Babylónský talmud

Babylónský talmud, Talmud Bavli, je literární dílo sestávající se z Mišny a Gemary. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v babylónských akademiích, především ve městech Sura, Nehardea a Pumbedita. Tradice připisuje závěrečnou redakci Babylónského talmudu dvěma babylónským učencům, jimiž byli Rav Aši a Ravina.[1]

Babylónský talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny.

Otázka kdy byla Gemara konečně přivedena do své dnešní podoby není mezi současnými učenci vyřešena. Část textu nabyla své konečné podoby až asi před rokem 700. O definitivním textu Talmudu můžeme hovořit až v 8. století. Rabíni, kteří Talmud editovali po skončení období Amoraim, jsou tradičně nazýváni סבוראים, Savoraim nebo Rabanan savoraim, sg. סבורא počeštěně „savoraité“. Jejich jméno je odvozeno od slovesa סבר, tj. domnívat se, usuzovat, být přesvědčen. Současní učenci také používají pro autory nezařaditelných výroků v Gemaře termín Stamim (z hebrejského stam, jež znamená uzavřený, vágní nebo nezařaditelný, v kontextu např. stam mišna znamená anonymní mišna). Viz také historická období židovského zákona.

Obsah Babylónského talmudu

Babylónský Talmud se skládá ze 38 traktátů:

  Traktáty Babylónského talmudu  
Zeraim (זרעים) Mo'ed (מועד) Našim (נשים) Nezikin (נזיקין) Kodašim (קדשים) Tahorot (טהרות)
Brachot Šabat · Eruvin · Pesachim · Joma · Suka · Bejca · Roš ha-šana · Ta'anit · Megila · Mo'ed katan · Chagiga Jevamot · Ktuvot · Nedarim · Nazir · Sota · Gitin · Kidušin Bava kama · Bava mecia · Bava batra · Sanhedrin · Makot · Švu'ot · Avoda zara · Horajot Zvachim · Menachot · Chulin · Bechorot · Arachin · Tmura · Kritot · Me'ila · Tamid · Kinim Nida

Edice a vydání Talmudu

Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genizy, které jsou různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání Danielem Bombergem v Benátkách v letech 15201523 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, která přejala sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného daf; každý daf má dva amudim (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na daf je poměrně novodobým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů 17. století. Dřívější rabínská literatura se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [Traktát daf a/b], např. Brachot 23b. U hřbetu se nachází komentář Rašiho, na vnějším okraji stránky pak Tosafot. V letech 18801886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od rišonim a acharonim, a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako Vilna šas (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve vilenském vydání Talmudu je 5894 stran.

Rabín Adin Steinsaltz připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do moderní hebrejštiny, kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do angličtiny, dále do němčiny, francouzštiny a dalších jazyků.[2]

Komentáře k Babylónskému talmudu

Rašiho komentář

Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé sugji. Z Rašiho komentáře vycházejí jak Tosafisté, tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. Některé části Rašiho komentáře nejsou ve skutečnosti dílem Rašiho, ale byly dopsány po jeho smrti, většinou jeho žáky (Jehuda ben Natan), zetěm (Me'ir bar Šmu'el) či vnuky a dalšími příbuznými (Jicchak ben Šmu'el z Dampierre).

Tosafot

Tosafot (dosl. dodatky) jsou dílem tosafistů, kteří působili ve 12. a 13. stol. v Evropě, především Francii a Německu Jedním z hlavních cílů Tosafot je vysvětlit a interpretovat rozporuplná tvrzení v Talmudu. Na rozdíl od Rašiho nejsou Tosafot průběžným komentářem, ale spíše jsou to komentáře komplexní, které pracují s Talmudem jako celkem, a nesoustředí se na výklad jednotlivých slov či vět, ale celých sporných pasáží. Často se vysvětlení Tosafistů liší od vysvětlení Rašiho, což je pochopitelné i z toho hlediska, že prvními tosafisty byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir (Rašbam), Rabi Jicchak ben Me'ir (Ribam) a Rabi Ja'akov ben Me'ir (Rabejnu Tam).

