Aero L-159 Alca

Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) je český jednomístný jednomotorový víceúčelový lehký bojový podzvukový letoun. Dvoumístné varianty L-159T1 a L-159B jsou primárně určeny pro výcvik a kondiční létání pilotů, sekundárně mohou působit jako víceúčelové lehké bojové letouny.

Letoun je vybaven pro bojovou činnost proti pozemním i vzdušným cílům a je schopen plnění bojových úkolů ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Hlavním určením letounu je přímá letecká podpora. Je rovněž schopen vedení taktického vzdušného průzkumu a vzdušného boje na krátkou vzdálenost. Druhotným určením letounu je plnění výcvikových úloh při přechodu na plnohodnotné bojové letouny (tzv. lead-in-fighter training) a rovněž výcvik v použití zbraňově-navigačního kompletu a samotných zbraní.

L-159 ALCA
L-159A českého vojenského letectva
L-159A českého vojenského letectva
Určení lehký bojový letoun
(lehký bitevní letoun)
cvičný letoun
Výrobce Aero Vodochody
První let 2. srpen 1997
Zařazeno 2000[1]
Charakter ve službě
Uživatel Česko
Irák
USA (civilní uživatelé)
Výroba 1997–2003 (L-159A), 2016–2017[2]
Vyrobeno kusů 72 (L-159A)[1]
Cena za kus 9,5 mil. $ (2015)[3]
13 mil. $ (2003)
15–17 mil. $
Varianty jednomístné (A, E)
dvoumístné (B, T1, T2)

Vývoj

Letecké muzeum Kbely (95)
Prototyp L-159 vystavený v Leteckém muzeu ve Kbelích

Při vývoji letadla konstruktéři vycházeli ze zkušeností s předchozími modely L-39 Albatros a L-39MS / L-59 Super Albatros. Návrhové studie letounu L-159 začaly v roce 1992 a samotný vývoj byl zahájen v roce 1994. V dubnu 1995 se česká vláda zavázala pokrýt 25% nákladů na vývoj a zakoupit 72 letadel. Tato objednávka ve výši 708 milionů amerických dolarů byla podepsána v červenci 1997.

Dne 12. června 1997 byl slavnostně představen první prototyp stroje a 2. srpna téhož roku se konal první let. Během prvního padesátiminutového letu dosáhlo letadlo rychlost 670 km/h a výšku 5 000 m. První prototyp L-159 byl v dvoumístném provedení (jednalo se o modifikaci trupu letounu L-59), druhý už splňoval požadavek armády na jednomístný stroj a stal se předlohou pro sériovou výrobu. Jednomístná verze ALCA vzlétla poprvé 18. srpna 1998 a veřejnosti byla představena na leteckém dni CIAF 29. srpna 1998 v Hradci Králové.

Dne 10. dubna 2000 byly na letecké základně v Čáslavi předány armádě první 2 sériové kusy L-159A pro účely armádních zkoušek. Přejímací řízení bylo ukončeno 29. prosince 2000 a letadla byla oficiálně zařazena do výzbroje [4]. Do konce roku 2003 bylo českému letectvu dodáno všech 72 letounů L-159A. V červnu 2006 podepsalo Ministerstvo obrany ČR se společností Aero Vodochody smlouvu o přebudování čtyř letadel L-159A na dvoumístnou cvičnou verzi L-159T1. První takto upravené letadlo vzlétlo 8. března 2007 a všechny čtyři stroje varianty L-159T1 byly české armádě dodány v listopadu 2007.[5]

Konstrukce

Drak

Konstrukce letadla vychází z typu L-59, přičemž křídla byla zesílena a získala třetí pár závěsníků. Přední část trupu byla prodloužena a rozšířena, aby se do ní dal umístit radiolokátor s rozměry 560 x 370 mm. L-159 je dolnoplošník s přímým lichoběžníkovým křídlem. Životnost draku stroje je 12 000 letových hodin nebo 30 let provozu. Podvozek letadla spolu s robustní konstrukcí draku umožňují L-159 přistávat a vzlétat i z nezpevněných ploch.

V letounech L-159T1 a L-159B došlo k jistým konstrukčním úpravám, aby se získalo místo pro dalšího člena posádky, avšak u každé verze se s tím vývojáři vypořádali jinak. Z nosu L-159T1 byl odstraněn palubní radar a místo něj tam přemístili zařízení, které se původně nacházelo za pilotem. Takovým způsobem získali konstruktéři prostor pro instruktora.[6] Verze L-159B získala prostor pro druhého člena posádky na úkor jedné palivové nádrže, čímž se zkrátil maximální dolet na 2360 km. Dalším výrazným rozdílem mezi L-159B a jednomístným provedením je nástavec na tankování, který se nachází v pravé přední části trupu letadla.

