Annie Girardotová

Annie Suzanne Girardotová (nepřechýleně Girardot, 25. října 1931 Paříž28. února 2011 Paříž) byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka a zpěvačka. Původně zdravotní sestra, vystudovala herectví a byla členkou prestižního divadla Comédie-Française. Po několika úspěšných vystoupeních před kamerou se stala vyhledávanou představitelkou emancipovaných žen a v sedmdesátých letech 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která hrála ve filmu výhradně hlavní role. Třikrát získala ocenění Césara, byla nositelkou Řádu umění a literatury udělovaného francouzským ministerstvem kultury a obdržela Řád čestné legie.

Annie Girardotová
Annie Girardotová v roce 2005
Annie Girardotová v roce 2005
Rodné jméno Annie Suzanne Girardot
Narození 25. října 1931
Paříž, Francie Francie
Úmrtí 28. února 2011 (ve věku 79 let)
Paříž, Francie Francie
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
Alias Nannie
Alma mater Conservatoire national supérieur d’art dramatique
Cours Viriot
Aktivní roky herečka a voiceover (1954–2007)
zpěvačka (1966–1981)
Manžel(ka) Renato Salvatori (1962–1980/1988)
Český dabing Věra Galatíková
César
Nejlepší herečka
1975Nejcennější co mám
1995Bídníci 20. století

Život

Narodila se v desátém pařížském obvodu. Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři roky. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později vystudovala herectví na pařížské konzervatoři Conservatoire national supérieur d'art dramatique.

V letech 1954-1957 byla členkou prestižního divadla Comédie Française, kde účinkovala v díle francouzských klasiků. Mezitím se začala prosazovat ve filmu, vynikla ve Viscontiho dramatu Rocco a jeho bratři (1960), poté dělila svou práci mezi Francii a Itálii. V dekádě sedmdesátých let 20. století byla jedinou francouzskou herečkou, která ve filmech hrála výhradně hlavní role. Střídala dramatický a komediální žánr, její doménou se staly emancipované ženy, které různým způsobem bojují proti nástrahám života. Za kreaci lékařky postižené rakovinou (Nejcennější co mám, 1976) získala cenu Césara. V dramatickém a kriminálním žánru hrála ve filmech Andrého Cayatta (Prožít si své peklo, 1976), komediální polohu uplatnila v mimořádně úspěšné dvojici s Philippem Noiretem (Něžné kuře, 1978; Ukradli torzo Jupitera, 1980). Točila také s Louisem de Funèsem (Jeden hot a druhý čehý, 1978). Poslední hlavní roli hrála v kriminálce Černá listina (1984), od té doby ztvárňovala jen vedlejší úlohy. Césara za vedlejší roli získala za své kreace ve filmech Bídníci 20. století (1995) a Pianistka (2001).

Kromě filmu pokračovala v práci na divadelních jevištích, za svou roli ve hře Marie Marguerite získala v roce 2002 prestižní Molièrovu cenu, která jí byla v témže roce udělena i za celoživotní práci pro divadlo. V té době sbírala ocenění za celoživotní práci pro film po celé Evropě, mimo jiné i v Česku nebo na Slovensku. Jako host se zúčastnila řady mezinárodních festivalů (Berlín) a v roce 2000 obdržela Řád čestné legie. Od francouzského ministerstva kultury získala již v roce 1975 Řád umění a literatury.

V posledních letech života trpěla Alzheimerovou chorobou, od roku 2007 žila v pečovatelském domě a v roce 2009 zcela ztratila paměť.


Od roku 1962 byla provdána za italského herce Renata Salvatoriho, se kterým měla dceru Giuliu; rozešli se v roce 1980, ale manželi zůstali až do jeho smrti roku 1988.

80. letech prožila osobní krizi. Zkrachovalo divadlo, které měla pronajaté se svým partnerem Bobem Decoutem. Tisk navíc zpochybňoval její uměleckou poctivost a měla problémy s dcerou. Kvůli tomu všemu načas přestala hrát. Později se ale opět před filmovou kameru vrátila.

