrů. Na severu země je Amazonská nížina a na východě a jihovýchodě rozsáhlá Brazilská vysočina. Obě vysočiny jsou vyzdvižené zbytky nejstarší geologické jednotky Jižní Ameriky – Brazilského štítu na moři.

Vodstvo

Největší řekou země a celého světa je Amazonka s délkou 7 062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. U Iquitosu v Peru je široké 4 km, před Manausem 10 km, po soutoku s Río Negrem již 20 km a před ostrovem Marajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řeky Içá, Japurá a Río Negro, pravými Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a na jihu ostrova Marajó ústí Tocantins s přítokem Araguaia. V samostatné Amazonce se směrem k břehům snižuje rychlost proudění v hlavním korytě a nanášením materiálu vznikají agradační valy. Jih Brazílie odvodňuje veletok Paraná s největším přítokem Paraguay. V celé oblasti je velké množství kataraktů a vodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopády Iguaçu a přehrad Itaipú. Obrovská přehradní nádrž Represa Sobradinho je na řece São Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsou lagunová jezera Lagoa dos Patos a Lagoa Mirim. Z východní strany je Brazílie omývána Atlantským oceánem a délka pobřeží je 7 491 km. Největším brazilským souostrovím v Atlantiku je Trindade a Martim Vaz s rozlohou 10,4 km².

Biota

Brazilské území lze rozdělit do šesti základních biomů - Amazonie, Pantanal, Cerrado, Pampa, Caatinga a Atlantický les.[17] Národní parky v Brazílii (v roce 2015 jich bylo 71) zaujímají necelá 3 % rozlohy státu.

Podnebí

Většina území je pod vlivem tropického, vlhkého a teplého podnebí, které se vyznačuje vysokými teplotami a značnými srážkami, ty jsou z poloviny přinášeny od Atlantského oceánu a z poloviny se tvoří výparem.

Město Manaus (Amazonie) má vysoké teploty po celý rok. Srážky jsou vydatné, pouze od června do září prší méně než po zbytek roku. Hlavní město Brasília i Rio de Janeiro mají tropické podnebí, ale s výraznějším obdobím sucha než Manaus. Dále na jihu je potom podnebí mírné.

Nejsušší oblastí je severovýchodní vnitrozemí, kde ročně průměrně naprší jen 250 mm. V této oblasti Brazílie jsou častá krutá sucha. Teplota na severovýchodě jsou v průměru 28 °C. V jižních náhorních rovinách 16 °C.

V Brazílii trvá zima od června do srpna, na jihu s teplotami mezi 13–18 °C. Léto je zde od prosince do února, kdy se teplota v Rio de Janeiru dostává často i k 40 °C a nespadá pod 30 °C. Od Bahie po Maranho jsou teploty po celý rok kolem 28 °C a je zde také nižší vlhkost než v Rio de Janeiru. Průměrná teplota v Amazonii je 27 °C s vysokou vlhkostí.

V Belému se průměrná teplota pohybuje po celý rok v rozmezí 26 °C a 35 °C a se srážkami 2 111 mm. V São Paulu je nejteplejším měsícem únor, kdy teplota je okolo 28 °C přes den a 19 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je červen a červenec, kdy teplota přes den je 21 °C a 13 °C v noci.

Zajímavosti

Podél prahů kataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvaná Transamazonica. V Amazonské nížině se nachází největší enkláva tropického deštného pralesa na světě. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy byla Afrika a Jižní Amerika jeden kontinent, součástí toku Konga, důkazem je podmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějším Guayaquilském zálivu v Ekvádoru. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutoku Marañónu a Ucayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu (Encontro das Águas – soutok s Río Negrem) po ústí. Od pramene po soutok má jména Río Carhuasanta, Apurímac, Ene, Tambo, Ucayali, Amazonas a Solimões. Brazílie je jedinou zemí v Americe, kde se mluví portugalsky.

Politický systém

Administrativní členění

Brazil Labelled Map

Brazílie se člení na 26 spolkových států (estados, jednotné číslo estado) a 1 federální distrikt (distrito federal), v němž se nachází brazilské hlavní město Brasília. Těchto 27 celků seskupil Brazilský institut pro geografii a statistiku do 5 regionů: Severního, Severovýchodního, Středozápadního, Jihovýchodního a Jižního.

  1. Acre
  2. Alagoas
  3. Amapá
  4. Amazonas
  5. Bahia
  6. Ceará
  7. Espírito Santo
  8. Goiás
  9. Maranhão
  10. Mato Grosso
  11. Mato Grosso do Sul
  12. Minas Gerais
  13. Pará
  14. Paraíba
  15. Paraná
  16. Pernambuco
  17. Piauí
  18. Rio de Janeiro
  19. Rio Grande do Norte
  20. Rio Grande do Sul
  21. Rondônia
  22. Roraima
  23. Santa Catarina
  24. São Paulo
  25. Sergipe
  26. Tocantins
  27. Distrito Federal

Ekonomika

Oil platform P-51 (Brazil)-2
P-51, těžební vež společnosti Petrobras
Copacabana (232847045).jpeg
Proslulá pláž Copacabana

Brazílie je největším a nejvýznamnějším státem celého kontinentu a šestou největší ekonomikou světa.[18] Je to průmyslově-zemědělský stát s obrovským nerostným bohatstvím.

Průmysl a těžba surovin

Z rozsáhlých ložisek nerostných surovin se těží železná ruda, mangan, bauxit, nikl, chróm, wolfram, cín, uhlí, ropa, zemní plyn, zlato, niob, zirkon, diamanty, drahokamy, měď, zinek, fosfáty, grafit, magnezit, sůl a kaolin. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří strojírenství (výroba osobních a nákladních automobilů), hutnictví (výroba surového železa, oceli, barevných kovů), petrochemie (rafinerie ropy), chemie (výroba hnojiv, kyselin a plastických hmot), potravinářský, textilní, gumárenský, obuvnický, papírenský a dřevozpracující průmysl. Na výrobě elektrické energie se významnou měrou podílejí vodní elektrárny (92% výroby elektřiny). Největší vodní elektrárny jsou v Itaipú, Tucuruí, Ilha Solteiram, Jupiá, Furnas a Paulo Afonso. Ty využívají obrovského energetického potenciálu řek.

