Šalomoun

Šalomoun, (hebrejsky שְׁלֹמֹה‎‎, Šelomo či Šlomo, doslova „Pokoj jeho“),[2][3] přepisováno též jako Šalamoun, byl králem jednotného Izraelského království. Vládl přibližně v letech 970–931 př. n. l. (další možné datum úmrtí 933 př. n. l.). David Gans uvádí jako datum počátku vlády rok 2924 od stvoření světa, což odpovídá roku 838–837 před naším letopočtem.[4] Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo království na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judské království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět Chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon.

Šalomoun
Berruguete, Pedro - Salomon - c. 1500
Narození 1011 př. n. l.
Jeruzalém
Úmrtí 931 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Jeruzalém
Místo pohřbení Jeruzalém
Manžel(ka) Naamah
a Pharaoh's daughter
Partner(ka) Královna ze Sáby
Děti Rechabeám
Menelik I.
Basmat
Tafat
Rodiče David a Batšeba
Příbuzní Nathan, Adonijah, Amnon a Abímelek (sourozenci)
Abijám[1] (vnuk)
Funkce King of Israel (970 př. n. l.–931 př. n. l.)

Hodnocení

Šalomounova moudrost

Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou přišla obdivovat i Královna ze Sáby. V židovských tradicích je považován za autora tří biblických knih: knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, i když moderní kritika mnohdy[kdo?] toto autorství zpochybňuje. O moudrosti Šalomouna svědčí nejen rozkvět země, obchodu a rozvoj sídelního města Jeruzaléma, ale i fakt, že za 40 let jeho vlády nepoznala země válku - a to je v dějinách výjimečné.

Známé je Šalomounovo rozhodnutí při sporu mezi dvěma ženami o dítě[5]: dvěma ženám se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Jeho matka si tajně přivlastnila dítě druhé ženy a ta potom nešťastná žádala vrácení, až se celý spor dostal ke králi, kde obě ženy trvaly na svém. Šalomoun tehdy přikázal: Rozetněte dítě vedví a dejte každé ženě po půlce! Jedna z žen chladně souhlasila - druhá úpěnlivě prosila, ať dítě nechají žít a ať ho dají raději její sokyni. Tak král Šalomoun hned poznal, která z žen je pravou matkou dítěte, a rozhodl jí dítě vrátit. Odtud také pochází rčení šalamounské rozhodnutí.

Totožný příběh je již sepsán ve 4 stol. př. n. l. v buddhistických příbězích Džataky pod číslem 546, tzv. Mahómmaggadžátaka (Jak Bódhisatta překonal všechny mudrce).[6][7][1]

Rozporuplnost hodnocení

Toto je však jen jedna stránka vyobrazení Šalomouna. Šalomoun je sice skutečně vylíčen jako moudrý, spravedlivý a zbožný král, na druhou stranu biblický text obsahuje také popis Šalomounova drsného boje o moc.[8] Bible sice líčí Šalomounovy úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma (včetně Chrámu), avšak ukazuje, že to bylo za cenu nucených prací poddaných, přejímání cizích vzorů a kultury a že Šalamoun měl dokonce také harém. Šalomounova doba tak sice byla dobou vzestupu, avšak vnitřně se již izraelská společnost počínala rozkládat[9] – po jeho smrti se království rozdělilo na Severoizraelské a Judské království.

Odkazy

Reference

  1. 1 Chronicles.
  2. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 451.
  3. Universum, všeobecná encyklopedie. 9. díl. 1. vyd. Praha: Odeon, Euromedia Group, 2001. 655 s. ISBN 80-207-1071-X. Kapitola Šalomoun, s. 260.
  4. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 60.
  5. 1 Kr 3,16-28
  6. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/45843/BPTX_2010_2__0_288622_0_109686.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  7. Džátaky: příběhy z minulých životů Buddhy. Překlad Dušan Zbavitel. Vyd. 2., rozš. Praha: DharmaGaia, 2007. s. 230. Prameny buddhismu; sv. 2. ISBN 978-80-86685-75-5.
  8. 1 Kr 2,46: „Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho [Šimeího]; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.“
  9. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. str. 59-62.

Související články

Externí odkazy

Králové Izraelského království
Předchůdce:
David (král Izraele)
970–931 př. n. l.
Šalomoun
Nástupce:
Judské království: Rechabeám
Severoizraelské království: Jarobeám I.
25. červen

25. červen je 176. den roku podle gregoriánského kalendáře (177. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 189 dní. Svátek má Ivan.