Je autorkou autobiografické knihy Horká krev. Odchody a návraty.[1]

Zhruba posledních 5 let života trpěla Alzheimerovou chorobou.[1] Zemřela v roce 2011Paříži a je pohřbená na Hřbitově Père-Lachaise.[2]

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

  • 1957 : Le Rouge est mis (Le Rouge est mis), režie Gilles Grangier
  • 1958 : Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
  • 1960 : Francouzka a láska (La Française et l'amour), několik režisérů
  • 1960 : Rocco a jeho bratři (Rocco e i suoi fratelli), režie Luchino Visconti
  • 1961 : Amours célèbres (Amours célèbres), režie Michel Boisrond
  • 1962 : Le Crime ne paie pas (Le Crime ne paie pas), režie Gérard Oury
  • 1962 : Nevítaný dědic (Le Bateau d'Émile), režie Denys de La Patellière
  • 1963 : Nejkratší den (Il Giorno più corto), režie Sergio Corbucci
  • 1963 : Stalo se v Turíně (I Compagni), režie Mario Monicelli
  • 1963 : Vyhnání z manželství (I Fuorilegge del matrimonio), víc režisérů
  • 1964 : Pán ze společnosti (Un monsieur de compagnie), režie Philippe de Broca
  • 1964 : Žena opice (La Donna scimmia), režie Marco Ferreri
  • 1965 : Trois chambres à Manhattan (Trois chambres à Manhattan), režie Marcel Carné
  • 1967 : Čarodějky (Le Streghe), víc režisérů
  • 1967 : Žít a užít (Vivre pour vivre), režie Claude Lelouch
  • 1969 : Brzy bude konec světa (Bice skoro propast sveta), režie Aleksandar Petrović
  • 1969 : Dillinger je mrtvý (Dillinger è morto), režie Marco Ferreri
  • 1969 : Metti una sera a cena (Metti una sera a cena), režie Giuseppe Patroni Griffi
  • 1969 : Muž, který se mi líbí (Un homme qui me plaît), režie Claude Lelouch
  • 1969 : Sémě člověka (Il Seme dell'uomo), režie Marco Ferreri
  • 1969 : Život, láska, smrt (La Vie, l'amour, la mort), režie Claude Lelouch
  • 1970 : Nepije, nekouří, nedroguje, ale ... povídá! (Elle boit pas, elle fume pas, elle drague pas, mais... elle cause!), režie Michel Audiard
  • 1970 : Novicky (Les Novices), režie Guy Casaril
  • 1972 : 1972 : Ohně o Hromnicích (Les feux de la Chandeleur), režie Serge Korber
  • 1972 : Elle cause plus, elle flingue (Elle cause plus, elle flingue), režie Michel Audiard
  • 1972 : Stará panna (La Vieille fille), režie Jean-Pierre Blanc
  • 1973 : Léčba šokem (Traitement de choc), režie Alain Jessua
  • 1973 : Není kouře bez ohně (Il n'y a pas de fumée sans feu), režie André Cayatte
  • 1974 : Facka (La Gifle), režie Claude Pinoteau
  • 1974 : Juliette a Juliette (Juliette et Juliette), režie Jean Collomb
  • 1975 : Gipsy (Le Gitan), režie José Giovanni
  • 1976 : Nejcennější co mám (Docteur Françoise Gailland), režie Jean-Louis Bertucelli
  • 1976 : Prší na Santiago (Il pleut sur Santiago), režie Helvio Soto
  • 1976 : Případný sňatek možný (Cours après moi que je t'attrape), režie Robert Pouret
  • 1977 : Poslední polibek (Le Dernier baiser), režie Dolorès Grassian
  • 1977 : Prožít si své peklo (À chacun son enfer), režie André Cayatte
  • 1978 : Jeden hot a druhý čehý (La Zizanie), režie Claude Zidi
  • 1978 : Láska s otazníkem (L'Amour en question), režie André Cayatte
  • 1978 : Něžné kuře (Tendre poulet), režie Philippe de Broca
  • 1979 : Mluv, mluv, zajímáš mě (Cause toujours... tu m'intéresses!), režie Edouard Molinaro
  • 1979 : Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! (L'Ingorgo - Una storia impossibile), režie Luigi Comencini
  • 1979 : Sukničkář (Le Cavaleur), režie Philippe de Broca
  • 1980 : Ukradli torzo Jupitera (On a volé la cuisse de Jupiter), režie Philippe de Broca
  • 1981 : Celou dlouhou noc (All Night Long), režie Jean-Claude Tramont
  • 1981 : Černý talár pro vraha (Une robe noire pour un tueur), režie José Giovanni
  • 1981 : Život jde dál (la Vie continue), režie Moshé Mizrahi
  • 1984 : Černá listina (Liste noire), režie Alain Bonnot
  • 1985 : Nečekaná zrada (Partir, revenir), režie Claude Lelouch
  • 1991 : Děkuji, živote (Merci la vie), režie Bertrand Blier
  • 1995 : Bídníci 20. století (Les Misérables), režie Claude Lelouch
  • 1998 : L'Âge de braise (L'Âge de braise), režie Jacques Leduc
  • 2001 : Pianistka (La Pianiste), režie Michael Haneke
  • 2002 : Epsteinova noc (Epsteins Nacht), režie Urs Egger
  • 2005 : Jak sbalit super kost (Je préfère qu'on reste amis), režie Olivier Nakache a Eric Toledano
  • 2005 : Utajený (Caché), režie Michael Haneke
  • 2006 : Rok v mém životě (Le Temps des porte-plumes), režie Daniel Duval
  • 2007 : Boxes (Boxes), režie Jane Birkinová