Časem se přístup Tosafistů rozšířil i k jiným židovským komunitám, zejména k těm španělským. To vedlo k napsání mnoha jiných komentářů v podobných stylech. K nim patří komentáře následujících autorů: Ramban, Rašba, Ritva, Ran, Jad Rama, a Rabi Menachem ben Šlomo ha-Me'iri.

Další komentáře

Ga'onim

První komentáře k Talmudu psali již Ga'onim (přibližně v letech 800–1000 n. l.) v Babylóně. Většina gaonských komentářů je známa pouze z citací, většinou jde o ztracená díla. Ačkoli se dochovaly některé přímé komentáře na některá konkrétní témata (např. Paltoj gaon, Šerira gaon, Sa'adja Gaon aj.), naše hlavní znalost talmudské učenosti gaonského období pocházejí z výroků vtělených do gaonských respons osvětlujících talmudské pasáže.

Kairuán

Po smrti Chaj Gaona se středisko talmudské učenosti přesouvá do Severní Afriky, kde komentovali některé traktáty Rav Nisim ben Ja'akova Rabejnu Chananel ben Chušiel (Kairuán). Z oblasti středomoří (buď ze Španělska nebo z Egypta) pochází i úvod připisovaný Šmu'elu ha-Nagidovi.

Evropa před Rašim

Vůdčí osobností aškenázského židovstva v severofrancouzské-porýnské oblasti se stal Rabejnu Geršom ben Jehuda (10. - 11. stol.). Jeho komentář k 9 traktátům se stal rovněž součástí Vilna šas. Jeho žák, Natan ben Jechi'el napsal v Říme v 11. stol. lexikon k Talmudu, nazvaný Aruch (rozprostřený, připravený).

Halachická kompendia

Kvůli potřebě pevně stanovit halachu a rozřešit přetrvávající rozpory v uvnitř jednotlivých tradic a názorů začala vznikat tzv. halachická kompendia. Jedním z prvních významných komentátorů soustřeďujdící se na tuto stránku halchické problematiky, byl Rif (Rabi Jicchak al-Fásí) (Fez, Maroko, 10131103) se pokusili z obsáhlého celku Talmudu extrahovat a určit závazné právní názory a rozvinul ideu kompendií (Sefer ha-halachot), na což navázali Roš (Rabi Ašer ben Jechiel, zemř. 1327) a jeho syn, Ja'akov ben Ašer. Jeho kompendium Arba'a turim se stalo základem pro pozdější práce Josefa Kara Bejt Josef a jeho zkráceného výtahu Šulchan aruch.

Agada v Talmudu

Španělský rabín z 15. století, Rabbi Ja'akov ibn Habib (zemřel r. 1516), sepsal dílo Ejn Ja'akov. Toto dílo je extrakcí téměř všeho agadického materiálu z Talmudu. Bylo zamýšleno k obeznámení veřejnosti s mravoučnými částmi Talmudu a k vyvrácení mnoha nařčení týkajících se jeho obsahu. Důraz na studium (respektive nezanedbávání studia) agadických pasáží kladl i Maharal.

Pozdní komentáře

V pozdějších stoletích se pozornost částečně přesunula od přímé interpretace Talmudu k rozboru dříve napsaných talmudských komentářů. K těmto pozdějším komentátorům patří „Maharšal“ (Šlomo Luria), „Maharam“ (Meir Lublin) and „Maharša“ (Šmuel Eidels).

Odkazy

Reference

  1. např. Bava mecia 86a; Maimonides, Igeret Tejman, úvod
  2. Izraelský rabín po 45 letech dokončil překlad talmudu České noviny 8.11.2010

Bibliografie česky

  • COHEN, Abraham. Talmud pro každého. 1. vyd. Praha: Sefer, 2006. 479 s. ISBN 9788085924497.
  • LANGER, Jiří. Talmud – ukázky a dějiny. Praha: Odeon, 1990. 397 s.
  • SLÁMA, Petr. Tanu rabanan: Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. 552 s. ISBN 978-80-7021-722-1.
  • STEMBERGER, Günter. Talmud a midraš: Úvod do rabínské literatury. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. 490 s. ISBN 978-80-7429-065-7.
  • WIESEL, Elie. Talmud – portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. ISBN 80-900-895-5-0.

