Řád lázně

Řád lázně, v češtině též Bathský řád[1][2] (anglicky Order of the Bath, úplným názvem The Most Honourable Order of the Bath) je britský vojenský řád. Původ řádu je odvozován řádu, který vznikl roku 1399 a zanikl v roce 1661. Odtud také pochází jméno, které dostal podle toho, že vstup do řádu byl spjat s obřadnou lázní. Moderní řád byl ustanoven Jiřím I. roku 1725. Heslo řádu je „Tria juncta in uno“ (tři spojeno v jedno).

Řád lázně
The Most Honourable Order of the Bath
Order of bath star
Uděluje
Royal Coat of Arms of the United Kingdom (Both Realms)

Panovník Spojeného království
Typ rytířský řád
Založeno 18. května 1725
Stát Spojené království Spojené království
Heslo Tria Juncta in Uno (Tři spojeno v jedno)
Uděluje se za služby pro panovníka
Status dosud udílen
Zakladatel Jiří I.
Hlava řádu Alžběta II.
Třídy rytíř/dáma velkokříže
rytíř/dáma komandér
společník
Zaniklé třídy rytíř-společník
Ostatní vyznamenání
Vyšší Řád svatého Patrika
Nižší Řád indické hvězdy
Order of bath chain

Řád lázně Václava Havla, civilní skupina
Order of the Bath UK ribbon
Insignia of Civil GCB
Odznak, hvězda a řetěz velkého kříže řádu v občanské skupině
Insignia of Military GCB
Odznak, hvězda a řetěz velkého kříže řádu ve vojenské skupině

Historie

V roce 1399 založil Jindřich IV. řád, který byl nazván od obřadu lázně, jemuž se rytíři před svým přijetím podrobovali na znamení očisty. Původně měl jednu třídu, velmistra a 36 rytířů. Poslední rytíři dle staré formy byli jmenováni při korunovaci Karla II. roku 1661.

Jiří I. ho obnovil 25. května 1725 a dal mu nové stanovy. Dle stanov z 2. ledna roku 1815 byl většinou řádem vojenským; dne 14. dubna 1847 zavedena při 2. a 3. třídě jeho skupina civilní. Nyní se dělí dle stanov daných královnou Viktorií dne 31. ledna 1859 na tři třídy. Jisté úpravy stanov byli provedeny Jiřím V., především toho, co se týkalo uvádění nových členů do řádu. První takto obnovené uvádění proběhlo 22. července 1913 a od té doby se pravidelně opakuje. V roce 1971 bylo povoleno vstupovat do řádu také ženám. Dnem řádovým je 20. říjen. Cizinci mohou být čestnými členy řádu.

Podoba

Členové I. třídy řádu nosí řád na zlatém náhrdelním řetěze, skládajícím se z 9 korun říšských, 8 zlatých žezel s růží, bodlákem a jetelem (znaky zemí Spojeného království) a ze 17 uzlů. Majitelé vojenského velkokříže mají jako řádový znak zlatý osmihranný maltézský kříž a v jeho středu jsou na bílém smaltu tři koruny mezi růží, bodlákem a jetelem, obtočené dvěma červenými kruhy a heslem „Tria juncta in uno“ (tři spojeno v jedno); dva věnce vavřínové a pod nimi motto „Ich dien“, přijaté prý Černým princem od českého krále Jana Lucemburského. Dle jiných jsou to slova kymrická „I ych dien“ (k vaší zkáze), heslo království a pak knížete waleského.

Odznak řádu pro občanské velkokříže je zlatý ovál s týmiž ozdobami až na vavřínové věnce a motto „Ich dien“. Řád se nosí při slavnostech na řetěze, jindy na stuze karmazinové přes rameno. Hvězda (Star of the Bath) má ve středu tři zlaté říšské koruny obklopené řádovým heslem na rudém smaltovém pruhu, a vavřínový věnec na čtyřhranné hvězdě stříbrné, z jejíž uhlů vycházejí plameny; pod středem je heslo „Ich dien“; u voj. velkokřížů místo toho maltézský zlatý kříž se stříbrnými plameny a týmž středem.

