Alija Bet

Alija Bet (hebrejsky: עלייה ב׳‎‎, znamená doslova „alija B“ – bet je druhé písmeno hebrejské abecedy) byl kódový název pro tajnou či ilegální imigraci Židů do britské mandátní Palestiny v letech 1934 až 1948, která porušovala omezení imigrace Spojeného království. V moderním Izraeli se tato alija označuje hebrejským názvem Ha'pala (hebrejsky: העפלה‎‎).

Název byl zvolen pro rozlišení této aliji od aliji Alef (doslova „alija A“ – alef je první písmeno hebrejské abecedy), omezené židovské imigrace, povolené britskou správou ve stejném období.

Group 14 Aliyah Beth 1947
Příklad trasy aliji Bet. V tomto případě se jedná o skupinu 14.
PikiWiki Israel 12118 monument to the victims on immigrants ship salvado
Hroby 223 židovských cestujících z lodi Salvador, kteří se utopili v moři, Herzlova hora, Jeruzalém

Organizace

Během aliji Bet spolupracovalo několik židovských organizací na usnadnění imigrace mimo Brity stanovené kvóty. V důsledku vzrůstajícího pronásledování a perzekuce Židů v Evropě během nacistického období, se stávala naléhavost imigrace stále akutnější. Osoby podílející se na této aliji důsledně odmítaly její označování jako „ilegální“ a namísto toho volili slovo „tajná.“

K alije Bet došlo ve dvou fázích. První, v letech 1934 až 1942, byla snahou umožnit evropským Židům uniknout nacistické perzekuci a vyvražďování. Druhá, v letech 1945 až 1948, byla snahou najít domov pro židovské přeživší holocaustu (hebrejsky: שארית הפליטה‎‎, Še'erit ha-plejta), kteří byli mezi miliony vysídlených lidí (anglicky: displaced persons, DPs) strádajících v uprchlických táborech v okupovaném Německu. Během první fáze této aliji se na tajném přesunu Židů podílelo několik organizací (včetně těch revizionistických), zatímco po druhé světové válce se tohoto úkolu ujala složka Hagany s názvem Mosad le-alija Bet (doslova „Organizace pro aliju B“), zřízená roku 1938.

Trasy

Poválečné trasy této aliji začínaly tradičně v táborech pro vysídlené lidi a pokračovaly přes dvě sběrná místa v americké okupační zóněBad Reichenhall a Leipheim. Odtud putovali uprchlíci ukrytí v nákladních autech, pěšky či vlakem do přístavů u Středozemního moře, odkud odpluli na lodích do mandátní Palestiny. Na více než stu lodí jich připlulo více než 70 tisíc.[1]

V táborech v americké okupační zóně nebyla stanovena žádná omezení při pohybu z táborů a američtí, francouzští a italští úředníci před těmito pohyby často zavírali oči. Několik pracovníků Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA) (zejména Elizabeth Robertson v Leipheimu) dokonce byli prostředníky této emigrace. Britská vláda byla vehementně proti volnému pohybu a tento pohyb v táborech ve své okupační zóně omezila. Spojené království rovněž zavedlo ozbrojené námořní hlídky, které měly Židům zamezit v doplutí do mandátní Palestiny.

Historie

Exodus 1947 ship
Exodus po připlutí do haifského přístavu, 20. července 1947

Více než sto tisíc lidí se pokusilo tajně/ilegálně dostat do mandátní Palestiny. Celkem bylo podniknuto 142 plaveb prostřednictvím 120 lodí. Více než polovina při tom byla zadržena britskými hlídkami. Většina zadržených imigrantů byla převezena do internačních táborů na Kypru (Karaolos poblíž města Famagusta, Nikósie, Dhekelia a Xylotumbou). Jiní byli umístěni v internačním táboře Atlit v Palestině a další internováni na ostrově Mauricius. Celkem Britové v těchto táborech zadržovali na 50 tisíc lidí. Přes 1600 uprchlíků se utopilo v moři a ve skutečnosti jen několika tisícům uprchlíků se podařilo do Palestiny dostat.

Klíčovou událostí této aliji byl incident lodi Exodus v roce 1947. Tato loď byla zadržena britskými hlídkami, napadena a britští vojáci se nalodili na Exodus. Navzdory značnému odporu se cestující nuceně vrátili do Evropy do táborů v Německu. Celá tato aféra byla zveřejněna, k velkým rozpakům a ostudě britské vlády.