Kokpit

Cockpit-L159
Pohled do kokpitu L-159

Pilot letadla sedí v lehce opancéřované kabině. Bezpečnost pilota v nouzové situaci zajišťuje vystřelovací sedadlo VS 2-C kategorie 0-0, další ze špičkových produktů českého leteckého průmyslu. Překryt kabiny se v závislosti na rychlosti letu buď odhazuje nebo se tříští jeho skleněná výplň pomocí malých detonačních náloží. Sedadlo umožňuje katapultaci v nulové výšce a při nulové rychlosti. Kokpit je před nepřátelskou střelbou chráněný zboku kompozitním, keramickým pancéřováním a zespodu pancéřovou deskou. Kabina pilota je moderní "skleněné" koncepce, založená na primárním přístroji HUD a dvojicí barevných MFD. Letové údaje jsou zobrazovány na průhledovém displeji (HUD) a na dvou barevných multifunkčních LCD displejích. V kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce. Řízení letadla je hydraulicko-mechanické. Záložní přístroje jsou elektro-mechanické či tlakové ADI, HSI, rychloměr/machmetr a výškoměr, doplněné záložním umělým horizontem a variometrem. Sestavu doplňují palubní hodiny, kapalinový kompas, ukazatel přetížení a signalizátor úhlu náběhu. Kabina je z velké míry kompatibilní s brýlemi nočního vidění (NVG), které však zatím nejsou standardně Vzdušnými silami AČR používány.

Avionika

HSI-L159
Ukazatel HSI v L-159A ALCA
Ex STEADFAST JAZZ (10691315894)
Křídlo L-159 s přídavnou nádrží a protiletadlovou řízenou střelou Sidewinder
Aero L-159 ALCA (Czech Air Force) (8736189447)
Čelní pohled na L-159

Pro plnění těchto úkolů je letoun vybaven moderním avionickým systémem, tzv. integrovaným zbraňově-navigačním kompletem (ZNK), jehož architektura je vybudována okolo sběrnice MIL-STD-1553 s dvojicí řídicích počítačů. Dodavatelem a integrátorem systému byla firma Boeing. ZNK umožňuje pilotovi řešit navigační úlohy a úkoly boje proti vzdušným a pozemním cílům a za letu měnit konfiguraci systémů a zobrazení informací na palubě podle okamžité potřeby. Součástí ZNK jsou následující systémy:

  • Systém ovládání a zobrazování dat. Ten je tvořen průhledovým displejem HUD, dvojicí barevných víceúčelových displejů MFD, HOTAS - systém sdružení ovladačů ZNK a některých systémů letounu na páce ovládání motoru a řídicí páce)
  • Mnohorežimový pulsní dopplerovský radiolokátor Grifo-L italské firmy Fiar.
  • Systém komunikace, navigace a identifikace. Systém komunikace tvoří palubní telefon a dvojice VHF/UHF radiostanic; systém navigace tvoří přijímač VOR/ILS/MKR, DME a EGI, což je integrovaný inerciální navigační systém INS a družicový navigační systém GPS; a systém identifikace tvoří transpondér (IFF)
  • Systém vkládání a záznamu dat sestává z HUD kamery a videorekordéru se záznamem obrazu a audiokomunikace na palubě, DTS Data Transfer System - systému přenosu dat letového úkolu do palubní výpočetní techniky)
  • Systém ovládání výzbroje (SMS - Stores Management System)
  • Systém vlastní ochrany (RWR a výmetnice klamných cílů).

Letoun je dále vybaven řadou opatření pro zvýšení pravděpodobnosti přežití, mezi které patří ochrana palivových nádrží vháněním dusíku nad hladinu paliva (systém OBIGGS) a ochrana pilotního prostoru kompozitovým pancéřováním.

Výrazným pomocníkem pro létající i pozemní personál představují monitorovací systémy. Na letounu jsou instalovány tři: AMOS, FRAME a EMS.

Systém AMOS, produkt české firmy Speel Praha, sbírá informace z různých systémů letounu, ukládá je v jednotce sběru dat FDAU a umožňuje jejich využití jak přímo za letu (kritické a další informace o činnostech systémů se zobrazují pilotovi na MFD), tak po jejich stažení do pozemní jednotky i jejich vyhodnocení pro účely následné údržby nebo poletového rozboru činnosti pilota. Závady, indikované systémem AMOS mají návaznost v systému vyhledávání a odstraňování příčin závad v technické dokumentaci letounu a tvoří tak funkční celek. Při poletovém rozboru pilota jsou současně k dispozici záznamy z HUD a MFD a vizualizace letounu v prostoru, trajektorie jeho letu, detailní hodnoty jednotlivých parametrů v čase, a řada dalších funkcí.

Systém FRAME sleduje pomocí snímačů na draku letounu únavové zatížení jeho konstrukce a tak výrazně napomáhá při predikci a řízení "olétanosti" flotily letounů a umožňuje maximální využití životnosti stroje úpravou spektra zatížení v provozu jednotlivých letounů.

Systém EMS (Engine Monitoring System) snímá data z provozu motoru podobně jako AMOS sleduje systémy letounu. Umožňuje řídit a plánovat údržbu motoru, vyhledávat a odstraňovat příčiny závad a při použití systému ERMS řídit celou flotilu motorů.