Televize

  • 1981 : Poslední noc Marie Stuartovny (La Dernière nuit), televizní film, režie Didier Decoin
  • 1985 : Mussolini a já (Mussolini and I), televizní film, režie Alberto Negrin
  • 1992 : Ptáčnice (Les Merisiers), televizní film, režie Pierre Lary
  • 2004 : La Petite Fadette (La Petite Fadette), televizní film, režie Michaëla Watteaux

Odkazy

Reference

  1. a b Zemřela Annie Girardotová, „něžné kuře“ francouzského filmu [online]. iDNES.cz, 2011-02-28 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.
  2. Girardotové přišli na pařížský pohřeb politici i kolega Alain Delon [online]. iDNES.cz, 2011-03-04 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

  • FIKEJZ, Miloš: Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století A-K; Praha, 2002 s. 508-511 ISBN 80-7207-487-3
25. říjen

25. říjen je 298. den roku podle gregoriánského kalendáře (299. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 67 dní.

28. únor

28. únor je 59. den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 306 dní (307 v přestupném roce).

César pro nejlepší herečku

César pro nejlepší herečku je jedna z kategorií francouzské filmové ceny César. Kategorie existuje od vzniku ceny v roce 1976.

Facka (film)

Facka (originální francouzský název La Gifle) je francouzsko-italský hraný film z roku 1974, který režíroval Claude Pinoteau podle vlastního scénáře. Film popisuje osudy dívky, která žije se svým otcem v Paříži.

Jeden hot a druhý čehý

Jeden hot a druhý čehý (originální francouzský název La Zizanie) je francouzská filmová komedie z roku 1978, kterou režíroval Claude Zidi. Hlavní roli zde ztvárnili Louis de Funès a Annie Girardotová.

Jiří Žák (1946)

Jiří Žák (* 9. září 1946 Praha) je český herec, spisovatel, scenárista, publicista a překladatel z francouzštiny. V současné době je členem Divadla na Vinohradech.

Louis de Funès

Louis Germain David de Funès de Galarza [lui də fy.nɛs] (31. července 1914, Courbevoie, Francie – 27. ledna 1983, Nantes, Francie) byl slavný francouzský herec a komik španělského původu. Od mládí působil v divadle a po roce 1945 odehrál desítky epizodních rolí ve filmu. Jako komik se až ve svých padesáti letech stal filmovou hvězdou v celoevropském měřítku. Proslavily jej filmy o četníkovi ze Saint-Tropez, spolupracoval také s dalšími významnými herci (Bourvil, Jean Marais, Jean Gabin, Annie Girardotová). Dlouhodobě patřil ke komerčně nejúspěšnějším francouzským hercům; každý jeho film měl v kinech návštěvnost v řádech miliónů diváků. V roce 1973 obdržel Řád čestné legie, v roce 1980 získal čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii.

Léčba šokem

Léčba šokem (originální francouzský název Traitement de choc) je francouzské filmové drama z roku 1973, které režíroval Alain Jessua podle vlastního scénáře. Film pojednává o odlehlé léčebně, ve které se dějí podivné a podezřelé léčební postupy..

Hlavní role ztvárnili Annie Girardotová a Alain Delon.

Maigret klade past

Maigret klade past (Maigret tend un piège) je francouzsko-italský hraný film z roku 1958, který natočil Jean Delannoy podle stejnojmenného románu Georgese Simenona. Komisař Maigret vyšetřuje sérii vražd čtyř žen. Francouzský herec Jean Gabin v tomto filmu hrál komisaře poprvé.

