Šacharit

Šacharit (hebrejsky שחרית‎‎ od slova שחר‎‎ šachar, úsvit) neboli ranní modlitba je ranní židovská bohoslužba a zároveň nejdelší z bohoslužeb v judaismu. Podle tradice ji ustanovil Abrahám[1] a později byla ztotožněna s ranní každodenní obětí (tamid) v jeruzalémském Chrámu. Podle pozdější rabínské teze v Talmudu je každodenní oběť nahrazena právě touto modlitbou.[2]

Davidova hvězda Lukhot Habrit.svg
Menora

Židé a judaismus
ŽidéJudaismusKdo je Žid
OrtodoxníKonzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)Ultraortodoxní
SamaritániFalašovéKaraité
Etnické skupiny a jazyky
AškenázovéSefardovéMizrachim
HebrejštinaJidišLadinoGe'ez • Buchori
Populace (vývoj)
EvropaAmerikaAsieAfrika • Austrálie
Náboženství
BůhPrincipy víryBoží jména
613 micvotHalachaNoachidské zákony
Mesiáš • Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
Cdaka • Musar • Vyvolenost
ChasidismusKabalaHaskala
Náboženské texty
TóraTanachMišnaTalmudMidraš
ToseftaMišne ToraŠulchan aruch
SidurMachzorPijutZohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
ObřízkaPidjon ha-benSimchat batBar micva
ŠiduchSvatbaKetuba • Rozvod (Get) • Pohřeb
KašrutŽidovský kalendářŽidovské svátky
TalitTfilinCicitKipa
MezuzaMenoraŠofarSefer Tora
Významné postavy židovství
AbrahámIzákJákobMojžíš
ŠalomounDavidElijášÁron
MaimonidesNachmanidesRaši
Ba'al Šem TovGa'on z VilnaMaharal
Náboženské budovy a instituce
ChrámSynagogaJešivaBejt midraš
RabínChazan • Dajan • Ga'on
Kohen (kněz)MašgiachGabajŠochet
MohelBejt dinRoš ješiva
Židovská liturgie
ŠemaAmidaKadiš
MinhagMinjan • Nosach
Šacharit • MinchaMa'arivMusaf
Dějiny Židů
starověk • středověk • novověk
Blízká témata
AntisemitismusGójHolocaustIzrael
FilosemitismusSionismus
Abrahámovská náboženství
IDF soldier put on tefillin

Jednotlivé části ranní modlitby

Šacharit pro všední dny

Ranní požehnání – birchot ha-šachar
V této části, která není součástí samotné synagogální liturgie vzdává modlící se chválu Bohu za to, že jej probudil do dalšího dne jako svobodného a bohabojného člověka. Během této části si modlící se navazuje tfilin a obléká talit.
Korbanot – oběti
úryvky z Tóry a Talmudu popisující klíčové části chrámové liturgie.
Psukej de-zimra
Aramejsky „Verše písní“ – soubor žalmů a chvalozpěvů.
Šema Jisra'el
Vyznání víry, a příslušných požehnání.
Amida
Ústřední modlitba, skládající se z devatenácti požehnání.
Tachanun
Kajícná tichá modlitba, která se recituje ve dvou verzích a pouze o všedních dnech.
Čtení z Tóry
V pondělí a čtvrtek, vyvoláni jsou tři lidé.
Ašrej
Dosl. „Blaze těm“, žalm 145.
Alejnu
Chvalozpěv nazvaný podle úvodních slov „Nám přísluší chválit Pána všeho.“ Připojuje se žalm 20 a modlitba U-va le-Cijon.
Závěr bohoslužby
Žalm pro daný den v týdnu a další žalmy k různým příležitostem, chvalozpěv Ejn k-Elohejnu a čtení pasáží o přípravě kadidla.

