Armáda

Armáda je ve vojenství označení pro ozbrojené síly daného státu nebo národa, v anglickojazyčné terminologii (army)[1] či v užším slova smyslu[2] pouze pro pozemní síly bez letectva a námořnictva, případně také pro vojenskou jednotku podřízenou například skupině armád. Armáda je znakem a garantem suverenity národního státu. Přestože může být armáda schopna napadení jiného státu a expanze na jiné území, jejím primárním úkolem (a úkolem každého vojáka v ní) je obrana vlasti. Pro tento účel skládá každý voják vojenskou přísahu oproti žoldákovi, který se zavazuje ke službě jen smluvně.

Vojenské entity bez vztahu ke konkrétnímu území se zpravidla nazývají legie nebo soukromé armády. Jako armády jsou označovány také různá ozbrojená uskupení často nezávislá na státních strukturách, někdy nelegální (např. Irská republikánská armáda nebo albánská UÇK). Slovo armáda je občas užíváno i v pojmenování neozbrojených občanských organizací, zvláště mají-li polovojenskou organizaci a strukturu (např. Armáda spásy).

Slovo „armáda“ pochází z latinského armāta – ozbrojený.[1] Ve španělštině a portugalštině označuje armada námořní flotilu (například Španělská Armada).

Armáda jako jednotka

Army Nato
Značka pro armádu v mapové symbolice NATO.

Armáda jako samostatná vojenská jednotka nasazená v poli se skládá z velitelství, několika sborů anebo samostatných divizí, případně i menších jednotek přímo podřízených velitelství armády. Jde tedy o tzv. polní armádu, která může být buď tzv. vševojsková, tj. složená ve vyrovnaném poměru z jednotek všech druhů pozemního vojska, případně specializovaná, s důrazem na některý druh nebo typ jednotek - např. armáda tanková, jízdní nebo letecká - nebo o armádu speciálního určení - např. během 2. světové války existovala 1. spojenecká vzdušně výsadková armáda složená výhradně ze vzduchem přepravitelných jednotek. Početnost armády závisí na jejím složení a tradici toho kterého státu, obvykle však dosahuje mnoha desítek tisíc vojáků. Nadřazená vojenská jednotka je skupina armád.

Americký generál George S. Patton, který se za 2. světové války proslavil především jako velitel 3. armády, popsal její složení takto:

Celkový počáteční stav armády se pohybuje od jednoho do tří set tisíc osob podle toho, kolik má sborů a divizí – bez započtení leteckých jednotek, které ji podporují. Armáda musí za prvé bojovat, za druhé jíst, za třetí být schopná rychle se pohybovat a konečně – nikoli však na posledním místě – musí být vybavena vším potřebným ke splnění svého poslání. Ve skutečnosti se armáda stará o většinu toho, co potřebuje k životu početně stejně velké společenství lidí. (...) Armádě bývají zpravidla podřízena tři nebo čtyři velitelství sborů. (...) Sbor má pěší a obrněné divize, které bojují, a četné podpůrné složky, jež jim pomáhají plnit úkoly.

—George S. Patton, Válka mýma očima, str. 344[3]

Další charakteristika

Conscription map of the world
Rozdělení armád jednotlivých zemí podle typu. Červená: branná povinnost, modrá: bez branné povinnosti (profesionální armáda), zelená: nemá armádu, oranžová: plán zrušit brannou povinnost do 3 let, šedá: nejsou data.

Branná povinnost

Jednotlivé země lze rozdělit podle branné povinnosti obyvatelstva v době míru – viz mapa vpravo.

Státy bez armády

Existují i země, které nemají stálou armádu. V takovém případě mohou mít smlouvu s jinou zemí o poskytnutí územní obrany v případě jejího ohrožení (San Marino, Vatikán, Andorra, Lichtenštejnsko). Další možností je substituce armády policií a jinými paramilitantními jednotkami (Kostarika, Panama). Některé země disponují jak armádou, tak paramilitantními sbory.

Mezinárodní aliance

Vedle bilaterálních smluv existují i smlouvy více států o vzájemné vojenské pomoci pro případ, že bude některá z nich napadena, se ostatní země zavazují ji vojensky pomoci. U vojenských bloků pak je určena i míra pomoci: jako by byla napadena sama, tj. veškerou potřebnou silou.

Kromě „národních“ armád existují i armády, jejichž misí je obrana většího území než jednoho státu. Příkladem jsou mezinárodní vojska Organizace spojených národů.