Neštěstí

Dne 3. října 1939 se plavila velká skupina imigrantů z Vídně na říční lodi Uranus po Dunaji. U rumunských hranic byla loď zastavena a imigranti byli nuceni se vylodit ve starém pevnostním městě KladovoJugoslávii. Celkem zde uvízlo na 1100 uprchlíků, a to až do května 1941, kdy bylo 915 z nich chyceno a nakonec zabito nacisty.

Dne 18. května 1940 vyplul z Bratislavy starý italský kolesový parník Pencho s 514 cestujícími, převážně členy hnutí Betar. Loď plula po Dunaji do Černého moře a následně do Egejského moře. Zde se jí však 9. října porouchaly motory a loď tak ztroskotala u Mytilén, hlavního města jednoho z Italy ovládaných ostrovů Dodekanés. Italové cestující zachránili a převezli na ostrov Rhodos a následně do internačního tábora Ferramonti di Tarsia v jižní Itálii. Zde byli zadržováni až do září 1943, kdy spojenci tuto oblast osvobodili. Příběh parníku Pencho byl zveřejněn v knize Odyssey Johna Biermana.

Hagana Ship - Jewish State at Haifa Port (1947)
Loď Hagany Židovský stát v haifském přístavu, 1947

V říjnu 1940 bylo umožněno velké skupině uprchlíků opustit Vídeň. Tento exodus byl organizován židovským obchodníkem Bertholdem Storferem, který pracoval pod Adolfem Eichmannem. Uprchlíci se nalodili na čtyři říční lodě (Uranus, Schönbrunn, Helios a Melk), pluli po Dunaji do Rumunska, kde se cestující z lodi Uranus, kterých bylo zhruba tisíc, přelodili na loď Pacific, a vypluli 11. října 1940. Do Haify dorazili 1. listopadu, následováni lodí Milos. Britové však všechny imigranty zadrželi a přesunuli na francouzský parník Patria s úmyslem převézt je na ostrov Mauricius. Odplutí se však pokusila zabránit Hagana, která na palubu lodi propašovala bombu. Došlo však k neštěstí, neboť síla bomby byla příliš velká a po jejím výbuchu se loď začala rychle potápět, překlopila se a při celém neštěstí nakonec zemřelo 267 lidí. Britové nakonec, na základě rozkazu Winstona Churchulla, umožnili přeživším zůstat v mandátní Palestině.

Bundesarchiv Bild 183-R68235, Naharija, Landung jüdischer Auswanderer
Uprchlíci opouštějí loď Spojené státy po doplutí k Nahariji, 1948

V prosinci 1940 opustil malý bulharský škuner Salvador, dřívějším názvem Car Krum, Burgas s celkem 327 uprchlíky na palubě. Dne 12. prosince Salvador ztroskotal v prudké bouři v Marmarském moři poblíž Istanbulu. Zahynulo 223 lidí, včetně 66 děti. Přeživší byli převezeni do Istanbulu; 125 z nich bylo deportováno zpět do Bulharska a zbylých 70 odplulo na lodi Darien.

Dne 11. prosince 1941 vyplula z rumunského přístavu Constanţa pod panamskou vlajkou loď Struma. Loď však byla 24. února 1942 torpedována sovětskou ponorkou SC-213 a 770 uprchlíků na její palubě zahynulo. Celou tragédii přežil jediný člověk.

Dne 20. září 1942 vyplula z Rumunska loď Europa s dvaceti jedním pasažérem. Loď ztroskotala v Bosporské úžině.

Dne 5. srpna 1944, vyplula z přístavu Constanţa loď Mefkura (či Mefkure) s 350 uprchlíky na palubě. Ta plula společně s dalšími loděmi Morino a Bulbul. Během noci však byla Mefkura torpédována a potopena sovětskou ponorkou SC-215. Z celkového počtu 350 uprchlíků na palubě jich přežilo pouze pět. Přeživší byli zachráněni lodí Bulbul.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aliyah Bet na anglické Wikipedii.

  1. REICH, Bernard. A Brief History of Israel. [s.l.]: Facts on File, 2004. 350 s. ISBN 0-8160-5793-1. S. 39–40. (anglicky)

Literatura

  • ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9.
  • GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9.

Externí odkazy

Aharon Jariv

Brigádní generál Aharon „Aharale“ Rabinovič Jariv (hebrejsky: אהרן רבינוביץ' יריב‎) (20. prosince 1920 – 7. května 1994) byl izraelský voják, ředitel vojenské zpravodajské služby Aman a politik.

