Černá Hora

Černá Hora (srbsky: Црна Гора, černohorsky Crna Gora do 22. října 2007 Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a čítá 666 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je od června 2017 členem Severoatlantické aliance a je kandidátskou zemí Evropské unie.

Černá Hora
Црна Гора
Crna Gora
vlajka Černé Hory
vlajka
znak Černé Hory
znak
Hymna: Oj, svijetla majska zoro
Geografie

Europe-Montenegro
Poloha Černé Hory

Hlavní město: Podgorica (Подгорица)
Rozloha: 13 812 km² (156. na světě)
Nejvyšší bod: Zla Kolata (2534 m n. m.)
Časové pásmo: SEČ (UTC+1)
SELČ (UTC+2; letní čas)
Poloha: 42°46′ s. š., 19°13′ v. d.
Geodata (OSM): OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 629 052 (166. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 49 ob. / km² (164. na světě)
HDI: 0,791 (vysoký) (52. na světě, 2012)
Jazyk: Úřední jazyk černohorština, dále srbština, albánština,
Náboženství: 72 % pravoslavné,
19 % islámské,
3 % katolické,
1 % ostatní
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 3. června 2006 (vyčlenění z unie Srbsko a Černá Hora na základě referenda)
Prezident: Milo Đukanović
Předseda vlády: Duško Marković
Měna: euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP): 15 464[1] USD (75. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 499 MNE ME
MPZ: MNE
Telefonní předvolba: +382
Národní TLD: .me

Dějiny

Středověk

Území Černé Hory bylo osídleno v raných dobách po přelomu letopočtu Ilyry, kteří však byli po stěhování národů vytlačeni Slovany na jih do dnešní Albánie. Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než je v 15. století dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora, nezávislý na Osmanské říši. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany. Černohorci museli často odrážet útoky osmanských Turků, kteří Černou Horu nikdy zcela neovládli.

Monarchie

Kingnicholas
Poslední Černohorský král Nikola I.

Až do roku 1852 tu vládli pravoslavní metropolité se sídlem v Cetinji. V tomto roce se země stala světským knížectvím pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů. Definitivní nezávislost na Osmanské říši a mezinárodní uznání získala Černá Hora roku 1878 po rusko-turecké válce.[2] Knížectví bylo roku 1910 povýšeno na království. Na rozdíl od ostatních balkánských zemí, které podlehly islamizaci, Černá Hora žádnými většími změnami v náboženském složení neprošla. Účastnila se rovněž i první světové války spolu se Srbskem na straně Dohody, kdy však byla v lednu 1916 obsazena rakousko-uherskou armádou. Poté byla Černá Hora roku 1918 připojena ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[3].

Srbskem ustavená Podgorická skupština 26. listopadu 1918 vydala usnesení jímž vyhlásila připojení Černé Hory k Srbsku, s nímž se poté stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, avšak nadále existovala jako samostatná správní jednotka. Od roku 1922 byla většina území původního Černohorského království spojena s Bokou Kotorskou do nově zřízené Zetské oblasti, zatímco menší severní část bývalého království (přibližně území moderních měst Pljevlja a Bijelo Polje) byl začleněn do nově zřízené Užické oblasti. Při administrativní reformě Jugoslávie roku 1929 přestaly hranice původního království zcela existovat a celé území moderní Černé Hory bylo spolu s územím někdejší Republiky Dubrovník, Hercegovinou, jihozápadem dnešního Srbska a severem dnešního Kosova začleněno do Zetské bánoviny, zatímco cíp původního Černohorského království, v okolí dnes kosovského města Peć, byl začleněn do Vardarské bánoviny. Tento stav vydržel až do roku 1941, kdy byla Jugoslávie obsazena jednotkami nacistického Německa a Mussoliniho Itálie.

Druhá světová válka

Bundesarchiv Bild 101I-185-0116-26A, Bucht von Kotor (-), jugoslawische Schiffe
Ukořistěné lodě původně jugoslávského královského námořnictva v Boce Kotorské, 1941

V letech 19411944 bylo Černohorské království obnoveno jako loutkový stát Mussoliniho Itálie. Součástí státu se stala většina území moderní Černé Hory včetně okrajového území jihozápadního Srbska (Prijepolje a Sjenica), naopak k němu nenáležela Boka Kotorska (připojená k Itálii a později k Ustašovskému Chorvatsku) a okrajové jihovýchodní oblasti, připojené k Velké Albánii (rovněž ovládané Itálií).