Šacharit pro svátky

O svátcích je šacharit delší, především pak část psukej de-zimra, během které se recitují další pasáže týkající se dne odpočinku nebo svátků. Delší je čtení z Tóry, ke kterému je vyvoláno čtyři (roš chodeš, chol ha-mo'ed) pět (svátky), šest (Jom kipur) nebo sedm lidí (šabat).

Na svátky se také nenavazují tfilin, věřící oblékají pouze talit. Výjimkou je Tiš'a be-av, kdy se na šacharit neobléká ani talit, ale obojí se obléká na mincha.

Čas ranní modlitby

Čas pro šacharit se odvíjí od jádra bohoslužby, čtení Šema, jehož čas je stanoven v Mišně jako období od rozbřesku až do konce první čtvrtiny dne. Čas pro recitaci Amidy je vymezen východem slunce a jednou třetinou dne. Nejzazší termín pro dokončení ranní bohoslužby je poledne.

Reference

  1. Gn 19, 27 (Kral, ČEP)
  2. Berachot 26b

Literatura

  • BLAŽEK, Jiří; HOLUBOVÁ, Markéta. Sidur Adir ba-marom. Modlitební kniha pro všední dny, šabat a svátky s paralelním českým překladem a komentářem. Praha: Nakladatelství Bergman Tomáš, 2008. 676 s. ISBN 978-80-904207-0-0.
Bohoslužba

Bohoslužba je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s božstvem, setkání s ním nebo oběti, která mu má být přinesena. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě. Bohoslužba má často ritualizovaný, tradičně předávaný průběh, avšak existují i bohoslužby spontánní.

Chol ha-mo'ed

Chol ha-mo'ed (hebrejsky חול המועד‎‎, „polosvátek“, dosl. „všední (den svátečního) období“) je období mezi prvním a posledním dnem židovských svátků Pesach a Sukot.

Elul

Elul (hebrejsky: אֱלוּל‎‎; z akkadského elūlu) je dvanáctý měsíc občanského a šestý měsíc biblického židovského kalendáře. Jedná se o letní měsíc, který má 29 dní. Podle gregoriánského kalendáře připadá elul obvykle na srpen–září. Název měsíce se v Bibli nevyskytuje.

Měsíc elul je čas pokání a příprav na vysoké svátky – Roš ha-šana a Jom kipur. V aramejštině (jazyku, jímž mluvili Židé v dobách, kdy byla dána měsícům jména), znamená slovo „elul“ „hledání.“ V hebrejštině je elul zkratka, jež sestává z „Ani le-dodi ve-dodi li“ (Já jsem mého milého a můj milý je můj), což symbolizuje návrat Izraele k Bohu.

Během měsíce elul je několik změn v liturgii, které směřují k Vysokým svátkům. Každé ráno po skončení ranní modlitby se troubí na šofar (mimo šabat), počínaje Roš chodeš elul (prvním dnem měsíce). Troubení na šofar slouží jako vyburcování člověka z letargie a nutí ho zamyslet se nad uplynulým rokem a připravuje jej na pokání. Součástí této přípravy jsou dary potřebným a prosby o odpuštění. Každý den až do Sukot se kromě žalmu pro daný den v týdnu recituje žalm 27.

Kromě troubení na šofar je v průběhu měsíce elul dalším zvykem recitovat slichot (speciální kajícné modlitby). Buď každé ráno před samotnou ranní bohoslužbou (šacharit) během týdne před poslední středou před Roš ha-šana (aškenázská tradice) nebo po celý měsíc elul (sefardská tradice). V recitaci slichot se po Roš ha-šana pokračuje až do Jom kipur.

Mnozí Židé také navštěvují hroby svých milovaných, během tohoto měsíce, aby vzpomněli a uctili ty v naší minulosti, kdo nás inspirovali k plnohodnotnějšímu životu v budoucnosti. Další společenský zvyk je začít nebo ukončit všechny dopisy psané v měsíci elul s přáním, aby měl adresát dobrý rok.