Řádový kroj je atlasový plášť karmasinový s vyšitou hvězdou a čapka.

Hierarchie

Nejvyšší osobou v řádu je suverén, tuto hodnost vykonává král nebo královna Spojeného království. Druhou nejvyšší osobou je řádový velmistr, ten se počítá jako první z rytířů a dam velkého kříže, tuto funkci v současné době vykonává velšský kníže princ Charles. Dále následují skupiny ve třech třídách:

  • I. dámy a rytíři velkokřížoví (Knights Grand Cross GCB, Dame Grand Cross GCB) v počtu 120: vojenská skupina udělována od hodnosti generálmajora nebo kontradmirála;
  • II. dámy a rytíři komandéři (Knights Commanders KCB, Dame Commander DCB) v počtu 355: vojenská skupina udělována od hodnosti podplukovníka nebo námořního kapitána. Mají jako I. třída titul sir a hodnost rytířů (knights). Kříž II. a III. třídy je menší než u I. třídy, hvězda II. třídy je stříbrná a má formu kříže.
  • III. společnice a společníci (Companions CB) v počtu 1925: vojenská skupina udělována od hodnosti alespoň majorské. Jdou v hodnosti za rytíři, ale před esquiry.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Order of the Bath na anglické Wikipedii.

  1. Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM [online]. Aion CS, s.r.o.. S. 2582-2583.
  2. RANK, Josef. Příručný slovník všeobecných vědomostí, díl I., A-J. Praha: F. Kytka, 1882. 968 s. Kapitola Bathský řád, s. 173-174.

Externí odkazy

Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu

Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu (pravděpodobně 1. května 1769 – 14. září 1852) byl britský vojevůdce a státník. Narodil se v Irsku a od roku 1787 sloužil v britské armádě jako Ensign (přibližně podporučík). V Irsku později sloužil jako pobočník dvou správců Irska a byl zvolen poslancem Irského parlamentu. Jako plukovník bojoval v Nizozemsku a Indii a byl jmenován guvernérem Seringapatamu a Mysore.

Získal vynikající pověst jako generál ve španělské válce za nezávislost a po vítězství spojeneckých armád nad Francouzi roku 1813 v bitvě u Vitorie byl jmenován polním maršálkem. Roku 1815 vedl spojenecká vojska, která porazila Napoleona Bonaparteho v bitvě u Waterloo.

Dvakrát vykonával funkci premiéra vlády Toryů a podílel se roku 1829 na přijetí zákona zabezpečujícího emancipaci katolíků. Byl odpůrcem reformy volebních obvodů do parlamentu, ale nedokázal zabránit přijetí zákona, který prováděl jejich úpravu. Až do konce svého života byl vrchním velitelem britské armády a členem Sněmovny lordů.

Artur Sasko-Koburský

Jeho královská Výsost princ Arthur, vévoda z Connaughtu a Strathearnu, Arthur William Patrick Albert (1. května 1850, Londýn – 16. ledna 1942, tamtéž) byl člen britské královské rodiny, syn královny Viktorie, generální guvernér Kanady v letech 1911-1916.

Benito Mussolini

Benito Amilcare Andrea Mussolini (29. července 1883 Dovia – 28. dubna 1945 Giulino) byl italský premiér, politik a diktátor, spolutvůrce a průkopník fašismu.

Charles George Gordon

Charles George Gordon (* 28. ledna 1833 ve Woolwichi v Londýně, † 26. ledna 1885 v Chartúmu), známý jako Číňan Gordon, Gordon paša a Gordon z Chartúmu, byl britský armádní důstojník a administrátor. Proslul během svých tažení v Číně a v severní Africe. Byl zabit během dobývání súdánského Chartúmu mahdisty v lednu 1885.

Frederik VIII.

Frederik VIII. (německy: Christian Friedrich Wilhelm Karl von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg; 3. června 1843 – 14. května 1912) byl v letech 1906 až 1912 dánský král.