Černá Hora v Jugoslávii

Po druhé světové válce se Černá Hora jako Lidová republika Černá Hora (od roku 1963 Socialistická republika Černá Hora) stala jednou z republik Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Součástí této republiky se stalo téměř celé území původního Černohorského království, existujícího před sloučením se Srbským královstvím, a Boka Kotorska, která součástí původního království nikdy nebyla. Části původního království se však v rámci Jugoslávie staly součástí obnoveného Srbska: jedná se například o město Brodarevo a Albánci osídlené širší okolí města Peć (města Pejë/Peć, Gjakovë/Đakovica, Deçan/Dečani, Burim/Istok), které se stalo v rámci Srbska součástí Kosova. Došlo také k přesunu hlavního města z dvacetitisícové Cetinje do Podgorice, která byla na počest vůdce země a partyzánského bojovníka Tita přejmenována na Titograd (toto jméno metropoli vydrželo až do roku 1992). Zároveň došlo k velkolepé přestavbě města v duchu socialismu.

Jako chudší ze zemí jugoslávské federace dostávala Černá Hora mnoho investičních prostředků od bohatších členů; to však skončilo s koncem 80. let a rozpadem SFRJ v roce 1992, jejíž zbytek se přejmenoval na Svazovou republiku Jugoslávie. Černá Hora se však od Jugoslávie na rozdíl od ostatních neodtrhla a zůstala jí věrná, nezapletla se přitom ve větší míře do války. Díky spojenectvím s Miloševićovým Srbskem ale musela nést jeho břemena, jako například embargo, bombardování silami NATO a ekonomickou krizi, což ještě více snížilo již tak nízkou životní úroveň.

Rozpad Jugoslávie

Během celých 90. let tak začala postupně vzrůstat nespokojenost se severním sousedem; roku 2003 získala Černá Hora ještě vyšší autonomii vytvořením státního společenství Srbsko a Černá Hora transformací Svazové republiky Jugoslávie, o další tři roky později již plnou nezávislost.

Dne 21. května 2006 v zemi proběhlo referendum o dalším setrvání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4% voličů vyslovilo pro samostatnost země.

Dne 3. června 2006 ve 20.34 hod. parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora. Jednalo se tak o formální vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva. Dne 28. června 2006 se Černá Hora stala 192. členem Organizace spojených národů. Od roku 2007 je Černá Hora součástí Středoevropské zóny volného obchodu.

Premiér Milo Đukanović 15. prosince 2008 během návštěvy Paříže oznámil, že země formálně požádala o přijetí do Evropské unie.[4] 17. prosince 2010 Rada Evropské unie oficiálně udělila Černé Hoře status kandidátské země.[5] Přístupové rozhovory probíhají od roku 2012.

Již od získání samostatnosti se Černá Hora účastnila programu Severoatlantické aliance (NATO) Partnerství pro mír a postupně pracovala na sbližování se s aliancí. V roce 2014 vyjádřil premiér přání stát se členem NATO, což podpořili i představitelé Slovinska a Chorvatska. Formální pozvánku ke vstupu vydala aliance 2. prosince 2015.[6] Členem se stala 5. června 2017.[7]

Geografie

Montenegro-un-cs
Černá Hora

Černá hora leží na Balkánském poloostrově mezi 41°52' - 43°42' s. š. a 18°26' v. d. Sousedí s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Kosovem a Albánií. Její rozloha je 13 812 m².

Černá Hora je velmi hornatý stát, celé území náleží k Dinárským horám. Nejvyšší vrcholky přesahují nadmořskou výšku 2500 m - Zla Kolata (2534 m), Dobra Kolata (2528 m), Rosni vrh (2524 m), Bobotov kuk (2523 m). Nejhornatější je sever a západ státu spolu s pruhem kolem pobřeží. Základním stavebním kamenem celého horského systému je vápenec a dolomit, na mnoha místech silně zkrasovatělý, takže lze v Černé hoře nalézt mnoho jeskyní a ponorných řek. Nejhlubší jeskyně je Iron Deep 1169 m, aktuálně zmapovaná délka je více než 3000 m[8]. Horské oblasti trpí nedostatkem vody, protože potoky často ztrácejí ve vymletém vápencovém podloží. Nejvyšším pohořím země je Durmitor na severozápadě. Na něj navazuje na východě pohoří Sinjajevina, které je tvořeno spíš soustavou náhorních plošin. V západní části země se poblíž hranic s Bosnou a Hercegovinou rozkládají masivy Ljubišnja, Pivska Planina, Volujak, Bioć, Maglić a Golija.

Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera a okolo dolních toků řek Morača a Zeta.

Černá Hora leží v subtropickém podnebném pásu středozemního typu. Neteče zde žádná velká řeka, mezi významné se ale řadí: Zeta, Morača, Komarnica (Piva), Lim, Tara, Cetina. Řeky Černé Hory spadají do tří různých úmoří. Většina řek míří do Černého moře. Ve vyprahlé krajině jsou velká jezera vzácností. Největší vodní plochu v zemi představuje Skadarské jezero nedaleko pobřeží, dále také jezero Krupačko a Liverovići u Nikšiće, Crno jezero v Durmitoru, Biogradsko jezero v Bjelasici a Plavské jezero na úpatí masívu Prokletije.

Klimaticky se Černá Hora dělí na dvě podnebné oblasti. V přímořské části je středozemní podnebí s teplým a suchým létem a mírnou deštivou zimou. Průměrná teplota vzduchu je v lednu 8 °C a v červenci 27 °C. Ve vnitrozemí je podnebí mírně kontinentální, v lednu je průměrná teplota -3 °C, v červenci 18 °C.

Na pobřeží spadne průměrně 1400 mm vody ročně. Vyšší srážky jsou obvyklé na jaře a na podzim. Velmi vysoké srážky zachycují hory nad Bokou Kotorskou, kde ročně spadne až 4928 mm, což z ní činí nejdeštivější místo Evropy.

Celá země patří k seismicky aktivním místům s častými otřesy půdy. V roce 1968 postihlo Černou Horu zemětřesení, při kterém byla mj. zasažena města Bar, Petrovac a Ulcinj a hlavně roku 1979 s epicentrem pod masivem Lovćenu, kdy byla zničena většina měst a obcí na jadranském pobřeží.

Ochrana životního prostředí

Černohorský parlament v roce 1991 schválili deklaraci o ekologickém státu, aby se země stala "prvním ekologickým státem na světě". Mělo vést k důraznější ochraně přírody. Zřízeno za tím účelem bylo pět národních parků: Lovćen (považovaný za prapůvodní Černou Horu), Biogradska Gora, Skadarské jezero, Durmitor a Prokletije. Na rozdíl od většiny jiných zemí, turisté mohou navštívit i přísně chráněná území a ve většině z nich je povolen pohyb mimo značené stezky a mnohdy i volné táboření. I přes tuto deklaraci má Černá Hora stále velké environmentální problémy, například s ukládáním nebezpečného odpadu.[9]

Politický systém

Černá Hora získala plnou nezávislost po referendu v roce 2006, kde se 55,5 % oprávněných voličů vyslovilo pro vystoupení z federace Srbsko a Černá Hora.

Vláda

Secretary Kerry Shakes Hands With Montenegrin Prime Minister Djukanovic After Signing an Accession Protocol to Continue Montenegro's Admission to NATO in Brussels (27113868975)
Premiér Milo Đukanović podepsal protokol o přistoupení země k NATO 19. května 2016

Současným premiérem Republiky Černá Hora a předsedou vlády je Željko Šturanović. Vládní stranou je středolevá Demokratická socialistická strana (DPS, Demokratska Partija Socijalista Crna Gore) v koalici s Sociálně demokratickou stranou Černé Hory (SDP, Socijaldemokratska Partija Crne Gore).

Ke 2. říjnu 2009 měla Černá Hora celkem 23 mezinárodních státních velvyslanectví (celkem ve 23 zemích světa).