Související články

Externí odkazy

Amoraim

Amoraim nebo amoraité (aramejsky אמוראים, amora'im) (z důvodu možné záměny se starověkými národy Emorejci/Amorejci je někdy lepší používat hebrejský, resp. aramejský tvar) znamená dosl. říkající a vztahuje se k rabínským učencům, kteří se podíleli svými výroky na kompilaci a obsahu Gemary.

Babylon

Původním významem slova Babylon (Babylón) bylo pojmenování historického sídla citovaného v bibli:

Babylón – starověké město, hlavní město jižní MezopotámieVe spojitosti s událostmi popisovanými v bibli se výraz „Babylon“ používá ve smyslu – neorganizované a nepřehledné shromáždění lidí.

další historické významy

Babylon (Káhira) – pevnost v Káhiře v dobách nadvlády Římanů a Byzance

Babylón (guvernorát) – irácký guvernorátNovodobě slovo Babylon bylo použito:

v kultuře

Babylon (hudební skupina) – česká folková hudební skupina

Babylon (slovenská skupina) – slovenská rocková hudební skupina

Babylon (časopis) – studentský časopis na Univerzitě Karlově

Babylon (Jaromír Nohavica) – hudební album Jaromíra Nohavici z roku 2003

Babylon (píseň) – popová píseň z repertoáru Karla Gotta – v originále Rivers of Babylon od The Melodians z roku 1970, proslavená coververzí od Boney M z roku 1978

Babylon (muzikál) – muzikál autorské dvojice Zdeněk Merta a Stanislav Moša

Babylon 5 – americký televizní sci-fi seriál

Guy Babylon – americký hudebník

jako místopisný název často užívaný v křesťanském světě v Česku: sídla:

1. Babylon (okres Domažlice) – obec v okrese Domažlice

2. Babylon (Holany) – lokalita vsi Hostíkovice části městyse Holany v okrese Česká Lípa

3. Babylon (Hrubá Skála) – lokalita obce Hrubá Skála v okrese Semily

4. Babylon (Sobotka) – lokalita vsi Stéblovice části města Sobotka v okrese Jičín

5. Babylon (Hřivice) – lokalita obce Hřivice v okrese Lounykopce:

10. Babylon (Východolabská tabule, 281 m) – vrch východně od obce Třesovice v okrese Hradec Králové

11. Babylon (Chřiby, 467 m) – vrch severně od obce Staré Hutě v okrese Uherské Hradiště

12. Babylón (Švihovská vrchovina, 497 m) – vrch severně od vsi Koryta části obce Bezděkov v okrese Klatovy

13. Babylón (Hornosvratecká vrchovina, 506 m) – vrch severovýchodně od obce Kaly v okrese Brno-venkov, na kterém se nacházela stejnojmenná rozhledna

14. Babylón (Benešovská pahorkatina, 547 m) – vrch západně od obce Radětice v okrese Příbram

15. Babylon (Brtnická vrchovina, 564 m) – vrch nad vsí Svatoslav části městyse Luka nad Jihlavou v okrese Jihlava

16. Babylón (Železné hory, 606 m) – vrch jihovýchodně od vsi Rovný části obce Slavníkov v okrese Havlíčkův Brod

17. Babylon (Hornosvratecká vrchovina, 626 m) – vrch západně od vsi Lískovec části obce Ujčov v okrese Žďár nad Sázavou

18. Babylon (Kozákovský hřbet, 631 m) – vrch jihozápadně od města Lomnice nad Popelkou v okrese Semily

19. Babylon (Hornosvratecká vrchovina, 657 m) – vrch se stejnojmennou rozhlednou východně od obce Kozárov v okrese Blansko

20. Babylón (Drahanská vrchovina, 672 m) – vrch východně od obce Horní Štěpánov v okrese Prostějov

21. Babylón (Drahanská vrchovina, 686 m) – vrch východně od obce Protivanov v okrese Prostějovrozhledny:

(19.) Babylon (rozhledna, okres Blansko) – rozhledna na stejnojmenném kopci východně od obce Kozárov v okrese Blansko

22. Babylon (rozhledna, okres Třebíč) – rozhledna na Zeleném kopci východně od obce Kramolín v k.ú. Kladeruby nad Oslavou v okrese Třebíč