Zemědělství

Zhruba 57 % území Brazílie zaujímají lesy, dále louky a pastviny (22 %) a orná půda (více než 7 %). Zemědělská produkce patří k největším na světě, převládá monokulturní velkovýrobní plantážnictví. Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou káva, sisal a pomeranče, ve sklizni těchto plodin zaujímá země 1. místo na světě, rovněž cukrová třtina, maniok, banány, kakao, fazole, sója a oříšky kešu. Dále se sklízí kukuřice, pšenice, rýže, krmné obilí, brambory, batáty, bavlna, palmová jádra, kokosové ořechy, zelenina, podzemnice olejná, réva vinná, ananasy, citróny, mango, papája a tabák. Živočišná výroba je zaměřena především na chov skotu, prasat, ovcí, koní, koz a drůbeže. Významný je rybolov.

Cestovní ruch

Zemi ročně navštíví na 4 až 5 miliónů návštěvníků. Rio de Janeiro láká turisty světoznámým karnevalem a pláží Copacabana. Dále je známé obrovskou sochou Krista Spasitele.

Obyvatelstvo

ARCHELLA E THERY Img 05
Hustota osídlení v Brazílii
Pelas Ruas de Olinda - Carnaval 2010 (4354380432)
Brazilci na karnevalu ve městě Olinda

Brazilská populace byla v roce 2008 cca 190 milionů obyvatel.[19] (22,31 obyvatele na čtvereční kilometr), s poměrem mužů a žen 0,95:1[20] a 83,75% městského obyvatelstva.[21] Populace je koncentrována především na jihovýchodě (79,8 milionů) a severovýchodě (53,5 milionů). Naopak dvě nejrozsáhlejší oblasti, středozápadní a severní, které dohromady tvoří 64,12% z brazilského území, mají pouze 29 100 000 obyvatel.

Etnografie

Podle brazilského výzkumu (PNAD) v roce 2008 48,43% populace (asi 92 milionů) sebe označilo jako bělochy; 43,80% (asi 83 milionů) jako Pardo (hnědí), 6,84% (asi 13 milionů) jako černí; 0,58% (asi 1,1 milionů) jako Asiati a 0,28% (asi 536 000) jako domorodci (oficiálně zvaní indígena, domorodý), zatímco 0,07% (asi 130 000) svou rasu neuvedlo.[22]

Řídce osídlená Brazílie v 19. století a v první polovině 20. století přilákala miliony imigrantů, především z Portugalska, Itálie, Španělska, Japonska a Německa. Němci, Japonci a Italové se usazovali nejvíc v jižních státech jako Rio Grande do Sul nebo São Paulo.

V roce 2007 národní indiánská nadace odhadovala, že v Brazílii žije 67 různých izolovaných kmenů. Předpokládá se, Brazílie má největší počet těchto národů na světě.[23]

Jazyk

Oficiálním jazykem v Brazílii je portugalština, kterou mluví skoro celá populace a je prakticky jediným jazykem používaným v médiích a v obchodním prostředí.

Kromě portugalštiny se rovněž v některých částech země mluví menšinovými jazyky. Přes 180 indiánských jazyků je používáno v odlehlých oblastech (zbytky Indiánů tvoří malou minoritu) a několik dalších jazyků je možné slyšet od původních obyvatel a přistěhovalců, kteří ještě mluví vlastními jazyky.

Brazilská portugalština je velmi podobná evropské portugalštině z 16. a 17. století s vlivy indiánských a afrických jazyků. V důsledku toho je současný jazyk poněkud odlišný od portugalštiny v Portugalsku a dalších portugalsky mluvících zemí. Tyto rozdíly jsou srovnatelné s rozdílem mezi americkou a britskou angličtinou. V Brazílii jsou mírné regionální rozdíly v přízvuku, slovní zásobě a časování sloves. Přesto díky jednotným médiím a sdělovacím prostředkům mají změny tendenci se snižovat. Co se týče podobnosti se španělštinou, tak v mnoha aspektech jsou si jazyky velmi podobné, ve výslovnosti se však značně liší. Zajímavostí je, že Brazilci spíše porozumí španělsky mluvícím lidem, než je tomu naopak.[24]

Brazílie je jediným portugalsky mluvícím národem jihoamerického kontinentu a právě jazyk patří mezi nejsilnější prvky národní identity odlišující zemi od španělsky mluvících sousedů.[24]

Náboženství

Dominantní postavení v brazilské společnosti historicky měla a má římskokatolická církev. V posledních desetiletích se však oslabuje v souvislosti s růstem protestantských, zejména pentekostálních církví. Nepatrně přibývá i počet lidí bez vyznání. Zatímco v roce 1970 se tak za římské katolíky považovalo 90 % populace, v roce 2010 to bylo již méně než 65 %. K protestantským církvím se v roce 2000 hlásilo přes 15 % populace, ale roku 2010 to bylo již více než 22 % (nejvíce evangelikální a letniční/pentekostální směry, dále baptisté, adventisté a luteráni. Přes 5 % obyv. se hlásilo k jiným vírám a jen asi 8 % bylo bez vyznání.

Kultura

Literatura

Nejčtenějším brazilským spisovatelem ve světě je Paulo Coelho, jehož podobenství Alchymista vydané v roce 1988 se stalo největším brazilským bestsellerem všech dob.[25] Ve 20. století dosáhl věhlasu také Jorge Amado, spisovatel komunistické orientace, který v 50. letech krátce žil i v Československu. V roce 1994 obdržel Camõesovu cenu, neprestižnější literární ocenění pro portugalsky píšící autory. Z Brazilců ho získali mj. též João Cabral de Melo Neto, Rachel de Queirozová, Rubem Fonseca, Lygia Fagundes Tellesová, João Ubaldo Ribeiro či Ferreira Gullar.