Motor

Vleklé problémy s motorem Lotarev DV-2 a jeho regulací především v letounu verze L-59E byly radikálně odstraněny instalací nového motoru se zvýšeným tahem Honeywell/ITEC F-124GA-100. Tento moderní turbodmychadlový motor má velmi rychlou akceleraci, jeho modulární koncepce umožňuje relativně snadnou a levnou údržbu výměnou jednotlivých modulů bez nutnosti měnit celý motor. Regulaci chodu motoru zabezpečuje dvojitý plně elektronický systém FADEC s hlavním a záložním řídicím počítačem. Páka ovládání motoru již není s motorem spojena táhlem, ale pouze předává po kabelu signál o své poloze elektronickému řízení.

Ovládání

Aero L-159 ALCA (Czech Air Force) (6437228061)
L-159 za letu – patrná je šestice podkřídelních závěsníků a dvojice střel Sidewinder

Řízení letounu je hydraulicko-mechanické, příčné a podélné kanály řízení mají vřazeny hydraulické posilovače, směrovka je ovládána mechanicky táhly. V ovládání letounu napomáhá pilotovi systém automatického řízení (AFCS), který je tvořen autopilotem a tlumičem stranových kmitů.

Autonomní provoz na letišti bez použití pozemních zdrojů energie umožňuje pomocná energetická jednotka APU Safír-5F z PBS Velká Bíteš, která za letu slouží jako pohon pro záložní zdroje elektrické energie a tlaku v hydraulické soustavě, či pro spouštění motoru jak na zemi tak i za letu. Přistávací zařízení s nízkotlakými pneumatikami a celková koncepce letounu umožňuje pro tuto kategorii letadel zcela unikátní provoz z nezpevněných vzletových a přistávacích ploch. Pohybu stroje po letištní ploše napomáhá hydraulický systém natáčení příďového kola (NWS Nosewheel Steering System), rovněž novinka u vodochodských strojů.

Velká pozornost při konstrukci stroje byla věnována ulehčení obsluhy a údržby letounu pozemním personálem. Pilot je vybaven systémem generování kyslíku na palubě (OBOGS), takže není nutné plnění v průběhu letové akce. Palivový systém lze plnit centrálně tlakovým způsobem. Letoun má systém rychlé informace o technickém stavu, na centrálním panelu údržby je umístěn "semafor" se třemi žárovkami, zelená propouští letoun k další letové činnosti, oranžová a červená definují kritičnost detekované závady. Ke zlepšení údržby a obsluhy přispívá řada dalších "drobností", jako například samohybná vlečná oj s vlastním motorem, která umožňuje manipulaci s letounem bez přítomnosti tažného vozidla, apod.

Služba

Aero.L159a.arp
Aero L-159A ALCA

Česká armáda objednala (v roce 1997)[7] a v letech 1999 až 2003 obdržela 72 kusů jednomístné varianty L-159A[8]. Původně byly dislokovány na letištích Čáslav a Náměšť nad Oslavou, v roce 2013 bylo ve stavu 25 letounů (19 L-159A + 6 L-159T1[9]) u 212. taktické letky v Čáslavi, zbylé byly uskladněny a hledal se pro ně kupec. Za faktory snižujícími jejich prodejnost byly považovány mj. absence vlastních palubních zbraní (všechny zbraně jsou podvěsné) a systému pro doplňování paliva za letu, stejně jako skutečnost, že řada důležitých dílů pochází ze Spojených států, které ovšem do mnoha zemí díly nejsou ochotny z politických důvodů dodávat.

Export

Na konci listopadu 2013 oznámil ministr Vlastimil Picek, že o 28 uskladněných letounů (z toho čtyři na náhradní díly) má vážný zájem americká firma Draken International podnikající v sektoru leteckého výcviku (její letouny simulují protivníka při výcviku vzdušného boje). Odhadovaná cena za všechny letouny byla 434 až 516 milióny korun. Další náklady měly být spojeny se zprovozněním letadel.[10] Vláda Jiřího Rusnoka schválila dne 2. ledna 2014 prodej až 28 letounů L-159 společnosti Draken International za celkovou částku 21,72 až 25,8 milionů USD, tj. 15,5 až 18,5 milionů korun za jeden stroj. Práce spojené s uvedením letounů do provozu byly hrazeny americkou stranou.[11] V roce 2015 projevilo zájem o 12 jednomístných a dva dvoumístné bitevníky irácké letectvo. Počet dodaných letounů společnosti Draken International se proto snížil z 28 na 21 strojů. Od konce května 2016 nasazuje irácká armáda bitevníky L-159 v boji proti islamistům.[12][13]