Halacha

Halacha (hebrejsky הלכה‎‎, od הלך – chodit, kráčet – jít určitým způsobem, postupně nabývá na významu zvyk, obyčej, mrav, předpis, ustanovení) je celkový souhrn židovského náboženského práva, včetně biblického práva (613 přikázání) a pozdějšího talmudského a rabínského práva, jakož i zvyků a tradic. Halacha řídí nejen čistě náboženské (např. liturgické) praktiky a věrouku, ale také četné aspekty každodenního života, majetkové, civilní i trestní právo.

Kromě výše zmíněného může mít slovo halacha v samotné halachické literatuře následující významy:

V jazyce tanaitských škol se tímto termínem začal označovat zákon, předchozí ustanovení v daném konkrétním případě – precedenční právo – bez ohledu na způsob vytvoření. Každé toto ustanovení se nazývalo halacha, pl. halachot. Později se tímto termínem začaly označovat zákony, které neměly exegetický charakter – spíše měly charakter tradovaného zákona.

Stejně jako termín mišna i halacha označuje pouze tu část ústní tradice, která nemá exegetický charakter.

Jom kipur

Jom kipur (hebrejsky יוֹם כִּפּוּר‎‎), označovaný také jako Jom ha-kipurim (יוֹם הַכִּפּוּרִים), v českém překladu den smíření, je největší židovský svátek, jeden z vysokých svátků v judaismu. Mezi sefardskými Židy je Jom kipur nazýván jako den „trýznění duší“ a „očisty od hříchu“ (Lv 16:29-34; 23:27-32; Nu 29:7). Připadá na 10. den měsíce tišri, podle gregoriánského kalendáře tedy připadne na září anebo říjen (například v roce 2014 na 3.-4. října). Jde o jeden z nejvýznamnějších dnů v židovském kalendáři. Tento den totiž odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete a tento den se také Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Hospodinem. Tento den se připomíná dlouhým, více než dvacet čtyři hodin trvajícím půstem a intenzivními modlitbami. Jako jediný den v roce má celkem pět modlitebních časů, během kterých se říkají amidy (modlitby) – Ma'ariv, Šacharit, Musaf, Mincha a Ne'ila. Jedná se o nejsvětější den židovského roku. Jom kipur se nazývá šabat šabaton (שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן, šabat šabatů), což jen vypovídá o velikosti tohoto svátku.

Ma'ariv

Ma'ariv (hebrejsky מעריב‎‎, soumrak), v sefardském[zdroj?] prostředí též arvit (hebrejsky ערבית, večerní) je židovská večerní modlitba. Vzhledem k tomu, že v judaismu den začíná soumrakem, jedná se tak o první modlitbu dne.

Mikve

Mikve (hebrejsky מקווה‎‎, doslova „sebrání“ nebo „shromáždění (vody)“), je židovská rituální lázeň.

Minjan

Minjan (počet, hebrejsky מניין‎‎ od slova מונה‎‎ mone, počítat) je společenství deseti dospělých židovských mužů (starších věku bar micva). Jedná se o minimální počet, bez něhož se nesmí konat žádná veřejná pobožnost. Toto opatření má uchránit židovské společenství před individualismem a zánikem. Zároveň židé věří, že v takovémto shromáždění přebývá šechina (Boží přítomnost).

Musaf

Musaf (hebrejsky: מוסף, dosl. přidaný, přídavný) je židovská modlitba ustanovená a recitovaná o šabatu a svátcích.

Ortodoxní judaismus

Ortodoxní judaismus je jedn z proudů judaismu, který v současnosti zastává zhruba 20–30 % světové populace židů.[zdroj?]