Vnitřní působení

V některých zemích se armáda stává politickou silou, spolurozhodující o politických záležitostech. A to buď krátkodobě - např. vojenským převratem - nebo i dlouhodobě. Armáda je zřizována primárně nebo výhradně pro zajištění bezpečnosti dané země proti vnějšímu, tj. zahraničnímu, ohrožení. Vnitřní bezpečností je pověřena policie. Toto rozdělení rolí je u řady zemí zakotveno v právním řádu (často v samotné ústavě). Historický právní dokument, který tyto pravomoce určuje, se nazývá Posse comitatus. Armáda nicméně může poskytnout technické a lidské zdroje své zemi i pro jiné účely, zejména vnitrostátně, například v případě živelní katastrofy, nehody nebo jiné závažné události, která svým rozsahem znemožňuje, aby byla zvládnuta s použitím civilních prostředků, nebo pokud povaha této události znamená vážné ohrožení fungování země. Některé země pro tyto situace mají speciální státní agentury pro účel koordinace vypořádání se s těmito nepříznivými událostmi, např. v USA je to FEMA.

Nasazení

Použití armád bylo z historického hlediska vždy přizpůsobováno pro konvenční vojenské střety. V posledních stoletích ale určitý podíl získaly i jiné strategie jako např. guerrilla nebo taktika terorismu, proti kterým je nasazení čistě konvenční armády neefektivní a lépe se hodí styl práce blízký policejnímu, jako jsou speciální jednotky (v případě guerilly) nebo velké nasazení infiltrátorů, tajných agentů a špionáže, např. ve válce proti terorismu.

Vojenské hodnosti

Armáda je organizována přísně hierarchicky. Postavení v armádní hierarchii se odráží v systému vojenských hodností.

Odkazy

Reference

  1. a b CHALOUPSKÝ, Ladislav; TALAFA, Radomír. Anglické termíny Gun, Weapon, Arm – Arm I. On War [online]. 2018-02-15 [cit. 2018-11-24]. Dostupné online.
  2. VISINGR, Lukáš. Zbraně 21. století. Praha: Mladá fronta, 2009. 128 s. ISBN 978-80-204-1986-6. Kapitola Pozemní technika, s. 63.
  3. PATTON, George S. Válka mýma očima. Překlad Miroslav Brož. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1992. ISBN 80-205-0236-X.

Související články

Externí odkazy

Armáda Spojených států amerických

Armáda Spojených států amerických (ang. United States Army) je jednou z pěti složek Ozbrojených sil Spojených států amerických. Má zodpovědnost za pozemní operace. V roce 2005 měla 486 000 vojáků v aktivní službě (včetně 69 638 žen) a 591 000 vojáků v záloze: 325 000 v národní gardě armády (ang. Army National Guard) a 246 000 v armádních rezervách (ang. United States Army Reserve).

Kontinentální armáda (ang. Continental Army) byla zformována 14. června 1775, ještě před ustanovením Spojených států amerických, pro boj ve válce za nezávislost. Kongres Spojených států amerických schválil vytvoření United States Army 3. června 1784 po ukončení války za nezávislost, aby nahradila rozpuštěnou kontinentální armádu.

Armáda České republiky

Armáda České republiky (AČR) představuje hlavní složku ozbrojených sil České republiky, které dále tvoří Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. V čele organizační struktury AČR stojí generální štáb, jehož náčelníkem je od 1. května 2018 armádní generál Aleš Opata. Civilní řízení a demokratickou kontrolu armády zajišťuje Ministerstvo obrany České republiky. Od 1. ledna 2005 je česká armáda plně profesionalizovaná; dobrovolníci slouží v jednotkách aktivní zálohy (AZ).

Armáda České republiky je tvořena především několika druhy sil. Základem pozemních sil jsou dvě brigády, které jsou spolu s dalšími jednotkami pozemního vojska určeny pro plnění úkolů na území státu i mimo něj. Vzdušné síly zahrnují vojenské letectvo a protivzdušnou obranu zabezpečující suverenitu a obranyschopnost vzdušného prostoru ČR v rámci NATINAMDS. Speciální síly jsou od roku 2015 samostatný druh sil pro speciální operace.Hlavní úkoly Armády České republiky stanovuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, jako obranu proti vnějšímu napadení a plnění úkolů na základě mezinárodních smluvních závazků týkajících se společné obrany nebo operací na udržení míru a bezpečnosti. AČR se primárně připravuje na obranu území státu nebo spojenců v rámci kolektivní obrany NATO dané článkem 5 Severoatlantické smlouvy, případně Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU. Zahraniční nasazení AČR vychází rovněž z členství v OSN, OBSE nebo V4 (Obranná spolupráce Visegrádské skupiny).