Varianty

  • L-159A – jednomístná bojová verze pro Vzdušné síly AČR.
  • L-159E – jednomístná verze pro Draken International (původně L-159A).[14]
  • L-159B – dvoumístná cvičně-bojová verze nabízená pro export.
  • L-159T1 – dvoumístná cvičná verze pro Vzdušné síly AČR (přestavba z L-159A).
  • L-159T2 – dvoumístná cvičně-bojová verze.[14]
  • F/A-259 – projekt jednomístné cvičně-bojové verze (spolupráce Aera a Israel Aerospace Industries) pro americký program OA-X.[15]

Uživatelé

Současní uživatelé

Česko Česko
  • Vzdušné síly AČR – v roce 2014 bylo ve stavu 19 L-159A u 212. taktické letky a 6 L-159T1 u 213. výcvikové letky (celkem vyrobeno 72 letounů L-159A: 6 bylo přestavěno na verzi T1 s využitím dílů z dalších 6 strojů; 3 L-159A a 2 L-159T1 byly vyměněny za letoun CASA C-295M, ale oba cvičné letouny byly vráceny; 36 L-159A uskladněno v Aeru Vodochody; 2 letouny L-159A byly zničeny při haváriích).[9][16]
Irák Irák
  • Irácké letectvo – dodáno celkem 12 letounů L-159 (10 jednomístných a 2 dvoumístné): v první fázi 3 L-159A a 1 L-159T1 z výzbroje českého letectva, poté 1 nově vyrobeného L-159T1 a 7 dlouhodobě uložených L-159A.[14] Další 3 nepoužívané L-159A byly dodány jako zdroj náhradních dílů.[17] První dva letouny jednomístné verze A přistály v Iráku 5. listopadu 2015.[18] Letouny byly nasazeny do bojů o město Mosul ke konci roku 2016,[19] bitevník tak jako jeden z mála takových strojů na světě prokázal své kvality v přímém bojovém nasazení a podle výrobce to znamená jeho konkurenční výhodu.[20]
Spojené státy americké Spojené státy americké
  • Draken International – 30. září 2015 byl předán první letoun L-159E společnosti Draken International, která obdrží celkem 21 strojů.[14]
  • Lewis Fighter Fleet – v roce 2012 odkoupila americká letecká a obranná společnost Hexadyne Corporation trojici strojů L-159A od EADS ze Španělska.[21] Letouny byly následně zakoupeny firmou Lewis Fighter Fleet LLC a zaregistrovány v civilním registru americké Federal Aviation Administration.[22]

Bývalí uživatelé

Maďarsko Maďarsko
  • Maďarské letectvo – pronájem letounu L-159B pro výcvik pilotů maďarských vzdušných sil v letech 2008 až 2010. První nasazení L-159 u zahraničního uživatele.[14]

Specifikace (L-159)

Nákres

Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 12,73 m
  • Rozpětí: 9,54 m
  • Výška: 4,80 m
  • Nosná plocha: 18,80 m²
  • Prázdná hmotnost: 4 160 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 8 000 kg
  • Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor Honeywell/ITEC F124GA-100
  • Tah pohonné jednotky: 28 kN
  • Pomocná energetická jednotka (APU): SAFIR 5F

Výkony

  • Maximální nepřekročitelná rychlost: 960 km/h (518 knots, 596 mph)
  • Maximální rychlost: 936 km/h (505 knots, 581 mph) u hladiny moře
  • Pádová rychlost: 185 km/h (100 knots, 115 mph)
  • Dolet - bez přídavných palivových nádrží: 1 570 km (848 nmi, 975 mi)
  • Dolet - s přídavnými palivovými nádržemi: 2 530 km
  • Dostup: 13 200 m (43,300 ft)
  • Stoupavost: 62 m/s (12,220 ft/min)
  • Vzletová dráha: 440 m

Výzbroj

2340 kg zbraní či jiných podvěsů na sedmi vnějších závěsech (tři pod každým křídlem a jeden pod trupem)

  • Výzbroj vzduch-vzduch
    • AIM-9P-4, S - infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch
    • PL-20 Plamen - kontejner s dvouhlavňovým 20 mm kanónem s kadencí 800 nebo 2600 výstřelů za minutu
  • Výzbroj vzduch-země
  • Cvičná výzbroj
    • CATM - Captive Air Training Missile - Hlavice střely AIM-9 Sidewinder s plnou funkčností ale bez možnosti vystřelení
    • ACMI - Air Combat Maneuvering Instrumentation - Podobné zařízení jako CATM ale navíc nahrává další údaje o letounu
    • SUU-5003 B/A - Cvičný kontejner kombinující šest pum BDU-33 nebo Mk106 a čtyři neřízené raketové střely CRV-7
  • Ostatní
    • palivová nádrž 350 litrů
    • palivová nádrž 500 litrů