Prezident

Prezident Republiky Černá Hora je volen na pětileté funkční období v přímých volbách. Úkoly prezidenta jsou:

  1. reprezentovat Černou Horu doma a v zahraničí,
  2. schvalovat zákony,
  3. vyhlašovat volby do Skupštiny,
  4. jmenovat na návrh parlamentu předsedu vlády a předsedu a soudce Ústavního soudu,
  5. vyhlašovat na návrh parlamentu referendum,
  6. udělovat milosti osobám čelícím trestnímu stíhání,
  7. udělovat státní vyznamenání,
  8. vykonávat povinnosti uložené ústavou.

Prezident je členem Nejvyšší obranné rady.

Parlament

Parlament Republiky Černá Hora sídlí v hlavním městě Podgorice. Parlament (Skupština Republike Crne Gore) je jednokomorový a má 81 členů volených na 4 roky. Vytváří zákony Černé Hory, ratifikuje mezinárodní smlouvy, navrhuje předsedu vlády, ministry a soudce; schvaluje státní rozpočet a vykonává další povinnosti uložené ústavou. Parlament může vyjádřit nedůvěru vládě většinou členů. Každý z poslanců reprezentuje 6000 voličů. Současným předsedou Skupštiny je Ranko Krivokapić.

Právo předložit návrh zákona má vláda, člen parlamentu a také 6 tisíc občanů s volebním právem, kteří předložením svého návrhu v parlamentu pověří člena parlamentu.[10]

Ekonomika

Svetistefan1756
Sveti Stefan

Černá Hora patří mezi chudší evropské země, avšak je bohatší než všechny okolní státy s výjimkou Chorvatska. Tato země měla HDP na obyvatele v paritě kupní síly 14 666 USD (2013, MMF). Je členem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. 18. ledna 2007 země vstoupila do Světové banky a MMF. Dále usiluje o Stabilizační a asociační dohodu s Evropskou unií, a v dlouhodobějším horizontu usiluje o plné členství. Což je ale v brzké době nereálné, zejména díky velice slabému výkonu ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a velké míře korupce a to i na nejvyšších úřednických postech. Po rozpuštění volné politické unie mezi Srbskem a Černou Horou země zaznamenává poměrně vysoký roční růst HDP (za rok 2007 podle CIA - The World Factbook 7,5 %), a tak by se ekonomická situace měla vylepšovat a stabilizovat. Což ovšem nepůjde bez nutných reforem, zejména ve státní správě, potlačení rozbujelé korupce a snížení vysokého dluhu veřejných financí. Země má velký ekonomický potenciál v cestovním ruchu a dále v těžbě a zpracování nerostných surovin, zejména hliníku, což je zde dominantní průmyslové odvětví.

Platidlem je od roku 2002 euro, předtím, od roku 1999, zde bylo oficiální platidlo německé marka, ačkoliv země byla tehdy členem Svazové republiky Jugoslávie.

Cestovní ruch

V Černé Hoře velmi rychle kvete cestovní ruch. Hlavní turistická letoviska se nacházejí u moře, jedná se o města Budva, Kotor, Ulcinj aj. (Sveti Stefan, Sutomore, Bečići…)

Hlavní hospodářské ukazatele:

  • HDP - 7,03 mld. $(2011)
  • Růst HDP - 2,0% (2011)
  • HDP na obyvatele - 11 200 $ (2011)
  • Nezaměstnanost - 14,1% (2010)
  • Veřejný dluh - 38 % HDP (2006)
  • Inflace - 3,1 % (2011)

Hlavní vývozní komodity:

potraviny, tabák, hliník, ocel

Hlavní dovozní komodity:

Ropa a zemní plyn, pohonné hmoty, stroje a zařízení, textil, spotřební zboží

Korupce

Milo Đukanović, který byl u moci od 90. let do roku 2016, byl obviňován z korupce a z napojení na organizovaný zločin.[11] Situaci v zemi ve zprávě z roku 2014 kritizovala i Evropská komise.[12] V roce 2015 v zemi vypukly protivládní protesty požadující boj proti korupci a organizovanému zločinu, které policie násilím rozehnala.[13] Odhaduje se, že jenom pašováním cigaret z Černé Hory do Itálie ve spolupráci s italskou mafií vydělal Đukanovićův režim přes miliardu dolarů.[14] Podle Českého rozhlasu Đukanović a jeho společníci po roce 2000 "vysáli" peníze ze státem vlastněných firem, což vedlo k tomu, že „průmysl Černé Hory, jehož hodnota se ještě v roce 1998 odhadovala na 4,5 miliardy dolarů, byl následně rozprodán za zhruba 735 milionů eur. Ze 198 firem privatizovaných mezi lety 1998–2014 jich 176 zkrachovalo. V přímém důsledku přišla o zaměstnání čtvrtina práceschopného obyvatelstva“.[11]