David (biblická postava)

David byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval patrně v letech 1013-973 př. n. l. Nastoupil po Saulovu nepomazaném synovi Iš-bošetovi, na nějž byl spáchán atentát bratry Beerotskými. Je představován jako spravedlivý panovník – nikoli však dokonalý – stejně jako uznávaný válečník, básník a hudebník (tradice ho považuje za autora mnoha žalmů). Jeho život a vláda je zaznamenána pouze v Bibli, a to v První a Druhé knize Samuelově a v První knize královské. Podle Bible byl velmi ambiciózní a v pozdějším věku i proradný a krutý (srv. Bible, 2Sm 11-12). Jeho existence jako historické osoby je sporná, dosavadní archeologické důkazy naznačují v 10. století, v údajné Davidově době, pouze řídké osídlení Judska a Jeruzalém coby nic více než malou vesnici.V katolické církvi je uctíván jako světec. Je připomínán v rámci Připomínky všech svatých předků Ježíše Krista, 24. prosince, samostatně pak 29. prosince.David je velmi důležitou osobou i v islámu. V koránu je několikrát zmíněn, často se svým synem Šalomounem, coby významný prorok seslaný Bohem, aby vedl Izraelity.

Důl Karolina

Důl Karolina je bývalý černouhelný důl na území statutárního města Ostravy.

Důl Šalomoun

Důl Šalomoun, často uváděn také jako Důl Šalamoun, je bývalý černouhelný důl na území statutárního města Ostravy.

Jméno dostal v roce 1844 po svém zakladateli, bankéři Salomonu Rothschildovi.

Gruzínské království

Gruzínské království (gruzínsky საქართველოს სამეფო) byla dědičná monarchie (království) přibližně na území dnešní Gruzie a obývaná z velké části Gruzínským národem. Gruzínské království vzniklo přibližně roku 888, kdy byl Ardanase II. korunován „králem Gruzínců“, jeho syn Bagrat III. k tomu již jako král Gruzínců připojil v letech 1001–1010 zbývající rozdrobená knížectví Abcházii a Kachetii. Gruzínské království se definitivně rozpadlo v roce 1466 po mongolských nájezdech a smrti krále Jiřího VIII., jeho tři synové si zemi rozdělili, dále se odtrhla další malá knížectví. V letech 1762–1801 byla Gruzie opětovně, i když jen částečně sjednocena jako Království Kartli-Kakheti, které ovšem bylo v roce 1801 připojeno k území Ruského impéria.

Habešský císař

Habešský císař (titul překládaný jako císař zní v ge'ez ንጉሠ ነገሥት, nəgusä nägäst, doslova král králů) byl dědičný vládce Etiopského císařství, titul byl doložitelně užívaný od císaře Jekuno Amlaka (13. století) do zrušení monarchie roku 1975.

Od vlády císaře Haile Selassie I. jsou členové dynastie králů ze Šowy dědičnými monarchy podle tohoto usnesení: Hodnost císaře je navždy spjata s rodem císaře Haile Selassieho, přímého potomka krále Sahle Selessieho, který pochází v přímé linii od krále Menelika I., syna královny ze Sáby a krále Šalamouna. Tím byly pro futuro popřeny nároky soupeřících královských rodů na císařský trůn.

Pokud by bylo toto tvrzení pravdivé což může být problém prokázat, tak by Šalomounovci neboli dynastie králů ze Šowy byla po rodu japonských císařů nejdéle vládnoucí dynastií na světě.

Někteří známí etiopští vládci:

Menelik I. Etiopský

Jan I. Spravedlivý

Šalomoun III. Etiopský

Haile Selassie I.

Jarobeám I.