(13.) Babylón (rozhledna) – zaniklá rozhledna na stejnojmenném kopci u obce Kaly v okrese Brno-venkova další místa:

(1.) Babylon (rybník) – rybník severovýchodně od vsi Babylon v okrese Domažlice

Babylon (přírodní rezervace) – chráněné území před vyhlášením NP České Švýcarsko v okrese Děčín

23. Babylon (vyhlídka) – vyhlídka na vrchu Babí lom (Kyjovská pahorkatina) jižně od obce Věteřov v okrese Hodonínnebo je součástí názvu:

25. Na Babyloně (563 m) (Javořická vrchovina) – vrch východně od obce Bednárec v okrese Jindřichův Hradec

26. Na Babylónu (598 m) (Brtnická vrchovina) – vrch na severovýchodním okraji obce Vysoké Studnice v okrese Jihlava

27. Ranský Babylon (673 m) (Hornosázavská pahorkatina) – vrch nad vsí Staré Ransko části městyse Krucemburk v okrese Havlíčkův Brod

30. Velký Babylon – lokalita města Hartmanice v okrese Klatovy

(30.) Malý Babylon – lokalita města Hartmanice v okrese Klatovy

31. U Babylonů – lokalita obce Vacovice v okrese Strakonice

(18.) K Babylonu – ulice ve městě Lomnice nad Popelkou v okrese Semily

32. Centrum Babylon Liberec – zábavní a hotelový komplex v Liberci

33. Boží muka „V babylonu“ – boží muka na jižním okraji vsi Svařenov časti města Velké Meziříčí v okrese Žďár nad Sázavou

Brit mila

Brit mila (hebrejsky בְרִית מִילָה‎‎, doslova: „smlouva obřezání“), v aškenázské výslovnosti a v jidiš také bris mile nebo zkráceně bris je židovský náboženský obřad, který vítá narozené židovské chlapce do svazku mezi Bohem a Izraelem. Jeho podstatou je rituální obřízka provedená mohelem („tím, kdo provádí obřízku“), obvykle za přítomnosti rodiny a přátel. Provedení obřízky je jedním z nejdůležitějších příkazů Tóry. Po obřadu obvykle následuje slavnostní hostina (se'udat micva).

Cicit

Cicit (hebrejsky ציצית‎‎, pl. cicijot) jsou rituální třásně nebo střapce, které nosí židovští muži pod svrchním oděvem (talit katan) nebo na něm (talit gadol). Má připomínat Hospodinova přikázání, jako stálá znamení na šatech, v podobě zapletených copánků. Shrnuje všechny příkazy Tóry a jeho nošení je micva (příkaz).

El'azar Menachem Man Šach

El'azar Menachem Man Šach (hebrejsky אלעזר מנחם מן שך‎‎, 1./13. ledna 1898 – 2. listopadu 2001) byl jedním z vůdčích charedi rabínů litevského původu působící v Izraeli.

Společně s rabi Šmu'elem Rozovskym vedl jako roš ješiva Ponevežskou ješivu v Bnej Brak, jednu z prominentních ješiv of litevských Židů. K nim se později připojil jako třetí rabi David Povarsky. Později založil politickou stranu Degel ha-Tora která zastupovala zájmy litevských Židů v Knesetu.

Mnozí jej považovali za velikána své generace (gadol ha-dor) a označovali ho uctivým titulem Maran („pán“).

Za mimořádného talmudického učence ho považovali rabi Jicchak Ze'ev Solovejčik (Briský rabi) i rabi Isser Zalman Meltzer (strýc jeho ženy), což také uvedli ve svém doporučení jeho hlavního díla, komentáře k Mišne Tora vydaného pod názvem Avi ezri. Solovejčik podpořil distribuci prvního vydání Avi ezri učenci Tóry.

Gemara

Gemara (aramejsky גְּמָרָא‎‎) je součást Talmudu, která obsahuje rabínské komentáře a rozbory Mišny. Jméno je odvozeno od kořene גמר, které znamená hebrejsky „dokončil“ a aramejsky „studoval“. Poté co rabi Jehuda ha-Nasi (cca 200 n. l.) provedl konečnou úpravu textu Mišny, byl tento text důkladně studován mnoha generacemi rabínů v Babylonii a v zemi izraelské. Jejich rozpravy byly zapsány do řady spisů, z nichž vznikla Gemara, která spolu s Mišnou tvoří Talmud.