Henry Temple

Henry Temple, 3. vikomt Palmerston, (20. říjen 1784 – 18. říjen 1865) byl britský státník, který po dvě funkční období zastával funkci premiéra. Většinou je uváděn jako lord Palmerston. V různých vládních funkcích působil téměř nepřetržitě od roku 1807 až do své smrti roku 1865. Svou politickou kariéru zahájil jako člen strany toryů a ukončil ji jako člen Liberální strany.

Nejvíce je zmiňováno jeho směrování zahraniční politiky v období, kdy se Británie nacházela na vrcholu své moci a kdy působil jako ministr zahraničí nebo předseda vlády. Některé jeho agresivní kroky, označované jako intervencionistické, byly kontroverzní už v době, kdy je uplatňoval, a jejich použití je sporné i z dnešního pohledu.

Isaac Brock

Generál sir Isaac Brock, rytíř lázeňského řádu (6. října 1769 - 13. října 1812) byl britský vojevůdce a kanadský národní hrdina, známý zejména pro brilantní vedení operací britsko-kanadsko-indiánských sil za bojů v oblasti Velkých jezer za britsko-americké války. V její první fázi dobyl Detroit a vyhnal americké síly z většiny Michiganu. V říjnu roku 1812 pak porazil téměř 5x silnější americkou invazní armádu v bitvě na Queenston Heights, v níž padl. Jeho smrt byla ranou, z níž se britská vojska působící v oblasti Velkých jezer jen těžko vzpamatovávala.

Jan Syrový

Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 Třebíč – 17. října 1970 Praha) byl československý voják, příslušník a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.

V roce 1938 byla nynější Ruská ulice v Třebíči přejmenována na ulici Generála Jana Syrového, později však byla přejmenována zpět na název Ruská ulice.

Jiří I.

Jiří I. (28. května 1660 – 11. června 1727) byl od roku 1698 vévoda brunšvicko-lüneburský od roku 1708 kurfiřt hannoverský a od 1. srpna 1714 panovník Království Velké Británie a Irska.

Narodil se v Osnabrücku a později zdědil panství vévody brunšvicko-lüneburského. Ve věku 54 let po smrti královny Anny se stal britským panovníkem jako dědic Hannoverské dynastie. Větší nárok na dědictví trůnu měla řada jiných příbuzných královny Anny, byli však katolického vyznání a na základě zákona Act of Settlement 1701 byla tudíž možnost jejich nástupu na britský trůn vyloučena. Anniným nejbližším protestantským příbuzným byla Jiřího matka Žofie Hannoverská, jež byla dcerou Alžběty Stuartovny, nejstarší dcery krále Jakuba I. Stuarta, ta však zemřela dva měsíce před smrtí Anny Stuartovny a jejím dědicem se stal její nejstarší syn Jiří. V reakci na to se jakobité (stoupenci vyhnaného katolického krále Jakuba II. Stuarta a jeho potomků) pokusili Jiřího odstranit a na trůn prosadit nástupce z rodu Stuartovců po mužské linii, katolického Jakuba Františka Stuarta, ale neuspěli.

V období vlády Jiřího I. vliv monarchie poklesl a Británie zahájila přechod k modernímu systému, ve kterém je moc soustředěna do rukou vlády vedené jejím předsedou. Na konci Jiřího panování byla moc soustředěna do rukou sira Roberta Walpole, který je považován za prvního de facto předsedu vlády. Jiří zemřel na cestě do svého domovského Hannoveru, kde byl také pohřben.

John Jellicoe

Sir John Roshworth Jellicoe 1. earl Jellicoe GCB, OM, GCVO (5. prosince 1859, Southampton – 20. listopadu 1935, Londýn) byl britský admirál loďstva, první námořní lord v první světové válce a generální guvernér Nového Zélandu. Je známý jako velitel britského námořnictva v bitvě u Jutska.

John Maynard Keynes

John Maynard Keynes [výslovnost: ˈkeɪnz], Baron Keynes (5. června 1883, Cambridge – 21. dubna 1946, Tilton, Firle, East Sussex) byl anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér anglické centrální banky (Bank of England).