Jarobeám I. byl prvním králem Severního izraelského království, které vzniklo po smrti krále Šalomouna a rozpadu jeho království. Jméno Jarobeám (hebrejsky: יָרָבְעָם‎‎ Jarov'am), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jeroboám či Jeroboam, se vykládá různě, a to od „Ať se Příbuzný ukáže velkým“ až po „Svár lidu“. Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jarobeám I. vládl asi v letech 931 až 909 př. n. l. Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 2964–2985 od stvoření světa neboli do rozmezí let 798–776 před naším letopočtem, což odpovídá 22 letům vlády, jak je uvedeno v První knize králů.Jarobeám I. rodově příslušel ke kmeni Efrajim. Jeho otec se jmenoval Nebat a matka Serúa. Předtím, než se Jarobeám stal králem, působil u Šalomounova dvora jako správce řemeslníků. Podle židovské tradice patřil k žákům proroka Achijáše. Když Jarobeám viděl, jak Šalomoun nechal zazdít část jeruzalémských hradeb, kudy vcházeli poutníci k Chrámu, a to jen proto, že chtěl postavit výstavní sídlo pro svou manželku, egyptskou princeznu, odvážil se krále veřejně kritizovat. Za tuto kritiku Jarobeám získal skrze proroka Achijáše od Hospodina příslib královské koruny a vlády nad deseti izraelskými kmeny, kdežto král Šalomoun tuto kritiku vnímal jako vzpouru a usiloval o jeho smrt. Proto Jarobeám uprchl do Egypta a bezpečný azyl našel u faraóna Šíšaka, u něhož setrval až do Šalomounovy smrti.Po smrti Šalomouna se Jarobeám vrací na území Izraele a stává se mluvčím obyvatel izraelského království, kteří žádají Rechabeáma, nástupce krále Šalomouna, o úlevy v nucených pracích. Jenže Rechabeám nechtěl o žádných úlevách ani slyšet. Na radu mladíků, kteří s ním vyrostli a byli v jeho službách, dokonce rozhodl o tom, že lidu nařídí ještě těžší službu. Když se o tom obyvatelstvo deseti kmenů doslechlo, vzbouřilo se a ustanovili nad sebou za krále Jarobeáma. Ten si zvolil za své sídlo nejprve Šekem, poté jím zřejmě byla Tirsa. Aby upevnil svou moc a omezil možný vliv Judského království, nechal zhotovit dva zlaté býčky, které prohlásil za bohy Izraele. Jednoho býčka umístil v Bét-elu a druhého v Danu. Tak zavedl ve svém království modloslužbu jako alternativu k chrámové bohoslužbě v Jeruzalémě, čímž se dopustil „hříchu, jímž svedl k hříchu Izraele“. Tím podle Talmudu ztratil podíl na budoucím světě.Ke konci své vlády Jarobeám svedl bitvu s judským králem Abijámem neboli Abijášem, v níž byl poražen, což způsobilo značné oslabení jeho moci. Jarobeám měl syna Abijáše, který zemřel v mladém věku ještě za jeho života, a Nádaba, který se stal jeho nástupcem v královském úřadu.

Jeruzalémský chrám

Jeruzalémský chrám (hebrejsky בֵית הַמִקדַשֹ, bét(t se vyslovuje jako anglické the)/ ha-mikdaš, dosl. „dům svatosti, posvěcení“, Svatyně) byl centrem náboženského kultu izraelského lidu mezi 10. stol. př. n. l. a 1. stoletím n. l. Chrám stál v Jeruzalémě na chrámové hoře a sloužil jako místo, kde se obětovaly oběti a kde bylo centrum aktivity kněží a levitů. Chrám byl zničen v roce 70. Židé věří, že v „onen den“ (blíže neupřesněná budoucnost, popř. označení budoucího světa) bude Chrám znovu vybudován Mesiášem.

Královna ze Sáby

Královna ze Sáby (hebrejsky מלכת שבא, arabsky ملكة سبأ, ge'ez ንግሥተ ሳባ) byla vládkyně starověkého království zmiňovaného ve Starém zákoně. Zmiňována je v hebrejském Starém zákoně, konkrétně v první knize královské a druhé Paralipomenon, ale také v Novém zákoně, Koránu a etiopských legendách, zvláště etiopské národní sáze Kebra Nagast – Právo králů, sepsané v jazyce ge'ez ve 12. století, kde ji Etiopané nazývají jménem Makeda (ge'ez ማክዳ), ale její jméno bylo v různých zemích a různých dobách jiné. V islámské tradici je známa jako Bilqís (arabsky بلقيس). Král Šalomoun ji znal jako královnu ze Sáby. Žila pravděpodobně v 10. století př. n. l. Přibližná poloha její říše je historickým sporem mezi Etiopií a Jemenem.Zůstává otevřeno, zda královna ze Sáby skutečně žila či nikoliv, protože nebyly nalezeny žádné soudobé nápisy svědčící o její existenci. Jako biblický příběh může mít svůj původ zpětně v některé starší sumerské či chaldejské mytologii. Podobný příběh existoval i v Persii, kde královna vystupovala jako dcera čínského vládce. Hebrejský biblický text vznikl pravděpodobně mezi 7. a 6. století př. n. l. Je však možné, že král Šalomoun udržoval spojení s některou africkou královnou. Jiná teorie se opírá o vyprávění o královně ze Sáby z kanaánského zvyku hieros gamos (posvátný sňatek), což by vysvětlovalo, proč křesťanský etiopský císařský rod odvozuje svůj původ od nemanželského syna krále Šalomouna a královny ze Sáby, císaře Menelika I. Poslední habešský císař Haile Selassie I. tak měl pocházet z 225. generace potomků Šalomouna a královny ze Sáby.