Za otce brazilské literatury bývá označován José de Anchieta, první brazilský básník a dramatik. Představitelem romantismu 19. století byl prozaik Joaquim Maria Machado de Assis. Clarice Lispectorová zaujala psychologickými romány jako Blízko divokého srdce. K předním básníkům 20. století patřil Vinicius de Moraes. Dílo João Guimarãese Rosy bývá považováno za syntézu modernismu a tzv. latinskoamerického magického realismu s regionalismem. Mário de Andrade je spíše klasickým modernistou, především svou slavnou sbírkou Paulicéia Desvairada z roku 1922. Pozici národního básníka má Carlos Drummond de Andrade, na konci 80. let se nakrátko dostal i na brazilskou bankovku. Augusto Boal je zakladatelem tzv. Divadla utlačovaných, avantgardního levicového projektu.[26]

Výtvarné umění

Klíčovou postavou brazilského malířství byl Pedro Américo, jenž roku 1888 namaloval jeden z nejznámějších brazilských obrazů: Nezávislost nebo Smrt!, zobrazující okamžik, kdy kníže Petr prohlásil, že země je nezávislá na Portugalsku. Tento obraz znají všichni brazilští školáci z titulu učebnice dějepisu pro základní školu. Candido Portinari byl představitelem malířského neorealismu. K jeho nejznámějším dílům patří obraz Guerra e Paz, který byl věnován v roce 1956 sídlu Organizace spojených národů. K významným představitelům humanistické fotografie patří Sebastião Salgado. Sochařskou prací na mnoha barokních kostelech v 18. století proslul Aleijadinho. Nejslavnější brazilskou sochou je Socha Krista Spasitele v Rio de Janeiru, na hoře Corcovado. Je dílem francouzského sochaře polského původu Maximiliena Paula Landowského a rumunského sochaře Gheorgheho Leonidy. Slavnostně odhalená byla 12. října 1931 jako památník brazilské nezávislosti. Socha měří 30 metrů a stojí na podstavci, který je vysoký 8 metrů.[27]

Architektura

Webysther 20180212160350 - Catedral Metropolitana Nossa Senhora Aparecida
Katedrála v Brasílii

K nejslavnějším architektům 20. století patří Oscar Niemeyer. Jeho spolupracovník Lúcio Costa spolu s ním vytvořil koncept brazilského hlavního města Brasília.[28] Architekt Paulo Mendes da Rocha je nositelem prestižní Pritzkerovy ceny.[29]

Na seznam Světového dědictví byla zapsána Brasilia, a další dvě města - Salvador de Bahia (renesanční památky) a Ouro Preto (barokní architektura). Dále historická centra měst Sao Luís, Olinda, Diamantina a Goiás. Zapsány byly dále jednotlivé památky: Svatyně Bom Jesus ve městě Congohas, Jezuitské mise u indiánů kmene Guaraní a Náměstí sv. Františka ve městě Sao Cristovao.[30]

Film

K nejúspěšnějším brazilským filmovým režisérům patří Fernando Meirelles, který se proslavil zvláště snímkem Město bohů z roku 2002, za jehož režii byl nominován na Oscara. Zlatého lva v Benátkách, Zlatého medvěda na Berlinale i americký Zlatý globus získal Walter Salles. Z herců lze jmenovat Fernandu Montenegrovou. Zejména díky vánoční romantické komedii Láska nebeská znají evropští diváci Rodrigo Santora. V americké televizi se prosadila herečka Morena Baccarinová. Brazilská televizní společnost Rede Globo je třetím největším komerčním vysílatelem na světě a proslula produkcí telenovel.

K nejúspěšnějším brazilským modelkám patří Adriana Lima, Alessandra Ambrosiová či Gisele Bündchenová.

Hudba

V oblasti vážné hudby je největším brazilským jménem Heitor Villa-Lobos. Prvním jihoamerickým klasikem, který se prosadil v Evropě, byl Antônio Carlos Gomes. Velkou roli ve vývoji brazilské hudby sehrála samba, zapsaná na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Samba je i taneční forma a v brazilské kultuře sehrává velkou roli, zejména během karnevalu v Riu, který se koná každoročně v únoru. Hudební styl bossa nova vytvořil Antonio Carlos Jobim, který tak ovlivnil zásadním způsobem moderní jazz. Jako zpěvačka tohoto žánru se prosadila Astrud Gilbertová. V 60. letech 20. století se objevilo politicko-hudební hnutí Tropicália, k jehož představitelům patřil Caetano Veloso, skupina Os Mutantes nebo Gilberto Gil (který se za Lulovy vlády stal později ministrem kultury).[31] V heavy metalu se prosadila skupina Sepultura.

Kuchyně

Zobecnění brazilské kuchyně je velmi těžké, jelikož neexistuje jednotná národní kuchyně, ale mnoho regionálních. Každý region si vyvinul vlastní pokrmy v závislosti na oblasti, kultuře a zvykům jak původních obyvatel, tak přistěhovalců. Pokud ovšem existuje jeden pokrm, který je typickým příkladem brazilského vaření, tak je to feijoada. V Rio de Janeiru je obzvláště tento pokrm velmi oblíbený, ačkoliv jednotlivé ingredience jsou velmi atypické a mohou nepřipraveného hosta zaskočit.[24]

Za národní nápoj je považované pivo typu ležák (pilsen), káva a světoznámý brazilský alkohol Cachaça. Stejně jako Rusko má za národní pití vodku, tak v Brazílii je to jednoznačně Cachaça. Jedná se o průzračný alkohol vyrobený z fermentované cukrové třtiny. Cachaça v kombinaci s drcenou limetkou, cukrem, a ledem se stává velmi populárním národním nápojem s názvem caipirinha. Mezi oblíbené nealkoholické nápoje patří Guarana, lahodný šumivý nápoj vyrobený z amazonských bobulí.[24]