Byl zakladatelem keynesiánství, což je do jisté míry protipól klasické a neoklasické ekonomie. Oproti těmto teoriím dospěl mj. k pozitivnějšímu názoru na státní zásahy do hospodářství. Důsledky jeho úvah vyústily v aplikace pro řešení Velké hospodářské krize z 30. let, zejména v USA a Spojeném království, jejichž úspěch je stoupenci jeho koncepce považován za důkaz překonání principů klasické ekonomie. Je označován za jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Jeho tolerance k zadlužování státu (veřejné službě lidu) našla mnohé oponenty.

Robert Baden-Powell

Robert Baden-Powell, celým jménem Robert Stephenson Smyth Baden-Powell, 1. Baron Baden-Powell of Gilwell (22. února 1857 Paddington, Londýn, Anglie – 8. ledna 1941 v Nyeri nedaleko hory Mount Kenya, Keňa) byl voják, ale především zakladatel skautského hnutí. Bylo mu uděleno několik významných britských řádů a vyznamenání: Řád Za zásluhy, Řád sv. Michala a sv. Jiří, Královský řád Viktoriin, Řád lázně nebo třeba československý Řád Bílého lva.

Robert McClure

Sir Robert John Le Mesurier McClure (* 28. ledna 1807 Wexford – 18. října 1873 Portsmouth) byl britský mořeplavec a polárník.

Byl synem Skota narozeného v Londonderry v Irsku a ženy z domácího rodu Elgee, z něhož pocházel také spisovatel Oscar Wilde. Otec Robert McClure byl důstojníkem pěší Skotské divize a zemřel ještě před Robertovým narozením. Chlapce vychoval otcův přítel a guvernér ostrova Alderney, generálmajor John Le Mesurier, který ho nechal zapsat na Eton College. Robert však školu nedokončil a v šestnácti letech vstoupil k námořnictvu. Sloužil v Kanadě a v letech 1836–1837 se zúčastnil polární výpravy George Backa.

Když byl v roce 1848 James Clark Ross vyslán do Severního ledového oceánu pátrat po zmizelém Johnu Franklinovi, vzal s sebou McClurea jako prvního důstojníka lodi HMS Enterprise. Po nezdaru této expedice se McClure vrátil do Arktidy v roce 1850. Jeho loď HMS Investigator proplula Beringovým průlivem a postupovala k východu, až uvízla v ledu u pobřeží Banksova ostrova. V následujících třech letech nikdy neroztálo moře natolik, aby se podařilo plavidlo vyprostit. V dubnu 1852 se McClure vydal na saních pátrat po Franklinovi na Melvillův ostrov a v místě zvaném Winter Harbour zanechal zprávu o své přítomnosti, kterou později našel Francis Leopold McClintock, postupující arktickým souostrovím z opačné strany. Byla tak překonána poslední část dlouho hledaného Severozápadního průjezdu.McClureova výprava, sužovaná hladem a kurdějemi, se 3. června 1853 rozhodla Investigator opustit a vydala se na saních k východu. V dubnu 1854 byli její přeživší členové v Barrowově průlivu zachráněni výpravou Edwarda Belchera na lodi HMS Resolute, která je vzala na svou základnu na Beecheyho ostrově a odtud do Evropy. Robert McClure tak jako první člověk v historii absolvoval cestu z Pacifiku do Atlantiku podél severoamerického pobřeží, i když se mu nepodařilo ji celou proplout lodí; to dokázal až v roce 1906 Roald Amundsen. (Existují však dohady o tom, že ještě před McClurem mohl prozkoumat chybějící úsek Severozápadního průjezdu John Rae.)Po návratu do vlasti byl McClure podle britského námořního práva souzen za opuštění lodi, ale vzhledem k okolnostem unikl trestu a naopak obdržel za svůj objev od parlamentu finanční odměnu ve výši deseti tisíc liber. Průliv, který našel jako první, byl na jeho počest pojmenován McClureův průliv. Později McClure sloužil v Číně a zúčastnil se opiových válek, získal titul baroneta a Řád lázně, krátce před smrtí v roce 1873 byl povýšen na viceadmirála. Ve spolupráci se Sherardem Osbornem vydal knihu Discovery of the North-West Passage. Člen jeho posádky Samuel Gurney Cresswell zachytil cestu Severozápadním průjezdem na četných obrazech.

