Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974)

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974) byla poslední z ústav SFRJ, přijata byla v únoru roku 1974. Potvrdila decentralistické trendy, které v zemi začaly v polovině 60. let aplikací systému samosprávného socialismu v oblasti politiky v souladu s komunistickou tezí, že nezbytným důsledkem budování komunistické společnosti je "odumření" státu. Jednalo se o nejdelší ústavu svého druhu na světě.

Hlavním rozdílem proti dokumentu z roku 1963 bylo potvrzení změn, které již byly učiněny prostřednictvím ústavních dodatků a další rozšíření autonomie jednotlivých svazových republik.[1] Jugoslávie se tak de facto stala spíše konfederací[2], nežli federativním státem; svazové vládě v Bělehradě zůstalo ještě méně pravomocí, než měla dříve. Významný nárůst autonomie zaznamenaly obě autonomní oblasti (Vojvodina a Kosovo), které se tímto do jisté míry přiblížily statutu jednotlivých republik.[1][3] Po přijetí této ústavy byly upraveny základní dokumenty všech šesti svazových republik a poprvé také spatřily světlo světa i ústavy autonomních oblastí: Vojvodiny a Kosova.

Před přijetím této ústavy vedly decentralizační proměny v zemi k rozvolnění jednotného svazku, což se projevilo tendencí růstu vzájemných sporů mezi republikami a také jednotlivými osobnostmi. Praxe, která byla zavedena na svazové úrovni, tedy kolektivní řídící orgány, byla rozšířena i na jednotlivé republiky a také na Svaz komunistů Jugoslávie, stejně jako na jeho regionální a oblastní orgány. Ústava zakomponovala některé nepříliš radikální požadavky bouřících se studentů z let 1968 a procesu známého jako Chorvatské jaro, mezi kterými byl také i časově neomezený (tj. "doživotní") mandát pro Josipa Tita jako prezidenta země. Ústava také přijala poprvé Bosňáky jako svéprávný a samostatný národ.[1]

Ústava z roku 1974 byla modifikována dodatky v roce 1988 a platila až do rozpadu státu v letech 1991-1992. Na konci 80. let v politickém vedení svazové republiky Srbska narůstala nespokojenost s přílišnou mírou autonomie obou oblastí, která v případě Kosova byla interpretována jako dostatek politického prostoru pro uskutečňování protisrbské politiky.[zdroj?] Zprvu se ozývaly ojedinělé, nicméně postupně sílící kritické hlasy, tvrdící, že je tato ústava jako dokument chybná. K řadě kritiků z řad osob společenského a kulturního života se přidali i akademici ze SANU[4] V roce 1989 však tuto pozici zastávalo již i oficiální vedení srbských komunistů, včetně Miloševiće. Ke kritice tak přestoupila brzy i oficiální linie. V Politice navíc vyšla celá řada kritických článků, které ústavu napadaly; používaly nejen národní, ale i socialistickou rétoriku.

Bylo proto přijato více než 130 dodatků, nakonec byla však obě předsednictva jak SAP Vojvodina tak SAP Kosovo již kompletně personálně obměněna (aby byla loajální Bělehradu), což vyvolalo ohromné protesty a ještě zostřilo postupně rostoucí politickou krizi v Jugoslávii (v Kosovu byl vyhlášen výjimečný stav). Miloševićovým cílem bylo pokud možno se této ústavy úplně zbavit, což se zprvu řešilo ústavními dodatky omezujícími pravomoci autonomních jednotek a nakonec sepsáním nové ústavy SR Srbska v roce 1990 a konečně reorganizací "toho co zůstalo" ze SFRJ, tedy svazové republiky Jugoslávie v dubnu 1992, která již měla zcela novou ústavu.

Reference

  1. a b c Югославия в ХХ веке. Очерки политической истории. Moskva: Moskva INDRIK, 2011. Kapitola Карделевская Югославия, s. 736. (ruština)
  2. HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola Autonomija Kosova, s. 132. (srbochorvatština)
  3. MALCOLM, Noel. Kosovo - kratka povijest. Sarajevo: DANI, 2000. ISBN 9958-717-03-4. Kapitola Kosovo pod Titom 1945. - 1980., s. 369. (bosenština)
  4. POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Zloupotreba autoriteta nauke, s. 353. (srbština)
Seznam ústav podle zemí

Toto je seznam ústav podle zemí

ČeskoÚstava České republiky (1993)ČeskoslovenskoProzatímní ústava (1918)

Ústavní listina Československé republiky (1920)

Ústava Československé republiky – „Ústava 9. května“ (1948)

Ústava Československé socialistické republiky (1960)

Ústavní zákon o československé federaci (1968, jednalo se o radikální změnu předchozí ústavy)JugoslávieVidovdanská ústava (1921)

Zářijová ústava (1931)

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1963)

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1974)KorsikaKorsická ústava (1755)NěmeckoVýmarská ústava

Ústava Německé říše

Ústava Spolkové republiky NěmeckoRakouské císařství a Rakousko-UherskoDubnová ústava (1848)

Březnová ústava (1849)

Silvestrovské patenty (1851)

Únorová ústava (1861)

Prosincová ústava (1867)

Zákon č. 40/1873 ř. z. (též dubnová ústava, 1873)SlovenskoÚstava Slovenské republiky (1992)SlovinskoÚstava Republiky Slovinsko (1991)Sovětský svazÚstava 1918

Ústava 1924

Ústava 1934

Ústava 1977Spojené státy americkéČlánky Konfederace a trvalé unie (1777)

Ústava Spojených států amerických (1788, dodatky do 1992)SrbskoSretenjská ústava (1835)

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1963)

Ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie byla přijata Svazovým shromážděním Federativní lidové republiky Jugoslávie 7. dubna 1963. Publikována v Úředním listu byla 10. dubna 1963. Ústava posilovala pravomoci jednotlivých republik a autonomních oblastí, a tak opouštěla centralistický princip, který zaváděla ústava z roku 1945. Ústava z roku 1963 zahrnovala katalog základních občanských práv a rozvedení zásady samosprávy.Ústava zavedla pro stát označení Socialistická federativní republika Jugoslávie. Svazová skupština měla účinností ústavy místo dvou pět komor, zároveň došlo k oddělení funkcí prezidenta republiky a předsedy svazového výkonného výboru (federální vlády). Prezident byl podle ústavy volen na čtyřleté volební období a do funkce mohl znovu zvolen jen na jedno další volební období. Z dikce ústavy se toto omezení nevztahovalo na maršála Tita.Ústava zřídila nové funkce: viceprezidenta republiky, Ústavní soud a Radu federace. Vedoucí úloha Svazu komunistů Jugoslávie byla zakotvena v čl. VI jako jedna ze základních zásad Ústavy.V roce 1967 byly k ústavě přidány doplňky, jako odpověď na společenskopolitické změny, ke kterým v zemi během jen několika málo let díky personálním úpravám ve vedení Svazu komunistů Jugoslávie a ekonomické situaci došlo. Těch 23 článků zvýšilo míru nezávislosti jednotlivých celků federace, což v Srbsku vyvolalo značnou vlnu nevole, zato v Chorvatsku a Slovinsku bylo pozitivně přijato.

V jiných jazycích

This page is based on a Wikipedia article written by authors (here).
Text is available under the CC BY-SA 3.0 license; additional terms may apply.
Images, videos and audio are available under their respective licenses.