Existují dvě verze Gemary. Jednu vytvořili učenci v zemi izraelské (zejména v akademiích v Tiberiadě a v Caesareji); dokončena byla v letech 350-400 n. l. Druhou vytvořili v Babylonii (zejména v akademiích ve městech Súra, Pumbedita a Mata Mehasia),

dokončena byla roku 500 n. l. V obecném pohledu lze říci, že pojmy Gemara a Talmud, jsou-li použity bez bližšího upřesnění, se vztahují na babylónskou verzi.

Historický Ježíš

Historický Ježíš je označení rekonstrukce života a učení Ježíše Nazaretského pomocí historicko-kritické metody, na rozdíl od církevní, resp. teologické christologické nauky (Kristus dogmatu) či jiných křesťanských interpretací Ježíše (Kristus víry). Bere rovněž v úvahu dobový a kulturní kontext, ve kterém Ježíš žil.Od 18. století proběhly tři vlny hledání historického Ježíše, z nichž každá měla své charakteristiky a zakládala se na různých badatelských kritériích. Nadšení prvního hledání odeznělo po kritice Alberta Schweitzera z roku 1906, v níž upozornil na různé nedostatky přístupů, které se v jeho době používaly. Druhé hledání začalo v roce 1953 a uvedlo řadu nových postupů, ale vyčerpalo se již v 70. letech. Od 80. let pak skupina badatelů začíná třetí hledání, které pokračuje do nového století.Existuje široký akademický konsenzus o samotné Ježíšově existenci, do určité míry také o základních událostech v jeho životě. Jednotlivé Ježíšovy portréty se však mezi sebou významně liší.

Jeruzalémský talmud

Jeruzalémský talmud neboli Talmud jerušalmi je redakce talmudu vytvořená v Izraeli během čtvrtého století n. l. Je tvořen starší Mišnou, záznamem ústních náboženských tradic židů, a rabínskými komentáři zvanými Gemara.

Kiduš levana

Kiduš levana (hebrejsky קידוש לבנה‎‎, dosl. „posvěcení luny“) je židovský obřad, jehož stěžejní částí je recitace požehnání označovaného jako birkat levana (ברכת לבנה‎‎, dosl. „požehnání luny“) a nemá nic společného s požehnáním měsíce kalendářního (Kiduš ha-chodeš), které bylo ustanoveno Sanhedrinem k přesnému stanovení dat v kalendáři. Recituje se v období od novoluní až do úplňku.

Mišna

Mišna (hebrejsky מִשְׁנָה‎‎, aramejsky מתניתין‎‎, matnitin), je záznam ústní tradice judaismu. Obvykle má formu zapsaných výroků a pouček tana'im, židovských učenců období do 2. století. Jako Mišna se označuje také sbírka těchto pouček, kterou dle tradice kolem r. 200 sestavil rabi Jehuda ha-Nasi a která je označována také jako Šest pořádků Mišny (Šiša sidrej Mišna, ששה סדרי משנה‎‎) nebo zkratkou Šas (ש״ס‎‎). Samotné slovo mišna je odvozeno od kořene שנה – učit se, studovat, opakovat. Z toho se dá vyvodit, že jde o opakování ústní Tóry. Komentováním Mišny dalšími generacemi učenců vznikla Gemara, která společně s ní tvoří Talmud.

Mišna může znamenat:

Předmět tohoto studia – v konkrétním významu tradovaný (ústní) Zákon nebo učení jako celek (Tora še-be-al pe) – člení se do halachot (ústní tradice právní povahy), midrašů (homiletických výkladů Tóry) a agadot (vyprávění, ústní tradice, která nemá právní charakter).

Užší význam – Mišna = Halacha – označuje tu část ústní tradice právní povahy, která nemá exegetický charakter (netýká se výkladu Písma), někdy je tato halacha označovaná v odborné literatuře jako „nemotivovaná“ – tj. halacha, která není přímo spojená s biblickým textem. Z tohoto důvodu jsou jednotlivá normativní právní ustanovení označována jako halachot a mišnajot.