Sport

Brazilská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější na světě a od roku 1958 pětkrát zvítězila na mistrovství světa a jednou na olympijských hrách (2016). Meziválečnou hvězdou byl Leônidas da Silva, dle legendy vynálezce střely přes hlavu ("nůžek"). Ve 40. letech a na začátku 50. let byl největší brazilskou fotbalovou osobností Zizinho. Pilířem mužstva, jež získalo tři první tituly (1958, 1962, 1970), byl Pelé. K dalším osobnostem patřili Garincha, Didi, Nílton Santos a Djalma Santos, později i Carlos Alberto Torres, Jairzinho či Roberto Rivelino. Největšími hvězdami 80. let byli Zico, Falcão a Sócrates, tehdy se však Brazilcům na mezinárodní scéně tolik nedařilo. Další velká éra přišla v 90. letech a na počátku nového století, kdy Brazilci dvakrát šampionát vyhráli (1994, 2002) a jednou skončili druzí. Hvězdami této éry byli Cafu, Romário, Bebeto, Ronaldo, Roberto Carlos, Rivaldo, Ronaldinho či Kaká. Po roce 2002 Brazilci sice vyklidili pozice, Neymar se však přesto stal světovou hvězdou. Brazílie má ovšem i ženskou fotbalovou hvězdu, Martu. K úspěšným trenérům patří Luiz Felipe Scolari či Mário Zagallo. Dlouholetým prezidentem FIFA byl João Havelange.

Velmi silní jsou Brazilci, obzvláště od 90. let 20. století, ve volejbale. Brazilské volejbalistky dvakrát vyhráli olympijský turnaj (2008, 2012), muži jsou ještě úspěšnější a brali nejen tři olympijské zlaté (1992, 2004, 2016), ale i tři tituly mistrů světa (2002, 2006, 2010). Hlavními hvězdami této slavné éry brazilského volejbalu jsou Nalbert Bitencourt a Giba, z žen Fofão. Neméně populární je v Brazílii plážový volejbal, o čemž svědčí tři zlaté z olympiád, dvě ze soutěže mužské, jedna z ženské.

Brazilská basketbalová reprezentace mužů dvakrát vyhrála mistrovství světa (1959, 1963), ženský tým jednou (1994). Leandro Barbosa se stal vítězem americké NBA. Amaury Pasos, Bira Maciel a Oscar Schmidt jsou členy síně slávy Mezinárodní basketbalové federace.

Brazilská házenkářská reprezentace žen vybojovala roku 2013 prvenství na mistrovství světa.[32] Alexandra Do Nascimentová (2012) a Eduarda Amorimová (2014) byly vyhlášeny nejlepšími házenkářkami světa.

Brazilci, od své první účasti v roce 1920, získali třicet zlatých olympijských medailí (k roku 2018). Nejúspěšnější jsou v jachtingu, kde si připsali sedm zlatých (k nejúspěšnějším jachtařům patří Robert Scheidt a Torben Grael). První atletickou hvězdou se stal v 50. letech trojskokan Adhemar Ferreira da Silva, který přivezl zlato ze dvou olympiád (1952, 1956). Další atletické zlato pro Brazílii vybojoval v Los Angeles roku 1984 Joaquim Cruz v běhu na 800 metrů. V Pekingu 2008 vyhrála závod ve skoku dalekém Maurren Maggiová.[33] Roku 2016 triumfoval skokan o tyči Thiago Braz da Silva.[34] Úspěšní jsou Brazilci také v judu (4 zlaté). Zlato má i plavec César Cielo.

Jedny letní olympijské hry Brazílie sama pořádala, v srpnu roku 2016 v Rio de Janerio. Šlo o vůbec první olympijské hry uspořádané v Jižní Americe.[35] Konala se zde také dvě mistrovství světa ve fotbale, v roce 1950 a roku 2014.

Legendami závodů Formule 1 jsou Ayrton Senna (3 tituly mistra světa), Nelson Piquet (rovněž 3 tituly) a Emerson Fittipaldi (2 tituly). Na druhé místo to dotáhli Rubens Barrichello a Felipe Massa. V Brazílii se také každý rok jede, v Interlagosu, Grand Prix Brazílie, jež je součástí seriálu Formule 1.

Tenista Gustavo Kuerten byl světovou jedničkou a vítězem Roland Garros. Také Maria Buenová byla světovou hráčkou č. 1 a trojnásobnou vítězkou Wimbledonu (1959, 1960, 1964) a čtyřnásobnou US Open (1959, 1963, 1964, 1966).

Některé sporty v Brazílii přímo vznikly, například futsal[36] nebo bojové umění capoeira.[37]

Věda

K významným vědeckým osobnostem patřil Alberto Santos-Dumont, letecký průkopník a konstruktér. Sestrojil první skutečně řiditelnou vzducholoď na světě. Provedl první ověřený let letounu těžšího vzduchu v Evropě. José Bonifácio de Andrada e Silva má zásluhu na objevu čtyř nových minerálů, nazván je po něm andradit. Bakteriolog Carlos Chagas jako první popsal tzv. Chagasovu chorobu, tropické parazitární onemocnění způsobené prvokem Trypanosoma cruzi, které je přenášené pokousáním dravých krevsajících ploštic. Matematik Artur Avila získal roku 2014 prestižní Fieldsovu medaili.[38]

Brazilská kosmická agentura má nejvyspělejší vesmírný program v Latinské Americe.[39]

Moderní pedagogiku značně ovlivnil Paulo Freire. Hélder Câmara a Leonardo Boff byli brazilskými reprezentanty teologie osvobození, která rezonovala v celé Latinské Americe v 50. a 60. letech 20. století. K představitelkám Jungovy psychologie patřila Nise da Silveira.

Univerzita São Paulo je největší v Brazílii a druhou nejlépe hodnocenou univerzitou v Latinské Americe.[40]

Města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brazil na anglické Wikipedii.