Demografie

MontenegroEthnic2011
Etnická struktura Černé Hory podle sčítání lidu z roku 2011

Černou Horu lze označit za stát relativně multikulturní. Podle sčítání lidu v roce 2011 měla Černá Hora celkem 620 029 obyvatel, z nichž Černohorci tvořili pouze 45 %; další část tvořili Srbové (28,7 %), Bosňáci (8,6 %), Albánci (4,9 %), Muslimové (3,3 %), zbytek jsou jiné národnosti.[15] Odhaduje se, že každý druhý Černohorec žije mimo Černou Horu.[zdroj?] Při sčítání v roce 2011 se 72 % obyvatel země přihlásilo k Srbské pravoslavné církvi, 19,11 % jsou sunnitští muslimové, římských katolíků jsou v zemi necelá 3,44 %. V zemi je velmi malý počet ateistů, dohromady s lidmi jiného než výše řečených vyznání tvoří méně než 5 % obyvatelstva.[15]

Jazyk

Jako úřední jazyk slouží srbochorvatština, zde tradičně označovaná za srbštinu, a to její ijekavská varianta (užívaná ještě také v Bosně a Hercegovině), psaná rovnocenně latinkou i cyrilicí. Od osamostatnění Černé Hory od Srbska se postupně ustavuje jako černohorština.

Kultura

Klasikem černohorské literatury je Mirko Petrović-Njegoš, jehož epická skladba Junački spomenik byla poprvé zveřejněna v roce 1864 v Cetinje, historickém hlavním městě a sídle černohorských vládců. Toto dílo oslavuje Černou Horu a Černohorce a vypráví o velkém vítězství černohorského národa nad Osmany. Mezi světovými válkami vynikl básník Radovan Zogović. V éře socialistické Jugoslávie se prosadili Mirko Kovač, Miodrag Bulatović nebo Ćamil Sijarić. V současnosti k nejznámějším černohorským autorům patří Borislav Jovanović.

Černohorcem byl i významný marxistický teoretik a "prominentní disident" Titova režimu Milovan Djilas. Vasilije Petrović položil základy černohorské historiografie, když napsal roku 1754 Dějiny Černé Hory.

K nejznámějším umělcům narozeným v Černé Hoře patří performer a provokatér Rambo Amadeus, dobře známý v celé bývalé Jugoslávii.

Slavným fiktivním Černohorcem je detektiv Nero Wolfe z románů Rexe Stouta.[16]

Ve sportu je národní pýchou Černohorců jejich ženská reprezentace v házené. Ta vyhrála v roce 2012 mistrovství Evropy a ve stejném roce získala stříbrnou medaili na olympijských hrách v Londýně. Šlo o první olympijskou medaili v historii samostatné Černé Hory (a dosud jedinou). K oporám slavného týmu patřili Jovanka Radičevićová či Milena Kneževićová. Již za časů Jugoslávie přivezl olympijské zlato a bronz černohorský házenkář Veselin Vujović.

Populární je v Černé Hoře také vodní pólo, mužská reprezentace získala stříbro na mistrovství světa v roce 2013 a zvítězila na mistrovství Evropy 2008. Ke známým vodním pólistům patří Aleksandar Ivović.

Srđan Mrvaljević vybojoval stříbro na mistrovství světa v judu.