Mluv, mluv, zajímáš mě

Mluv, mluv, zajímáš mě (originální francouzský název Cause toujours... tu m'intéresses !) je francouzská filmová komedie z roku 1979, kterou režíroval Edouard Molinaro podle scénáře Francise Vebera.

Hlavní role ve filmu ztvárnili Jean-Pierre Marielle společně s Annie Girardotovou.

Něžné kuře

Něžné kuře (originální francouzský název Tendre Poulet) je francouzský hraný film z roku 1978, který režíroval Philippe de Broca podle vlastního scénáře. Předlohou filmu byl román Le Frelon, který napsal Jean-Paul Rouland. Detektivní komedie popisuje vztah policejní komisařky a vysokoškolského profesora. Volné pokračování tohoto filmu bylo natočeno pod názvem Ukradli torzo Jupitera v roce 1980, celý děj pokračování se už ale odehrává v Řecku.

Pianistka (film)

Pianistka (německy Die Klavierspielerin, francouzsky La Pianiste) je erotické filmové drama z roku 2001, napsané a režírované Michaelem Hanekem. Předlohou se stal stejnojmenný román z roku 1983 rakouské autorky a držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové.Příběh pojednává o vídeňské profesorce klavíru, jejím skrytém sexuálním životě a touhách. Hlavní roli ztvárnila francouzská herečka Isabelle Huppertová, která za svůj výkon obdržela několik ocenění, včetně ceny pro nejlepší herečku na Filmovém festivalu v Cannes a Evropskou filmovou cenu. Postavu její matky ztvárnila Annie Girardotová, oceněná Césarem pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Úloha mladého klavíristy, který prožívá s hlavní hrdinkou komplikovaný vztah, připadla Benoîtu Magimelovi.

Snímek natočený ve francouzsko-rakousko-polsko-německé koprodukci dosáhl návštěvnosti 2,5 miliónů diváků, z toho přibližně 700 tisíc osob drama zhlédlo ve Francii. Stal se tak nejnavštěvovanějším projektem vzniklým v rakouské produkci za několik předešlých let.

Prožít si své peklo

Prožít si své peklo (originální název À chacun son enfer, zřídkavěji Autopsie d'un monstre) je francouzské filmové drama z roku 1977, které režíroval André Cayatte podle vlastního scénáře. Film pojednává o ženě, které unesou dítě a o problémech, kterým je nucena v takové situaci čelit, počínaje novinářským obtěžováním, přes neshody v rodině až po netaktní a necitlivý přístup policie.

Role Annie Girardotové ve filmu bývá označována jako jeden z její nejvýraznějších hereckých výkonů.

Rue du Foin

Rue du Foin je ulice v Paříži v historické čtvrti Marais. Nachází se ve 3. obvodu.

Ukradli torzo Jupitera

Ukradli torzo Jupitera (originální francouzský název On a volé la cuisse de Jupiter) je francouzská filmová komedie z roku 1980 režiséra Philippa de Brocy, v hlavních rolích s Annie Girardotovou, Philippem Noiretem, Francisem Perrinem a Catherine Alricovou. Jde o volné pokračování Brocova snímku Něžné kuře z roku 1978.

Únor 2011

1. února – úterý V největších egyptských městech se shromáždily statisíce lidí požadující rezignaci prezidenta Mubaraka.

Jordánský král Abdalláh II. po opakovaných demonstracích v jordánských ulicích rozpustil vládu Sámíra Rifáího.

Ve věku 91 let zemřel v New Yorku česko-americký dramatik a novinář Jiří Kárnet.2. února – středa Nedaleko Vodňan se srazily 2 vlaky. 13 lidí bylo zraněno, 1 člověk zemřel.3. února – čtvrtek Alžírský prezident Abdelazíz Buteflika slíbil odvolat výjimečný stav, jenž v zemi panuje od roku 1992.

20 tisíc demonstrantů požadovalo v jemenském hlavním městě San'á změnu současného režimu a odchod prezidenta Sáliha.4. února – pátek Parlament Myanmaru zvolil prezidentem stávajícího premiéra Theina Seina, úřad prezidenta je tak obsazen po 22 letech vlády junty. Změna souvisí s pondělním začátkem platnosti nové ústavy a zahájením činnosti parlamentu, v zemi si však junta i nadále udržuje rozhodující vliv.5. února – sobota Představenstvo egyptské vládní Národní demokratické strany rezignovalo.