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
  2. The World Factbook — Central Intelligence Agency. www.cia.gov [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
  3. NEILSON, Jeff; PRITCHARD, Bill. Value Chain Struggles: Institutions and Governance in the Plantation Districts of South India. [s.l.]: John Wiley & Sons 293 s. Dostupné online. ISBN 9781444355444. (anglicky) Google-Books-ID: wokuHhx1AOUC.
  4. About.com, http://gobrazil.about.com/od/ecotourismadventure/ss/Peter-Lund-Museum.htm
  5. Robert M. Levine; JOHN J. CROCITTI. The Brazil Reader: History, Culture, Politics. [s.l.]: Duke University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8223-2290-0. S. 11–. (anglicky)
  6. Science Magazine, 13 December 1991 http://www.sciencemag.org/content/254/5038/1621.abstract
  7. "Ve 160 městech Brazílie protestovaly proti prezidentce tři milióny lidí". Novinky. 14. března 2016.
  8. "Brazílie je ve varu. Na další hlavu státu padá stín podezření z korupce". iDNES.cz. 18. května 2017.
  9. "Soud schválil vyšetřování Rousseffové a Luly v kauze Petrobras". Deník.cz. 17. srpna 2016.
  10. "Ministři v ohrožení. Soud posvětil vyšetřování v aféře Petrobras". Týden. 12. dubna 2017.
  11. "Brazilského prezidenta obvinili z korupce, hrozí mu dvanáct let". iDNES.cz. 27. června 2017.
  12. Brazilským prezidentem bude Bolsonaro, podle odhadů získal přes 55 procent. Lidovky.cz [online]. 28. října 2018. Dostupné online.
  13. Prezidentem páté největší země světa se stal ‚tropický Trump‘ Jair Bolsonaro. Český rozhlas [online]. 1. ledna 2019. Dostupné online.
  14. Sedm vražd za hodinu. Brazílie se zařadila mezi nejnebezpečnější země světa. Česká televize [online]. 10. srpna 2018. Dostupné online.
  15. Za měsíc vykáceli čtyři Prahy. Prezident rekordním tempem drancuje amazonský prales. Seznam Zprávy [online]. 8. srpna 2019. Dostupné online.
  16. ‚Brazílie odlesňování zastavit nechce.‘ Norsko přerušilo finanční podporu amazonského fondu. Český rozhlas [online]. 20. srpna 2019. Dostupné online.
  17. Biomas [online]. brazilské Ministerstvo životního prostředí [cit. 2015-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
  18. Brazílie předstihla Británii jako šestá největší světová ekonomika, 27. 12. 2011
  19. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  20. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade"
  21. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por situação, sexo e grupos de idade."
  22. 2008 PNAD, IBGE. "População residente por cor ou raça, situação e sexo."
  23. "In Amazonia, Defending the Hidden Tribes," The Washington Post (8 July 2007).
  24. a b c d Cestovní průvodce Ara.cz. Praktické informace při cestě do Brazílie. 24.5.2015.
  25. Do Česka přijel proslulý spisovatel Coelho. V Praze oslaví svátek svatého Josefa | Kultura | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné online. (česky)
  26. Jak se hraje divadlo utlačovaných?. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (česky)
  27. Sochy, které změnily tvář světa (2): Socha Krista Spasitele. 100+1 zahraniční zajímavost. 2016-05-23. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (anglicky)
  28. Brasilia - mladé město s fantastickou architekturou. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (česky)
  29. Nobelovka za architekturu do Brazílie. Aktuálně.cz. 2006-04-10. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (česky)
  30. Brazílie - dědictví UNESCO. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné online. (česky)
  31. Tropicália Kabinet I: Manifest kanibalů. Radio Wave. 2013-08-01. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (česky)
  32. Házenkářky Brazílie mají první zlato z MS. Aktuálně.cz. 2013-12-22. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (česky)
  33. Maggiová získala zlato o jeden centimetr. iSport.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-27].
  34. BULL, Andy. Brazil's Thiago Braz da Silva elevated to national hero status after pole vault gold. the Guardian [online]. 2016-08-16 [cit. 2018-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
  35. Brazilské Rio uspořádá olympiádu v roce 2016. První v Jižní Americe. iDNES.cz [online]. 2009-10-02 [cit. 2018-11-27]. Dostupné online.
  36. Futsal: Sport pro líné fotbalisty?. Ábíčko.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-27].
  37. Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii. National Geographic Česko [online]. [cit. 2018-11-27]. Dostupné online.
  38. Fields Medals 2014: the maths of Avila, Bhargava, Hairer and Mirzakhani explained. the Guardian [online]. 2014-08-13 [cit. 2018-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
  39. CROCITTI, John J.; VALLANCE, Monique. Brazil Today: An Encyclopedia of Life in the Republic [2 volumes]: An Encyclopedia of Life in the Republic. [s.l.]: ABC-CLIO 817 s. Dostupné online. ISBN 9780313346736. (anglicky) Google-Books-ID: vP9jHaoL_s4C.
  40. QS Latin American University Rankings 2019. Top Universities. 2018-10-23. Dostupné online [cit. 2018-11-27]. (anglicky)

Literatura

  • KLÍMA, Jan. Dějiny Brazílie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-261-8.
  • KLÍMA, Jan. Brazílie. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-176-0.
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Brazílie ve Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Brazílie ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Brazílie ve Wikislovníku
  • Brazílie na OpenStreetMap
  • Brazilské sny o supervelmoci Hospodářské noviny o Brazílii, která možná co nevidět ekonomicky dožene Čínu a Indii; článek z 19. listopadu 2009
  • Statistické informace o Brazílii zpracované Oddělením Public relations a analýz CzechTourism Brazílie z roku 2005
  • Brazílie Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta
  • Brazil - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
  • Brazílie - o českých krajanech [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2002-05-16 [cit. 2011-12-14]. Dostupné online.
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Brazil Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky)
  • Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Brazil [online]. U.S. Department of State, 2011-03-08 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-29. (anglicky)
  • CIA. The World Factbook - Brazil [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
  • Zastupitelský úřad ČR v Brasília. Souhrnná teritoriální informace: Brazílie [online]. Businessinfo.cz, 2011-05-10 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky)
  • BURNS, E. Bradford, a kol. Brazil [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
Brazilská fotbalová reprezentace

Brazilská fotbalová reprezentace reprezentuje Brazílii na mezinárodních turnajích, jako je Mistrovství světa ve fotbale nebo Copa América. Je pětinásobným mistrem světa ve fotbale, devítinásobným vítězem Copa América a čtyřnásobným vítězem Konfederačního poháru FIFA.