Odkazy

Reference

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
  2. "Kořeny černohorské státnosti". Dějiny a současnost. 7/2006.
  3. Archivovaná kopie. www.montenegro.org [online]. [cit. 2008-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-18.
  4. Černá Hora oficiálně požádala o přijetí do EU
  5. závěry Evropské rady (16. a 17. prosince 2010) [online]. Evropská rada [cit. 2010-12-22]. Dostupné online. (česky)
  6. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1628898-cerna-hora-dostala-pozvanku-k-jednani-o-vstupu-do-nato
  7. ČTK. Černá Hora je novým členem NATO. Už za nás nebude nikdo rozhodovat, řekl premiér Marković [online]. Aktuálně.cz, 2017-06-05 [cit. 2017-06-05]. Dostupné online.
  8. [Iron Deep 2012] Czech Speleological Society, ZO 6-14 Suchý Žleb [online]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Tvář balkánské krásky Černé Hory hyzdí tuny nebezpečného odpadu | Svět | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (česky)
  10. ŠANC, David. Černá Hora: Nezávislost jako pozitivní image. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 331. (česky)
  11. a b "Protesty v Černé Hoře mají dvě příčiny: chudobu a nejdéle vládnoucího autokratického vůdce v Evropě". Český rozhlas. 31. října 2015.
  12. "Mocenské soupeření pokračuje: Černá Hora přistupuje k NATO". Armádní noviny. 29. prosince 2015.
  13. "Černohorci požadují demisi dlouholetého premiéra, trápí je chudoba a korupce". Novinky. 28. října 2015.
  14. "The Balkans’ Corrupt Leaders are Playing NATO for a Fool". Foreign Policy. 5. ledna 2017.
  15. a b Popis stanovništva, domaćinstava i stanova u Crnoj Gori 2011. godine - Census of Population, Households and Dwellings in Montenegro 2011 [online]. MONSTAT [cit. 2015-03-01]. Dostupné online. (černohorsky (srbsky), anglicky)
  16. Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek

Literatura

  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-375-9.
  • ŠÍSTEK, František. Černá hora. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-355-8.

Související články

Externí odkazy

.cs

.cs byla internetová národní doména nejvyššího řádu pro Československo.

Po rozdělení Československa v roce 1993 byly dvěma vzniklým státům, Česku a Slovensku, přiděleny domény .cz a .sk. Následně byla v lednu roku 1995 zrušena původní ccTLD .cs.

.cs byla druhou nejpoužívanější doménou, která byla určena ke smazání. Statistiky RIPE ukázaly, že ještě v červnu roku 1994, kdy už velká část stránek přešla na .cz nebo .sk, existovalo s doménou .cs 2 300 webových stránek.

CS byla kódem ISO 3166-1 pro Srbsko a Černou Horu, takže doména mohla být teoreticky přidělena této zemi. To se ovšem nestalo, neboť Srbsko a Černá Hora vyhlásily nezávislost. Srbsko používá doménu .rs, zatímco Černá Hora používá .me.

.me

.me je internetová národní doména nejvyššího řádu (TLD) pro Černou Horu. Nahradila TLD .yu, kterou používala bývalá Jugoslávie.

Správcem domény je firma doMEn, která vyhrála výběrové řízení pořádané černohorskou vládou. Pro doménu existuje technické omezení, podle kterého je povolená délka domény druhého řádu 3–63 znaků. Výjimku z tohoto pravidla obdrželo jen několik společností jako například: Google+ (g.me), WordPress (wp.me), Facebook (fb.me a m.me), GoDaddy (go.me) .Yahoo! (me.me) a Proton Technologies AG (pm.me)

.yu

.yu byla internetová národní doména nejvyššího řádu původně určená pro SFR Jugoslávie.

V roce 1992 doménu „zdědila“ Svazová republika Jugoslávie, která se později v roce 2003 přejmenovala na „Srbsko a Černá Hora“. Jako jedna z mála ccTLD tak neodpovídala kódu ISO 3166-1, který byl pro Srbsko a Černou Horu v roce 2003 změněn na CS. Doména .cs, která byla původně používána pro Československo, se ale k tomuto účelu nikdy nevyužila – byla odsouzena k zániku po vyhlášení nezávislosti republikou Černá Hora, přičemž novým státům byly přiděleny příslušné domény .rs (pro Srbsko) a .me (pro Černou Horu – Montenegro).

Doména .yu měla skončit po dvouletém přechodném období 30. září 2009, nicméně na žádost srbského registrátora ICANN umožnilo posunout konečný termín na 30. března 2010. Doména přestala definitivně existovat o půlnoci z 31. března na 1. dubna 2010.

Balkán

Balkán (chorvatsky, bosensky, srbsky a turecky Balkan, rumunsky Balcani, srbsky, makedonsky a bulharsky Балкан, albánsky Ballkan, řecky Βαλκάνια) je geografický a historický název území na Balkánském poloostrově ležícím v jihovýchodní Evropě mezi Černým mořem na východě a Jaderským mořem na západě. Na severu je Balkán ohraničený řekou Sávou a dolním tokem Dunaje, na jihu Jónským, Krétským, Egejským a Marmarským mořem. Rozloha Balkánu je přibližně 550 000 km2.