Paraša

Paraša (hebrejsky פרשה‎‎, oddíl, pl. parašot) nebo též sidra (סדרה‎‎, úsek, pasáž, oddíl) je označení pro úsek textu v Tóře. Paraša, která se čte na šabat během ranního čtení z Tóry, se nazývá parašat ha-šavu'a (dosl. „týdenní oddíl“)

Pijut

Pijut (hebrejsky: פיוט) označuje židovskou poezii náboženského nebo inspirativního charakteru, která je důležitým prvkem bohoslužeb o svátcích. Jednotlivé liturgické texty (pijutim) vznikaly od časů Chrámu. Pijutim byly zpívány nebo recitovány během bohoslužeb. Většina z nich je v hebrejštině nebo aramejštině a vznikla na základě nějakého schématu básně, jako například akrostich sledující pořadí hebrejských písmen.

Prvním skladatelům (pajtanim) se v zemi Izraelské dařilo před jejím dobytím Araby – například Eleazar ben Kalir. Jejich pokračovatelé později tvořili jak ve Španělsku (Ibn Gabirol a Avraham Ibn Ezra), tak ve střední Evropě (např. rodina Kalonymus).

Půst Gedaljův

Půst Gedaljův (hebrejsky צום גדליה‎‎, Com Gedalja) je veřejný postní den v judaismu, připomínaný 3. tišri (den po skončení Roš ha-šana) na paměť zavraždění místodržícího Gedalji ben Achikam v Micpe. Příběh o Gedaljovi můžeme nalézt v 2. knize Královské 25, 22-26:

Gedaljova smrt tak znamenala definitivní konec židovské samostatnosti v Judsku až do navrácení se ze Babylonského zajetí po nástupu Peršanů. Proto byl na den výročí jeho smrti ustaven půst, neboť jeho smrt byla vykládána jako paralela ke zničení Chrámu (Tiš'a be-av). Původně existovaly dohady, zda nebyl Gedalja zavražděn 1. tišri, tedy na Nový rok. Půst byl proto ustaven na 3. tišri, aby nenarušoval sváteční den.

Půst Gedaljův patří do kategorie lehčích postní dnů, trvá od úsvitu do soumraku. Pokud by měl připadnout na šabat, odkládá se na následující den. Žádné práce ani jiné činnosti (kromě jídla a pití) nejsou během dne zakázány. V liturgii je půst připomenut modlitbou Anenu vloženou do Amidy během Šacharit a Mincha, a čtením z Tóry Ex 32, 11–14 (Kral, ČEP) a Ex 34, 1–10 (Kral, ČEP).

Reformní judaismus

Reformní judaismus, ve Velké Británii známý jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech 19. století v Německu. Za jeho zakladatele je považován Abraham Geiger, obyvatel Frankfurtu nad Mohanem, jenž v letech 1863 až 1870 působil jako obecní rabín.

18. století se neslo v duchu osvícenství, téměř v celé Evropě probíhaly revoluce (např. francouzská revoluce) a začínaly se projevovat první znaky nacionalismu. I tyto aspekty vedly ke vzniku progresivního judaismu. Existovaly společné znaky, například hebrejština ztratila své dominantní postavení při modlitbách a místo ní se začínalo kázat v národních jazycích.

Abraham Geiger byl spoluzakladatelem hnutí „vědeckého studia judaismu“, ke kterému sám přispěl. Věnoval se studiu biblických textů, podporoval liberální názor, že judaismus podléhá vývoji stejně jako civilizace. Ortodoxii pokládal za vyhrocenou a neestetickou. Jeho snahou bylo vymýcení všech znaků, jež by Židy odlišovaly od ostatních národů. Proto se zasadil o již výše zmíněné kázání v národních jazycích, odstranění odkazů na návrat na Sijón z knihy modliteb a přeformuloval některé modlitby, které již neodrážely obecnou víru (například historické označení Boha jako toho, kdo křísí mrtvé, jím bylo změněno na pramen věcného života). Podobně jako ostatní reformátoři podpořil myšlenku instrumentální hudby při synagogální bohoslužbě, na jeho popud začaly vznikat synagogy, které neoddělovaly muže od žen. Dokonce uznával některé druhy práce při šabatu. Ovšem zároveň se rázně postavil proti myšlence přesunutí šabatu na neděli a odmítal i návrh na zrušení obřízky.