Brazílie na letních olympijských hrách

Brazílie na letních olympijských hrách startuje od roku 1900. Toto je přehled účastí, medailového zisku a vlajkonošů na dané sportovní události.

Copa América

Copa América, nebo také Mistrovství Jižní Ameriky ve fotbale, je fotbalová soutěž národních týmů Jižní Ameriky pořádaná pod hlavičkou asociace CONMEBOL. Tato soutěž vznikla v roce 1916.

Fotbal na letních olympijských hrách

Fotbal na letních olympijských hrách byl pro muže na programu všech letních olympijských her kromě let 1896 a 1932. Po vzniku mistrovství světa ve fotbale začala prestiž olympijského turnaje upadat, což mělo za následek, že se od roku 1992 účastní mužského turnaje pouze hráči do 23 let s tím, že v každém týmu mohou být i tři starší hráči. Ženský turnaj byl na program přidán v roce 1996 a je pořádán bez jakýchkoliv věkových omezení.

Turnaje na LOH 1900 a 1904 jsou často uváděny jako ukázkové (zúčastnily se jich pozvané kluby a nikoliv národní týmy), Mezinárodní olympijský výbor je ovšem uvádí mezi ostatními oficiálními turnaji, uvádí jejich medailová pořadí a tato pořadí započítává do statistik medailí.

Fotbalista roku (FIFA)

Fotbalista roku FIFA (angl. FIFA World Player of the Year) je ocenění pro nejlepšího fotbalistu (od roku 2010 jen pro nejlepší fotbalistku), udělované na základě hlasování všech trenérů národních reprezentaci. Každý trenér hlasuje pro tři jména, kterým přiděluje 1, 3, nebo 5 bodů. Vítězem se stává hráčka, která získala nejvíc bodů. V roce 2004 se hlasování, kromě trenérů, účastnili také kapitáni národních reprezentací a zástupci FIFAPro.

Ocenění je přiznáváno v kategorii žen od roku 2001, a v mužské kategorii od roku 1991. Roku 2010 byla mužská kategorie sloučena s cenou Zlatý míč při vytvoření ocenění Zlatý míč FIFA.

Hlavní město

Hlavní město představuje správní středisko a symbol určitého území, typicky státu nebo většího správního nebo samosprávného celku. Zpravidla se jedná o sídlo parlamentu, vlády a dalších významných institucí daného území, ve většině případů je rovněž významným obchodním a kulturním střediskem či dopravním uzlem. Často se také jedná o největší město na tomto území, není to však pravidlem, příkladem může být Švýcarsko (hlavní město je Bern a největší Zürich) nebo USA (hlavní město je Washington a největší New York). Hlavní město státu bývá určeno ústavou či jinou právní úpravou daného státu.

Hlavní města evropských států svůj status získala většinou již ve středověku či dříve (např. Řím, Paříž, Londýn, Praha, Vídeň). Hlavní města států Afriky, Asie, Ameriky a Oceánie vzešla většinou z bývalých koloniálních správních středisek. Výjimkou nejsou ani uměle vzniklá hlavní města, tj. města zbudovaná přímo pro tento účel: Washington (USA), Canberra (Austrálie), Brasília (Brazílie), Abuja (Nigérie). V případě městských států, jako jsou Monako či Vatikán, se hlavní město neuvádí.

Některé státy mají více hlavních měst, resp. více sídelních měst, protože jsou rozlišena tím, jaká ústavní instituce či ústřední orgán státní správy v nich sídlí. Příkladem může být Nizozemsko, kde je hlavním městem a zároveň sídlem hlavy státu Amsterdam, ale sídlem parlamentu a vlády je Haag. V případě Jihoafrické republiky jde dokonce o tři města, sídlem vlády je Pretoria, parlamentu Kapské město a nejvyššího soudu Bloemfontein. V České republice je podle čl. 13 Ústavy hlavním městem Praha, za sídelní město ale může být považováno i Brno (Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Veřejný ochránce práv) a Jihlava (Energetický regulační úřad). Jediné suverénní země bez oficiálního hlavního města jsou Švýcarsko a Nauru.

Mistrovství světa ve fotbale

Mistrovství světa ve fotbale (oficiální anglický název: FIFA World Cup) je nejdůležitější soutěž mužských fotbalových družstev. Je organizována světovou fotbalovou konfederací FIFA. Vítěznému týmu náleží trofej pro mistra světa, která nahradila odcizenou Zlatou Niké.

Mistrovství se koná každé čtyři roky, ale příprava na něj probíhá již dříve. Přes 200 týmů soutěží o místa na mistrovství, kterých je 32 (zvýšeno z 24 v roce 1998). Finální turnaj hostí po dobu více než čtyř týdnů předem vybraná země, jejíž tým má kvalifikaci automaticky zajištěnou. Dříve měl zajištěnou účast i úřadující šampión, ale kvůli rostoucí popularitě fotbalu v Asii a USA FIFA od tohoto pravidla ustoupila.

V kvalifikaci na mistrovství se v historii utkalo přes 200 zemí, ale jen 12 z nich se jich dostalo do finále turnaje a z těchto dvanácti jich jen osm získalo titul mistrů světa. Kvůli této jedinečnosti je zisk titulu velkým snem všech fotbalových zemí.