Označení Balkán pochází ze staršího názvu pro bulharské a srbské pohoří Stara planina.

Na Balkáně leží státy bývalé Jugoslávie (tj. Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie, Srbsko, Kosovo a Černá Hora, přičemž Slovinsko se obvykle mezi balkánské státy nepočítá a někdy ani Chorvatsko ne), dále Bulharsko, Albánie, Řecko a evropská část Turecka. Mezi balkánské státy se v některých případech řadí i Rumunsko.

Fotbalová reprezentace Srbska a Černé Hory

Fotbalová reprezentace Srbska a Černé Hory reprezentovala v letech 1992 až 2006 nyní již rozpadlý stát Srbsko a Černá Hora na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. V letech 1992 až 2003 se účastnili pod názvem Jugoslávie, která se ale lišila od Jugoslávie před válkou v Jugoslávii.

Jižní Slované

Jižní Slované je jižní větev Slovanů, obývající Balkánský poloostrov, jižní část Panonské nížiny a východní Alpy. Hovoří jihoslovanskými jazyky.

Mezi jižní Slovany patří (vč. země původního osídlení):

Slovinci (Slovinsko, Rakousko a Itálie)

Kraňci (viz Kraňsko, Slovinsko)

Chorvaté (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora)

Bokané (viz Boka Kotorska, Černá Hora)

Bosňáci (Chorvaté) (viz Baranya, Maďarsko)

Bunjevci (viz Vojvodina, Srbsko)

Hradišťanští Chorvaté (viz Hradisko, Rakousko)

Janjevci (viz Janjevo, Kosovo)

Moliští Chorvaté (viz Molise, Itálie)

Moravští Chorvaté (viz Morava, Česko)

Šokci (viz Slavonie, Chorvatsko)

Bosňáci (Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Kosovo)

Srbové (Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Černá Hora, Kosovo)

Černohorci (Černá Hora)

Makedonci (Severní Makedonie)

Bulhaři (Bulharsko)

jihoslovanské etnické skupiny islámské víry

Goranci (Kosovo)

Pomaci (Bulharsko)

Torbeši (Severní Makedonie)

Kotor

Kotor (srbsky Котор), italsky Cattaro,

je město a přístav v jihozápadní části Černé Hory. Rozkládá se v malebné poloze na samém konci boky Kotorské, hlubokého zálivu na pobřeží Jaderského moře, na úpatí horského masivu Lovćen. Samotné město má 1 331 obyvatel (s přilehlými osadami 22 974 obyvatel).

Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském 2003

Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském 2003 se konalo v Bělehradě, Srbsko a Černá Hora.

Socialistická republika Černá Hora

Socialistická republika Černá Hora (zkráceně SR Černá Hora; srbochorvatsky Socijalistička Republika Crna Gora, SR Crna Gora; Социјалистичка Република Црна Гора, СP Црна Гора) byla socialistickou republikou, jež byla součástí Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Součástí AVNOJské Jugoslávie se země stala v roce 1943. Socialistická republika Černá Hora zanikla přijetím nové ústavy 12. října 1992.

Srbsko a Černá Hora

Srbsko a Černá Hora, oficiálně Státní společenství Srbsko a Černá Hora (srbsky Државна заједница Србија и Црна Гора, Državna zajednica Srbija i Crna Gora), bylo soustátí, lépe řečeno dvoustátí, které vzniklo po zániku Svazové republiky Jugoslávie 4. února 2003. Soustátí zaniklo 3. června 2006, a to po černohorském referendu o vyhlášení nezávislosti, kdy na jeho území vznikly dva samostatné státy, Černá Hora a Srbsko.

Svazová republika Jugoslávie

Svazová republika Jugoslávie (srbsky Savezna Republika Jugoslavija, Савезна Република Југославија) byla federací Černé Hory a Srbska, která vznikla na zbytku území Jugoslávie (SFRJ) 27. dubna 1992 po odtržení Slovinska, Chorvatska, Makedonie a Bosny a Hercegoviny a přijetí nové ústavy. Jejím hlavní městem byla srbská metropole Bělehrad. Federace byla transformována 4. února 2003 ve volnější soustátí Srbsko a Černá Hora. Toto soustátí poté zaniklo 3. června 2006 rozpadem na dva samostatné státy Srbsko a Černá Hora.