Avionika

  • Hlavní a záložní letový počítač
  • Mnohorežimový impulsní dopplerovský radar GRIFO L
  • HUD - průhledový displej (Head-Up Display) typu FV-3000
  • 2×MFD - víceúčelovým barevným displej (Multi-Function Color Display)
  • HOTAS - soustava ovládacích prvků palubních systémů na řídící páce a páce ovládáni motoru (Hands-On-Throttle-And-Stick)
  • Komunikace avioniky po sběrnici MIL-STD-1553
  • Autonomní navigační systém s integrovaným inerciálním navigačním systémem na bázi laserového gyroskopu (Inertial Navigation System - INS) a družicovým navigačním systémem (Global Positioning System - GPS)
  • Duální radiostanice VHF/UHF - Collins ARC-182
  • Přijímač DME a VOR/ILS
  • Aerometrická centrála
  • Automatický pilot
  • Vysílač IFF
  • Systémy ochrany - RWR (Radar Warning Receiver) Sky Guardian 200
  • Výmetnice klamných cílů Vinten Vicon 78
  • Monitorovací systém AMOS - „Černá skříňka

Reference

  1. a b Pavel Soukup: Aero L 159 in Československé letectví 2010
  2. Aero L-159 Alca zpět do výroby. Magazín Letiště České republiky [online]. 2017-04-02 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online.
  3. Iraq receives first L-159 jets from the Czech Republic [online]. Dostupné online. (anglicky)
  4. L-159 ALCA. www.lznamest.army.cz [online]. [cit. 2013-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24.
  5. L159 Advanced Light Combat Aircraft (ALCA), Czech Republic
  6. Aero L-159 ALCA - letoun, který posunul české letectvo o velký kus vpřed
  7. L-159 ALCA [online]. lznamest.army.cz [cit. 2013-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24.
  8. Dodávky L159 pro AČR splněny [online]. www.letectvi.cz, 2003-01-09 [cit. 2013-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-12.
  9. a b ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. Praha: Aeromedia, 2012, 54s. ISSN 0024-156.
  10. MAREŠ, Jakub. Nový život L-159 Alca ve Spojených státech [online]. Armádní noviny.cz, rev. 2013-11-30 [cit. 2013-12-01]. Dostupné online. (česky)
  11. PEJŠEK, Jan. Vláda schválila prodej letounů L-159, prodloužení pronájmu gripenů přerušila [online]. www.mocr.army.cz, 2014-01-02 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online.
  12. A new formula in the battle for Fallujah [online]. www.aljazeera.com, 2016-05-25 [cit. 2016-06-01]. Dostupné online.
  13. Džihádisté čelí ofenzivě na třech frontách, útočí na ně i české L-159 [online]. www.idnes.cz, 2016-06-01 [cit. 2016-06-01]. Dostupné online.
  14. a b c d e FOJTÍK, Jakub. Nové zálety a dodávky - Vojenská divize Aera. L+K. Roč. 91, čís. 10/2015, s. 4-9. ISSN 0024-1156.
  15. Český bitevník F/A-259 pro americký projekt OA/X [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2018-07-17 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (česky)
  16. http://forum.valka.cz/index.php/f/504755
  17. GROHMANN, Jan. Známe detaily smlouvy: Iráčané zaplatí za L-159 ALCA 4 miliardy Kč [online]. Armádní noviny, 2015-10-17 [cit. 2015-11-06]. Dostupné online.
  18. GROHMANN, Jan. České bitevníky L-159 ALCA konečně v Iráku [online]. Armádní noviny, 2015-11-05 [cit. 2015-11-06]. Dostupné online.
  19. L-159 české výroby bombardují islamisty denně, nepoleví ani o svátcích. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2016-12-18]. (česky)
  20. Český rozhlas 1 – Radiožurnál, 2. 8. 2017 12:35, reportáž k 20. výročí prvního vzletu
  21. SOUŠEK, Tomáš. L-159 ALCA v AČR. ATM. Květen 2013, roč. 45, čís. 11, s. 70. ISSN 1802-4823.
  22. MAREK, Rudolf. Španělé prodali tři L-159 [online]. ekonomika.cz [cit. 2014-03-14]. Dostupné online.

Externí odkazy

2015 v letectví

Tento článek obsahuje seznam událostí souvisejících s letectvím, které proběhly roku 2015.

212. taktická letka

212. taktická letka je součástí Vzdušných sil Armády České republiky v rámci 21. taktického křídla 21. základny taktického letectva. Ve výzbroji jednotky se nachází 16 jednomístných lehkých bojových (bitevních) letounů Aero L-159 Alca. Letka vznikla 1. prosince 2003 přejmenováním 42. stíhací letky nesoucí čestný název „Genmjr. Františka Peřiny“ na památku pilota 312. československé stíhací perutě, který se v roce 2016 stal patronem i 212. taktické letky. Za oficiální datum založení letky je považován 1. leden 1995, kdy během reorganizace AČR vznikla 42. stíhací letka v rámci čáslavské 4. základny taktického letectva.

AIM-9 Sidewinder

AIM-9 Sidewinder je nadzvuková řízená střela krátkého dosahu určená k boji proti vzdušným cílům. Ve výbavě ji mají především stíhací letouny a vrtulníky. Má infračervené navádění. Přestože do služby vstoupila již v 50. letech, díky neustálým modernizacím dodnes patří k nejrozšířenějším řízeným střelám na světě.