Šest z osmi zemí, které dokázaly zvítězit na mistrovství, zvítězily alespoň jednou na turnaji ve své zemi. Jediným, komu se povedlo dosáhnout všech titulů mistra světa mimo domácí území, byla Brazílie (a také Španělsko, to však vyhrálo pouze jednou), která je ale na druhou stranu extrémně úspěšná celkově. To je také důvod proč je o pořádání této akce velký zájem. Ve většině případů předvede hostitelská země na svém turnaji velmi dobrý výkon. Naposledy to bylo možné vidět na jihokorejské reprezentaci na mistrovství v roce 2002.

Světovým šampionátům - co se vítězů týče - vládnou Evropa a Jižní Amerika. Jihoamerický kontinent získal zásluhou Brazílie, Uruguaye a Argentiny celkem devět titulů, Evropa má o dva tituly víc. Ostatní kontinenty zatím vyšly naprázdno.

Československá reprezentace se do historie šampionátu zapsala nejvýrazněji v letech 1934 a 1962, kdy se dostala do finále turnaje, ale v obou případech prohrála.

Mistrovství světa ve fotbale 1938

Mistrovství světa ve fotbale 1938 bylo třetí mistrovství světa v dějinách fotbalu. Finálový turnaj se odehrával ve Francii od 4. června do 19. června. FIFA vybrala Francii jako hostitelskou zemi závěrečného turnaje v srpnu 1936. Tohoto turnaje se zúčastnilo 14 mužstev, titul obhájila Itálie poté co ve finále zdolala Maďarsko 4:2.

Celkem padlo na turnaji 84 branek což je v průměru 4,67 branky na zápas.Nejlepším střelcem turnaje se 7 brankami se stal Leônidas da Silva (Brazílie)Hvězdy mistrovství světa: Silvio Piola (Itálie), György Sárosi (Maďarsko), Leônidas da Silva (Brazílie)

Mistrovství světa ve fotbale 1950

4. Mistrovství světa ve fotbale se konalo od 24. června do 16. července 1950 v Brazílii. Zúčastnilo se jej 13 celků, šlo o první mistrovství světa pořádané po druhé světové válce. Finále se hrálo 16. července 1950.Celkem padlo na turnaji 88 branek, což je v průměru 4 branky na zápas.Nejlepším střelcem turnaje s 9 brankami se stal Ademir (Brazílie). Hvězdy mistrovství světa: Juan Alberto Schiaffino, Alcides Ghiggia (oba Uruguay), Ademir (Brazílie).

Mistrovství světa ve fotbale 1962

7. Mistrovství světa ve fotbale se konalo od 30. května do 17. června 1962 ve Chile. Zúčastnilo se jej 16 celků. Finále se hrálo 17. června 1962.

Celkem padlo na turnaji 89 branek, což je v průměru 2,8 branky na zápas.Hvězdy mistrovství světa: Garrincha (Brazílie), Viliam Schrojf (Československo), Leonel Sánchez (Chile).

Nejlepšími střelci turnaje se se 4 brankami stali Flórián Albert (Maďarsko), Valentin Ivanov (SSSR), Dražan Jerković (Jugoslávie), Leonel Sánchez (Chile), Vavá (Brazílie) a Garrincha (Brazílie).

Mistrovství světa ve fotbale 1970

9. Mistrovství světa ve fotbale se konalo od 31. května do 21. června 1970 v Mexiku. Zúčastnilo se jej 16 celků. Finále se hrálo 21. června 1970. Během turnaje padlo celkem 95 branek, což je v průměru 3 branky na zápas. Nejlepším střelcem turnaje se s 10 brankami stal Gerd Müller NSR. Za hvězdy mistrovství světa jsou považováni Pelé, Jairzinho (oba Brazílie) a Gerd Müller (SRN). Nejlepším brankářem byl zvolen Uruguayec Ladislao Mazurkiewicz.

Brazílie, která zvítězila na MS již potřetí, získala definitivně historickou trofej "Zlatou Niké" z roku 1930. Zajímavostí bylo, že všichni čtyři semifinalisté (též Uruguayci, Němci i Italové) už byli předtím mistry světa.

Mistrovství světa ve fotbale 1994

Mistrovství světa ve fotbale 1994 bylo patnácté mistrovství světa v dějinách fotbalu. Finálový turnaj se odehrál mezi 17. červnem a 17. červencem roku 1994 v Spojených státech amerických. Turnaje se zúčastnilo 24 týmů, rozlosovaných do 6 skupin po 4 týmech. Ze základních skupin postoupily do osmifinále vždy dva nejlepší týmy ve skupině a dále čtyři nejlepší týmy ze třetích míst. Celkem padlo na turnaji 141 branek, což je v průměru 2,7 branky na zápas. Nejlepšími střelci turnaje se se šesti brankami stali Oleg Salenko (Rusko) a Christo Stoičkov (Bulharsko). Nejlepší hráči mistrovství světa: Romário (Brazílie), Roberto Baggio (Itálie), Christo Stoičkov (Bulharsko).

Mistrovství světa ve fotbale 1998

Mistrovství světa ve fotbale 1998 bylo šestnácté mistrovství světa v dějinách fotbalu. Finálový turnaj se odehrál mezi 10. červnem a 12. červencem roku 1998 ve Francii. Turnaj byl oproti předchozímu ročníku rozšířen na 32 týmů, rozlosovaných do 8 skupin po 4 týmech. Nejlepší hráči mistrovství světa: 1. Ronaldo (Brazílie), 2. Davor Šuker (Chorvatsko), 3. Lilian Thuram (Francie).

Mistrovství světa ve fotbale 2002

Mistrovství světa ve fotbale 2002 (oficiálně 2002 FIFA World Cup Korea/Japan) bylo sedmnácté mistrovství světa v dějinách fotbalu. Finálový turnaj se odehrál mezi 31. květnem a 30. červnem roku 2002 v Jižní Koreji a Japonsku. Turnaje se zúčastnilo 32 týmů. Titul mistrů světa získal tým Brazílie, když ve finále zdolal Německo. Další místa v pořadí překvapivě obsadili Turecko a domácí Jižní Korea. Celkem padlo na turnaji 161 branek, což je v průměru 2,5 branky na zápas. Nejlepším střelcem turnaje se stal s 8 brankami Ronaldo z Brazílie. Nejlepší hráči mistrovství světa: Oliver Kahn (Německo), Ronaldo (Brazílie), Hong Mjong-po (Jižní Korea).