Svazová republika Jugoslávie byla cílem leteckých útoků Severoatlantické aliance na jaře roku 1999. Jejich cílem bylo zastavit vyhánění Albánců z Kosova. Následoval ekonomický propad a buldozerová revoluce, která svrhla dosavadního prezidenta Slobodana Miloševiče a nastolila vládu Vojislava Koštunici.

Černohorská fotbalová reprezentace

Černohorská fotbalová reprezentace reprezentuje Černou Horu na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Domovským hřištěm týmu je stadion Pod Goricom v Podgorici.V letech 2003 až 2006 hráli černohorští hráči za tým Srbska a Černé Hory a před rokem 2003 za reprezentaci Jugoslávie. Samostatný národní tým Černé Hory vznikl 28. června 2006, a 30. června podal přihlášku do mezinárodních fotbalových organizací. Do UEFA byl přijatý na kongresu v Düsseldorfu 26. ledna 2007, do FIFA na kongresu v Curychu 31. května 2007. První mezinárodní soutěží, které se Černá Hora zúčastnila, byla kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010.

Černohorské království

Černohorské království (srbsky: Краљевина Црнa Горa, Kraljevina Crna Gora) byla konstituční monarchie v jihovýchodní Evropě na Balkáně, existující od 28. srpna 1910 do 28. listopadu 1918.

Země vznikla z Černohorského knížectví v roce 1910; příčinou jejího zániku byla anexe Království černohorského Srbskem a následné začlenění země k novému království Srbů, Chorvatů a Slovinců na základě podepsání Korfské deklarace. Jako samostatná byla země obnovena až jako republika v roce 2006 rozpadem unie se Srbskem, který následoval po rozpadu Jugoslávie.

Černá Hora (okres Blansko)

Městys Černá Hora se nachází v okrese Blansko v Jihomoravském kraji. Je situován na jižní okraj Boskovické brázdy, chráněn vrchy Bukovice – 500 m n. m., Ješetín (424 m n. m.) a Pasekou, na jehož ostrohu je situován hrad. Žije zde přibližně 2 200 obyvatel.

Součástí městyse je také samota Lhotka (ulice Na Lhotkách), nacházející se v lesích jihozápadně od Černé Hory a polovina ulice Závistká, která začíná v obci Závist.

Černá Hora na Letních olympijských hrách 2012

Černá Hora se účastnila Letní olympiády 2012. Zastupovalo ji 34 sportovců (18 mužů a 16 žen) v 7 sportech.

Černá Hora na letních olympijských hrách

Černá Hora na letních olympijských hrách startuje od roku 2008. Toto je přehled účastí, medailového zisku a vlajkonošů na dané sportovní události.

Černá Hora na zimních olympijských hrách

Černá Hora na zimních olympijských hrách startuje od roku 2010. Toto je přehled účastí, medailového zisku a vlajkonošů na dané sportovní události.

Černá hora (Jizerské hory)

Černá hora (německy Christiansthaler Schwarzer Berg) je třetí nejvyšší hora v české části Jizerských hor, ležící v centrální části pohoří.

Černá hora (Krkonoše)

Černá hora (německy Schwarzenberg či též Spiegelkoppe) je hora ve východních Krkonoších, nacházející se 3,5 km severozápadně nad lázeňským městečkem Janské Lázně a 5 km jižně od Pece pod Sněžkou. S výškou 1299 m nepatří mezi nejvyšší krkonošské vrcholy, ale s prominencí 215 metrů (převýšení od sedla s Liščí horou nad Hrnčířskými Boudami) jde o třetí nejprominentnější horu Krkonoš a dominantu rozlehlé Černohorské rozsochy.

Hora je zalesněna, na svazích se místy nacházejí louky kolem horských budov. Kousek od vrcholu se nachází Černohorské rašeliniště, které je velmi turisticky vyhledávané.

Černá Hora – Црна Гора (Crna Gora) – (MNE)
Gnome-globe.svg Geografická lokalizace

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.