Alija

Alija (hebrejsky: עלייה‎‎, doslova „cesta vzhůru“, „výstup“) je souhrnný název pro židovskou imigraci do Palestiny a od roku 1948 do Státu Izrael. Židé hovoří o „návratu do domova svých otců“.

Arje Eli'av

Arje Eli'av (hebrejsky: אריה אליאב, neformálně též Arje Lova Eli'av, אריה לובה אליאב, narozen jako Lev Lipšic) byl izraelský politik a poslanec Knesetu za strany Ma'arach, Izraelská strana práce, Ma'arach, Sia'a soci'alistit acma'it, Machane smol le-Jisra'el, Ma'arach a Izraelská strana práce.

Chana Seneš (loď)

Chana Seneš (hebrejsky: חנה סנש, původně Andarta) byla 250tunová dieselová loď, která v prosinci 1945 převezla 252 židovských uprchlíků (převážně přeživších holocaustu) z Itálie do britské mandátní Palestiny (dnešního Izraele). Pojmenována byla na počest židovské výsadkářky a básnířky Chany Seneš.

Exodus (loď)

Exodus 1947 byla parní loď, která 11. července 1947 opustila Francii s židovskými emigranty na palubě. Jejím cílem bylo přepravit emigranty do britské mandátní Palestiny. Drtivá většina pasažérů byli přeživší holokaust, kteří však neměli žádná víza pro vstup do Palestiny. Protože však o nich byli Britové dobře informováni, zastavili loď nedaleko palestinských břehů a přinutili cestující vrátit se zpět do Evropy.

Hagana

Hagana (hebrejsky: ההגנה, tj. doslova „obrana“) byla podzemní židovská vojenská organizace, která působila na území Palestiny v době britského mandátu během let 1920–1948. Jedním z jejích hlavních úkolů bylo ochraňovat jišuv (židovské obyvatelstvo na území Palestiny). Tato organizace, založená v roce 1920, byla Brity považována za ilegální.

He-Chaluc

He-Chaluc (hebrejsky: החלוץ, doslova „Průkopník“) byla židovská sionistická mládežnická organizace v 1. polovině 20. století

Jo'aš Cidon

Jo'aš Cidon (hebrejsky יואש צידון, přezdíván Čato, צ'אטו, žil 28. listopadu 1926 - 8. července 2015) byl izraelský vojenský letec a politik, poslanec Knesetu za stranu Comet.

Liškat ha-kešer

Liškat ha-kešer (hebrejsky לשכת הקשר ליהודי ברית המועצות‎‎, Liškat ha-kešer li-jhudej Brit ha-mo'acot, Úřad pro spojení se sovětskými Židy), krycí název Nativ (נתיב‎‎ - cesta ), je izraelská organizace, která během tzv. studené války vybízela Židy z východního bloku k aliji (imigraci do Izraele) a udržovala s Židy v zemích tohoto bloku kontakt.

Mefkura

Mefkura (někdy též Mefkure) byl motorový škuner objednaný pro převoz židovských uprchlíků z Rumunska do Istanbulu během druhé světové války. Loď plula pod vlajkami Turecka a Červeného kříže, 5. srpna 1944 byla potopena sovětskou nebo německou ponorkou a z celkového počtu 350 cestujících jich přežilo pouhých 5.

Mordechaj Hod

Mordechaj „Mottie“ Hod (hebrejsky: מרדכי הוד; žil 28. září 1926 – 29. června 2003) byl izraelský letec a generál, který stál v letech 1966 až 1973 v čele Izraelského vojenského letectva.

Mosad le-alija Bet

Mosad le-alija Bet (hebrejsky: המוסד לעלייה ב‎‎, anglicky: Foundation for Immigration B) byla jedna ze složek Hagany. Náplní jeho činnosti bylo zajišťování nelegální židovské imigrace do Palestiny. Mosad le-alija Bet svou činnost provozoval od roku 1938, kdy byl založen, až do roku 1953. Název Mosad alijah Bet je odvozen od tzv. „druhé přistěhovalecké vlny“ (Bet = B), která, na rozdíl od (legální, Brity povolené) Alija A, byla nelegální.

Mosad le-alija Bet byl oficiálně založen 29. dubna 1939. Svou činnost ale neoficiálně zahájil o rok dříve, v roce 1938. Hlavním důvodem pro založení této organizace byly narůstající tlak britské správy na omezení židovské imigrace do Palestiny. Aktivity Mosad le-alija Bet se zpočátku soustřeďovaly do Atén, později bylo centrum přesunuto do Paříže.