Mistrovství světa ve fotbale 2014

Mistrovství světa ve fotbale 2014 bylo historicky 20. mistrovstvím pořádaným asociací FIFA. Závěrečný turnaj, kam se mužské fotbalové národní týmy probojovaly z kvalifikace, se konal od 12. června do 13. července 2014 v Brazílii.

Podruhé v historii se stala hostující zemí Brazílie, když první turnaj hostila v roce 1950. Volba dějiště proběhla v roce 2007 poté, co FIFA oznámila, že finálový turnaj bude – poprvé od roku 1978 a celkem popáté – probíhat v Jižní Americe. Osm čtyřčlenných základních skupin bylo rozehráno 12. června.Mistrovství zahrnovalo 64 zápasů hraných ve 12 městech na nových či modernizovaných stadionech. Poprvé byla na této události použita technologie na brankovou čáru pro kontrolu uznání branky, stejně jako speciální mizící sprej při rozehrání volných kopů.Na šampionát se kvalifikovaly všechny týmy, které mistrovství světa od roku 1930 vyhrály – Argentina, Brazílie, Anglie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko a Uruguay. Obhájce titulu Španělsko v předcházejícím jihoafrickém finále v roce 2010 zdolalo Nizozemsko 1:0. Na brazilském šampionátu však nepostoupilo ze základní fáze. Na všech sedmi předchozích světových šampionátech, které se uskutečnily v Americe, se mistrem světa pokaždé stalo jihoamerické družstvo. Avšak poprvé v historii vyhrálo šampionát mužstvo z Evropy, kterým bylo Německo, když ve finále zdolalo Argentinu poměrem 1:0 po prodloužení.

Před mistrovstvím došlo k rozsáhlé rekonstrukci, nebo přímo ke zbourání a znovupostavení, mnoha stadionů napříč celou zemí, celkově stálo 11,6 miliardy dolarů. Mistrovství provázela řada kontroverzních situací. Demonstranti proti mistrovství a policisté se střetli téměř ve všech městech, které jej hostilo. Během stavebních prací na stadionech umírali dělníci, a o budoucnosti některých staveb panují pochybnosti.

Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let

Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let je fotbalová soutěž hráčů, jejichž věk nepřesáhl dvaceti let a je pořádána asociací FIFA (Fédération Internationale de Football Association). Tato soutěž je organizována od roku 1977. Nejčastějším vítězem je tým Argentiny s šesti tituly (poslední v roce 2007).

Portugalština

Portugalština (língua portuguesa) spadá mezi západní románské jazyky do iberorománské větve, spolu se španělštinou, katalánštinou a galicijštinou. Portugalština se rozšířila po světě v průběhu 15. a 16. století, když si Portugalsko vytvořilo svou koloniální říši, která přetrvala (s výjimkou Brazílie) až do roku 1975 (Mosambik, Angola), popř. 1999, kdy Portugalsko přišlo o svou poslední zámořskou kolonii – Macao, které bylo tehdy předáno Číně. Z toho vyplývá, že portugalština je v současné době úředním jazykem více nezávislých států a je také často používána jako druhý jazyk. Kromě vlastní portugalštiny existuje ještě na dvacet kreolských jazyků vytvořených převážně na bázi portugalštiny. V důsledku emigrace z Portugalska v posledních desetiletích se portugalština stala jazykem významných menšin v západní Evropě a severní Americe.

Rio de Janeiro

Rio de Janeiro IPA: [hɪjɔ 'dɛʒa,nɛjrɔ] (česky Lednová řeka) je brazilské město ve stejnojmenném spolkovém státu na jihovýchodním pobřeží země na ploše 1 260 km². Po São Paulu je druhým největším brazilským městem a šestým největším v Americe. V roce 2014 zde žilo přes 6 400 000 obyvatel a v celé městské oblasti pak přes 11 600 000 obyvatel. Město bylo založeno v roce 1565 portugalskými kolonisty. V letech 1763–1960 bylo hlavním městem Brazílie.

Patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa na jižní polokouli, především díky svým karnevalům, škole samby, plážím Copacabana a Ipanema s bílým pískem a 30 m vysoké soše Krista Spasitele (Cristo Redentor), která je umístěna na hoře Corcovado v národním parku Tijuca a shlíží na celé Rio de Janeiro. Další dominantou města je takzvaná Cukrová homole (Pão de Açúcar), která nabízí výhledy na město. Hlavní vstupní branou pro zahraniční turisty je mezinárodní letiště Rio de Janeiro-Galeão na ostrově Gubernador v zátoce Guanabara.

Rio má dlouhodobé problémy s kriminalitou a násilím, které souvisí především s existencí tzv. favel – chudinských čtvrtí, ve kterých bydlí téměř čtvrtina populace a které jsou mimo přímou kontrolu města a státu. Tyto městské čtvrti, zasazené především do kopců, jsou ovládány drogovými gangy nebo polovojenskými milicemi.

São Paulo

São Paulo je největší město Brazílie, nejbohatší a největší město Latinské Ameriky a celé jižní polokoule a sedmou největší metropolí na světě. São Paulo je hlavním městem stejnojmenného, nejlidnatějšího brazilského státu São Paula. Počet obyvatel se pohybuje nad 10 miliony, rozloha města dosahuje 1 523 km². Název města odkazuje na biblickou postavu, Pavla z Tarsu. Město silně ovlivňuje svůj region v oblasti financí, obchodu, umění a také zábavy. São Paulo je považováno za světové velkoměsto. Leží na řece Tiete.

Brazílie – República Federativa do Brasil – (BRA)
Státy a území v Jižní Americe
BRICS
G20

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.