Nida (judaismus)

Nida (hebrejsky נִדָּה‎‎ nebo נִידָה‎‎) je v judaismu menstruující žena a doslova tento termín znamená oddělení. Obecně pak znamená oddělení od rituální nečistoty. Podle židovského náboženského práva je během období menstruace mezi manželi zapovězen mj. pohlavní styk a fyzický kontakt vůbec, stejně jako jiné formy sbližování. Po skončení menstruace následuje sedmidenní období, po němž se žena ponoří do rituální koupele (mikve) a až poté je rituálně čistá. Nida je hlavní kategorií židovského zákona zabývající se sexuálními záležitostmi – eufemisticky nazývaného „čistota rodiny“ (taharat mišpacha – nehodilo by se, aby se zákon nazýval „nečistota rodiny“).

O předpisech týkající se nečistoty pojednává podrobně traktát Mišny a Talmudu Nida.

Starověká literatura

Starověká literatura je literatura, která vznikla ve starověku, tedy v nejstarších obdobích lidské historie od rozkvětu prvních civilizací ve 3. tisíciletí př. n. l. (Sumer, Mezopotámie) až po zánik klasických říší a nástup středověku přibližně v 5. století n. l. V centru slovesnosti těchto starověkých kultur dlouho stál zakladatelský mýtus vysvětlující vznik a uspořádání světa. K nejstarším památkám patří rovněž hrdinské eposy, vycházející z mýtické látky a napomáhající rozvrhnovat a udržovat určitý model světa. Písně i vyprávění měly své místo na veřejných shromážděních a napomáhaly zprostředkovat a udržovat společenský řád.Mnohá významná literární díla zejména ve starších obdobích byla předávána ústně a zapsána byla teprve poté, co dlouho fungovala pouze v orální tradici. S výjimkou indické literatury, kde byl kladen enormní důraz na přesné zapamatování, se přitom ústně předávaná díla mohla v podrobnostech lišit u jednotlivých vypravěčů a jednotlivých jejich přednesů. S vynálezem a rozšířením písma začalo také zaznamenávání literatury, a sice do kamene, na hliněné tabulky, což je charakteristické pro starověkou Mezopotámii, a na svitky papyru, což je typické pro starověkou egyptskou civilizaci, od které tento postup přejali také Řekové a Římané.Nejstaršími dochovanými starověkým literárními památkami jsou díla starověkých mezopotámských kultur (sumerská a akkadská literatura) a texty staroegyptského písemnictví. Pro evropskou kultura měla určující význam starověká řecká literatura a starověká římská literatura – jejich znalost zůstávala až do 20. století základem západní vzdělanosti. Četná důležitá díla však vznikala v období starověku také v indické a čínské literatuře. K nejznámějším starověkým textům patří akkadský epos o Gilgamešovi, zpracovávající starší příběhy sumerského krále, starobabylonský, akkadsky psaný kosmogonický mýtus Enúma eliš, staroegyptské texty pyramid, texty rakví a Egyptská kniha mrtvých, staroindické eposy Rámajána a Mahábhárata, staročínská Kniha proměn neboli I-ťing a Kniha písní neboli Š'-ťing, řecké homérské eposy (Ilias a Odysseia), tragédie velkých řeckých dramatiků (Aischylos, Sofokles, Euripidés) a rovněž texty autorů zlatého věku římské literatury (Ovidius, Vergilius, Cicero a další). Neobyčejně významným dílem je také Bible, tvořená Starým zákonem (púvodně Tanach, židovské náboženské texty) a na něj navazujícím křesťanským Novým zákonem.