Významných úspěchů Mosad dosáhl již v prvním roce své činnosti. Během 50 plaveb (imigrace do Palestiny nejčastěji směřovala přes moře) byl schopen do Palestiny dopravit 20 tisíc židovských přistěhovalců. V období druhé světové války byla imigrační činnost Mosadu prakticky paralyzována. Své aktivity obnovil až v srpnu 1945.

V letech 1945–1953 dokázal Mosad le-alija Bet vypravit 64 lodí s více jak 70 tisíci židovských přistěhovalců, z nichž mnozí patřili mezi ty, co přežili holokaust. Pro imigraci židovských přistěhovalců z arabských zemí byly využívány pozemní cesty. Celkově Mosad le-alija Bet dokázal na území budoucího Izraele přepravit 100 tisíc židů.

Nejslavnější lodí užívanou Mosadem byl Exodus, který převezl 4554 židů přeživších holokaust. Větší část poválečné činnosti Mosadu le-alija Bet řídil Ša'ul Avigur (Meirov). Po založení Izraele byl v roce 1953 Mosad le-alija Bet transformován na agenturu Liškat ha-kešer (hebrejsky: נתיב, česky: Cesta) opět s Avigurem v čele. Hlavní činností Nativ byl transport židů ze sovětského bloku, z arabských zemí i odjinud do Izraele.

Nachal Ma'apilim

Nachal Ma'apilim (hebrejsky: נחל מעפילים) je krátké vádí v severním Izraeli.

Začíná v nadmořské výšce přes 300 metrů v pohoří Karmel, nedaleko od severovýchodního okraje města Isfija. Vádí směřuje k severovýchodu a prudce klesá po zalesněných svazích. Pak vstupuje do Zebulunského údolí, na jehož okraji prochází vesnicí Jagur. Ústí potom zleva do řeky Kišon. Svahy vádí jsou turisticky využívané, prochází tudy jeden z úseků celostátní izraelské stezky. Původně se vádí nazývalo Nachal Nachaš (נחל נחש, Hadí vádí), ale rozhodnutím vlády bylo oficiálně přejmenováno na Nachal Ma'apilim (podle ilegálních židovských přistěhovalců – viz Alija Bet, kteří zdejším regionem utíkali ve 40. letech 20. století z britských detenčních zařízení v Atlitu).

Netanja

Netanja (hebrejsky נְתַנְיָה, v oficiálním přepisu do angličtiny Netanya je město v Centrálním distriktu Státu Izrael.

Sionismus

Sionismus (hebrejsky: ציונות‎, Cijonut) je ideový směr, který vznikl v druhé polovině 19. století mezi evropskými Židy. Hlavním cílem jeho představitelů bylo a je přesídlení Židů do země izraelské (Erec Jisra'el) a vybudování a udržení židovského státu, národního státu Židů.

Tamar Ešel

Tamar Ešel (hebrejsky: תמר אשל, narozena 24. července 1920) je izraelská diplomatka, politička a bývalá poslankyně Knesetu za stranu Ma'arach.

Ze'ev Šefer

Ze'ev Šefer (hebrejsky: זאב שפר, rodným jménem Ze'ev Feinstein, žil 21. dubna 1891 – 10. dubna 1964) byl sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Mapaj.

Šlomo Lorinc

Šlomo Lorinc (hebrejsky: שלמה לורינץ, plným jménem Šlomo Zalman Lorinc, שלמה זלמן לורינץ, žil 5. března 1918 – 19. října 2009) byl izraelský politik a poslanec Knesetu za strany Agudat Jisra'el, Chazit datit Toratit, Agudat Jisra'el-Po'alej Agudat Jisra'el a opět Agudat Jisra'el.

Židovská agentura

Židovská agentura, přesněji Židovská agentura pro Izrael (hebrejsky: הסוכנות היהודית לארץ ישראל‎‎, ha-Sochnut ha-jehudit le-Erec Jisrael, zkráceně jen סוכנות‎‎ – Sochnut, anglicky: The Jewish Agency for Israel, též zkracováno na JAFI) je organizace založená roku 1929, která před vznikem státu Izrael fungovala jako neoficiální vláda pro židovské obyvatelstvo v tehdejší Britské mandátní Palestině (stejně jako Židovská národní rada fungovala coby neoficiální židovský parlament). Poté, co Izrael dosáhl roku 1948 nezávislosti, se aktivity Židovské agentury posunuly směrem k podpoře židovského přistěhovalectví. Sídlí v domě národních institucí v Jeruzalémě.

Alija do Izraele

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.