Michal Šalomoun

Michal Šalomoun (* 21. října 1974 Třebíč) je český advokát provozující praxi v Třebíči a Moravských Budějovicích, autor několika publikací v oboru autorského práva a ochrany osobnosti, v letech 2010 až 2014 zastupitel a radní města Třebíč, nestraník.

Zabývá se autorským právem v umění.

Nátan

Nátan (hebr. נָתָן‎‎) je starozákonní prorok. Píše se o něm v 2. knize Samuelově, kde vystupuje na dvoře izraelského krále Davida (cca 1000–950 př. n. l.).

V prvním významném příběhu (2 Sam 7,1–17) se ptá král David Nátana, zda může vystavět Hospodinu chrám, a Nátan svoluje. V noci však dostává poselství od Boha, aby král chrám nestavěl, že jej postaví až jeho syn, tedy budoucí král Šalomoun. Tento úryvek je významný proto, že obsahuje pro Starý zákon velmi významné proroctví o vyvolení Davidovské dynastie, kdy Bůh slibuje Davidovi ústy proroka Nátana zachovat navěky jeho rod na trůně a žehnat mu. V křesťanské tradici se toto proroctví vztahuje často na Krista, Davidova potomka.

V druhém vyprávění (2 Sam 12,1–14) Nátan napomíná krále Davida po jeho hříchu s Batšebou. David se zahleděl do vdané ženy jménem Batšeba, manželky Chetejce Uriáše. Spal s ní, a když otěhotněla, snažil se své provinění zakrýt, a to i za cenu vraždy jejího manžela Uriáše. Za to Bůh skrze Nátana Davidovi ohlásil trest. Jelikož se však David kál, Bůh trest zmírnil. Dítě, které se narodilo, muselo zemřít, avšak dalším dítětem, zplozeným z již platného svazku s Batšebou, byl Šalomoun. Davidova lítost nad spáchaným zločinem je ve Starém zákoně uváděna často jak příkladné pokání a najdeme ji často zobrazenou i na mnoha obrazech a jiných uměleckých dílech.

Operace Šalamoun

Operace Šalamoun byla tajná izraelská vojenská operace provedená v roce 1991, která měla přivést etiopské Židy (známé jako společenství Beta Izrael) do Izraele.

Salome

Salome je ženské osobní jméno hebrejského původu (šalom = שָׁלוֹם, znamená mír, klid). V hebrejštině má jméno původně podobu שלומית (Šlomit), evropská varianta Salome vznikla přepisem do řečtiny. Od stejného kořene (שלומ - Š-L-M) jsou odvozeno také mužská jména Šalomoun, Šlomo a další varianty. Domáckou verzí tohoto jména je Sami, Salomeika apod.

Salomon

Salomon (česky Šalomoun) je jméno hebrejského původu:

příjmeníAntoine Samuel Adam-Salomon (1818–1881) – francouzský sochař a fotograf

Erich Salomon (1886–1944) – německý zpravodajský fotograf

Ernst von Salomon (1902–1972) – německý spisovatel a atentátník

Salomon de Bray (1597–1664-) – holandský barokní architekt a malíř

Tomáš Salomon (* 1966) – český bankéř a podnikatel

Wenzel Salomon (1874–1953) – sudetoněmecký malíř

jiný významSalomon (firma) – francouzská firma vyrábějicí sportovní vybavení

Salomon (superpočítač) – český superpočítač (Ostrava)

Senátní obvod č. 53 – Třebíč

Senátní obvod č. 53 – Třebíč je podle zákona č. 247/1995 Sb. tvořen celým okresem Třebíč.Současnou senátorkou je od roku 2018 Hana Žáková, ta nahradila Františka Bublana, který byl senátorem od roku 2012 do roku 2018.

Šalamoun

Šalamoun může znamenat:

Šalomoun (Šlomo, † asi 933 př. n. l.), izraelský král

Šalamoun I. Uherský (1052–1087) – uherský král z dynastie ArpádovcůpříjmeníJiří Šalamoun (* 1935) – český výtvarník, ilustrátor, autor kreslených filmů

Ladislav Šalamoun – český sochař

Eva Natus-Šalamounová (* 1934, Halle) – česká výtvarnicejiný významOperace Šalamoun – tajná izraelská operace, přesídlení Židů z Habeše 1991

Šalomounovy ostrovy (též označovány jako Šalamounovy ostrovy) – souostroví v Tichém oceáně