Ve věku 85 let zemřel český dirigent a herec Pavel Vondruška.

Ve věku 89 let zemřel český designér Stanislav Lachman.[nedostupný zdroj]6. února – neděle Ve věku 58 let zemřel Gary Moore, severoirský blues-rockový kytarista.8. února – úterý Demonstrace v Egyptě se stupňují, násilí si od začátku nepokojů vyžádalo kolem 300 potvrzených obětí. Prezident Mubarak ustanovil komisi, která má navrhnout změny ústavy týkající se volby prezidenta.9. února – středa Dva dny po vyhlášení výsledků referenda o samostatnosti Jižního Súdánu (pro se vyslovilo 98,8 % hlasujících) byl zastřelen jihosúdánský ministr pro rozvoj venkova, násilí doprovázející vyhlášení si vyžádalo další desítky obětí.

Ve věku 69 let zemřel v Paříži česko-francouzský básník a divadelník Prokop Voskovec.11. února – pátek Egyptský prezident Husní Mubarak po osmnácti dnech vyslyšel masové protesty a rezignoval. Moc v zemi přešla na armádu.

Ve věku 84 let zemřel Bo Carpelan, finskošvédský spisovatel, oceňovaný básník.13. února – neděle Švýcaři v referendu odmítli změnu liberálních pravidel pro držení střelných zbraní. Aktivní vojáci i muži v záloze budou mít i nadále doma střelnou zbraň.16. února – středa Po smrti dvou demonstrantů vyšlo v Bahrajnu do ulic několik tisíc lidí požadujících politické a sociální reformy.

V Libyi se střetli odpůrci a příznivci Kaddáfího režimu. 19. února – sobota Organizace Human Rights Watch oznámila, že během posledních tří dnů zabily libyjské bezpečnostní složky při největších nepokojích za posledních 42 let nejméně 86 protivládních demonstrantů.21. února – pondělí Povstalci se v Libyi zmocnili některých vojenských objektů a zbraní. Syn libyjského vládce Sajf Islám Kaddáfí slíbil nejen politické reformy, ale také tvrdé potlačení povstání.

Ve věku 77 let zemřel sólista opery Národního divadla Antonín Švorc.22. února – úterý Do Suezského průplavu vpluly po 32 letech íránské válečné lodě. Izrael to považuje za provokaci.

Novozélandský Christchurch byl zasažen zemětřesením o síle 6,3 stupně Richterovy stupnice, počty obětí se odhadují na stovky.23. února – středa Česká vláda potvrdila memorandum uzavřené ministrem zdravotnictví Leošem Hegrem a lékařskými odbory. Více než polovina účastníků protestní akce Děkujeme, odcházíme stáhla výpovědi.

V Řecku se konala generální stávka, v ulicích Athén demonstrovalo 100 tisíc lidí.26. února – sobota Ve věku 84 let zemřel český spisovatel Arnošt Lustig.27. února – neděle Rada bezpečnosti OSN uvalila sankce na libyjské představitele a vyzvala Mezinárodní trestní soud k prošetření násilností vůči protivládním demonstrantům.

Ve věku 94 let zemřel český teolog Oto Mádr, kanovník vyšehradské kapituly.28. února – pondělí Ve věku 79 let zemřela francouzská herečka Annie Girardotová a ve věku 89 let americká herečka Jane Russellová.[nedostupný zdroj]

Občanská demokratická strana zrušila svých 18 místních organizací, které spolupracovaly s KSČM.

Významný český filmový scenáristra, režisér a pedagog Otakar Vávra se dožil 100 let.

Černá listina (film, 1984)

Černá listina (originální francouzský název Liste noire) je francouzské kriminální filmové drama režiséra Alaina Bonnota z roku 1984 o ženě, která chce pomstít nespravedlivou smrt svojí dcery, v hlavní roli s Annie Girardotovou.

Černý talár pro vraha

Černý talár pro vraha (originální francouzský název Une robe noire pour un tueur) je francouzský kriminální filmové drama z roku 1981, které režíroval José Giovanni podle vlastního scénáře. Hlavní roli ve filmu o muži, nespravedlivě odsouzeném k trestu smrti, který uprchne a rozhodne se očistit své jméno, ztvárnili Claude Brasseur a Annie Girardotová.

Držitelky Césara pro nejlepší herečku
Držitelky Césara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli
Držitelky Molièrovy ceny pro herečku

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.