Bitva na Bílé hoře

Bitva na Bílé hoře (německy Schlacht am Weißen Berg), svedená v neděli 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, byla bitva třicetileté války. V bitvě se střetly česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a armáda německé Katolické ligy. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou stavovskou armádu. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu.

Britská armáda

Britská armáda (anglicky British Army) jsou pozemní síly Britských ozbrojených sil (British Armed Forces). Vznikly v důsledku spojení Anglického království a Skotského království do Spojeného království Velké Británie v roce 1707 spojením anglických a skotských jednotek. Kromě Britské armády je součástí Britských ozbrojených sil také Královské námořnictvo (Royal Navy) a Královské letectvo (Royal Air Force). Od roku 1964 jsou ozbrojené složky řízeny Ministerstvem obrany (Ministry of Defence).

K polovině roku 2011 zaměstnávala Britská armáda 110 210 řadových vojáků (včetně 3860 tzv. Gurkhů – Brigade of Gurkhas) a 33 100 vojáků Teritoriální armády, což dohromady tvoří sílu 143 310 vojáků. Regular reservers (Pravidelné zálohy) Britské armády čítají navíc ještě 121 800 osob.Pravidelná část armády je od roku 1907, kdy vznikla Territorial Force (Teritoriální armáda), také označována jako Regular Army (Pravidelná armáda). Britská armáda je nasazena v mnoha válečných zónách světa, ať už jako expediční síla či jako součást mírových sil Organizace spojených národů. Britská armáda momentálně působí v Kosovu, na Kypru, v Německu, Afghánistánu a v dalších zemích.

Všichni členové armády přísahají (či potvrzují) věrnost panovníkovi jakožto formálnímu vrchnímu veliteli, velitelem Britské armády je náčelník generálního štábu (Chief of the General Staff).

Dělostřelectvo

Dělostřelectvo (zastarale artilerie, z francouzštiny) je druh vojska zajišťující hlavní palebnou podporu na bojišti. Hlavňové dělostřelectvo představují děla (kanóny a houfnice) a minomety, zatímco raketové dělostřelectvo je vyzbrojeno raketami odpalovanými z raketometů. Dělostřelecké zbraně se dále dělí na tažené, samojízdné (tažená děla s pomocným motorem) a samohybné.

Důstojník

Důstojník (zastarale oficír, slangově lampasák) je vyšší hodnostní stupeň příslušníka určité organizace, nejčastěji ozbrojených složek (armáda), ale i pořádkových (policie), bezpečnostních služeb (tajná policie), obecně ochranných sil (hasičský sbor), posádek lodí apod.

Důstojnické hodnosti jsou rozděleny na nižší a vyšší. Nižší důstojnické hodnosti jsou zpravidla stupně poručík, (v ČR kromě armády též podporučík) až kapitán. Vyšší důstojnické hodnosti jsou pak major (dříve též štábní kapitán) až plukovník.

Generálmajor

Generálmajor je vojenská hodnost používaná v mnoha státech. Dle oficiálních standardů NATO (dle ujednání STANAG 2116) je tato hodnost označena zkratkou OF-7. V zemích, kde není používána hodnost brigádního generála, či jiného příslušného ekvivalentu, se jedná o nejnižší generálskou hodnost. Tak tomu je i v mnoha zemích východní Evropy. V zemích Commonwealthu, ve Spojených státech amerických či v České republice se pak jedná o druhou nejnižší generálskou hodnost. V jiných zemích (například ve Francii, Polsku a některých v latinskoamerických zemích) pak hodnosti generálmajora odpovídá hodnost divizního generála. Ve výjimečných případech jako je tomu například v Brazílii či Chile této hodnosti odpovídá hodnost brigádního generála. Nadřízenou hodností pak je buď generálporučík nebo sborový generál.