Reformní judaismus se vytváří dodnes.

Talit

Talit (hebrejsky טַלִּית‎‎, v jidiš tales‎‎) je modlitební plášť, který nosí židé při modlitbě. Někteří muži jej nosí přes ramena, jiní si jím zakrývají i hlavu. V reformních a v některých konzervativních komunitách jej nosí i ženy. Nosí se při ranní modlitbě šacharit, v mnohých obcích jej nosí chazan při odpolední modlitbě (mincha) a někde i při večerní modlitbě. Výjimkou je Jom kipur, kdy jej nosí všichni členové obce i večer a po celý den.

Kromě toho po celý den nosívají někteří ortodoxní muži pod oblečením tzv. malý talit (hebrejsky טלית קטן‎‎, někdy nazývaný také cidakl (v jidiš צידאקעל‎‎), popřípadě arba kanfot (hebrejsky ארבע כנפות‎‎) nebo jen cicit, ציצית‎‎).

Po smrti je žid v diaspoře uložen do prosté dřevěné rakve oděn do tzv. kitlu (bílý rubáš) a svého talitu, kterému je ustřižen jeden roh včetně cicitu.

Tanach

Tanach (hebrejsky תנ״ך‎‎) je akronym, kterým se v židovství označují posvátné spisy, které jsou součástí Bible (resp. Starého zákona). Jelikož jsou (na rozdíl od Nového zákona) psány hebrejsky, označují se někdy také jako hebrejská bible. Akronym Tanach vznikl z počátečních písmen názvů jednotlivých sbírek těchto spisů (t-n-k):

Tóra (תורה‎‎; Zákon, Učení), označovaná podle počtu knih, které obsahuje, někdy jako Chumaš (חומש‎‎; „Pětice“); v křesťanství jsou tyto spisy označovány jako Pentateuch (pětikniží);

Nevi'im (נביאים‎‎; Proroci);

Ktuvim (כתובים‎‎; Spisy).Tanach bývá někdy označován také jako Mikra (מקרא‎‎; „čtení“). Někdy se celek tanachu označuje prostě jako Tóra.

Tel Šacharit

Tel Šacharit (hebrejsky: תל שחרית) je pahorek o nadmořské výšce cca – 100 metrů v severním Izraeli, v příkopové propadlině Jordánského údolí.

Leží necelé 2 kilometry jižně od vesnice Menachemija a necelý kilometr západně od řeky Jordán. Má podobu nevelkého odlesněného vrchu, po jehož východním úbočí probíhá dálnice číslo 90. Na severní straně prochází vádí Nachal Menachemija a jeho přítoky Nachal Ankor a Nachal Talija. Po západním úpatí vede lokální silnice 7188.

Čtení z Tóry

Čtení z Tóry (hebrejsky קריאת התורה‎‎, kri'at ha-Tora) je součást židovské liturgie, kdy se předčítá týdenní oddíl (paraša) ze svitku Tóry. Čtení podléhá řadě pravidel a může být prováděno pouze pokud je v synagoze nebo na jiném pro čtení vyhrazeném místě přítomen minjan. Čtení z Tóry je součástí ranní bohoslužby (šacharit) v pondělí a čtvrtek, dále pak na šabat, Roš chodeš, poutní a vysoké svátky, Chanuku, Purim a veřejné postní dny. O šabatu a půstech se Tóra čte rovněž při odpolední modlitbě (mincha).

Židovský způsob pohřbívání

Židovský pohřeb (hebrejsky קבורה‎‎, kvura) je podobně jako v jiných náboženstvích rituál, který slouží k poslednímu a důstojnému rozloučení se zesnulým, a to podle náboženských pravidel a předpisů (halacha).

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.