Aero L-39NG

Aero L-39NG (Next Generation) je projekt nové generace podzvukového cvičného letounu Aero L-39 Albatros. L-39NG vychází z původní aerodynamické koncepce L-39, ale jeho konstrukčně a technologicky upravený trup doplňuje nové křídlo s integrální palivovou nádrží, moderní přístrojové vybavení a pohonná jednotka s vyšší životností. Podle výrobce mají být jednou z předností letounu nízké pořizovací a provozní náklady oproti výkonnějším cvičným strojům kategorie M-346 či Jak-130. L-39NG je kromě výcviku pilotů navržen také pro plnění bitevních, hlídkových a průzkumných úkolů.

Program Albatrosu nové generace je rozdělen do dvou fází. První z nich počítá se zástavbou moderní avioniky a především motoru FJ-44-4M do stávajících L-39, přičemž po konci životnosti těchto draků bude možné využít pohonnou jednotku v nově vyrobených letounech. Druhá fáze zahrnuje vývoj a výrobu zcela nového L-39NG, jehož prototyp by měl vzlétnout na konci roku 2018.Technologický demonstrátor L-39NG, označovaný jako L-39CW, poprvé vzlétl 14. září 2015 s osádkou tvořenou továrními piloty Miroslavem Schütznerem a Vladimírem Kvardou. Nově vyrobený letoun L-39NG byl poprvé představen 12. října 2018 v továrně Aero ve Vodochodech. První vzlet typu L-39NG se konal 22. prosince 2018. Sériová výroba by měla začít v roce 2019. Odhadovaná cena za letoun je 10 milionů amerických dolarů.

Aero L-39 Albatros

Aero L-39 Albatros je proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v šedesátých letech 20. století v československém Aeru Vodochody, hlavním konstruktérem Ing. Janem Vlčkem.

Jedná se o první typ cvičného proudového letadla druhé generace a jeden z prvních typů s dvouproudovým motorem. L-39 se stal jednotným výcvikovým letounem armád Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska), v 70. a 80. letech 20. století byl v počtu cca 2800 kusů součástí leteckého parku letectev tří desítek států a zůstává nejpoužívanějším proudovým výcvikovým letounem na světě.

L-39 Albatros je všestranný letoun určený pro základní, pokračovací i bojový letecký výcvik, ve verzích, které umožňují instalaci výzbroje (L-39C, L-39ZO, L-39ZA) může být použit jako lehký bitevní letoun, omezeně může působit i proti vzdušným cílům. Díky skvělým letovým vlastnostem a snadné ovladatelnosti je vhodný i pro leteckou akrobacii, kterou s tímto typem předváděla např. slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy (1991–2004) ruská skupina Rusi z Vjazmy nebo francouzský Breitling Jet Team. Mezi další přednosti patří vysoká spolehlivost, jednoduchost a nenáročnost na obsluhu. Letoun je navržený tak, aby mohl působit bez problémů i z nezpevněných ploch (vstupy vzduchu vysoko nad zemí, kryté před nečistotami křídlem, zakryté podvozkové šachty).

Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4.

V České republice provozuje letouny L-39 213. výcviková letka v Čáslavi (4 kusy verze L-39ZA) a Centrum leteckého výcviku v Pardubicích (verze L-39C – ev. č. 0103, 0113, 0115, 0441, 0444, 0445, 0448).

V roce 2014 představila firma AERO Vodochody AEROSPACE a.s. na veletrhu ve Farnborough projekt nové generace Albatrosu s názvem L-39NG (Next Generation). První prototyp, kombinující stávající drak a nový motor, by měl vzlétnout v září 2015. Letoun měl být představen na přelomu let 2016 a 2017, ale stalo se tak až v říjnu 2018.

Aero Vodochody

AERO Vodochody AEROSPACE a.s. je český výrobce letadel. Továrna a tovární letiště se nachází v okresu Praha-východ mezi Vodochody a Odolenou Vodou.

Alka malá

Alka malá (Alca torda) je středně velký druh alky (délka 38–42 cm, rozpětí křídel 60–69 cm), hnízdící na pobřežních útesech severozápadní Evropy. Mladé alky, burňáci a terejové nejsou schopni letu, protože jsou po vykrmení v hnízdech příliš zatížený přebytečným tukem. Po opuštění hnízda se vrhají z říms do vody a plavou desítky kilometrů na zimoviště. Při plavání ztratí přebytkové tuky a mohou se vznést do vzduchu.

V únoru 1890 byli čtyři jedinci tohoto druhu střeleni u Hrušek na Vyškovsku; jde o jediné pozorování z území České republiky.