Izraelské obranné síly

Izraelské obranné síly (IOS) (hebrejsky: צְבָא הַהֲגָנָה לְיִשְׂרָאֵל, Cva ha-hagana le-Jisrael, anglicky: Israel Defense Forces, IDF), v Izraeli běžné známé pod hebrejským akronymem Cahal (hebrejsky: צה"ל), jsou izraelská armáda, sestávající z pozemních sil, vojenského námořnictva a vojenského letectva. Jedná se o jediné vojenské křídlo izraelských bezpečnostních složek a nemá v Izraeli žádnou civilní jurisdikci. V čele IOS stojí náčelník Generálního štábu (Ramatkal), který je podřízený ministru obrany. V současné době zastává od roku 2015 funkci Ramatkala generálporučík Gadi Eizenkot.

Izraelské obranné síly byly zřízeny 26. května 1948 na příkaz ministra obrany a premiéra Davida Ben Guriona. Vznikly sloučením podzemní vojenské organizace Hagana a militantních skupin Irgun a Lechi. Bránily Izrael ve všech válkách, kterými od svého založení prošel: válkou za nezávislost, sinajskou válkou, šestidenní válkou, opotřebovací válkou, jomkipurskou válkou a první a druhou libanonskou válkou. Zatímco původně IOS operovaly na třech frontách – proti Libanonu a Sýrii na severu, Jordánsku a Iráku na východě a Egyptu na jihu – po podepsání egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979 se její aktivity zaměřily především na jižní Libanon a palestinská území. IOS se rovněž zapojily do první a druhé intifády.

Izraelské obranné síly se od většiny ostatních armád liší v mnoha věcech, mimo jiné v povinné vojenské službě žen, struktuře a v úzkých stycích mezi pozemním vojskem, letectvem a námořnictvem. Od svého založení se IOS snažily být jedinečnou armádou přesně vyhovující specifickým izraelským podmínkám. IOS používají mnohé v Izraeli vyvinuté technologie, z nichž mnoho bylo vyrobeno právě pro specifické potřeby této armády. Patří mezi ně například hlavní bojový tank Merkava, vyspělé hi-tech zbrojní systémy, samopaly Uzi, poloautomatická pistole Desert Eagle, útočné pušky Galil či Tavor. IOS udržují úzké vojenské vztahy se Spojenými státy, a to včetně spolupráci na vývoji zbraní a zbraňových systémů, jmenovitě například letoun F-15I, taktický laserový výkonový systém THEL či systém protiraketové obrany Arrow.

Letectvo

Letectvo je složka ozbrojených sil daného státu, vyzbrojená vojenskými letadly.

Může tvořit buď zcela samostatnou složku, nebo je součástí pozemního vojska či námořnictva (ať už jako palubní nebo pozemní letectvo).

V ozbrojených silách některých zemí jsou jako „letectvo“ označovány i jednotlivé letecké armády, například Osmá letecká armáda USAAF/USAF, označovaná v angličtině jako Eighth Air Force.

První světová válka

První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a bojovalo se i ve světových oceánech. Formální příčinou války byl úspěšný atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu a také jednání rakousko- uherského ministra zahraničí přispělo k tomu ,že dne 28. června 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku jako odvetu za atentát. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během zhruba čtyř týdnů se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy.

Válka propukla mezi dvěma koalicemi: Trojdohodou (dále jen „Dohodou“) a ústředními mocnostmi. Dohodovými mocnostmi byly při vypuknutí války Francie, carské Rusko a Spojené království (resp. celé Britské impérium), které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie. K Dohodě se postupně připojily další státy: v roce 1915 Itálie a v roce 1917 Spojené státy americké (USA). Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K ústředním mocnostem se přidaly nejprve Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrální pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie.

Za první světové války se v Evropě bojovalo na několika frontách. Na západní frontě boje probíhaly do značné míry v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků.Za konec světové války se pokládá a ve světě oslavuje 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Ferdinanda Foche v Compiègne. Formálním zakončením války byla pařížská mírová konference v roce 1919, na které byly uzavřeny pařížské předměstské smlouvy.

Rudá armáda

Rudá armáda, celým názvem Dělnicko-rolnická rudá armáda (rusky Рабоче-крестьянская Красная армия, Raboče-kresťjanskaja Krasnaja armija (РККА nebo RKKA), zkráceně jen Красная армия) byla armáda bolševického Ruska (1918–1922) a posléze Sovětského svazu (1922–1946). S pomocí bývalých důstojníků a specialistů carské armády ji během ruské revoluce (28. ledna 1918) z pověření Rady lidových komisařů založil Lev Trockij jako nástupkyni Rudé gardy. Podle slov Vladimíra Lenina byla určena „pro systematické vojenské akce k získání, vybojování, sběru a svozu obilí a topiva“ např. pro akce typu s kulomety pro obilí. Představiteli režimu, socialistického realismu a budovatelské poezie byla opěvována jako „armáda míru“.