Spolek Šalamoun – spolek na podporu nezávislé justice v Českupodobná příjmeníJozef Šalamon (* 1933) – slovenský fotbalista

Šalomoun (rozcestník)

Šalomoun, Šalamoun (ženská podoba Šalamounová) je osobní jméno semitského původu (slovensky Šalamún, maďar. Salamon, něm. Salomo, Salomon, v jidiš Zālamans, v jidiš זלמן, זאַלמאַן, arab. سليمان Sulaymān (kurdsky Silêman), lat. Salomon, řecky Σολομών, Σαλομών < hebrejsky Š(ə)lómó, Šælómó < Šálóm)

Může znamenat:

Šalomoun – izraelský král (nesprávně Šalamoun)

Šalomounův chrám v Jeruzaléně

Šalomoun III. Etiopský (†1827) – v letech 1796–1799 etiopský císař

Šalomoun z Frýdku († kolem 1266) – katolický kněz, arcijáhen v Krakovějiný významDůl Šalomoun, Ostrava

Šalomounovy ostrovy – souostroví v Tichém oceáně

Šalomounův atol nebo Šalomounovy ostrovy – součást Čagoského souostroví v Indickém oceáně

Šalomoun III. Etiopský

Šalomoun III. byl etiopský císař, vládnoucí od 20. května 1796 – 15. července 1797 a poté ještě velmi krátce od 20. května 1799. Šalomoun III. byl synem císaře Tekle Hajmanota II.

Šalomoun III. byl velkou měrou pouze loutkou, dosazenou na císařský trůn rasem Wolde Selassiem a rasem Mare'edem. Další rok strávil bojem se svým soupeřem, bývalým císařem Tekle Gijogisem. Zatímco byl císař plně zaměstnán soubojem se svým předchůdcem na trůnu, město Gondar bylo obsazeno povstalcem Asseratem, který však vojensky neměl na to, dobýt hlavní město a omezil své ničení na vypálení majetku Tekle Gijogise v Gondaru. Šalomoun III. byl donucen odplout do Gondaru a dále hledat útočiště v Aksumu, kde žil pod ochranou rase Wolda Selassie. Jeho vláda byl krátce obnovena roku 1799.

Šalomoun III. umírá roku 1827 v Gondaru. Jeho manželka Altash, dcera Aliho Gwangula, guvernéra v Begamderu, na světě zanechá syna, budoucího císaře Jošuu IV.

Šalomounův chrám

Šalomounův chrám (hebrejsky: בית המקדש‎‎, Bejt ha-mikdaš), známý také jako První chrám, je podle Bible prvním židovským chrámem v Jeruzalémě. Podle židovské tradice byl první chrám zbudován králem Šalomounem (970–931 př. n. l.) na Chrámové hoře.

Dostavěn byl v 10. století př. n. l. a stál na pahorku Chrámové hory téměř 400 let. Roku 586 př. n. l. byl vypálen vojskem babylonského krále Nebukadnezara II. při dobytí Jeruzaléma, po kterém následovalo babylonské zajetí. Nemáme o něm žádná přímá archeologická svědectví kvůli přestavbám, které na tomto místě proběhly. Prosévání půdy z Chrámové hory přineslo jen nepřímá svědectví, mezi nimi razítko jedné kněžské rodiny, o níž je zmínka v knize proroka Jeremjáše.

Král David učinil Jeruzalém centrem izraelského království a přenesl do něj Boží Archu úmluvy (2 Sam 6,1). Šalomoun pak vybudoval chrám jako „dům Božího přebývání“ a jako symbol připoutání lidu k Davidovu rodu. Stavba celého objektu trvala pravděpodobně celých 16 let (4.–20. rok Šalomounovy vlády, tj. přibližně 966–950). Šalomoun od lidu vybíral pro účel stavby vysoké daně a při stavbě mu byli nápomocni tyrští stavitelé.

Odlišnou chronologii předkládá židovský kronikář David Gans, který uvádí jako datum začátku stavby Šalomounova chrámu rok 2928 od stvoření světa, což odpovídá roku 834–833 před naším letopočtem. Jako datum úplného zničení tohoto prvního chrámu pak uvádí rok 3338 od stvoření světa, což odpovídá roku 424–423 před naším letopočtem. Rozdíl mezi uvedeným datem zboření a počátkem stavby činí 410 let, přičemž o této délce trvání prvního chrámu jsou zmínky v Talmudu.Svatyně měla tři základní části:

předsíň – vchod do svatyně;

svatyně – místo, kde se odehrávala bohoslužba (stál zde oltář a menora);

velesvatyně – tam byla umístěna Archa úmluvy.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.