Argentinské letectvo

Argentinské letectvo (španělsky Fuerza Aérea Argentina) patřilo tradičně k nejlépe vyzbrojeným vzdušným silám Latinské Ameriky, ale v posledních letech se na něm projevily špatné hospodářské výsledky Argentiny a proto má k dispozici převážně zastaralá bojová letadla. Každá ze tří složek argentinských ozbrojených sil má svou vlastní leteckou výzbroj – kromě argentinských vzdušných sil (Fuerza Aérea Argentina) se v případě argentinských pozemních sil jedná o velitelství vojskového letectva (Comando de Aviación de Ejército), zatímco argentinské námořnictvo má vlastní velitelství námořního letectva (Comando de Aviación Naval Argentina). Od války o Falklandy již k žádnému ozbrojenému konfliktu nedošlo, ale všechny tři vzdušné síly jsou nasazovány při vnitrostátních krizích a na podporu protipašeráckých operací.

BAE Hawk

BAE Hawk (BAe Hawk) je britský jednomotorový proudový cvičný letoun působící z pozemních základen. Letoun vyrábí společnost British Aerospace (v současnosti BAE Systems), předtím jej jako Hawker Siddeley Hawk vyráběla společnost Hawker Siddeley.

Historie letecké techniky AČR

Historie letecké techniky Armády České republiky se začala psát 1. ledna 1993 v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní republiky, kdy došlo také k rozdělení letecké techniky československého letectva mezi nástupnické složky – Vzdušné síly Armády České republiky a Vzdušné síly Slovenské republiky.

Honeywell/ITEC F124

Honeywell/ITEC F124 je dvouproudový motor s nízkým obtokovým poměrem vyvinutý z civilního typu Honeywell TFE731. F125 je varianta s přídavným spalováním. Vývoj motoru začal na konci 70. let pro letoun AIDC F-CK Indigenous Defence Fighter (IDF) tchaj-wanského letectva a k prvnímu rozběhu došlo v roce 1979. Od té doby byly motory F124/F125 zamýšleny pro použití v letounech jako T-45 Goshawk a SEPECAT Jaguar. V současné době pohání letouny Aero L-159 Alca a Alenia Aermacchi M-346. Motor F124 má poněkud neobvyklou konstrukci pro dvouhřídelový turbínový motor - ve vysokotlaké části je použit axiální i radiální kompresor. V současné době existují pouze tři výrobní varianty motoru, třebaže po dobu životnosti motoru se objevily návrhy na další verze.

Irácké letectvo

Irácké letectvo (IQAF) (arabsky القوة الجوية العراقية‎‎, Al Qauwa al Džauwíja al Iráqíja) je letecká složka iráckých ozbrojených sil odpovědná za dohled nad národními hranicemi a nad územím Iráku. Také působí jako podpůrná síla iráckého námořnictva a irácké armády, kterou není problém rychle nasadit.

Kazetová puma

Kazetová puma (anglicky Cluster Bomb) je druh kazetové munice. Skládá se z kontejneru (kazety), který obsahuje určité množství submunice, např. malých bomb.Odhazovatelná kazetová puma se do určeného prostoru přepraví obvykle pomocí letounu nebo balistické rakety. Např. bitevník Aero L-159 Alca může být vyzbrojen kontejnerovou pumou CBU-87 s 202 kusy submunice typu BLU-97/B. Nad cílem letoun odhodí kontejner, který se otevře v určité výšce nad zemí a tím uvolní submunici. Submunice tvořená např. malými bombami se rozlétne a při dopadu pokryje poměrně velký prostor. Typickým použitím je nasazení proti živé síle, tankům, vzletovým plochám na letištích, pozemním komunikacím a elektrickému vedení. Submunice může obsahovat kovové špony, kuličky, střepiny, napalm, bojový plyn či bílý fosfor.

V roce 2008 byla v Dublinu podepsána Úmluva o zákazu kazetové munice. Podle této úmluvy smluvní strany mohou vlastnit jen určité minimální množství kazetové munice k výzkumným, tréninkovým a jiným stanoveným účelům. Za Českou republiku úmluvu podepsal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Česká republika již v roce 2008 kazetovou munici nepoužívala, protože byla už buď zlikvidována nebo její likvidace již probíhala. V dubnu 2008 zbývalo k likvidaci 67 kusů kontejnerů a 16 482 kusů submunice sovětské výroby, která by měla být podle plánu zlikvidována do konce roku 2011. Někteří významní uživatelé kazetové munice, jako např. USA, Rusko, Čína, Indie, Pákistán, Sýrie a Izrael však úmluvu nepodepsali.