Označení rudá vzniklo z ruského výrazu krasnyj (= rudý), což mělo symbolizovat krev pracující třídy prolitou v boji proti kapitalismu a víru v rovnost a bratrství všech lidí (v českém překladu se proto vojáci nazývali jak rudoarmějci, tak i krasnoarmějci) a zároveň se vyhrazovalo jako protipól Bílé gardy (krasnogvardějci proti bělogvardějcům). Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o změně názvu a 25. února 1946 byla Rudá armáda oficiálně přejmenována na Sovětskou armádu (rusky Советская Армия (СА)/Sovjetskaja Armija).

Rudá armáda sehrála nenahraditelnou roli v bojích druhé světové války: během války na východní frontě bojovaly divize Wehrmachtu a Zbraní SS v linii dlouhé tisíce kilometrů od hustých baltských a běloruských lesů po rozlehlé jihoruské stepi, čímž bylo vázáno 70 až 80 % německých pozemních sil. Ty byly Rudou armádou z velké části zničeny, což v důsledku znamenalo, že Němci nemohli tato vojska použít ani v Africe, ani v Itálii, ani na západní frontě a rozhodujícím způsobem přispělo k vítězství Spojenců nad vojsky Osy.

Ruské impérium

Ruské impérium, také Ruská říše (rusky Российская империя, v předreformní podobě Pоссiйская Имперiя) byl státní útvar existující v letech 1721–1917. Jednalo se o třetí územně nejrozsáhlejší říši v dějinách lidstva. Název byl zaveden po vítězství v severní válce (1700–1721) carem Petrem I. Velikým, který přijal titul imperátora; Hlavním městem se stal nově založený Petrohrad (Sankt-Petěrburg). Ruské impérium zaniklo v únorové revoluci roku 1917, kdy abdikoval car Mikuláš II. a moc se dostala do rukou prozatímní vlády.

Roku 1897 činila rozloha impéria 22 400 000 km² (pro porovnání: dnešní Ruská federace zaujímá 17 075 200 km²); téhož roku zde žilo 128 200 000 obyvatel, z nichž přibližně polovina byli Rusové. Říše byla rozdělena na 81 gubernií, 20 oblastí a 1 okruh (stav v roce 1914).

Sovětská armáda

Sovětská armáda (rusky Советская Армия) byl oficiální název pro vojenské síly Sovětského svazu po roce 1946. Sovětská armáda vznikla přejmenováním a rozsáhlou reorganizací Rudé armády. Navzdory rozpadu SSSR v roce 1991 existovaly sovětské ozbrojené síly fakticky až do konce roku 1993, a to v podobě Spojených ozbrojených sil SNS, ačkoli formálně přestaly existovat 14. února 1992. K 7. květnu 1992 se v řadách Spojených ozbrojených sil SNS nacházelo 2 822 000 mužů a žen.

Wehrmacht

Název wehrmacht (německy branná moc) označuje ozbrojené síly Třetí říše v letech 1935–1945.

Wehrmacht byl tvořen třemi hlavními složkami:

Heer – německá armáda

Luftwaffe – letectvo, obnoveno i přes zákaz smlouvy z Versailles rozkazem Adolfa Hitlera 26. února 1935

Kriegsmarine – námořnictvo, nástupce Reichsmarine od 1. června 1935

Československá armáda

Československá armáda (ČSA) tvořila hlavní část ozbrojených sil Československa od jeho vzniku roku 1918. V letech 1939–1945 v důsledku rozbití republiky zanikla, byla obnovena po skončení druhé světové války a svůj název nesla až do roku 1954, kdy byla po 10. sjezdu KSČ přejmenována jako Československá lidová armáda. Ke svému původnímu názvu se vrátila v roce 1990 a zanikla v důsledku rozdělení Československa v roce 1992.

Československá lidová armáda

Československá lidová armáda (zkratka ČSLA; též slovensky Československá ľudová armáda, zkratka ČSĽA) byl název armády československého státu v letech 1954 až 1990.

Dnem vyhlášení zákona č. 74/1990 Sb. 14. března 1990 byl změněn název armády zpět na Československá armáda.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.