Talmud

Talmud (hebrejsky תַּלְמוּד‎‎), od למד – učit, tedy učení, je soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné. Právnické a etické diskuze jsou orámovány řadou legend a příběhů, které slouží jako dokreslení tematiky. Vedle Tanachu je jedním ze základních autoritativních textů židovské víry. Talmud má dvě části. Mišna je psanou sbírkou ústního zákona judaismu a gemara je diskusí nad mišnou a nad souvisejícími tanaitskými spisy, často odbočující k jiným tématům a podrobně vykládající Tanach. Gemara je jedním ze základů pro ustanovení rabínského zákona a je často citována v ostatní rabínské literatuře. Talmud jako celek bývá, stejně jako Mišna, označován Šas (Šest pořádků Mišny). Samotný terím talmud může v kontextu rabínské literatury znamenat následující:

Metoda, disciplína (píše se s malým t). Jako metoda je opakem midraše. Zatímco midraš z biblického textu vyvozuje právní ustanovení, talmud bere právní ustanovení a snaží se pro něj najít oporu v biblickém textu. Někdy se termínem talmud označuje samotný biblický verš.

Literární dílo (jako vlastní jméno se může psát s velkým T). Sbírka traktátů mišny opatřených komentářem a diskusemi – gemarou. Rozlišujeme Babylónský talmud (Talmud bavli) a Jeruzalémský talmud, někdy nazývaný též Palestinský (Talmud jerušalmi).Talmud je kolektivní dílo, jehož vytvoření trvalo několik set let. Počet známých autorů se pohybuje kolem 3500. Rabíni, kteří vytvářeli gemaru, následníci tanaitů, jsou nazýváni amora'im (אמוראים‎‎, sg. amora, אמורא‎‎), dosl. „říkající“.

Targum

Targum (hebrejsky תרגום‎‎, „překlad“) je označení pro aramejský převod hebrejského textu Bible. Nezbytnost používání targumu se objevila v době po zničení jeruzalémského Chrámu v roce 586 př. n. l. a odvedení židovského obyvatelstva do babylonského exilu, kde byla aramejština jazykem každodenního používání. Po návratu ze zajetí měli mnozí židé problém s porozuměním hebrejskému textu, a proto bylo knězem Ezdrášem (Ezrou) při předčítání Tóry zavedeno, že levité „četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli“. Původně při této praktice stál vedle toho, kdo četl stanovený oddíl hebrejského textu Tóry, ten, kdo ho překládal do aramejštiny a zároveň vysvětloval. Později začaly vznikat překlady v písemné formě a týkaly se nejen textu Pěti knih Mojžíšových. Babylónský talmud se např. zmiňuje o targumu ke knize Job (Šabat 115a). K význačným targumům, které jsou používány i v současné době, patří Targum Onkelos a Targum Jonatan.

Teorie vzniku Tóry

Teorie vzniku Tóry se zabývají otázkou, jak vznikla Tóra jako velmi komplexní a složitý literární celek.

Tu bi-švat

Tu bi-švat (hebrejsky ט״ו בשבט‎‎, dosl. 15. ševat) se slaví, jak již název napovídá, patnáctý den měsíce ševatu a bývá označován jako „Nový rok stromů“ (ראש השנה לאילנות‎‎, Roš ha-šana la-ilanot), „Svátek stromů“ (חג האילנות, Chag ha-ilanot) či „Slavnost plodů“. Tu bi-švat připadá většinou na konec ledna případně na začátek února, kdy v Izraeli začínají kvést první stromy (mandlovníky) a označuje začátek nového vegetačního cyklu.

Tu bi-švat patří mezi menší svátky. Nevztahuje se na něj zákaz práce a další zákazy nařízené pro šabat, vysoké svátky a poutní svátky. Sváteční charakter dne je naznačen v liturgii vynecháním modliteb tachanun (kajícné prosebné modlitby).

Šchita

Šchita (hebrejsky: שחיטה‎‎) je rituální porážka zvířat podle židovských náboženských předpisů (halachy). Odkaz na existenci rituálních pravidel porážky najdeme v Tóře, podrobně se pak šchitou zabývají první dvě kapitoly traktátu Chulin. Pravidla šchity nalezneme v základních halachických kodifikacích Mišne Tora a Jore Dea (§§ 1–28).

Zvíře usmrcené jakýmkoli jiným způsobem je, stejně jako zvíře, které zemřelo samo od sebe, považováno za zdechlinu (nevela) a je židům přísně zakázáno ke konzumaci. Nevelu je však možno zpracovat pro technické účely, nakrmit s ní zvířata nebo ji prodat.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.