Lehký bojový letoun

Lehký bojový letoun je lehký víceúčelový vojenský letoun, často vycházející z pokročilých cvičných typů, upravený nebo navržený pro plnění bojových misí, ať už se jedná o úderné a bitevní úkoly, průzkum nebo hloubkové nálety, přičemž některé tyto letouny si zachovávají svou cvičnou funkci. Lehké bojové letouny obvykle dosahují jen podzvukové rychlosti, takže jsou pomalejší než větší a výkonnější bojové stroje, nicméně některé mohou překonat Mach 1. Přestože jsou vyzbrojeny kanóny nebo protiletadlovými řízenými střelami krátkého dosahu, na rozdíl od lehkých stíhacích letounů je většinou nesou pro vlastní obranu nebo boj s vrtulníky, nikoli pro protivzdušnou obranu. Některé lehké bojové letouny jsou schopné vést vzdušný boj díky jejich výkonným vícerežimovým radarům, většina jimi však vybavena není s ohledem na rozměrové možnosti nebo jsou vybaveny méně výkonnými senzory. Každopádně mohou být nasazeny ke střežení vzdušného prostoru, ostraze hranic nebo air policingu. Tyto letouny jsou obvykle menší a lehčeji vyzbrojené než větší víceúčelové nebo úderné letouny, jako například americké F/A-18 a F-15E Strike Eagle či ruský MiG-29. Většina lehkých bojových letounů je vyzbrojena bombami, raketami či kanónovými podvěsy pro protipovstalecké úkoly (COIN) nebo přímou podporu pozemních vojsk (CAS). Některé letouny byly vyvinuty se záměrem nést pokročilejší výzbroj v podobě tzv. chytrých bomb, protizemních střel a elektronických zaměřovacích systémů pro rozšíření spektra plněných misí.

Lotarjov DV-2

Lotarjov DV-2 je dvouproudový motor vyvinutý v 80. letech 20. století ve spolupráci konstrukční kanceláře Ivčenko-Progress (ZMKB Progress) a československé strojírny ZVL Považská Bystrica nyní Považské Strojárne Letecké Motory – PSLM. Motor byl pojmenován DV-2 , přičemž písmeno D znamená Dněpr a písmeno V řeku Váh. Motor pohání cvičné letouny Aero L-39MS a jejich exportní verzi L-59 Super Albatros vyvezenou do Egypta a Tuniska.

Motor byl na počátku 80. let vybrán jako vhodná pohonná jednotka pro modernizovanou verzi cvičného letoun L-39 Albatros, stavěnou později jako L-39MS. V říjnu 1980 byla podepsána dohoda mezi SSSR a Československem, přičemž sovětská strana měla na starost jeho vývoj a československá technologii výroby. Během 80. let byla vyrobena řada prototypů motoru, přičemž až sedmnáctý prototyp byl roku 1987 kompletně vyroben v Československu. Letové zkoušky motoru začaly roku 1989 na typu L-39MS.

V 90. letech byla vyvinuta silnější varianta motoru DV‑2A.2 nabídnutá Aeru Vodochody pro pohon jeho nového lehkého bitevníku Aero L-159 Alca, společnost ale dala přednost americkému motoru Honeywell/ITEC F124.Modernizovaná verze DV-2S byla instalována v demonstrátoru ruského cvičného letadla Jakovlev Jak-130, sériové stroje však pohání ruské motory Progress AI-222-25 (motory DV-2S jsou alternativou pohonu pro případné zahraniční zájemce o Jak-130). Podobně u čínského cvičného letounu Hongdu L-15, který má k Jaku-130 velmi blízko, byly motory DV-2 instalovány v prvních dvou prototypech, ale sériové stroje ovšem pohání motory Al-222.Dva motory poháněly rovněž jediný postavený prototyp dopravního letadla Iljušin Il-108.

Podzvukový letoun

Pojem podzvukový letoun označuje takový letoun, jehož maximální rychlost nepřekračuje rychlost zvuku ve vzduchu.

Příkladem takovéhoto stroje jsou všechny vrtulové letouny, všechny dopravní letouny (po vyřazení Concordu) a část současných bitevních letounů. Z českých bitevních letounů lze jmenovat třeba Aero L-159 Alca, L-39 Albatros nebo L-29 Delfín.

Letoun, který je schopen se pohybovat rychlostí vyšší než je rychlost zvuku, nebo je schopen překonat zvukovou bariéru se nazývá nadzvukový letoun.

Proudový letoun

Proudový letoun je letoun, který je poháněn proudovým nebo dvouproudovým motorem s pohonnou jednotkou turbínou.

Zatímco letouny poháněné vrtulemi dokážou vyvinout největší efektivitu v malých rychlostech a nadmořských výškách, proudová letadla jsou palivově nejefektivnější (viz. specifický impuls) v rychlostech poblíž úrovně rychlosti zvuku (více než 981 km/h) a výškách 10 000 až 15 000 metrů.

Vojenská přehlídka v Praze (2008)

Vojenská přehlídka u příležitosti 90. výročí vzniku samostatného československého státu se uskutečnila v úterý 28. října 2008 ve 13 hodin v Evropské ulici v Praze 6. Přehlídky se zúčastnily jednotky Armády České republiky, Hradní stráže, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru ČR, Městské policie hlavního města Prahy a Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy.

Velitelem přehlídky byl generálmajor Jiří Halaška. Přehlídku zahájil vrchní velitel ozbrojených sil, prezident ČR Václav Klaus.

Trasa přehlídky byla dlouhá tři kilometry, akce se zúčastnilo přes 2100 lidí a 196 kusů bojové techniky. Podle armády stála přehlídka zhruba 15 milionů korun.

Letadla Aero
Vojenská letadla České republiky po roce 1993

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.