V roce 2010 nalezli kanadští výzkumníci pod vodou v zálivu Mercy Bay vrak opuštěné lodi Investigator.

Robert Walpole

Robert Walpole, 1. hrabě z Orfordu (26. srpen 1676 – 18. březen 1745), známý před rokem 1745 jako sir Robert Walpole, byl britský státník, který je všeobecně považován za prvního britského předsedu vlády. I když post premiéra neměl oporu v legislativě té doby, je Walpole považován za prvního, který tuto pozici zastával de facto. Oficiálně byl označován jako první ministr.

Walpole byl členem strany Whigů a v nejvyšší vládní úřad zastával v době panování Jiřího I. a Jiřího II. Jeho funkční období je běžně datováno od roku 1721, kdy získal post, který by se podle současných zvyklostí dal označit za ministra financí (First Lord of The Treasury), jindy se počátek posouvá do roku 1730, kdy se Charles Townshend stáhl z politického života a Walpole se tak stal jediným vůdcem britské vlády. Walpole vládl až do roku 1742, kdy byl po neúspěchu v bitvě u Cartageny nucen odstoupit. Jeho funkční období je nejdelší v britské historii.

Sergěj Ingr

Armádní generál Jan Sergěj Ingr (2. září 1894 Vlkoš – 17. června 1956 Paříž) byl československý generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec.

Spencer Compton

Spencer Compton, 1. hrabě z Wilmingtonu (1673 – 2. červenec 1743) byl britský státník, člen strany Whigů, který byl členem vlády nepřetržitě od roku 1715 až do své smrti. Od roku 1742 byl formálně premiérem, zatímco faktickým předsedou vlády byl John Carteret, správce severního pohraničí. Je považován za druhého britského premiéra po Robertu Walpoleovi.

Viktoriin kříž

Viktoriin kříž (anglicky Victoria Cross) je nejvyšší vojenské vyznamenání Spojeného království a dříve i Britského impéria. V systému britských řádů a vyznamenání má přednost i před Podvazkovým řádem. Může být udělen za činy výjimečné udatnosti v boji příslušníkům ozbrojených sil bez rozdílu hodností.

Založen byl královnou Viktorií v roce 1856 během krymské války jako prostředek ocenění mimořádně chrabrých činů příslušníků Britské armády a Královského námořnictva, bez ohledu na jejich hodnost, délku služby či třídní původ, aby bylo napraveno to, že jediné do té doby existující britské vyznamenání udělované za vojenskou statečnost, Řád lázně, mohlo být udělováno jen vyšším důstojníkům.

Původně byl udělován i příslušníkům ozbrojených sil dalších zemí Commonwealthu, ale ve většině z nich byl v druhé polovině 20. století postupně nahrazen jejich vlastními vyznamenáními.

William Chandler Roberts-Austen

William Chandler Roberts-Austen, (3. března 1843 Kennington – 22. listopadu 1902 Londýn), byl britský metalurg, který se zabýval fyzikálními vlastnostmi kovů a jejich slitin. Tuhý roztok uhlíku v železe γ se nazývá austenit právě na jeho počest.

Řád sv. Patrika

Řád svatého Patrika (anglicky: oficiálně Most Illustrious Order of Saint Patrick) byl založen v roce 1783 králem Jiřím III. jako nejvyšší řád Irského království a byl určen irským šlechticům.

Patronem řádu je Svatý Patrik a heslo QUIS SEPARABIT? znamená "Kdo nás rozdělí?" (Irsko od Anglie). Byl třetím nejvyšším rytířským řádem Spojeného království, po Podvazkovém řádu a Řádu bodláku. Byl udělován pouze irským šlechticům a členům královské rodiny.

Přestal být udělován v roce 1922 po vzniku Irského svobodného státu.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.